Stalo se to v noci…

Ležel jsem na lehátku před chatou a díval se do noční oblohy.

Vtom jsem uviděl jakoby po mlžném oparu, vznášejícím se opodál několik metrů nad loukou, klouzalo takové světelné prasátko. Nemělo větší průměr než dva metry.

Když mě osvítilo, zřetelně jsem celým tělem cítil, jakoby mnou projel lehký úder. Najednou jsem se díval přímo do jeho epicentra a uviděl jsem v něm něco, co vypadalo jako oko. Bylo jasně a průzračně modré. Cítil jsem, že si mě to oko prohlíží. Rozhodně jsem si však nemyslel, že by mohlo jít o halucinaci. Jev byl totiž velmi reálný a měl vedlejší světelné efekty, v podobě pulsující záře osvětlující okolí. Pro mne bylo v tu chvíli důležité, že jsem nepociťoval ze strany toho jevu žádnou známku agresivity nebo nějaké manipulace s mým vědomím, která by mě omezovala. Kdybych chtěl, bez problému jsem se mohl odvrátit a věnovat pozornost něčemu jinému. Neměl jsem však k tomu důvod, a tak jsem sledoval, co se bude dít. Uprostřed oka se objevilo něco jako tunel, avšak bylo to velmi světlé a uvnitř bylo možno vidět kontury nějaké postavy, velmi podobné člověku. Nemyslím si, že to byla reálná živá bytost.

Bylo totiž zřejmé, že jde o projekci nějakých znaků nebo obrazů. Teprve, když jsem si to vše uvědomil, najednou jsem měl v hlavě jakoby vidinu rychlého sledu řady symbolů, které mi byly zpočátku naprosto nesrozumitelné, avšak po chvíli jsem mohl odvozovat v hrubých obrysech jejich význam. Nemohu sice přesně interpretovat, co mi bylo sdělováno, ale v zásadě jsem vyrozuměl, že nemám mít strach a mám se koncentrovat na projekci postavy ve zřítelnici viděného oka. Jakmile se mi to podařilo, byl kontakt ještě více navázán a bytost reagovala na mé dotazy. Nevím, zda jsem rozuměl všemu, ale mohu zodpovědně říci, že významový obsah komunikace byl přibližně následující:

–          Kdo jsi? Jsi Bůh?
–          Jsem živá bytost jako ty.
–          Co po mě chceš?
–          Nic, jen zkoumám, kdo jsi ty.
–          Proč to děláš?
–          Vyplývá to z mé podstaty.
–          Jaká je tvá podstata?
–          Pro tebe nepoznatelná.
–          Jsem pro tebe já poznatelný?
–          Vím už o tobě všechno.
–          Proč?
–          Protože jsi čitelný a jsem v kontaktu s tvým duchem.
–          Proč o tom nevím?
–          Protože ani nevíš, že žiješ jako jedna bytost ve dvojí podstatě. Nemůžeš si uvědomit to, o čem nevíš, že je.
–          Můžeš mi ukázat, jak vypadáš?
–          Mohu, ale nic by ti to nedalo.

Najednou jsem v tom oku uviděl temné pozadí s hvězdami a uprostřed se vznášelo něco, co vypadalo jako obrovský žok přibližně kulového tvaru, z něhož na všechny strany vybíhaly tenké vlásečnice, rozprostírající se hodně daleko do stran. Nemělo to rozhodně nic společného s mou představou, jak by měl mimozemšťan vypadat. Navíc, ta bytost byla přímo gigantických rozměrů. Zmohl jsem se pouze na němý úžas. Potom jsem se dozvěděl, že se nalézá velmi daleko, mimo naši galaxii, a to, co vidím, je jen energie jeho vůle. Na dotaz, zda bych se mohl dozvědět více, mi bytost odpověděla, že komunikace se mnou je velmi obtížná, protože je pomalá a kdyby mi bylo splněno mé přání, mohlo by mě to stát život…

Svědek dále vypověděl, že celý jev se po logickém ukončení komunikace rozplynul a na mnoho dalších detailů si vzpomněl teprve později.

Zdroj: Nejmenovaný svědek v knize Dany Cihelkové: UFO – pohled za hranice vědomí.