UFO a minulé životy

Při regresní terapii si statisíce lidí vzpomínají na to, jak žily před mnoha staletími ve svých předchozích vtěleních.

Další tisíce zase veřejně vypověděly o svých únosech mimozemskými bytostmi. Takovým vzpomínkám můžeme buď věřit, nebo ne – podle toho, zda se s teoriemi o minulých životech či mimozemšťanech ztotožňujeme, anebo je považujeme za hloupost. Existuje však ještě jedno vysvětlení a podle něj je možné, že si vybavujeme i události, které se nikdy nestaly.

Žádná vzpomínka není přesným odrazem toho, co se stalo. Záznam událostí je v lidském mozku uložen na několika vzdálených místech a vzpomínka se nám pak vybavuje složením z těchto záznamů jako puzzle. Jenomže tyto jednotlivé dílky vzpomínek nejsou uchovány v mozku izolovaně. Automaticky se spojují nejen s dalšími vzpomínkami, ale i s představami událostí, o nichž jsme slyšeli, četli nebo je třeba viděli v televizi.

V okamžiku, kdy se snažíme si na nějakou událost vzpomenout, ať už o vlastní vůli, nebo pod tlakem, se nám mnohdy nedaří „vylovit“ všechny kousky puzzle, jež tvoří skutečnou vzpomínku. Výsledný obrázek je dokreslován také událostmi, které jsou těm hledaným podobné. Třeba kvůli osobám, které ve vzpomínce vystupují, ročnímu období nebo stejným barvám. A může se stát, že si tak složíme puzzle nejen z vlastních zážitků, nýbrž i z četby románu, toho, co jsem slyšeli a také viděli v televizi – a to pak považujeme za svou originální zkušenost.

Více se o falešných vzpomínkách dočtete v knize Františka Koukolíka: Lidský mozek: funkční systémy, normy a poruchy (Praha, 2002).

Podle: http://hn.ihned.cz/c1-42547530-ufo-a-minule-zivoty