Yetti: neandertálec, medvěd či novinářská kachna?

Kryptobiologie je věda, která se zabývá hledáním dosud neznámých živočichů nebo tvorů, kteří jsou považováni za dávno vyhynulé.

yetti

Yetti patří mezi největší témata tohoto oboru. Kryptobiologové obvykle soudí, že jde o velkého lidoopa nebo některý z vyhynulých lidských druhů. Nechybí ale ani názor, že jde o neznámý druh medvěda či jiné zvíře. Mezi přívržence existence yettiho patří i slavný horolezec Reinhold Messner. Na svých besedách se čtenáři občas přináší i důkaz v podobě vtipu: Jeden yetti narazí na druhého a ptá se ho: „Tak koho jsi dneska potkal?“ A druhý odpovídá: „Představ si, viděl jsem Messnera!“. Ten první se podiví: „To není možné, on opravdu existuje?“

Primát blízký člověku

Sněžný muž, yetti, představuje jednu z velkých záhad současné vědy. Většina „seriózních“ zoologů v jeho existenci nevěří, ale existuje dost nadšenců, kteří jsou ochotni na něj přísahat. Patří mezi ně nejslavnější horolezci a znalci velehor, proto nelze tuto legendu jen tak přejít posměchem. Většina hypotéz připouštějících existenci sněžného muže se jej snaží vysvětlovat jako příslušníka některého z druhů hominidů, kteří jsou považováni za vyhynulé. Nejčastěji se udává, že by mohlo jít o zbytky neandrtálců, kteří zdegenerovali a ustoupili před úspěšnějším druhem homo sapiens sapiens do pustin. Nemusí to přitom být nutně pouze Himálaj, přestože odtud přicházejí tyto pověsti nejčastěji. Podobné legendy jsou známy i z mnoha oblastí Sibiře. Jakutští Evenkové tuto bytost nazývají čučuna, zatímco v povodí Obu jí říkají uten-jechti-agen, tedy „ten, který se toulá po lese“, jinde zase almast, lakšir i jinak. V Malajsii je to Orang-dalam, neboli „vnitřní člověk“ a na americké pevnině populární Big Foot – Velká noha, nebo také sasketch. Číňané mají svého jie-žena, který je údajně 2,5 metru vysoký a má rudou srst. Z Mongolska zase v jedné ze svých knih přináší zajímavá svědectví známý český záhadolog Ivan Mackerle. Mongolsko je v tomto ohledu vůbec velmi nadějné. Už v roce 1958 se českému antropologovi Emanuelu Vlčkovi podařilo v jedné tamní buddhistické knihovně nalézt patrně nejstarší známé vyobrazení záhadného tvora. Nacházelo se ve dvě stě let starém spisu, který je jakýmsi atlasem tibetské zvířeny. Mezi běžnými živočišnými druhy té oblasti zcela samozřejmě uvádí i jakéhosi divokého muže. Na obrázku jsou zřetelně patrné rysy primáta vývojově blízkého člověku: s plochým „lidským“ obličejem a obratnými dlouhými prsty, který stojí na zadních končetinách.

Důkazy a padělky

Existují také četné fotografie a odlitky stop yettiho ve sněhu či v bahně. Podle nich je chodidlo dlouhé, bez drápů a s výrazně odděleným palcem. Nejzachovalejší otisky mají patrné i takové detaily jako daktyloskopické rýhy. Vyvracejí tak nejen tvrzení o padělcích, ale i hypotézu, podle které jde o sluncem zvětšené a zdeformované stopy běžného tvora, například lišky nebo některého hlodavce. Tento názor podporuje například známý britský spisovatel a lovec záhad Arthur C. Clarke. Není bez zajímavosti, že na krok od rozluštění záhady možná byl maršál Rybalko, velitel vojsk, která koncem druhé světové války čistila Prahu od Němců. Za svého působení v Číně ve 30. letech jeho jízdní oddíl údajně polapil tvora, který podle popisu odpovídal vyhynulému pitekantropovi. Rybalko jej chtěl v kleci dopravit do Moskvy, yetti však po několika dnech zahynul a tím celá věc skončila – budoucího maršála prý nějak nenapadlo, že i mrtvé tělo by mohlo mít mimořádnou vědeckou hodnotu… Definitivně jasno chtěl do záhady vnést slavný přemožitel Mt. Everestu Edmund Hillary. V padesátých letech 20. století proto do Himálaje podnikl štědře sponzorovanou expedici, která měla jediné poslání: přinést rozhodující důkaz. Pátrání provádělo šest set zkušených horolezců a místních Šerpů, žádné výsledky však nepřineslo. Nakonec zklamaný Hillary získal od mnichů z jednoho lamaistického kláštera alespoň „skalp sněžného muže“ – kus chlupaté kůže ve tvaru jakési kápě. Skutečně navozoval představu, že pochází z temene tvora podobného velké gorile. Byla z toho velká senzace – do doby, než skalp dostal k prozkoumání belgický kryptobiolog Bernard Heuvelmans. Jeho diagnóza byla jednoznačná a zdrcující: mimo veškerou pochybnost byl „skalp“ ve skutečnosti zhotoven z kůže horské kozy.

Vysokohorský medvěd?

Hillary přesto zůstal o existenci sněžného muže přesvědčen. Jiný slavný horolezec, již zmíněný Reinhold Messner, měl více štěstí: podle svého tvrzení roku 1986 yettiho skutečně na vlastní oči spatřil. Ve své knize Yetti – legenda a skutečnost ale zastává názor, že nejde o hominida, ale o druh velkého vysokohorského medvěda. Přestože horolezec odvážně prohlásil, že záhada je tím definitivně rozřešena, ostatní badatelé tento optimismus nesdílejí. V Himálaji a sousedních horstvech se sice velcí medvědi vzácně vyskytují (tu a tam je tu možné zastihnout místní rasu medvěda hnědého a nedávno byl objeven dokonce nový druh – medvěd nepálský), podobnost se známými popisy sněžného muže je ale dost vzdálená. Naopak z USA přišly nedávno špatné zprávy. Ukázalo se, že jeden z nejslavnějších filmových záběrů Velké nohy byl podvrh. Jeden podvod ovšem nevyvrací všechna svědectví, a tak legenda trvá. Teprve budoucnost možná ukáže, zda tajemný tvor opravdu existuje, nebo zda jde jen o novinářskou kachnu. Ovšem jistota je jistota – a tak například britská cestovní kancelář High/Wild své klienty při cestě do Himálaje proti jeho útokům raději pojišťuje…

Právo, 23.10.2003 – (JNK)

Čitajte ďalej:

Archiv KPUFO

error: Kopírování zakázáno!