Svatá krev nebo Svatý Grál? Nebo úplně jinak?

Zcela souběžně s beletristickým bestsellerem „Šifra Mistra Leonarda“ (1) se na českých knižních pultech objevila faktografická, brožovaná kniha „Svatá krev a Svatý Grál“, s podtitulem „Kniha, která může změnit tradiční pohled na život Krista,“ (2) původně vydaná už v roce 1982.

Jak sílily ohlasy o „Šifře“, bylo zjevné, že v podstatě vychází z této starší knihy. Ta však zůstala vcelku nepovšimnuta. Přináší postup pátrání skupiny novinářů a historiků, je plná dat a historických údajů. Na základě zkoumání historických reálií, vazeb a vztahů, dospěla původně od nálezu „Dokumentů z převorství“, k tajemnému původu rodu Merovejců jako možných potomků Krista. Pátrání pokračuje přes „Sionské převorství“, katary, templáře a zednáře, až k odhalení podivuhodné přesmyčky San Graal (svatý grál) – Sang Real (královská krev), až k samotným odkazům k podpoře těchto teorií přímo v Bibli.

Ovšem to, že jde o podvod, ví málokdo.

Brownův román je založen na teorii spiknutí, zahrnující Ježíše a Marii Magdalénu. Předpokládá se, že staré francouzské slovo sangreal není vysvětleno jako „sin greal“ („svatý grál“), ale jako „sang real“ („královská krev“). Ačkoli tento koncept nebyl běžný před pozdním středověkem, kniha „Svatá krev, svatý grál“ tvrdí, že Ježíš byl ženatý s Marií Magdalénou, s níž měl dítě, a dokonce i to, že přežil ukřižování. Ježíšovo dítě, tak tvrdí „nefiktivní“ kniha, tak začala pokrevní linii, která vedla k Merovejské dynastii, posloupnosti králů, kteří vládli tomu, co je dnes Francie, od roku 481 do roku 751.

Důkazy o svaté pokrevní linii se údajně nacházely v množství pergamenových dokladů, které objevil B. Sauniére, kněz v Rennes-le-Château v Pyrenejích. Tajemství bylo uchováno tajnou společností známou jako Sionské převorství, která vznikla v rytířských dobách a mezi jejími „velmistry“ byli třeba Leonardo da Vinci, Isaac Newton a Victor Hugo.

Brown dále čerpal z knihy „The Templar Revelation,“ autorů Lynn Picknett a Clive Prince (3), kteří tvrdili, že třeba Turínské plátno vytvořil právě Leonardo da Vinci. Mezi jejich „objevy“, přijaté Danem Brownem do „Da Vinciho kódu“, je tvrzení, že freska Leonarda, „Poslední večeře,“ obsahuje skrytou symboliku. Např., že svatý Jan na obrázku (sedící napravo od Ježíše) je ve skutečnosti žena – Marie Magdaléna, a že to, jak sedí „Marie“ a Ježíš je „obrovské, rozprostřené“ M, což údajně potvrzuje tuto interpretaci.

Jenže – celý základ „Da Vinci kódu“ – tedy „objevené“ pergameny v Rennes-le-Château, které se týkají údajného Sionského převorství – byly součástí podvodu muže, jménem Pierre Plantard. Ten pověřil svého přítele, aby vytvořil falešné pergameny, které pak v roce 1956 předložil, aby se staly základem falešného příběhu.  Odhalení přinesli Carl E. Olson a Sandra Miesel v knize „The Da Vinci Hoax“. (2004) (4)

I když na počátku románu Brown tvrdí, že je založen na faktech, je možné, že on sám, spolu s autory „Svaté krve, svatého grálu“ i „Templářského zjevení“, patří mezi podvedené a s dobrými úmysly oklamal milióny čtenářů a diváků úspěšného filmu.

Nechce se tomu ale příliš věřit…

Odkazy

(1) Brown, D.: Šifra mistra Leonarda. Argo, Praha, 2005 (The Da Vinci Code, 2003, Doubleday. ISBN 0-385-50420-9.)
(2)  Baigent, M. – Leigh, R. – Lincoln, H.: Svatá krev a Svatý Grál. Bobra, Praha, 2004. (Holy Blood, Holy Grail, London, Jonathan Cape, 1982. ISBN 0-224-01735-7.)
(3) Picknett, L. – Prince, C.: The Templar Revelation. Transworld Publishers Ltd. (UK), Touchstone Books (USA), 1997. ISBN 0-684-84891-0
(4) Olson, C. E. – Miesel, S.: The Da Vinci Hoax. (2004) ISBN978-1-58617-034-9 

Podle:

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 3309

error: Kopírování zakázáno!