Jak najít prasílu
V podstatě velice snadno. O tom vás přesvědčí autor knih o hledání prasíly, Jan Johann Jaroslav Miška.
Co to tedy prasíla je? Je to ono nepostižitelné v přírodě i v lidském těle, co dosud nebylo nijak dokázáno. Proto se autor věnuje hlavně tomu, jak „prasílu“ objevit v úplně jiných sférách – v odkazech a symbolech, archeologických artefaktech, a nebo třeba i v tetování.
O prasíle lze prostě najít stopy v podstatě všude. Věděli jste, co znamenají dva ocasy českého lva? Samozřejmě dvě složky prasíly. Stejně tak i dvě hlavy habsburského orla. A to, že je lev na znaku natočen doleva ukazuje, kam prasíla směřuje.
Každá zvláštnost, třeba jihlavské podzemí, kopíruje směřování prasíly. Nesmysl se vrší jeden na druhý, není jasné, co je příčina a co následek.
A tak to pokračuje celou knihu. Vytržené odstavce, věnované útržkům české nebo světové historie se střídají s pověstmi a svérázně pojatou heraldikou. Úryvky z české historie se střídají s mayskou, fakta se mísí s pověstmi.
Jasno nemá ani sám autor – zatímco kříž je na straně 11 znakem průsečíku sítě linií prasíly, na straně 36 je to znak dvou složek prasíly. Autor si nedělá starosti s tím, jak je který odkaz nebo artefakt starý, či odkud pochází. Vykládá všechno tak, jak se mu to hodí. Vše podvojné, dualismus boje dobra a zla v různých náboženstvích je prý opět znakem podvojnosti prasíly. Nalézá-li takový artefakt v dávné prehistorii, o prasíle věděl kdejaký neandrtálec. Pokud je takový odkaz novodobý, umělec patřil zajisté k zasvěcencům.
Kniha „Hledání prasíly“ (MF, Praha, 2007) je nesourodým slepencem různých tezí, které se tváří velmi objevně.
Domýšlivost autora šla tak daleko, že doplnil otevřenou encyklopedii Wikipedia nehorázným blábolem o tom, že staří řečtí filozofové nepochopili prasílu a tak je není možno nazývat filozofy … (naštěstí včas smazáno).
