Na stopě neznámé pracivilizace
Úroveň civilizací Latinské Ameriky byla překvapivě vysoká. Zejména kultury Mayů, Aztéků a Inků doslova šokovaly evropské dobyvatele.
Dnešní průzkum těchto civilizací potvrzuje i jejich nepochopitelnou a nevysvětlitelnou nekomplexnost a extrémní protikladnost.
Zejména u Inků jsme obdivovali vynikající úroveň zemědělství, ruční výroby, jejích sociální zřízení s prvky socialismu. Na druhé straně archeologické výzkumy potvrzují jejich nesrovnatelně nižší úroveň v matematice, hvězdářství, geografii. Primitivismus či dokonce prvky barbarství jsou patrné například v jejich víře v nadpozemské, v úmrtních a léčebných rituálech.
Zcela nepochopitelné je i to, že byli mistry keramiky, ale současné vůbec neznali hrnčířský kruh. Navíc tak vyspělá civilizace nezanechala žádné písemné doklady – prostě proto, že neznala písmo.
Obdobná situace byla v podstatě i v kulturách Mayů a Aztéků ve Střední Americe a částečně i v Mexiku. Mayové jsou hodnoceni jako národ s vysokou kulturou úrovně Starého světa. Měli úžasné znalosti astronomie a matematiky. Tisíc let před Evropou vynalezli nulu.
Uplatnili i myšlenku psaní čísel pod sebe (jednotky pod jednotky, desítky pod desítky apod.). Mayští kněží sestavili velmi komplikovaný kalendář, který se řídil oběhem Slunce a Měsíce a některých planet. Na svou dobu byl nejlepší na světě. Základem byl rok o 365,242 129 dnech, což je délka jen o 0,000 069 kratší než absolutní délka roku.
Předstihli tak gregoriánský a juliánský kalendář, o čemž se Evropané dozvěděli pochopitelně mnohem později. Kalendář Mayů překonaly v podstatě až počítače dvacátého století. Své písmo vtělili Mayové do kamene. Z jejich mluvících kamenů se nám dochovaly jen zlomky v podobě čtyř kodexů. Ani nejmodernější současná technika je však dosud zcela nerozluštila. Vědomostí Mayů byly velmi vysoké úrovně.
Jsou dokonce náznaky, že měli představu o potopě světa. Přísný řád jejich říše, budovaný na mimořádných znalostech astronomie, matematiky a stavitelství, kontrastoval s primitivismem například v lékařství a s neznalostí obdělávání půdy! Mayská kultura, jediná ze všech vyspělých, nezná pluh, domácí a tažná zvířata, a nezná jako Inkové ani vůz! Mayové uměli stavět dokonalé silnice zvané sacbe.
Byly zcela rovné, bez zatáček. Desítky kilometrů, bez zákrut, jako by jejich stavbu řídily automaty. K jejich budování používali i válců. Jeden se po nich dokonce nalezl. Neznali však používání kola k dopravě. Je záhadou, proč tato odvětví, pro ně jistě důležitá, nerozvíjeli. Obdobně jako u Inků záhadnost stavby širokých dálnic bez používání systému kola či tažných zvířat vede k domněnce, že je to další už nikdo nenaučil.
Aztékové byli organizováni ve vojensko-teokratický stát. Animováni divokým duchem sázeli na vyhlazovací války. Uctívali boha války a každý ceremoniál končil lidskou obětí. Vynikali ve stavebnictví a výrobě drahých kovů. Vysoká úroveň znalostí jednoho oboru střídá ignoranci druhého. Aztékové například vůbec neznali určování množství systémem vah. Ani jejich dobyvatelské výpravy neznaly žádný systém absorpce nových území a obyvatel, jako například Inkové v mitimaes. Proto také nikdy nezískali trvalé dominium nad dobytým územím. Byli rovněž zcela svázáni se zemí. Dosud se nenalezly hodnověrné doklady, že by znali alespoň pobřežní plavbu jako Inkové.
Přikloníme-li se k hypotéze, že uvedené latinskoamerické civilizace jsou jenom dědici daleko vyšších civilizací, na nekomplexnosti či extrémnosti znalostí to v podstatě nic nemění. I předchozí kultury se vyznačovaly fantastickými znalostmi, ale také primitivismem. Archeologové dokonce podnítili názor, že jejich vývoj probíhal v jakýchsi civilizačních skocích.
Typickým příkladem starého Peru je známé, tajemné kamenné město Tiahuanaco na březích posvátného jezera Tlticaca. Tato oblast je odborníky považována za středisko celé neznámé předcházející civilizace. Mnozí dokonce pokládají Tiahuanaco za kolébku světové civilizace. Je prokázáno, že jeho neznámí stavitelé byli na daleko vyšší úrovni než Inkové. Dovedli tavit dokonce platinu a stříbro. Našly se i půltunové odlitky z těchto kovů! Na rozdíl od Inků se perfektně vyznali v pohybu nebeských těles. Jejich gigantické stavby, sochy tesané monoliticky z jednoho kusu kamene, Inkové jen neuměle napodobovali. Ani v některých dalších oborech nedokázali Inkové pokračovat ve znalostech neznámých předků. Tito byli prokazatelné mořeplavci. Potvrzují to nálezy rusovlasých mumií u Paracasu. Podle posledních nálezů ve starých hrobech uměli dokonce létat v balónech! Záhadný komplex kreseb a čar (či rozjezdových ploch) v Nazca je zřejmě jejich dílo. Ani oni však o sobě nezanechali žádné písemné údaje či dokonce písmo.
Inkové již našli Tiahuanaco a okolí pusté. Překvapující je, že kmeny žijící kolem, byly dokonce ve stadiu barbarství. Neznali práci s kovy, ani astronomii, zemědělství a stavitelství. Systém a možný vývoj ve skocích, či vývoj, který na sebe nijak nenavazuje, byl potvrzen nejen tímto obdobím, ale v podstatě i obdobím po pádu Inků. Když Pizarro se svými konkvistadory zničil vládnoucí kastu Inků, byla s nimi zničena i celá jejich kultura. Také se nenašel nikdo, kdo by se pokusil v jejich znalostech pokračovat nebo jich alespoň využít.
I Aztékové a Mayové již našli na svém území gigantické a dokonalé stavby neznámých předků. Před nimi zde musel existovat nejméně jeden vyspělejší národ. Byli to snad Olmékové či Titanové, jejichž dějiny se ztrácejí v mýtech? Dodnes se nepodařilo zjistit, proč se zhroutila ještě před příchodem dobyvatelů říše Mayů, proč jejich nádherné paláce a pyramidy zarostl prales. Ještě větší záhadou je, proč se do neprostupných pralesů se svými stavbami uchýlili. Skoky supercivilizací a divošstvi jsou vůbec charakteristickým rysem civilizací Latinské Ameriky. Sestup nazývají historikové druhým divošstvím, které se vyskytuje i v ostatním světě. V Latinské Americe se zdá, že těchto sestupů bylo několik. Všechny počátky se sice ztrácejí v mlhách legend a mýtů, ostatně jako v Evropě, jen se starším datem. Všem je jim však společným jmenovatelem neznámý učitel. Ve starém Peru mu říkali Viracocha či Niaymlap, ve Střední Americe Kukulkan. Byl zpodobňován jako vysoký, bílý vousatý muž. On je údajně oním mužem u řidící páky, snad kosmonautem z cizí planety – jak si reliéf vysvětluje Erich von Daniken – na desce z Palenque. Zakládal vynikající civilizace v nehostinných Andách či středoamerických pralesích? Často bývá spekulativně spojován s úvahami návštěv mimozemských civilizací. Jak dalece je tento muž legendou, to patrně již asi nikdy nezjistíme. Víme však, že Inkové zpodobnili někoho, kdo stavěl Tiahuanaco. Našel se tu monolit představující vousatého muže. Podle zpráv španělských kronikářů chtěli v něm Inkové zpodobnit neznámého stavitele. Jiný výklad by byl stejně problematický, neboť Indiáni vousy nemají. Jediní svědkové, kamenné sfingy Tiahuanaca mlčí, a proto i tato hypotéza asi zůstane navěky hypotézou. Ve všech případech civilizací Latinské Ameriky je zarážející, že byly vyzbrojeny znalostmi, o jejichž původu jsou velké otazníky. V žádném případě nebyly výsledkem pozvolného a staletí trvajícího vývoje.
Možnost výměny zkušeností mezi Jižní a Střední Amerikou se tím málo připouští. Převládá teorie, že obě střediska kultur o sobě nevěděla. Navíc jediným, v podstatě společným vrcholem všech tří civilizací bylo stavitelství.
Vezmeme-li v úvahu značné skoky vývoje (Inkové sami dosáhli překvapujících znalostí jen za 300 let existence!) a jeho nekomplexnost, zdají se některé znalosti zcela nevysvětlitelné.
Samotní archeologové jsou přesvědčeni, že jsme přitom objevili jen torzo skutečných znalostí těchto civilizací. Mnohé zničili španělští koniáši, mnohé zaniklo se zánikem civilizace. I tak jsou některé znalostí vyšší, než znalosti Starého světa či zbytku světa.
Jsou tyto civilizace ve srovnání s ostatním světem výjimkou? Zdá se, že nikoliv. K podobným otazníkům nekomplexnosti a extrémních znalostí dochází na mnoha místech světa. Uveďme alespoň některé případy.
Sumerové znali lunární měsíc s přesností 0,4 sekundy, délku roku lišící se od dnešního jen o 3 minuty. Egypťané měli zaznamenáno – jak dosvědčuje Diogenes Laertios – 373 zatmění Slunce a 832 zatmění Měsíce. K tomu by ale museli pozorovat oblohu (a vést si o tom záznamy) minimálně deset tisíc let! Muzeum výtvarných umění v Moskvě vlastní egyptský papyrus, z něhož vyplývá, že naše známé K bylo již pro staré Egypťany zcela běžným pojmem. Sumerové používali poučky, které byla mnohem později vynalezena Pythagorem. Někteří vybraní jedinci uměli řešit kvadratické rovnice o několika neznámých. Počítali dokonce pojmy přesahující rámec algebry. V nalezených pozůstalostech Sumerů byla i zmínka o čísle, které mělo 15 míst. Evropa k němu dospěla až po Descartovi. Ani Sumerové tyto znalosti v podstatě nepotřebovali, disponovali jimi uprostřed divošství své doby jakoby bez užitku.
Zarážející jsou i znalosti metalurgie. K používání bronzu se lidé ve staré Evropě dostali jakoby najednou, doba měděná, podmiňující vývoj znalosti bronzu, prakticky neexistovala. Také umění odlévat železo se objevuje náhle. V některých místech světa se ztrácí, aby se po delší době opět nalezlo.
Svět uznává i výrobu elektřiny až od roku 1786, kdy Luigi Galvani vynalezl svůj známý článek. Tentýž však objevili archeologové při vykopávkách v okolí Tígridu a je dnes muzeální atrakcí. Velké starosti dělají archeologům i monolitické kamenné kolosy rozeseté po světě. Ve své knize Kniga gipotěz uvádí spisovatel Gorbovskij, že monolitický kvádr v Baalbeku váží 1200 tun, Jedna kamenná deska, z nichž Je zhotovena střecha Černé pagody v Indii, váží 2000 tun. Tyto váhy několikanásobně převyšují možnosti soudobé stavební techniky. O obrovských stotunových kvádrech Tiahuanaca jsme hovořili, méně známý je opracovaný kvádr nedaleko peruánské pevnosti Sascayhuaman, jehož váha byla odhadnuta na 20 000 tun! Ve většině případů Latinské Ameriky jsou navíc nevysvětlitelné otazníky dopravy těchto kvádrů, neboť se nalézají desítky kilometrů od nejbližších možných lomů. Nápisy z různých pyramid a chrámů svědčí, že zejména knězi Indie a Tibetu kdysi věděli o nekonečnosti vesmíru. Tak lze pokračovat ve většině oborů lidské činnosti a vědy.
Měly tyto vědomosti nějaký společný pramen? Existují odborníci, kteří dovozují, že takový jediný pramen na světě kdysi existoval. Byla onou neznámou dosud neznámá země? Nějaká Atlantida či Lemurie, jež vysílaly učitele do okolního světa? Byli to oni ti neznámí, bílí vousatí lidé, létající nebo plavící se po světě? Nebo se ani nemuseli tolik namáhat, protože tvářnost naší planety namáhavé cestování ani nevyžadovala? Skončily jejich osudy v důsledku světové katastrofy? Ať tak či onak, zdá se, že neznámá pracivilizace by mohla být tou správnou odpovědí na dosud záhadné znalosti naších prapředků.
Ing. František Toth
Z archivu KPUFO
