Hold předpotopním civilizacím (6)

Na pozadí dějin této planety je časový úsek jedné lidské generace pouhé mžiknutí.

Vraťme se na chvíli k dávným historickým kořenům naší přítomnosti. Skrývá je sice nános věkovité minulosti, ale myslitelský důvtip a tvůrčí zaujetí dokáže z jejich stop vyčíst podivuhodná poselství.

Keltské a sanskrtské legendy mluví o létajících strojích

Když španělští dobyvatelé pronikli do Tiahuanaka v Andách, našli absolutně opuštěné město. Jenom sochy ulité ze stříbra tu držely stráž; primitivní kmeny, sídlící v okolních chatrčích, však nedovedly tavit kov a měly jen elementární techniku.

Později se ale přišlo na to, že opuštěné město bylo postaveno z mohutných kvádrů, vážících až 200 tun, přestože lomy, z nichž pocházely, byly vzdáleny pět kilometrů. Jak jenom byly přepraveny? A co si myslet o monolitech vážících 1200 tun, objevených ve zříceninách libanonského Baalbeku, nebo kvádrech použitých při stavbě proslulé „Černé pagody“ v Indii – kvádrech o váze až 2000 tun? Moderní technika je tím vyděšena.

V roce 1961 byl v Sovětském svazu při stavbě pomníku Karla Marxe přepravován kvádr o 200 tunách; tisk tehdy oznámil, že přeprava takového tělesa je na hranicích současných technických možností.

Měly tedy „předpotopní“ národy techniku, jež se vyrovnala technice naší nebo ji dokonce předčila? I zde nás unášejí legendy a mýty doprostřed zázraku, avšak – podivná věc – doprovázejí tyto zázraky zarážejícími technickými popisy.

Rámajána nás například informuje, že: „Ráma se posadil do létajícího vozu a připravil se na cestu.“ Vůz, který se pohyboval vlastní silou, vzlétl pak na oblohu s hromovým duněním, jež se podobalo tomu, jaké vydávají naše stroje při překonávání zvukové bariéry, a zanechal za sebou ohnivou stopu. Jiné indické texty k tomu sdělují, že tyto létací stroje měly pohon na principu rozpadu rtuti.

Samarangana-sútra obsahuje popis těchto raket:

„Uvnitř stroje je zařízení, ve kterém se v železném kotlíku zahřívá rtuť. Zahřívá se zvláštním řízeným ohněm. Čtyři nádržky se rtutí umožňují tomuto zařízení vyvolat celý vítr sil. Vůz pak vystoupí na oblohu s burácením, a ti, kdo sledují jeho dráhu, mají dojem, že pozorují nějakou obrovskou perlu.“

Některé tibetské texty obsahují obdobné popisy a další sanskrtský text nám poskytuje několik informací o „obřím létajícím voze zhotoveném z kovu, vyrobeného ze železa. Nebyl tažen koni ani slony, nýbrž stroji velikosti slona.“

Pokud jde o naše oblasti, znali zřejmě i Keltové „létající zvířata pokrytá železným krunýřem, jež neměla kosti ani kostru a nemusela žrát.“ Podivná věc – v jugoslávském klášteře v Peci najdeme fresky znázorňující létající stroje, značně podobné našim raketám a poháněné výbušnými motory.

Podle starých národů vystupovaly tyto stroje mnohem výše, než by se dalo předpokládat. Různé keltské legendy říkají, že „vzlétaly výš než vítr“ a jeden indický pramen oznamuje, že za pomoci těchto strojů mohli „pozemšťané vystoupit do vzduchu, zatímco obyvatelé nebeských těles jich užívali, aby sestoupili na Zemi.“

Pokračování