UFO – nezodpovězené otazníky (19)

Byli mimozemšťané někdy na zeměkouli? Máme s nimi kontakty v současnosti? Jsou možné v budoucnosti? Tyto otázky vzrušují řadu lidí a nedají pokoj amatérům zabývajícím se jejich výzkumem.

Některá taková svědectví zatím i nadále uvádějí do rozpaků i největší skeptiky.

Jednoho srpnového rána roku 1987 pásly dvě děti (ve věku 13 a 8 let) krávy u vesničky Cussac v oblasti Centrálního masívu (Francie). Zvířata náhle zneklidněla a shlukla se dohromady. Na louce se objevil lesknoucí se sférický předmět o průměru 2,5 metrů. Vystoupily z něho čtyři bytosti oblečené do černých kombinéz. Cvalem oběhly okolí, poté nastoupily do své lodi, z níž se znenadání začalo linout oslepující světlo a která se pomalu vznesla a v určité nevelké výšce se začala vzdalovat. Zvířata na louce byla ještě neklidnější. Pes začal divoce výt. Vylekané děti se daly na útěk k domovu. Šok byl natolik silný, že po určitou dobu trpěly duševní poruchou.

Policie, která se dostavila na místo přistání, nenalezla po mimozemšťanech žádné stopy. Avšak povšimla si vytrvalého zápachu síry. Není důvodu domnívat se, že by si děti tuto historku vymyslely. Jejich rodinné prostředí nevytvářelo žádné předpoklady pro fantazii podobného druhu. Je-li toto vše spojeno s lidskou psychikou, znamená to, že jde o její dosud nepoznané stránky.

Účastníci lyonského setkání dospěli k tomuto závěru: dříve než budou budovat nějaké „avantgardistické“ hypotézy, je nezbytné prozkoumat psychologické a sociologické aspekty událostí kolem UFO.

Jen mystifikace?

Známý americký spisovatel W. Streiber zveřejnil v roce 1988 autobiografickou knihu. Vypráví v ní o tom, jak byl před několika lety unesen mimozemšťany. Solidní spisovatel popisoval toto setkání zcela přesvědčivě. Kniha se stala bestsellerem. Brzy po jejím vydání dostal autor tisíce dopisů od čtenářů, v nichž se v různých obměnách dělili o vzpomínky na podobné případy, které sami zažili. Oč šlo? O skutečná setkání nebo o výplod fantazie lidí, kteří se pod dojmem knihy pokoušeli o výklad jim nepochopitelných jevů? Mnozí se přikláněli ke druhému vysvětlení.

Whitley a Annie Strieberovi

Francouzský psycholog B. Mieste rozhodně tvrdí, že ve Spojených státech, kde si lidé potrpí na reklamu, se ve většině případů jedná o spekulace na módní téma a někdy prostě o kriminální jevy. Případy únosů dětí mimozemšťany, o nichž čas od času píše americký tisk, – říká jízlivě, – by u nás ve Francii byly prostě předmětem policejního pátrání.

Mimochodem, ve Francii bylo na rozdíl od USA zaregistrováno pouze sedm případů podobných únosů. Na prvním místě v Evropě je Anglie (30 případů) a Itálie (20 případů). Je třeba přiznat, že Francouzi jsou vůči různým svědectvím o UFO vcelku skeptičtí. Zřejmě je to důsledek tradice následovníků Descarta. I když tomu tak vždy nebylo. Jestliže do roku 1953 se boom kolem „létajících talířů“ šířil z epicentra v USA, později je Francie v počtu údajných setkání s „humanoidy“ na určitou dobu předstihla…

Dnes může se Spojenými státy soupeřit jedině Kanada. Nedávno se např. hodně hovořilo o události s Henri Piétonem z provincie Québec. Když se v zimě vracel autem domů, zastihla jej cestou vánice. Motor vysadil.

Nedaleko auta se snesl aparát doutníkovitého tvaru, podobný průzračnému pouzdru. Objevili se „humanoidé“. S pomocí jakéhosi paprsku odvlekli nešťastníka na palubu své lodi a pokusili se s ním navázat kontakt, zatímco jej podrobovali zkoumání. Stejně neočekávaně pak Henriho Piétona, který na několik týdnů ztratil paměť, propustili. Až po pěti seancích hypnózy se mu podařilo vybavit si průběh událostí, s nimiž posléze seznámil tisk. Halucinace?

Opakuji: takových případů najdeme na americkém kontinentě tisíce. Co mají společné? V prvé řadě, „kontaktována“ nebo „unesena“ bývá zpravidla osoba, která se ocitla v noci na opuštěném místě. Dále: člověk spatřil na obloze svítící objekt, který se postupně snášel a „připlouval“ na nevelkou vzdálenost. Poté se začaly dít podivné věci. Pokud jel člověk autem, auto přestalo být schopné provozu. Člověk se ocitl na palubě UFO, kam byl dopraven buď „humanoidy“ nebo vlivem sil, jejichž původ nemohl objasnit.

Příchozí podrobili člověka zkoumání, přičemž si počínali velmi chladnokrevně, pak se pokoušeli s ním navázat kontakt. Zpravidla se to nepodařilo a „humanoidé“ dopravili „oběť“ zpět na místo, odkud ji „unesli“.

Člověk pak obyčejně ztratil paměť, která se mu vracela po několika hodinách nebo týdnech a ve třetině případů pouze pod vlivem hypnózy. Dalším důsledkem byly nepříjemné fyzické pocity, duševní poruchy, v některých případech došlo k transformaci osobnosti.

Pokračování

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 2997

error: Kopírování zakázáno!