AKTUALITY 

Otevřený dopis

admin ,

O názor na nedávné skandální odhalení podvodných praktik v centru AKTIP, požádala redakce Záhad života předsedu ČEPES Ing. Vlastimila Bažanta. 

Ten reagoval v ZŽ č. 8/2018 tzv. Otevřeným dopisem veřejnosti:

Vážení čtenáři, byl jsem požádán šéfredaktorkou paní Janou Šlegrovou, abych se vyjádřil ke kauze, kterou rozvířili pracovníci ČT1 a která se týkala poskytování léčebné praxe neveřejným zdravotnickým zařízením. Protože se více jak 30 let zabývám problematikou přírodního léčitelství a byl jsem do této kauzy dvěma pracovníky ČT1 zatažen zvláštním způsobem, rád využívám nabídky časopisu Záhady života a vyjádřím se v rámci kauzy ke dvěma základním bodům.

1. Má být přírodní léčitelství nějakým způsobem regulováno, tedy mají přírodní léčitelé prokazovat svoje schopnosti a dovednosti?

2. Potřebujeme zákon speciálně se zabývající poskytováním léčebné péče léčiteli?

Jsou to totiž dvě základní otázky, které mi byly telefonicky kladeny pracovníky ČT1 při nedělním obědě, a odpovědi potom v neúplné a zkreslené podobě a bez mé autorizace a vědomí zveřejnili ve večerních zprávách.

Na úvod chci říci to, že prvně j sem poznal působení léčitele v roce 1984 a mohu potvrdit, že to, co se nepodařilo konvenční medicíně za tři roky, to se podařilo léčiteli během tří působení.

Tím nechci podceňovat lékaře, naopak si jich velice vážím (to mne naučila spolupráce s nimi v rámci Psychoenergetické laboratoře, katedry 93 VŠCHT Praha vletech 1984 až 1991). Ale co člověk prožije při působení léčitele se zvláštními dovednostmi, to je skutečnost a pravda, kterou si sice rozumově nedokážeme vysvětlit, ale existuje. Mne tato skutečnost poznamenala na další život.

Krátce na otázku, zda ověřovat schopnosti a dovednosti léčitelů, odpovídám – ano. Je to proto, že přírodní léčitelství má spadat do živnosti vázaných, protože se jedná o činnost regenerační, obdobné jako je tomu u masérů. Čeho se obávám, je však to, co ministerští úředníci vymyslí k ověřování dovedností a schopností, o kterých nemají vůbec žádnou představu, mnohdy ani potuchu, a o které po třiceti letech existence ČR prohlašují, že ji vykonávají podvodníci a šarlatáni. Pokud dojde k rozumnému jednání mezi zástupci ministerstva zdravotnictví a zástupci léčitelských oborů a služeb, může vzniknout metodika ověřování dovedností a schopností léčitelů poskytujících léčebnou péči, vyhovující všem zainteresovaným, především klientům. Vždyť ověřování nemusí provádět pouze stát, ale i různé korporace sdružující léčitele.

Pokud by k podobné situaci v ČR došlo, bylo by to, jako bychom se vrátili do devadesátých let, kdy se první ministr zdravotnictví MUDr. Bojar snažil začlenit léčitele nějakým způsobem do zdravotní péče.

Příkladem státu, který povoluje společenským korporacím ověřování léčitelů, je Polsko, kde státní orgány (ministerstvo školství a zdravotnictví) toto řešení umožňují.

Naopak Německo bylo příkladem, kdy v určitém období mohli léčitelé působit pouze se státním povolením. I zde Ústavní soud toto právní rozhodnutí v roce 2004 pozměnil a duchovní léčitelé mohou provozovat svoji činnost bez státního povolení.

K ověřování zvláštních schopností přírodních léčitelů mám tuto připomínku:

Na základě osobních zkušeností mám za to, že tyto schopnosti se dají vysvětlit zčásti působením přírodních zákonitostí (fundamentální záření hmot interakcemi energií za působení vědomí), zčásti zvýšenou citlivostí léčitelů (vyciťování biologických anomálií lidského organismu, pozměněný
stav vědomí) a především duchovním vybavením léčitele (nebýt sobec se snahou po jakémkoliv vlastnění, mít empatii k lidem, nelpět na čemkoliv – ani na vlastních ctnostech – nerozlišovat mezi žadateli, dosahovat stavu, kdy omezuji vlastní vůli a chtění po dosažení výsledku). Na základě zkušeností posledních let je možno konstatovat, že tyto zvláštní schopnosti mohou být probuzeny v každém člověku.

Nyní se budu vyjadřovat k názoru mnohých politiků, senátorů i poslanců, že potřebujeme řešit problematiku přírodních léčitelů zákonem:

Podle mne není zapotřebí zákon vymýšlet, protože tento zákon už existuje od doby, kdy nabyl účinnosti Nový občanský zákoník (NOZ). Vláda jeho tvůrcům uložila úkol v NOZ vyřešit problematiku přírodních léčitelů. Tvůrci Nového občanského zákoníku tento úkol vyřešili v kapitole č. 9 Poskytování léčebné péče. Autoři, kteří na této kapitole pracovali, chtěli znát můj názor. Nejprve mi sdělili, že se tato kapitola vztahuje na každého poskytovatele léčebné péče, tedy i na lékaře a léčitele. Základem vztahu léčitel – klient se stává uzavření smlouvy (dohody).

Byl jsem hned na začátku upozorněn na skutečnost, že k uzavření dohody dochází i tehdy, pokud léčitel přijme požadavek klienta třeba i ústní formou. NOZ řeší i případ, pokud smlouva nebyla splněna, anebo klient utrpí újmu. Aby bylo možné řešit spory vzniklé neplněním smlouvy, je poskytovatel léčebné péče povinen vést dokumentaci o způsobu poskytování léčebné péče.

Proto si myslím, že NOZ jednoduše řeší vztah klienta s léčitelem a zabezpečuje i řešení, pokud uzavřená dohoda není plněna, a proto se domnívám, že vytvářet nový zákon o přírodním léčitelství je zbytečné.

Rozvířená kauza se dotýká řešení psychosomatických problémů. Mohu potvrdit, že mnohý léčitel dokázal vyřešit to, co nedokázal vyřešit lékař, poskytovatel konvenční medicíny.

Proč tomu tak je, nedokážu rozumově vysvětlit…

Sledujte:

Mohlo by se vám také líbit

Aktuality – červenec 2019

admin Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Aktuality – červenec 2019

Smutná zpráva

admin Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Smutná zpráva

Kruhy v ledu stále záhadné

admin Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kruhy v ledu stále záhadné