Únosy do UFO – příprava k invazi?

Když se šestnáctileté studentce Barbaře Archerové přihodila ta podivná událost, chystala se zrovna na lůžko. Oknem pronikalo do místnosti podivné světlo, jehož zdroj nemohla najít.

Poté se u ní objevila malá postava, která se dotkla její paže. Hrozný strach polevil a Barbara najednou cítí, že je nesena skrz zavřené okno(!) ven z domu.

Tak začíná obvyklý scénář události, kterou ufologové dnes nazývají „únos do UFO“. Jakkoli to zní šíleně a fantasticky, podle výzkumů, které prováděli dokonce vážní vědci (prof.John Mack z Harvardské univerzity, či dr.David Jacobs z Tempelské univerzity), popisují vcelku shodně tuto otřesnou zkušenost dnes už statisíce a možná i milióny lidí.

Unesený obvykle vypovídá o tom, jak ho bytosti v bezvládném stavu uloží na lehátko v jakési místnosti, kde na něm pak provádí „lékařskou prohlídku“. Dochází k odběru tkání, přičemž pozornost cizích bytostí je soustředěna především na reprodukční systém člověka. Někdy dochází odběru vajíčka či spermií, jindy dokonce dochází k umělému oplodnění, či přinucení k sexuálnímu styku s jinou osobou.

Někdy jsou uneseným ukazovány zárodky či novorozenci, kteří mají být snad hybridy. Unesení bývají posléze vráceni zpět na původní místo. Snad jakýmsi zásahem, snad dílem obrovského psychického šoku, kterému jsou během únosu vystaveni, postižení si většinou průběh únosu nepamatují. Zůstává jen tzv. ztracený čas: postižené osoby nevědí, co se nimi během určité doby dělo, někdy mají na těle podivné jizvy a téměř vždy trpí depresemi a následky psychického šoku.

Podle většiny výzkumníků, kteří se únosy zabývají, se tato situace jeví, jako bychom byli podrobováni neznámému genetickému experimentu, který provádí nějaká cizí rasa bytostí. Avšak nejedná se jen o genetické experimenty, některé indicie naznačují, že se cizinci pokoušejí proniknout i do systému lidské mentality, že dochází ke zkoumání a možná i ovlivňování mozku unesených lidí. Že se v tomto případě nejedná o hodné „kosmické bratry“, kteří nám prý přišli pomoci vytvořit lepší civilizaci, jak se o nich někdy hovoří, je nasnadě.

Dr.Jacobs po svém systematickém studiu těchto únosů soudí, že fenomén únosů je příliš důležitý, než aby jej bylo možno pominout jako blouznění lhářů nebo psychicky narušených lidí. Snad se nedostatek zájmu vědců o tento fenomén neprojeví v konečné fázi jako omyl s nedozírnými následky. „Často se mě ptají, jak bych reagoval,“ říká dr.Jacobs, „kdyby se ukázalo, že celý fenomén únosů je vnitřním produktem obraznosti lidí. Kdyby to byla pravda, plakal bych radostí. Přeji se, abych se mýlil.“

Vladimír Šiška

Projekt Záře, http://www.projektzare.cz