Dějiny začínají na Slovensku?

 Archeologové i laici si stále kladou jednu dosti podstatnou otázku: Kde vlastně leží kolébka lidské civilizace?  

Odpovědí je k dispozici nepřeberně. Tradičně jsou její počátky kladeny do teplých a úrodných povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Čína, Egypt). Hledat bychom mohli na dně Černého nebo Středozemního moře, která kdysi zabírala mnohem menší plochu než dnes.

Méně tradičně se mluví o Arktidě a Antarktidě, kde jsou případné zajímavé archeologické nálezy pohřbeny pod věčným ledem. Ti nejodvážnější spekulují o Atlantidě, Mu, Lemurii a Pacifidě. Překvapivé objevy přišly v poslední době i z Austrálie a Japonska. Možná však máme kolébku civilizace doslova na dosah – na Slovensku.

Hypotézy Ing. J. Hurníka

Od roku 1986 tuto hypotézu hájí Ing. Ján Hurník z Bratislavy. Jeho argumenty jsou přesvědčivé: „Na mapě pravěké Evropy vidíme výrazně vyznačené území středoevropského neolitu, území, které se svými archeologickými nálezy liší od nálezů z ostatních částí Evropy. K střední Evropě se váže významný poznatek evropské a světové archeologie, totiž že všechny nitky civilizačního procesu směřují do středoevropského neolitu, jehož součástí je i území dnešního Slovenska.“ Na tento základní civilizační zdroj potom navazují všechny ostatní významné kulturní okruhy – jihovýchodní (vč. mykénské kultury), italský, západoevropský, severský a baltský, samozřejmě s dalšími návaznostmi na Malou Asii, Palestinu, Mezopotámii, Egypt atd.

Toto pro tradiční historii a archeologii dosti nestravitelné tvrzení Ing. Hurník dokládá mnoha zajímavými důkazy. Jako profesionální kartograf se soustředil na rozbor díla význačného antického kartografa Klaudia Ptolemaia a usiloval o ztotožnění jeho starých map s dnešní skutečností. Prokázal, že Klaudius Ptolemaius znal a do mapy zakreslil i řadu míst na území Čech a Slovenska (Cheb, Česká Lípa, Praha, Bratislava, Brno, Znojmo. Hradec Králové, Levoča aj.). Rozborem jejich dávných názvů potom dospěl k řadě překvapujících souvislostí.

Spolu s některými jazykovědci Ing. Hurník předpokládá, že existoval jakýsi „prajazyk lidstva“, z něhož postupem času vznikly ostatní jazyky. Zatímco odborníci se uchylují k tak obecnému označení, jako je praevropština či praslovanština, Ing. Hurník konstatuje, že prajazykem lidstva je staroislandština, resp, že v staroislandštině se zachovaly „všechny prvky prajazyka lidstva“. Nyní už nic nestojí v cestě k objevování dalších a dalších nových významových souvislostí. Řada společných slovních základů staroislandštiny a slovenštiny například opravňuje umístit na Slovensko děje popsané v germánských ságách.

Podle staroislandské Eddy bylo původním sídlem bohů – Ásů místo zvané „Ida – vallr“ čili Idské pláně nebo pole. Tato lokalita se nachází západně od Košic v okolí řeky Idy a obcí Velká Ida, Malá Ida a zlatá Idka. Sídlo boha Odina a jeho palác Valhala se podle Eddy jmenovalo Glatzheimr. Ve skutečnosti to je nevýrazný pahorek Glac na náhorní planině u Kláštoriska ve Slovenském ráji. Na jeho vrcholku bylo dokonce objeveno i pravěké hradiště. Podobně je sídlo jednoho z hrdinů Eddy, krále Granmara, zvané Solheimr, dnešním Zvolenem a Banskou Bystricí (kdysi Veterosolium a Neosolium). Řeka Hron je v Eddě Granem a Siegfrieda připomíná známé výletní místo Sigord u Prešova.

Možná vás překvapí, že dnešní Děvín je vlastně starořeckými Thébami. V některých je ovšem Děvín uváděn jako Théby a tamější skála při určitém úhlu pohledu připomíná hodně zvětralou sochu Sfingy. Ta podle řeckých mýtů sídlila právě u Théb. Celý mýtický cyklus spojovány s Thébami (Oidipus, Héraklés, Dionýsos aj.) se odehrál právě tady. Slavná egyptská Sfinga je jenom vzpomínkou na někdejší kulturní pravlast lidstva.

Rovněž některé biblické děje se odehrály právě na Slovensku. Ve stručnosti můžeme konstatovat, že Noe přistál na vrchu Boleráz u Trnavy (Ararat = Balarath = Boleráz). Nedaleko Slovenska přistál i sumerský Utnapišti. Bylo to u Neusiedlerského jezera (hora Nisir = Nezider = Neusiedler). A starořeckého Deukaliona potopa zanesla na Horu Parnassos v kraji Foikis, což je ve skutečnosti území zhruba v okolí Trnavy.

Starozákonní příběhy spojované s králem Šalamounem se odehrály v Nitře, která je oním pravým biblickým Jeruzalémem. Tamější rozvaliny na Martinském vrchu jsou základy slavného Šalamounova chrámu. Současné Gbely mohou docela dobře být biblickým krajem Naftali stejně jako řeckými Delfami. Zdánlivý rozpor v umístění dvou tak vzdálených lokalit je v tomto případě stejně jako i jinde vyřešen časovou posloupností, v níž se jednotlivé děje odehrávaly. Stará slovenská sídliště tak vystupují vždy v nových historických souvislostech. A tak Děvín může být Thébami starořeckými, ale i egyptskými.

Pokud hledáme „kolébku lidstva“ v Atlantidě, i v tomto případě můžeme uvažovat o Slovensku. Není nutné, aby Atlantida byla skutečným ostrovem, mohl to být „ostrov“ jenom v přeneseném slova smyslu. Strašná zkáza Atlantidy znamenala prolomení obranných valů. Jejich zbytky se ostatně dochovaly dodnes pod názvem „Val obrů“ (Fossa giganteum) na hranici okresu Levice. A jsou zde ještě další paralely. Symbolem Atlantidy byl trojzubec znázorňující tři horské vrcholky. A stejný znak má i Slovensko. Tradiční popis Atlantidy hovoří o jejím velkém nerostném bohatství, o vývěrech teplých i studených pramenů, o solných dolech. To všechno najdeme i na Slovensku.

Ing. Hurník odhalil ještě mnoho dalších zajímavých souvislostí. Dnešní Šariš např. ztotožňuje s bájnou Scherií, domovinou Fajáků se samonavigačními loděmi z Odyssey. Na Slovensku se kdysi nacházel biblický ráj, mýtická Hyperborea a snad i zahrada Hesperidek. Kysúce jsou ve skutečnosti antickými Athénami. Postihnout všechny aspekty těchto a dalších hypotéz a rozvést všechny důkazy ovšem daleko přesahuje rozsah tohoto článku. Ing. Hurník jich nashromáždil již na tři tisíce stran a ve své práci pokračuje dále. Celý komplex svých objevů případně pojmenoval jako „Slovensko – místo civilizačních impulzů lidstva“. Rád by o svých objevech diskutoval, ale bohužel nemá s kým. Své teorie již předložil odborné veřejnosti, setkal se však jen s nezájmem. Jak sám uvádí, jeho teorie jsou pro vědu i širokou veřejnost nepřijatelné.

A to je podle mě právě to nejdůležitější. Nejméně čtyřicet let bylo u nás a tedy i na Slovensku jasně stanoveno, jaký je správný názor na historii, na archeologii, na filozofii a pravda byla vždy jenom jedna. Dnes nikomu nic nebrání, aby svoje názory a objevy, pokud nejsou přímo v rozporu s trestním zákonem, prezentoval veřejnosti. Proto jsem dnešní článek o záhadách věnovala hypotézám Ing. Hurníka, jakkoliv jsou kontroverzní.

Nyní záleží už jen na vás, jak je přijmete.

 Zdroj:  Jitka Lenková