Plačící sarkofág

V roku 1957 začala z hraběcího sarkofágu v Bojnicích prýštit podivná kapalina. 

Hrad Bojnice stojí na návrší s vyschlým termálním pramenem už od 13. století. Již v té době prý v jeho podzemí existovala rozsáhlá síť jeskyní, ponorných říček a tunelů. Tento labyrint byl pak v pozdějších staletích rozšířen na neuvěřitelně   složitý a dodnes neprozkoumaný systém suterénních chodeb.

Dnešní podoba objektu pochází z přestavby, kterou započal v roce 1889 podivínský hrabě Jan Pálfy. Během několika let se staré rodové sídlo proměnilo ve výstavný zámek. Touto rekonstrukcí však Pálfy prý sledoval jiné cíle. Znalci magie tvrdí, že Bojnice jsou vybudovány podle zásad posvátné geometrie, tedy s použitím stejných principů, jako například egyptské pyramidy či proslulá katedrála ve francouzském Chartres. Podivínský  šlechtic tu soustředil velký počet předmětů obdařených okultními  vlastnostmi. Hrabě  Pálfy patrně usiloval o změnu svého sídla na jakousi mystickou hrobku, která by mu měla v budoucnu, stejně jako pyramidy vládcům Egypta, zajistit zmrtvýchvstání. Nasvědčuje tomu i jeho přesný požadavek rituálu pohřbu, materiálu a umístění sarkofágu a také zacházení s ostatky. Když osamělý hrabě 2. června 1908 ve Vídni zemřel, na výslovné přání mu lékaři vypustili z těla krev a nahradili ji konzervačním roztokem glycerínu. Poté byla mrtvola převezena do Bojnic, kde byla v rodinné hrobce pohřbena, ale sarkofág byl umístěn na jiném místě, než Pálfy chtěl.

Zanedlouho se rozpoutala bitva o dědictví. Pozůstalí soudně napadli závěť a nakonec dosáhli úspěchu. Dědicové záhy téměř vše cenné rozprodali. Přestavba zámku nebyla dokončena podle originálních hraběcích plánů. Zároveň se však v původně klidném sídle začaly objevovat záhadné jevy.

První zmínka o strašení v Bojnicích je z roku 1940 a byla uveřejněna v časopise Psychická revue. Uvádí se, že nevysvětlitelné jevy se tam s určitostí  vyskytovaly již v roce 1937. Po  zámku  se prý  procházela bílá paní, podivné mlhovité útvary a přízrak mohutného muže ve starodávném úboru. Tyto fenomény pokračují dodnes. Pracovníci bezpečnostní agentury se setkali s úkazy typu poltergeistu : občas se samy od sebe otevírají dveře, posouvají se předměty na stole a otáčejí se klíče v zámcích.

Tyto jevy potvrzují i zaměstnanci  zámku,  kteří se tu  setkávají s podivnými přízračnými bytostmi. Strašidelný je prý i fantom Černé paní, který lze čas od času zahlédnout v jednom ze zdejších zrcadel. Bojnický zámek upoutal na sebe pozornost i v roce 1957. Z hraběcího sarkofágu začala vytékat neznámá tmavě hnědá kapalina, podobná medu. Tekutina stékala po kamenných stěnách a nakonec tuhla na šedočernou porézní hmotu. K případu byli zavoláni odborníci, protože výron neznámé kapaliny nepřestával, dokonce se zvyšoval jeho objem. Vzorky pak byly podrobeny  mnoha  analýzám.

Závěr zněl, že jde pravděpodobně o mineralizovaný zbytek mrtvého těla, který prošel neznámým chemickým procesem. Nikomu se však nepodařilo tento fenomén objasnit. Tajemný úkaz, pro který se v okolí zámku vžil název „slzy nebohého hraběte“, trval až do roku 1995. Pak náhle ustal, jako když utne. Zarážející je, že se to stalo přesně v den, kdy byl do objektu na základě dohody mezi  premiéry  Klausem  a  Mečiarem vrácen proslulý „Bojnický oltář“.

Usiloval snad nebožtík Pálfy o navrácení této jedinečné památky zpět do svého zámku? Nebo že by došlo  k jakési  aktivaci  neznámého  procesu  v mrtvole a  moc oltáře jeho  průběh zastavila? Kdo ví, možná je to všechno jen souhra náhod. Mysteriózní Bojnice svá tajemství žárlivě střeží dál.

Zdroj:   Červinka, V.: Slzy zesnulého hraběte, Magazín 2000 záhad, 2004