Proč jsme ještě nepotkali mimozemšťany?

V kosmu pravděpodobně nejsme sami – tvrdí někteří vědci!

Mnohé vesmírné civilizace jsou údajně daleko vyspělejší než my! Proč tedy s žádnými mimozemšťany nejsme v kontaktu? Možná na naši planetu přivezli zárodky života a nyní tajně pozorují, jak se vyvíjíme! Anebo nás ignorují, protože pro ně nejsme dost zajímaví? Spekuluje se ovšem také o tom, že Země je jediné obyvatelné místo, neboť ji chrání planeta Jupiter! Jak to tedy vlastně je s existencí mimozemského života?

Člověk je podle všeho velmi mladý tvor – alespoň ve srovnání s celým kosmem, který má být starý přibližně 13 miliard let. Jsme v tomto prostoru výjimeční? „Je velmi pravděpodobné, že se některé planety podobají Zemi. A není vyloučené, že na nich žijí inteligentní bytosti,“ říká hlavní vatikánský astronom José Funes (*1963). Jen v naší galaxii prý vzniká každý rok průměrně jedna nová hvězda, kolem níž může obíhat obyvatelná planeta. Z těchto odhadů vychází britský fyzik Stephen Webb (*1963), když vyvozuje, že Mléčná dráha je domovem asi milionu mimozemských civilizací. Ty jsou podle amerického fyzika Stephena Gilletta (*1953) většinou starší, a proto vyvinutější než my. Proč tedy s žádnými vyspělými mimozemšťany nejsme v kontaktu, když by jich mělo být tolik?

Fermiho paradox

Stejnou otázku si v roce 1950 klade i italský nositel Nobelovy ceny za fyziku – Enrico Fermi (1901 – 1954). Jeho hypotézy se na akademické půdě uchycují jako „Fermiho paradox“ a nejeden myslitel se snaží najít logickou odpověď. Jednotlivé nápady se dají rozdělit do tří hlavních skupin:

1) Mimozemšťané o nás vědí a možná do našich životů zasahují  

2) Ještě nás nezaznamenali  

3) Prostě neexistují Pouze lidská ZOO?

Když mravenci tahají větvičky a budují svá stavení, je to z našeho pohledu fascinující. Leckterý přírodovědec se zaujetím pozoruje hemžení v mravenčím městečku, aniž by pracovité tvory nějak vyrušoval. Možná ani mimozemšťané nechtějí zasahovat do našich životů a vznášejí se nad námi v neviditelných letadlech. Studují naše všední snažení, jako bychom byli nějakými exotickými exponáty v zoologické zahradě? Pohrávat by si s námi ale prý mohli i jinak.

Jsme sami mimozemšťané?

Nepocházejí z jiné planety například některá z podivuhodných zvířat, jež potkáváme v přírodě? Genetici zde ovšem oponují, že všechen život na naší planetě je příbuzný a má společnou základnu. Nemůžeme tak tedy pocházet z mimozemského prostoru všichni? „Na Zemi zřejmě nebyl dostatek času, aby se zde z neživé hmoty stihl vyvinout organismus,“ upozorňuje Webb. Zvláštní také je, že enzymy (nesmírně důležité látky v našich tělech) jsou mnohdy závislé na molybdenu, přičemž tento kov je na zeměkouli poměrně vzácný! Britský astronom Fred Hoyle (1915 – 2001) si myslí, že první mikrobi k nám přilétají na kometách. Nepřiváží sem ale první semínka života třeba nějaká vesmírná loď?

Stihli by k nám doletět?

Život má údajně tendenci nezadržitelně expandovat do co nejširšího okolí. Ale nejsou mezihvězdné vzdálenosti příliš velkou překážkou? I kdyby naši domnělí přátelé z druhého konce vesmíru měli desetkrát lepší technologie než my, stihli by k nám přicestovat dříve než za celou věčnost?

Irský vědec John Bernal (1901 – 1971) v roce 1929 přemýšlí o kosmické lodi, jejíž posádka by se mohla v průběhu cesty rozmnožovat, takže by smrt žádné generace neznamenala konec mise. Podobný koráb by si teoreticky mohl sám vyrábět i energii potřebnou k pohonu. A snad by mohl prosvištět i zkratkou… Hypotetické červí díry, jejichž existenci předpokládá už německý fyzik Albert Einstein (1879 – 1955), ač jsou od sebe údajně vzdálené třeba i tisíce světelných let, mohou prý být propojeny jakýmisi tunely, které vznikají zakřivením časoprostoru. „Kolonizátor by tak dokázal obsadit celou galaxii za milion let,“ shrnuje Webb. Připadá vám tato doba nepředstavitelně dlouhá? V historii galaxie by to byl pouhý „okamžik“.

Činí nás řeč jedinečnými?

Faktorů, jež umožňují naši existenci, je údajně mnoho. Ideální vzdálenost od Slunce, celkový planetární systém, Měsíc a jeho vliv na Zemi, zemský povrch… Je ale možné, aby se zrodil živý organismus z mrtvé hmoty náhodnými fyzikálními procesy a chemickými reakcemi? Předpokládejme, že Země má svoji „příbuznou“, na níž se vyvine tvor inteligentnější, než jsme my. Tento vývoj by se ale musel uskutečňovat miliony let. Mnoho generací by spolu muselo spolupracovat, komunikovat a předávat si nabyté zkušenosti. Dorozumívaly by se spolu řečí, podobně jako my? „Řeč se vyvinula jen u jednoho z 50 miliard druhů, které kdy Zemi obývaly,“ připomíná Stephen Webb. Je tento kulturní skok zázrakem, jenž z nás dělá jedinou civilizaci svého druhu v celém vesmíru? Nejen Enrico Fermi považuje za pravděpodobnější, že mimozemšťané existují. Kde ale všichni jsou?

My o koze, oni o voze

Často se neumíme domluvit ani mezi sebou s použitím nám známého jazyka. Co když je mezi námi a mimozemšťany podobná komunikační bariéra? V roce 1960 zahajuje americký astronom Frank Drake (*1930) projekt SETI (Search for Extra-Terrestrial Intelligence – hledání mimozemské civilizace), jehož cílem je zachytit signály, které k nám třeba někdo z kosmu vysílá. Výzkumníci hledají nejčastěji na rádiových frekvencích, ovšem marně. Není ale možné, že mimozemšťané tento druh komunikace vůbec neznají, a naopak nám posílají signály, které my neumíme rozpoznat? Je pravděpodobné, že pokud se hypotetická mimozemská civilizace vyvíjí samostatně, používá úplně jiné komunikační kanály než my! Možná právě proto projekt SETI ani na počátku 21. století nedokáže s Fermiho paradoxem hnout.

Sedávej v koutě – nenajdou tě!

Mohl by větší úspěch zaznamenat podobný projekt, pojmenovaný META (Megachannel Extra-Terrestrial Assay – volně přeloženo: kanál pro mimozemské podněty)? Benjamin Zuckerman a další američtí badatelé zaměřují 700 hvězd a zaznamenávají jakési signály. Ty údajně přicházejí z různých míst, pokaždé však pouze jedenkrát. Putuje snad Mléčnou dráhou nějaký vysílač, jenž se ani na okamžik nezastaví? Nebo američtí experti zachycují jen signály, které do meziplanetárního prostoru zabloudily ze Země? Nabízí se ještě smutnější scénář: Naše technické přístroje jsou perfektní a stejně jsou na tom i miliony dalších civilizací. Všichni ovšem čekají na podnět odjinud a nikdo se nepokouší sám někoho najít! Je galaxie plná pasivních tvorů, kteří jsou přilepení ke svým přijímačům, zatímco nikdo nevysílá?

Jsme příliš nudní?

Pokud ve vesmíru existují civilizace mnohem vyspělejší, než je ta naše pozemská, proč by potom Zemi neobsadily a nepodrobily si lidi? Odpověď je možná prostá, stejně jako krutá. Vždyť i lidé nechávají některé mořské ostrovy neobydlené, protože pro ně zkrátka nejsou dost zajímavé. Mají mimozemšťané atraktivnější cíle, než je naše planeta? Až tak překvapivé by to vzhledem k rozmanitosti vesmíru nebylo.

Vědí vůbec o vesmíru?

Že vítr rozfouká mraky a nad námi zazáří bezpočet hvězd, to prý nemusí být vždy samozřejmostí. Mohou existovat planety, v jejichž atmosféře je neustále zataženo, takže vlastně na oblohu není vůbec vidět? Bylo by to nejen depresivní, ale také omezující. Kdyby nad sebou sebeinteligentnější populace měla jen neprůhledná oblaka a nikdy nezahlédla okolní vesmír, jak by se vůbec dozvěděla o existenci jiných planet? Mnohé z nás záplava hvězd na noční obloze možná přitahuje. Kdybychom ale nad sebou měli stále jen šedivý příkrov, možná bychom se nahoru vůbec nepodívali.

Skrývají se pod povrchem?

Připusťme, že každá druhá civilizace tápe v neprostupné mlze, nebo se zkrátka o okolní vesmír nezajímá. V tom případě by podle teorie Webba a Gilletta mělo existovat ještě minimálně půl milionu dalších vyspělých kultur! Proč o sobě žádná nedává vědět? Nezbývá, než popustit uzdu fantazii. Představme si, že na jiných planetách existují vyspělé civilizace, vzájemně spolu komunikují, obchodují, ale také válčí. Ničivé zbraně zamořují mezihvězdný prostor jedy a hrozí, že bude vyhlazeno obyvatelstvo velké části kosmu. Miliardy vyděšených vesmírných bytostí se tak schovávají pod povrch svých planet, kde přežívají již celé generace a nikdo nemá odvahu podívat se ven. Mezitím už ale opět zavládl vesmírný klid a možná právě tou dobou také vzniká život na Zemi.

Mýlí se Enrico Fermi?

Přežívá snad někdo pod povrchem Marsu, v jakýchsi protiatomových krytech? Možná všechny mimozemské civilizace už vymřely. Pozřela je černá díra, nebo se staly oběťmi jiné vesmírné katastrofy? Zatím nemáme prostředky, kterými bychom mohli podobné úvahy potvrdit, či vyvrátit. To ostatně platí o mnoha astronomických hypotézách. Je tedy vůbec nějaký člověk schopen formulovat smysluplné vesmírné teorie? Pojďme se podívat, proč by se mohl Enrico Fermi mýlit. I pokud se některé planety podobají Zemi, možná mají natolik zkřivenou dráhu letu, že zde nový život nemá šanci na vývoj. Jsou-li jednou příliš blízko a jindy zase daleko od svého slunce, jakýkoli zárodek života na nich v krátké době shoří, nebo zmrzne.

Chybí dalším planetám Jupiter?

Ani naše planeta by na tom zřejmě nebyla dobře bez svého „velkého bratra“ – obřího Jupitera. Ten je tak mohutný a těžký, že údajně vychyluje veškeré létavice z jejich přirozených drah. Možná proto se kdysi mohlo se Zemí srazit těleso, které sem snad přineslo zárodky života. Gigant prý k sobě ale také může přitahovat nebezpečné komety, které by jinak mohly dopadnout na Zemi a způsobit zde katastrofu! Kdybychom se například v roce 1994 střetli s vlasaticí Shoemaker-Levy 9, byl by to pro nás údajně konec. Naštěstí ji k sobě stáhl Jupiter. Mohl se život na Zemi rozvinout až do dnešní podoby díky svému mamutímu sousedovi, který nás svým způsobem chrání? Svou zásluhu by prý ale mohl mít i Měsíc, který ovlivňuje příliv a odliv oceánů. Webb spekuluje, že luna pracuje jako „obří mixér prvotní polévky života“! Své měsíce ale mají i ostatní planety. Může na nich tedy být život, jehož objev je teprve před námi?

Zdroj: http://enigma.rf-hobby.cz