Vesnice dvojčat

  Na první pohled je to docela obyčejná víska na východním Slovensku.

Už při krátké procházce jejími ulicemi ale nevyjdete z údivu: zdá se vám, že některé lidi vidíte dvakrát.

V Rožňavském Bystrém totiž mají prakticky v každé rodině dvojčata! Prudkými serpentinami sjíždíme do údolí. Z jedné strany mu vévodí Slovenské Rudohoří, z druhé Slovenský kras. Po mnohahodinové cestě jsme konečně na místě. Rožňavské Bystré nás zprvu trochu zklamalo: stojí tu moderní domy, před některými zaparkovaná luxusní auta…

Čekali jsme malebnou obec jako z pohádky, protože to, co se tady děje, přece není jen tak! Z jedné branky zrovna vychází kluk. Líbá matku, popadá těžkou tašku, dává ji do auta a prochází kolem nás. Po chvilce vyjde z domu zdánlivě úplně stejný mladík, jen místo bílého trika má na sobě modrý svetr…

Může za to potok?

Kolik dvojčat se tady přesně narodilo, neví ani zdejší starosta Ján Babič. „Máme šest set čtyři obyvatel, z toho je patnáct dvojčat. Spousta lidí se odsud ale odstěhovala a co mám zprávy nebo se dozvím od těch, kteří přijedou na náš únorový Ples rodáků, tak většina z nich má pak taky dvojčata a šíří ten náš zázrak dál.“

První dvojčata se tady objevila před téměř sto lety. „Nejdříve byla v jedné rodové linii. Pak se začala rodit v rodinách Tomkových a Davidových, se kterými jsou tady víceméně všichni nějak spříznění. Tam je dodnes jistota, že mladí budou mít vždy ob jednu generaci dvojčata,“ vysvětluje Ján Babič.

Paní Helena Tomková (85) patří k vůbec nejstarším dvojčatům. „Můj bratr Ján už zemřel. Pamatuju si, že když jsme byli malí, byly tady ještě jedny o něco starší dvojčata než my. No a tak to vlastně začalo,“ říká.

Někteří lidé věří, že za všechno může dědičnost, ale jiní jsou toho názoru, že zdejší unikát má na starosti voda ze zázračného Zimního potoka. „Nepamatuju si, že by v mé nebo manželčině rodině byla dvojčata – a stejně je máme. Bylo to pořádné překvapení,“ říká tatínek pětileté Katky a Janky Ján Forgáč. S úsměvem dodává, že u nich za to může určitě to, že si jako kluk hrával v lese a sem tam se napil ledové vody ze Zimního potoka, který tam vyvěrá. „Prostě to naše chlapy zoceluje a jsou pak výkonnější,“ směje se už naplno. Forgáčovi mají v Rožňavském Bystrém „výsadní“ postavení: za posledních 20 let jsou to totiž jediní rodiče, kterým se narodila dvojčata holčičky. „Je tu pak ještě jeden chlapec a děvče, ale jinak pořád samí kluci,“ upřesňuje Ján Forgáč.

Vydáváme se ke zdejšímu magickému místu, soutoku tří potoků: Zimního (podle jeho studenosti), Račího (ještě donedávna v něm měli domov raci) a Bílého (s bělostnou skalní vodou). „Nevím, co je pravdy na vodě s tajemnou mocí. Jedině že by ji chlapi fakt chodili pít sem do lesa, protože obec je rozdělena podle vodního zdroje na dvě části; pravá má vodu z Rudohoří, levá ze Slovenského krasu. A dvojčata se tady rodí úplně všude,“ krčí rameny starosta. Toho zatím taková radost v rodě nepotkala, ale teď už se jí zřejmě nevyhne. „Budoucí zeť z nedaleké Rožňavy je z dvojčat, a tak se jich v příští generaci dočkáme taky,“ je přesvědčen.

Jsou tu dobré ženy

Vracíme se do vesnice a opět míjíme mladíky nakládající věci do auta. Ján a Jaroslav (24) Gonosovi studují Technologickou univerzitu v Košicích, oba hrají fotbal a podobají se navzájem jako vejce vejci. Známí je prý rozpoznají jen podle rozdílných nosů. V názorech ale už tak jednotní nejsou. Ján je extrovert, kdežto Jaroslav si spíš vystačí sám. „Zajímavé však je, že když potkám nějakého kamaráda chvilku poté, co s ním mluvil bratr, říkají, že máme úplně stejné dotazy a postřehy,“ krčí rameny Jaroslav. Maminka Želmíra s tím, že porodí rovnou dva syny, prý počítala dávno. „Babiččiny sestry byly dvojčata, takže jsem věděla, že to na mě určitě vyjde. Jinak si myslím, že za něco málo může i ta dobrá železitá voda tady a především dobré ženy.“

Naše geny nic nepřemůže

Jakmile její poslední slova zachytí postarší muž jdoucí kolem, pouští se s ní do hovoru v místním nářečí, jakési směsici slovenštiny, maďarštiny a němčiny. Mluví neuvěřitelně rychle a rozšafně při tom rozkládá rukama. Andrej Strelka je taky z rodiny, kde se rodí jedna dvojčata za druhými, a má o nich tedy náležitý přehled.

„Moji bratři byli dvojčata, moje tety taky a teď moji patnáctiletí vnuci Matěj a Martin, i když ti jsou dvojvaječní,“ obrací se na nás tentokrát s měkkou slovenštinou. „Ovšem za to, že je jich tu tolik, nemůžou ženské samy od sebe,“ mrkne na sousedku. „Je to hlavně zásluha nás chlapů, že jsou tady spokojenější než kdekoliv jinde.“ „Nikdo neví, proč tomu tak u nás je, ale je pravda, že i když se sem někdo přivdá nebo přižení, ty naše geny stejně nepřemůže,“ doplňuje ho starosta.

Dokonce zcela nevyvrací ani naši teorii, že by sem české páry mohly jezdit, aby zplodily dvojčata. „Možná by zabrala ta voda z lesa, ale spíš by pomohl nějaký ten náš bystřanský ženich,“ loučí se.

Porodní rekordmanky

Dvojčata Ashlee a Andrea Springerovi (22) z Kanady loni v prosinci porodila ve stejný den i hodinu opět dvojčata, tentokrát chlapce. Pravděpodobnost, že dojde k podobné situaci, je přitom podle lékařů jedna ku milionu.

Do Rožňavského Bystrého se už možná brzy vydá Helen Ogilijevová (41) z amerického Dentonu. Snem této matky už devíti (!) dětí je totiž mít ještě dvojčata, která ji odjakživa fascinovala. Je ale možné, že návštěvu Slovenska jí zatrhne její manžel Stuart, jenž je podle vlastních slov už na pokraji sil.

ZUZANA TARABUSOVÁ

Zdroj : http://www.dvojcata.cz