MODERNÍ ŠLECHTĚNÍ A POTRAVINY (4)

Co potřebujeme vědět o potravinách z geneticky modifikovaných plodin

 Jak se tedy nové transgenní odrůdy kontrolují, aby nám neprovedly něco neočekávaného?

Ten, kdo chce transgenní plodinu uvést na trh, musí provést nebo vědeckým laboratořím zadat, předepsané testy a zkoušky. K tomu musí poskytnout vzorky a metodu kontroly k nezávislému prověřování. Především se podrobně analyzuje plodina, která je surovinou pro potraviny nebo krmivo. Sójový bob, kukuřičné zrno, hlíza bramboru. Musí se vypěstovat na různých místech a v několika letech, aby se vyloučil vliv místních poměrů a počasí. Paralelně se podobně analyzuje běžná plodina. Srovnává se výživná hodnota a hlavně obsah na nás působících látek, kterým se říká antinutrienty. Například v každé sóje je několik alergenů a látek podobných hormonům. Musí se zjistit, zda přenesení genu nezpůsobilo nežádoucí změnu jejich obsahu.

Potom se dělají specielní zkoušky, mj. právě na alergie a plodinou se krmí různá zvířata. Nejen jako model lidské konzumace, ale i pro neškodnost pro zajíce, divočáky nebo srny, které plodinu na poli mohou okusovat navzdory předepsaným varovným tabulím.

To souvisí s vlivy testované plodiny na přírodu. Aby se mohly zjistit, dělají se několik let kontrolované polní výsadby. Sklizená plodina z polních pokusů nesmí přijít do oběhu, protože jde pouze o pokus. Tyto zkoušky musí povolit národní orgány a hlásí se Evropské komisi. U nás je povoluje ministerstvo životního prostředí po projednání s ministerstvy zdravotnictví a zemědělství a také výsledky zadává odborníkům k posouzení.

Všechny tyto testy a kontrolní analýzy zpracují orgány státu, který navrhuje danou transgenní plodinu pro využití nebo k pěstování. Uznají-li vše za uspokojivé, podají celý protokol Evropské komisi a ta ho k vědeckému zhodnocení předá Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).

Ten ustanoví tým, zpravidla jednadvacetičlenný, špičkových odborníků z Evropy k prostudování a zhodnocení. Na základě jeho posudku vydá EFSA stanovisko, zda považuje navrhovanou odrůdu za stejně či méně rizikovou než běžné odrůdy.

To se může zdát jako podivná formulace; různí naivní lidé chtějí slyšet ujištění, že „odrůda je stoprocentně bezpečná.“ Jenže to slyšet nemohou, protože taková stoprocentní bezpečnost neexistuje. Podle zákona každá nová odrůda, ať se získala jakoukoli metodou, musí mít nejméně jednu novou vlastnost, tedy nejméně jeden gen odlišný od genů dosavadních odrůd. Takže nové geny a nové bílkoviny nám na talíř přináší, a vždy přinášela, každá nová odrůda.

Jenže odrůdy získané jinak než přenášením genů, se tak podrobně, jako jsme popsali, nezkouší. Možnost, že nás něčím překvapí, je tedy u nich vyšší, nežli u těch obávaných modifikovaných.

Významným evropským legislativním opatřením je povinnost označovat všechny produkty a výrobky z GMO, pokud podíl GMO přesáhne 0,9%. Neoznačují se výrobky získané pomocí GMO.

Tedy třeba sýry vyrobené pomocí sýřidla z bakterií s přeneseným genem. Také se neoznačují – ačkoli tlak Greenpeace na označování byl velmi silný – výrobky (maso, mléko, vejce apod.) ze zvířat krmených GMO. Logika je v tom, že v těchto výrobcích žádné stopy GMO nejsou a nelze tedy jejich spojení s GMO prokázat. Ostatně kdyby se takové značení zavedlo, musely by být prakticky všechny živočišné produkty značeny. Evropa dováží ročně 30 milionů tun sóji do krmných směsí, a to převážně z Argentiny a Brazílie, kde pěstují transgenní sóju.

Návrh na povolení transgenní plodiny pro dovoz a zpracování do potravin a krmiv, nebo dokonce transgenní odrůdy pro pěstováni, projednává Rada ministrů. V ní je stálá skupina odpůrců, kteří bez ohledu na zjištěná fakta a vyjádření EFSA jsou zásadně z ideologických důvodů proti. Tím se stává, že Rada nedojde k jednoznačnému stanovisku, a to pak vydává Evropská komise. Povolení k pěstování je platné pro celou EU.

Není divu, že tato procedura trvá v optimálním případě pět let, ale většinou déle. U nedávno schválené odrůdy brambor Amfl ora to bylo let třináct. Několik let trvalo tzv. moratorium, kdy se neschvalovalo nic.

Tím se Evropa dostává silně za vývoj ve světě a působí to nejen potíže v mezinárodním obchodu, ale začíná se obracet proti Evropě. Nástup asijských států, zejména Číny a Indie, podstatně mění situaci a zdá se, že EU zkoriguje svou dosavadní politiku vůči GMO. Ovšem díváme-li se na záležitost očima hospodyňky nakupující pro rodinu potraviny, nemůže si přát podrobnější a důkladnější prověřování bezpečnosti.

Žádná jiná surovina než ta obávaná „geneticky modifi kovaná“ tak podrobně kontrolovaná není.

Vidíme tedy, že strašení, že plodiny získané přenesením genů jsou pro náš stůl nevhodné či dokonce škodlivé, je pouze zneužívání toho, že jde o novou metodu, o které nemáme dost informací. Není věcný důvod, proč bychom se těchto potravin měli bát.

I kazatelé víry ve škodlivost GMO vidí, že strašení ohrožením zdraví je po dvacetiletém používání už poněkud obnošené, a hrají na strunu lásky k přírodě heslem

Nekupujte GMO, zachráníte přírodu

Využívají toho, že vztahy v přírodě studuje a odhaluje dosti složitá věda – ekologie, která byla u nás katastrofálně zprofanována.

Ekologie je přírodní věda jako geologie nebo astronomie.

Stát se ekologem, stejně jako geologem nebo astronomem, vyžaduje pětileté univerzitní studium.

Ne tak v Česku. U nás stačí vylézt na komín elektrárny nebo na střechu předsednictva vlády – a jste ekolog! Kdo má závrať, může napsat plakát proti Temelínu a získá titul, na který se někteří blázni trápí pět let na univerzitě a stejně o nich noviny nepíší.

Pokračování příště