UFO nebo USO?

Dnes už málokdo pochybuje o existenci UFO

Jisté je, že neznámé inteligentní bytosti, vlastnící mimořádně dokonalé létací stroje, křižují už po mnoho let naše pozemské nebe a pozorují nás s nezvyklou vytrvalostí. Jaký je jejich záměr? Proč neznámé mimozemšťany tolik zajímáme? Profesor William Forst z Cambridgeské univerzity soudí, že UFO jsou s vysokou pravděpodobností mimozemští inspektoři, kteří pozorují vývoj toho, co sami na Zemi „zaseli“, když ji osídlili rozumnými bytostmi. Podobné názory publikuje i známý švýcarský spisovatel a amatérský vědec, populární Erich von Däniken.

Může to být pravda? Jisté je, že pozemšťané učinili ve svém vývoji neuvěřitelný skok. V době kamenné lezli doslova po stromech a zmohli se sotva na efektivní využívání ohně, najednou však před osmi či deseti tisíci lety začal až neuvěřitelný technický rozmach lidstva, jehož nechtěné negativní dopady téměř hrozí zkázou celé planety.

Forst o své teorii napsal: Neznámí mimozemšťané použili Zemi podobně jako lidé plantáž k uskutečnění svých genetických experimentů. Při své návštěvě Země, která se uskutečnila asi před deseti tisíci lety, osídlili planetu živočišným druhem, jenž sám sebe nazval Homo sapiens, člověk rozumný. Dali mu k dispozici celou Zemi, kde existují zcela mimořádně vhodné podmínky ke vzniku a rozvoji nejrozmanitějších druhů života. Je velice pravděpodobné, že neznámí bohové – genetičtí experimentátoři – zkřížili neandrtálce s bytostí, kterou si opatřili „jinde“, anebo s bytostí, která byla identická s jejich vlastním vzezřením a vlastnila jejich rozumový potenciál. Staré civilizace poté pojaly mimozemské návštěvníky do svých mytologií, z nichž pak vzešli bohové nejrůznějších náboženství.

Dnes je jisté, že se experiment nezdařil. Lidstvo se příliš přemnožilo a téměř už zničilo Zemi, která mu byla dána doslova v plen. Mimozemšťané zřejmě vědí o lidských problémech, o válkách, nemocech, ozonových dírách a o lidské dravosti, ale samozřejmě jsou informování i o opačné misce vah, na niž stojí lidská solidarita, kultura, tvořivost, elán i odvaha.

Přes všechny klady, jimiž se lidstvo může pyšnit, museli mimozemšťané dojít k závěru, že se experiment s člověkem nepovedl, napsal Forst. Když docházelo k osudovému zlomu a lidstvo se ocitlo na křižovatce, což se stalo ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech, UFO se vyskytovala častěji. Poté, když lidé vsadili na blahobyt a kořistnictví z přírody a bylo jasné, že z tohoto směru už nevede cesta zpět, frekvence výskytu UFO nad Zemí podstatně zřídla. Podobně se chovají pozemští experimentátoři ve vlastních laboratořích. Na umírajícího potkana dohlíží po neúspěšném vakcionování už jen druhořadá laborantka, a to ještě zřídkakdy…

Uvážíme-li, že dohled mimozemšťanů nad Zemí pomalu končí, je jisté, že se i historie lidstva pozvolna uzavírá. Zbývá ovšem zjistit, kdo si to s námi tak osudově zahrál a neusměrnil nás, když toho byl bezesporu mocen. A kde se skrývali oni inspektoři, znepokojující v kovových discích piloty pozemských strojů, ale i desetitisíce lidí, kteří UFO spatřili z pozemských pozorovatelen? Jejich mise byla bezesporu dlouhodobá o čemž svědčí přehledy o výskytu UFO. Ta se nacházela na obloze, občas přistála na pevnině, kde však trávila většinu času svého pozemského pobytu? Musela přece někde „parkovat“, odpočívat, doplňovat energii a případně vyhodnocovat obsah svých pozorování.

S přesvědčivým argumentem o „letišti“ UFO přišel britský kapitán ponorky SPIRIT, pozdější sir Edmund Scott, který v mládí obsluhoval část podmořského arzenálu britského válečného námořnictva.

Scott se v červnu 1964 plavil asi dvě stě mil jižně od Cejlonu a mířil k souostroví Maledivy, které tvoří množství korálových ostrovů a ostrůvků, jež se v uvedené době nacházely ještě pod britskou ochranou. Když se na své plavbě ocitl asi tři míle na dohled od prvního ostrova, vydal Scott posádce rozkaz k ponoření. Chtěl totiž v mělčí vodě uskutečnit tlakové zkoušky zařízení určeného k odpalování torpéd. ponorka usedla na písčité dno v hloubce asi sto padesáti metrů, na dohled od korálových útesu. Spirit provedl zkoušky a poté se pozvolna vydal na plavbu velice riskantním podmořským terénem, což bylo součástí cvičného bojového úkolu. Scott řídil svojí ponorku osobně jednak prostřednictvím naváděcího radarového zařízení, jednak přímo díky optickým průhledům. Náhle strnul. Pod ním asi v hloubce dvě stě metrů leželo kosmické městečko, podobné monstrózním stavbám z utopií polského spisovatele Stanislava Lema. Kamenná a zcela jistě uměle ohlazená deska o rozloze asi čtyři hektary nesla obrovitý létající talíř, který Scott charakterizoval jako obdobu letadlové lodi. Na její palubě parkovalo asi tucet menších létajících talířů, jak je vypodobnili mnozí pozemští pozorovatelé. Menší talíře byly s velkým UFO spojeny okrouhlými chodbami, jejich průměr Scott odhadl asi na šest stop. Několik těchto „trubek“ čekalo zřejmě na další UFO, což potvrzovalo i volné přistávací místo. V průzorech velkého i malých talířů zářili desítky velice intenzivních světel. Vzápětí však všechna světla naráz pohasla a podivuhodné „kosmické městečko“ se ponořilo do tmy.

Scott neměl dost odvahy, aby ve tmě rozsvítil reflektory svého SPIRITU, nechtěl vzbudit nevoli bezpochyby rozumných bytostí podmořského města. Zařadil zpětný chod a prchal z místa v přesvědčení, že o jeho přítomnosti podmořští obyvatelé jistě vědí a mohli by chtít zničit původce svého odhalení. Nestalo se nic. Po pěti mílích podmořského úprku se Scott vynořil a plul na hladině teplého Indického oceánu, stále však v obavách, že jej zasáhne zákeřná střela. Zprvu se domníval, že objevil podmořskou základnu neznámé mocnosti, záhy však změnil názor a byl si jist, že překvapil velkou skupinu UFO.

Scott přistál v Colombu a podal o celé příhodě zprávu britské admiralitě i s podrobným popisem svého pozorování. Po třech měsících se na jím označené místo dostavily čtyři britské válečné lodi a tři ponorky, z nichž jedna nesla název SPIRIT. Tentokrát si Britové připadali dost silní, takže nešetřili energií, když na udaném místě prosvěcovali reflektory mořské dno. Našli však už jen ohlazenou desku na dně oceánu. Desku, jejíž téměř sklovitá hladkost byla bezpochyby dílem mimořádně zdatných stavitelů. Po obrovité mateřské lidi UFO a jejích výsadkových satelitech však Britové nenalezli ani stopu.

Scott byl později, nejen díky svému objevu ohlazené podmořské desky, povýšen na admirála a před penzionováním získal od královny Alžběty II. i titul lorda.

Pozn. red.:

Článek z archivu KPUFO, neznámého autora. Nelze však nalézt žádné další údaje o „profesoru Williamu Forstovi z Cambridge“. Také zmíněná ponorka Spirit sice v královském námořnictvu sloužila, ale od roku 1943 do roku 1950, kdy šla do šrotu. Nemohla tedy nikde v roce 1964 plout. Jejím velitelem také nikdy žádný Scott nebyl. (viz: http://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Spirit_%28P245%29, http://uboat.net/allies/warships/ship/3461.html. Jde tedy o ukázku jasného výmyslu.