Démon nad Lidicemi?

Vyhlazení Lidic, tato krutá msta nacistů za atentát na R. Heydrichovi, nebyla prý dílem nacistů, ale démona, který čněl nad Lidicemi i celým krajem od nepaměti

Sdělila to prý režiséru Císařovskému při natáčení dokumentárního filmu jakási stařenka z Hostouně.

Císařovský si prý vzpomněl na svého otce, který tehdy namaloval rozbořený lidický kostel, a u obrazu hovořil rovněž o pocitu jakéhosi přízraku, příšeře z temnot.

V této oblasti severozápadně od Prahy byly nalezeny v obilných jamách knovízské kultury pozůstatky brutálně zavražděných lidí i zvířat – snad oběti bohům plodnosti, války či osudu.

Podle názoru O. Dvořáka je odrazem těchto prastarých událostí i působení takových démonických sil zasvěcení lidického kostela svatému Martinovi (11. listopadu). Prý byla legenda o sv. Martinovi naroubována na daleko starší a zlověstnější mýtus.

Svatý Martin (jehož jméno znamená svědek) pocházel z rodiny římského důstojníka a byl keltské národnosti. Rodiče pocházeli z Pikardie ve Francii, on se narodil v Maďarsku. Žil v letech 316 – 397. Sloužil v římském vojsku u jízdního pluku. Proto je zpodobován na koni. Když přijel do Amiensu, odkud pocházel jeho otec, potkal polonahého žebráka, rozťal mečem svůj plášť a polovinu mu dal. V noci pak měl sen, ve kterém viděl Ježíše s jeho pláštěm, jenž řekl : „Tímto rouchem mě přikryl dosud nepokřtěný Martin!“ Podle jiné legendy daroval svou tuniku v kostele mrznoucímu muži, načež se při bohoslužbě objevila nad jeho hlavou ohnivá hřející koule.

Opustil vzápětí vojsko, protože jak sám řekl, jako vojáku Kristovu mu nebylo dovoleno bojovat se zbraní. Byl obviněn ze zbabělosti a odpověděl, že se postaví beze zbraně nepřátelskému vojsku. Dal se pokřtít a stal se biskupem. Nejprve se zdráhal přijmout tuto hodnost, a tak se schoval do kurníku, ale husy jej svým štěbetáním prozradily. Byl velmi skromný. Císař mu jednou nabídl pohár, a on jej podal ostatním kněžím u stolu. Byl aktivním misionářem, a postavil se proti popravám pohanů, kacířů, za čarodějnictví. Za to byl svými církevními současníky často kritizován. 8. listopadu 397 zemřel, pohřeb 11. listopadu se stal svátkem. Je prvním svatým, který nebyl mučedníkem.

Dvořákovy argumenty, že atributy sv. Martina jsou zlověstné (bílý kůň je poslem podsvětí, a ukazuje na keltské kořeny, a také obětování a pojídání husy na jeho svátek, je vlastně zabitím posvátného tvora bojovníků, který varuje před nebezpečím – zjevně přejímá římský zvyk chovat husy, které svým kejháním zachránily Kapitol), jsou pochybné. Navíc kostely zasvěcené sv. Martinovi jsou po celém světě.

Lidice byly tedy vybrány jako rituální oběť, nacisté byli vedeni ještě mocnějším zlem, než které reprezentovali. Opět se připomíná úloha tajných esoterických společností a jejich úlohy v nacistickém Německu – společnosti Thule (která v té době již dávno neexistovala).

Podle této logiky, kdy se vrší jedna domněnka na druhou, a za každou cenu se hledají argumenty pro jediné tvrzení, vytváří se konstrukce, která ve svých důsledcích zakrývá to hlavní: nacistickou zrůdnost a bestialitu, odvádí pozornost od hlavních příčin a viníků a přenáší ji na imaginární zlo, moloch a přízrak.

• Podle: Dvořák, O.: Návraty démona. Fantas. fakta, č. 9, r. 2000 (-dm-)
• Zdroj : KPUFO Kladno. KPUFO.CZ – http://www.kpufo.cz/wkd/lidic.htm