Císařovy nové šaty stále aktuální

Agentura Pavla Kozáka „ArchET“ – že by složenina slov archeologie a E.T.? – pořádala kdysi akci v Sedmihoří. Za pouhých 500 Kč se zde zájemci mohli vydat na pětikilometrovou procházku „po posvátných místech“, tedy 1 km přišel zájemce na 100 Kč.

Procházka českou krajinou, kde sice můžete samozřejmě chodit kdykoli sami, se bezesporu vyplatí. Bylo zřejmě co poslouchat – pohádky o výronech různých energií, o bytostech, které sídlí v krajině, nechyběl ani rituál, který působí změnu preferencí člověka v oblasti partnerských vztahů (že by byl výlet určen jen pro čerstvě rozvedené?). A kdo by snad o výkladech pana inženýra pochyboval, otáčky jeho virgule či kývání kyvadla sem-tam bylo zajisté dostatečně pádným argumentem o pravosti jeho slov.

Co lze ještě od agentury P. Kozáka očekávat? Kdo zná jeho knihy, články, internetové stránky, potvrdí, že je to příšerná směsice nesmyslů, složená z různých energií, mimozemšťanů, údajných svatyň, kamenů…

Tak třeba megality – to je u pana Kozáka kapitola sama pro sebe. Těžko lze jinde najít více nesmyslů, než zde.

Megalitem je v pojetí P. Kozáka každý kámen, který „vyzařuje energii“.

Nelze ani domýšlet, co to znamená pro skutečnou existenci megalitů v ČR, tedy těch pravých.

Tak třeba u jednoho kamene (záměrně neuvádíme, o který jde) ing. Kozák nezaznamenal žádné léčivé schopnosti, a označil ho za běžný „aktilit“ (tj. kámen, vyzařující energii – termín pana Kozáka). Nejde tedy o menhir…

Nebo třeba největší menhir u Klobuk má prý zase málo energie – příjem té kosmické je slabší a ochranné pole je pouhý 1 metr kolem kamene. Co tedy s takovým šutrem…

To raději navštivte nové menhiry, objevené panem Kozákem v blízkosti jižních Čech, kde pan esoterik bydlí. Zajisté vás ohromí menhir na Javorníku, na Kleti, a v podstatě každý jen trochu svisle stojící kámen. Stačí pak jen trochu zakroutit pružinou a ejhle! Už je tu nový menhir!

Pozorovat ortodoxní čtenáře Kozákových knih někde v přírodě je k smíchu, pokud by to nebylo k pláči. Muži a ženy se dohadují, jak si stoupnout k nějakému kameni, aby poznali, jak do nich tajemné energie proudí, prolézají kdejakou skalní škvírou, aby se jim upravila člověčí bioenergie. Jiní hledají na kamenech jakoukoli prohlubeninu, aby ji mohli označit za „oko“ menhiru…

Zkrátka, na stránkách Kozákových knih je vám všechno jasné. Vysvětlení zde najdete snadno – kosmické energie se střetávají se zemskými, linie procházejí sem a tam, a to je právě důkaz, že … došlo k postavení kostela – nebo k jeho poboření, že došlo k bitvě, a nebo k ní nedošlo, že tu stojí pomník – nebo byl odstraněn … atd., atp. (doplňte si sami).

Pravou noční můru vám ovšem připraví „Mapa tajemných míst Šumavy a Jižních Čech“. Věděli jste třeba, že v Prášilech jsou stopy – po kom byste řekli? Ne po baronu Prášilovi, i když by to člověka u pana Kozáka vůbec nepřekvapilo – při čtení jeho vývodů si právě na tohoto velikána nutně musíte vzpomenout. Samozřejmě že v Prášilech jde o stopy po mimozemské návštěvě. Je jisté, že jde o stopy energetické, neboť je jedno, kdo je zanechal, pan Kozák zachytí cokoli.

Semináře agentury ArchET nabízí mj. i komunikace s inteligentními bytostmi. Sláva, chtělo by se vykřiknout – ale to máte smůlu. Inteligenci zde zastupují pouze astrální bytosti…

Na fotografii jednoho okna plaského kláštera sice nic zvláštního nevidíme, zato se dozvíme, že v okamžiku fotografování byl na místě astrál mnicha, který je na chodbách občas viděn a zván Stříbrný mnich. Co na tom, že v Plasích nikdo takového mnicha nezná? Koho to zajímá? Mohou si to snad čtenáři ověřit ? Nemohou, a o to právě jde.

Ale to není všechno. Tak třeba kde dnes může být ona tajemná „energie Grálu“? No v Čechách, kde jinde. To je totiž ten tajemný „kalich“, kde se vaří všechny zvláštní energie, zachycované panem inženýrem. Nu dobře, ale kde je ono centrální zřídlo? I to pan Kozák ví – je to u lipanské mohyly. Vede prý tudy totiž energetická linie z Řípu do Staré Kouřimi.

Legrace je, že ať si v Čechách vyberete jakékoliv místo, vždycky můžete říci, že leží na „zvláštní energetické linii“ vedoucí z Řípu – no kam – kamkoliv. Stačí pravítko. Přesně tak totiž byl založen Plzeňský pivovar – na zvláštní linii z Řípu k plzeňské ZOO. Nevěříte? Vezměte pravítko a uvidíte. Takových linií totiž v knihách P. Kozáka najdete plno. Nemají žádnou souvislost. Stačí najít bod, vzít pravítko, načmárat čáry na všechny strany – a záhadné linie jsou na světě.

S těmi centrálními zřídly české energie grálu to ovšem nebude tak žhavé. Husité právě s tímto centrem zajisté počítali, a proto se sem v roce 1434 uchýlili. Nebylo jim to nic platné, stejně byli poraženi. A tady jsou zřejmá zadní vrátka tohoto „učení“ – pokud se ukáže možnost konání nějakého „semináře“ někde jinde, určitě se právě zjistí, že se centrum energie grálu přesunulo právě tam. A pokud tomu nebudete chtít věřit, kyvadlo pana Kozáka vám zajisté dokáže, že tomu tak je.

Pavel Kozák však nevědomky objevil i další zajímavosti. Není vám třeba jasné, proč se říká, že vás něco „vytočilo“? Jen P. Kozák totiž ví, že pokud se ocitnete pod vlivem „energie Grálu“ a jste samozřejmě dost „citliví“, projeví se to neovladatelnými pohyby, například pravotočivou rotací. Úžasné…

Místa výronu oněch zvláštních „energií“ samozřejmě nemůžete najít sami. Pan Kozák už je dávno vyznačil na pláncích, nebo přímo v terénu. To pro to, abyste se nespletli. Tak např. na Karlově mostě (který je samozřejmě taky chrámem Grálu, jak jinak), je u sochy Cyrila a Metoděje.

Jinde jsou tato místa vyznačena kruhy. Vsaďte se, že pokud tyto kruhy umístíte jinam, lidé na nich budou tvrdit úplně stejně, jaký příliv sil pociťují. Sugesce, víme?

Dostane-li se vám opět do rukou nějaký letáček s nabídkou procházky po nějakém „esoterickém“ místě s panem Kozákem a jeho slavnou agenturou, vyhoďte ji a jděte na to místo sami. Ušetříte tak nejen 100 Kč / 1 km, ale zároveň nebudete otráveni vyloženými nesmysly. Sami si vychutnáte krásu krajiny, procházku s blízkými, na rozdíl od blábolů a zasvěcených povídaček o jakýchsi tajemných energiích.

Pozornost k české krajině není náhodná. Tváří v tvář globálnímu trendu na rozplynutí národní identity – tu v unii, či v nějakém jiném celku – sehrává pozornost ke krásám české krajiny, k jejím památkám, vcelku pozitivní roli. Ovšem jen navenek.

Připomíná to stejnou situaci, jako před více než sto lety, když si skupiny padělatelů usmysleli, že povýší hodnotu české kultury vyloženými falzifikáty – třeba Rukopisem Zelenohorským.

Ano, našlo se mnoho těch, kteří na pravost přísahali, tyto „nálezy“ inspirovaly a možná i něco ovlivnily.

Ale pak přišlo vystřízlivění – a naprosto jasně se ukázalo, že česká myšlenka zde bude i bez těchto podvodů. Že tato země nic takového nepotřebuje. A stejně je tomu tak i nyní. Podvody i fantasmagorie ničemu nepomohou, Čechám nikdy neprospívalo, pokud se z něj dělal pupek světa, ať už to bylo podvody s Rukopisy nebo nyní virgulovým grálem pana Kozáka.

Celé „učení“ páně Kozáka (ale i jiných, např. M. Pogačnika) je vcelku průhledné. Označení čehokoli za výjimečné místo, prošpikované nesmyslnými povídačkami, „které letí“ a sugesce i vyložená hloupost lidí udělá zbytek. Princip známé pohádky o císařových nových šatech. Ten, kdo nic necítí, samozřejmě s davem kývalů souhlasí, že „šaty jsou opravdu nádherné“. Jen aby nevypadal jako tupec, který ty nádherné energie, pardon – šaty – nevidí.

Každý může namítnout, že je to vlastně jedno. Proč se tím vzrušovat – nesmyslů jsou plné noviny, falšuje se cokoli, lže se na každém kroku. Co záleží na tom, že se k haldě nesmyslů přidá další troška? A právě v oblastech, které k tomu přímo vybízí?

A přesto to jedno není.