Kamenné giganty

Jestliže se na naší matičce Zemi zachovalo mnoho podivuhodných věcí, s nimiž si současná věda neví rady, pak s určitostí k tem nejpravděpodobnějším bezpochyby patří stavba (pokud ji vůbec lze stavbou nazvat…) v Baalbeku.

Baalbek se nachází severně od Damašku, avšak už v Libanonu (asi jednu hodinu jízdy autem z Bejrútu). Nacházejí se tu zříceniny bývalého římského chrámu, z doby, kdy se toto místo nazývalo Heliopolis. Přestože je velkou atrakcí pro archeology, v tomto případě o chrám vůbec nejde.

V Baalbeku jsou nejvýznamnější … základy. Ano, základy, na nichž byl tento chrám postaven. Jsou složeny z kamenných kvádrů gigantických rozměrů, které jsou tak dokonale spasovány, že ještě dnes se mezi jejich spoje nepodaří vsunout ani žiletku! Je pravděpodobné, že chrám byl postaven na jakési rozsáhlé kamenné platformě. To by nebylo nic divného, kdyby nevznikla z tak obrovských kamenných bloků. Každý z nich je široký 3,6 metru, vysoký 4,20 metru a dlouhý okolo 20 metrů! Jejich váha se pohybuje od 700 do 1000 tun! Vytěženy byly v nedalekém kamenolomu. V nedalekém však ještě neznamená blízském, zejména vezmeme-li v úvahu obrovské rozměry a váhu jednotlivých bloků. Vnucuje se otázka, na níž dodnes těžko hledáme odpověď: jak byly tyto bloky přepraveny na místo stavby, která je od lomu vzdálena půldruhého kilometru? Dokonce i dnes, za použití současné dokonalé techniky by to bylo dílo nadmíru obtížné!

Pokusy o rekonstrukci přepravy a přepravních prostředků uskutečnil před několika lety sovětský inženýr Alexander Kolomejčuk. Vycházel z toho, že tehdy jediným dostupným přepravním prostředkem mohly být dřevěné plošiny nevolníky tažené pomocí lan. Podle jeho výpočtů by ke každé plošině muselo být připevněno sto lan, přičemž každé z nich by muselo být taženo silou 7650 kg. Z dalších výpočtů vyplývá, že jestliže každý otrok táhl lano silou 20 kg, pak u jednoho lana jich muselo být 382, u sta lan — 38 200! To za předpokladu, že plošina byla 100 metrů široká — jinak by bylo nemyslitelné upevnit sto lan tak, aby byly rovnoběžné se směrem pohybu. Při těchto zjištěních inženýr přerušil další výpočty, neboť vše se zdálo být velice nepravděpodobné.

Faktem však zůstává skutečnost, že ve zmíněném kamenolomu zbyl jeden opracovaný kamenný blok, který z neznámého důvodu nebyl na stavbu přepraven. Vzrušuje vědce svojí hmotností i velikostí. Je 21,72 metru dlouhý, u severního konce má rozměr 5,35 x 5,35 metru a u jižního 4,25 x 4,35 metru! Je nazván Kamenem jihu.

A ještě jedna „maličkost““ — základy jsou o několik desítek století starší než na nich stojící chrám!

Kdo, kdy, proč? — základní otázky, na něž nikdo z našich současníků není schopen dát odpověď…

Domněnky? Je jich mnoho. Před několika lety byl v sovětské ročence (Na moři a na pevnině) zveřejněn článek fyzika M. M. Agresta (obr.1), který usuzuje, že… „v pradávné, ale v historické epoše se k Zemi přiblížila meziplanetární kosmická loď… Kosmonauti, kteří přistáli na Zemi, se vyznačovali silou a moudrostí, byli uznáváni jako vyšší bytosti, považováni za syny boha. Na Zemi přinesli mnohé ze své kultury… Nebyli to kosmonauti,“ psal Agrest,  oni připravili kamenné bloky vážící okolo 1000 tun, zvedli je do výšky sedmi metrů, což by bylo tvrdým oříškem i pro současné možnosti prostředků vyspělé techniky.“

Agrest šel ve svých úvahách ještě dál. Podle jeho názoru nepochybné stopy pobytu hostů z kosmu jsou skryty v oblasti Mrtvého moře. Zkáza biblické Sodomy a Gomory, jak tvrdí, „velice připomíná současné poznatky katastrofy vyvolané jaderným výbuchem.“ Biblický Enoch, jehož „odnesl bůh“, byl unesen — podle domněnky sovětského vědce — kosmonauty …

Agresovy hypotézy — což lze pochopit — vyvolaly celou lavinu reakcí. Uveďme názor dalšího sovětského vědce, archeologa Mongajta, který mimo jiné říká:

• „Přestože fakta a důkazy předkládané Agrestem jsou mylné, pak sama idea je pro archeology výhodná z hlediska interpretace záhadných jevů pradávné historie.“

Autor znamenitě napsané knihy „Ztracená civilizace“, Alexander Kondratov, prohlašuje:

• „Země, jak lze usuzovat, není jedinou kolébkou intelektu ve vesmíru, neboť naše Slunce je pospolitou hvězdou, jakých jsou v Galaxii milióny. Rozvoj forem života a myšlení mohl mít na jiných planetách daleko rychlejší vývoj než na Zemi. Jestliže my, obyvatelé Země, uskutečňujeme lety do kosmu, pak není vyloučené, že obyvatelé jiných planet Galaxie obdařeni rozumem už dávno systematicky zkoumají náš „hvězdný domov“. V samotné myšlence možnosti pobytu hostů z kosmu na naší planetě není nic divného ani nesmyslného: tato idea je v celé své podstatě správná, což však už nelze bohužel tvrdit o argumentech, které ji obhajují…“

A co ještě dodat k terase v Baalbeku? Je třeba zdůraznit, že učení mužové se k této problematice raději nevyjadřují.

Shodují se pouze v jediném — že to, co bylo v Baalbeku vybudováno, rozhodně nemohlo sloužit jako kosmodrom.

• „Plošina v Baalbeku,“ — napsal sovětský vědec V. Jakobson, — „se nachází v údolí Bekaa, mezi dvěma souběžnými pásy hor: Libanonem a Antilibanonem. Šířka údolí je od osmi do čtrnácti kilometrů, jeho hloubka pak od 1500 do 2000 metrů. Taková poloha by velice zkomplikovala manévr případné kosmické lodi. Navíc jde o seismickou oblast (mimo jiné jedno ze zemětřesení vlastně zničilo tři chrámy krátce po jejich postavení). Skutečně, těžko by se v této oblasti hledalo méně příhodné místo pro výstavbu kosmodromu, než je toto …“

Kdo tedy a proč se lopotil s obrovitými kameny a poskládal z nich gigantickou plošinu?

Maciej A. Janislawski

Z archivu KPUFO

ČsAAA, http://www.csaaa.eu