Tři poznámky ke „Třem velkým námitkám proti tvrzení astrologie“

Reakce čtenáře na článek dr. Grygara v časopise Dingir č.3/2004

Dr. J. Grygar se prolamuje do otevřených dveří, když tvrdí, že starověcí astrologové nic netušili o posunu tzv. jarního bodu během staletí. (Dingir 3/2004, str. 98-99) O zemské ose asi nevěděli nic, ale precesní pohyb podzimního (či jarního bodu) znali a uměli ho vypočítat, i když ho tak nenazývali. Není vůbec nutné studovat Tetrabiblos Claudia Ptolemaia, (1) stačí jenom otevřít Slovník antické kultury (2) a vyhledat heslo Hipparchos z Níkaie, abychom se dozvěděli o přesnosti jeho výpočtu. Mimochodem, větší polovina astrologů na této planetě (ti na Dálném Východě) a také nejméně dvacet procent profesionálních astrologů v USA a jistě nemenší počet v Evropě používá tzv. zvěrokruh konstelací, kde se s precesním pohybem zemské rotační osy implicitně počítá.

Pokud jde o spor heliocentrické a geocentrické soustavy, připusťme na chvíli malou nadsázku: Dejme tomu, že v Egyptě za 18. dynastie objevila kasta knězi během vlády Amenhotepa IV. skutečnou povahu planetárního systému a že by se tato znalost všeobecně rozšířila. Co by se pak stalo s astrologií? Pokud by si chtěla uchovat existenci jako věda královská, kterou tehdy byla, musela by nezbytně provést geocentrickou transformaci pohybů planet. Z toho prostého důvodu, že nežijeme na slunci, ale na zemi. Tento důvod stále trvá a jistě se jen tak nezmění.

Námitka Dr. Jiřího Grygara „kvůli neopakovatelnosti vzájemných poloh planet“, a tudíž nemožnosti využít jakékoliv předešlé zkušenosti při výkladu horoskopu, působí dost zvláštně. Asi plyne z nepochopení samé podstaty věci. Tedy interpretace vzájemných poloh „planet“ mezi sebou a k základním bodům v horoskopu v jisté (definované) úhlové toleranci a také v závislosti na jejich poloze v Zodiaku. Protože však zde neobhajuji astrologii, nebudu se pouštět do podrobného výkladu. Snad bychom si ale přece jenom mohli přát u tak erudovaného autora větší vhled do problematiky, ke které se tak kriticky vyjadřuje.

U poslední námitky se zdržím trochu déle. Kdybychom se otázali Dr. Jiřího Grygara jako pracovníka v oboru elementárních částic, proč vlastně spin gravitonu má mít hodnotu 2, řekl by nám, že tomu tak být musí, jelikož rovnice, které elementární částice a jejich interakce popisují, jsou v dobrém souladu se skutečností. Bez ohledu na to, že existence gravitonu ještě nebyla prokázána.

Za takového stavu věcí se nezbývá než divit, proč se Dr. Jiří Grygar tolik zlobí, když se setká s tvrzením astrologů, že úhlová poloha planet v horoskopu jednotlivce může nabývat jenom jistých hodnot, aby měla smysluplný vliv na jeho charakter a následně i na jeho osud. Astrologové netvrdí, že znají podstatu sil, kterými „planety“ působí, ani rychlost, s jakou se tyto síly šíří. Znají ale z tisícileté zkušenosti jejich informační obsah. Vědí také, že každá „planeta“ má kromě své vnitřní informace i určité zabarvení, či tonalitu v závislosti na poloze v zodiaku.

Extrasolární planety astrology netrápí, protože vědí, že naším domovem je tato sluneční soustava a významný vliv se dá pozorovat jen u známých planet této soustavy. Navíc, i kdyby nějaká extrasolární planeta nějakou informaci mohla přenášet, dá se předpokládat, že by byla zcela překryta informací, kterou nese mateřská hvězda. Stejná logická úvaha platí i pro měsíce našich solárních „planet“.

Říci, že obhajoba fungování astrologie je přímým popřením zásad kritického myšlení, je velmi přehnané. Jediným kritériem správnosti každé teorie je přece praxe. Kdyby astrologie měla jenom zlomek prostředků, které se vydávají třeba na teoretickou fyziku, mohla by systematicky provést statistické analýzy desetitisícových souborů. Soukromé iniciativy na tomto poli přinesly velmi pozoruhodné výsledky, (3), (4) i když pro euroskeptiky onen počet souborů dat nebude asi nikdy dostačující a metody analýzy dost dobré. (5). Pokud jde ovšem o pochopení sil a jejich informačního potenciálu, které „planety“ přenášejí, tak se nutně klade otázka, zda ono kritické vědecké myšlení, se kterým operuje Dr. Jiří Grygar, je adekvátní metodou k jejich zkoumání a pochopení. Jistým vodítkem by zde mohly být práce prof. Jean E. Charona, který svého času shromáždil kolem sebe ty nejlepší mozky na poli matematických i společenských disciplín. (6)

Nakonec bych chtěl citovat známého psychologa, který s astrologií také pracoval: „Tandis que les sots instruits croyaient encore, il y a peu de temps, pouvoir railler l’astrologie comme si elle était disparue depuis longtemps, voici qiťaujourďhui celleci remontei la surface, tout pres des portes de nos universités, ďoú élle était sortie il y a environ trois cents ans.“ (7)

Jindřich Vachta, jvachta@tiscali.cz

Literatura

(1) Ptolémée: Tetrabiblos. Vernal / Philippe Lebaud 1986.
(2) Slovník antické kultury. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974.
(3) Gauquelin, M., Gauquelin, F. (1972): Planeten und Charakterzuge . Zeitschrift fur Grenzgebiete der Psycho­logie 14, 12-36.
(4) Gauqelin, M.: Les Personalités Planétaires. Guy Tré-daniel, Paris 1992.
(5) Schneider-Gauquelin, F. (1993): A propos du 3 éme congrés «Euroskeptics» Les Cahiers du RAMS, l, 39-43.
 (6) Charon, J. E.: L’Esprit et la Science, Colloque de Fés. Albin Michel, Paris 1983.
 (7) Jung, C. G.: Problémes de L’Ame Moderně, Buchet / Chastel, Paris 1960, p.181.

Z časopisu Dingir č. 4/2004, mailto:dingir@dingir.cz, http://www.dingir.cz

Převzato se souhlasem redakce Dingiru