{"id":152,"date":"2009-09-22T12:39:53","date_gmt":"2009-09-22T10:39:53","guid":{"rendered":"http:\/\/kpufo.eu\/sk\/wordpress\/index.php\/2009\/09\/22\/ztracena-msini-achta\/"},"modified":"2024-02-26T04:40:00","modified_gmt":"2024-02-26T03:40:00","slug":"ztracena-msini-achta","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/kpufo.eu\/sk\/index.php\/2009\/09\/22\/ztracena-msini-achta\/","title":{"rendered":"Ztracen\u00e1 M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta"},"content":{"rendered":"

Dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se m\u00e1m do tohoto \u010dl\u00e1nku v\u016fbec pustit. <\/strong><\/p>\n

P\u0159ed lety jsem v\u011bt\u0161inu n\u00ed\u017ee uveden\u00fdch \u00fadaj\u016f tajil, \u010di postupoval n\u011bkomu d\u00e1l jen velmi uv\u00e1\u017een\u011b, za p\u0159\u00edslib vz\u00e1jemn\u00e9 spolupr\u00e1ce p\u0159i kone\u010dn\u00e9m pr\u016fzkumu \u0161achty. V\u011bnoval jsem toti\u017e jej\u00edmu hled\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 mnoho \u010dasu a pen\u011bz, ne\u017e abych se mohl v z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 f\u00e1zi sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee mne nakonec n\u011bkdo p\u0159edb\u011bhne. <\/strong><\/p>\n

Po patn\u00e1cti letech mraven\u010d\u00ed detektivn\u00ed pr\u00e1ce jsem se ale nakonec vzdal a ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 poznatky jsem poskytl nov\u00fdm nad\u011bjn\u00fdm hleda\u010d\u016fm \u0161achty Waltru Pavli\u0161ovi a Ivo Hl\u00e1sensk\u00e9mu.<\/p>\n

Pustili se do pr\u00e1ce s velkou energi\u00ed a jsou u\u017e skoro u c\u00edle. Pochopiteln\u011b, \u017ee nem\u00e1m opr\u00e1vn\u011bn\u00ed zde zve\u0159ejnit jejich hlavn\u00ed trumfy. P\u0159esto si mysl\u00edm, \u017ee tento \u010dl\u00e1nek bude pro mnoho dal\u0161\u00edch badatel\u016f velice cenn\u00fdm zdrojem informac\u00ed a posune je hodn\u011b dop\u0159edu. A mo\u017en\u00e1 jim i pom\u016f\u017ee v\u0161echny p\u0159edb\u011bhnout a tajemnou m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu objevit. Byla by toti\u017e \u0161koda, kdyby tato vzru\u0161uj\u00edc\u00ed z\u00e1hada z\u016fstala nav\u017edy neobjasn\u011bna.<\/p>\n

Z\u00e1hada stolet\u00ed<\/strong><\/p>\n

Co to v\u016fbec je, ta tajemn\u00e1 „m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta“? Na rozd\u00edl od pyramid, kruh\u016f v obil\u00ed a podobn\u00fdch v\u0161eobecn\u011b zn\u00e1m\u00fdch z\u00e1had o n\u00ed sly\u0161el zat\u00edm jen m\u00e1lokdo.\u00a0 \u00a0 Objevil ji \u010dirou n\u00e1hodou d\u016fstojn\u00edk Slovensk\u00e9 arm\u00e1dy kapit\u00e1n Anton\u00edn Hor\u00e1k, kdy\u017e se za Slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed ukr\u00fdval p\u0159ed N\u011bmci v jedn\u00e9 jeskyni.<\/p>\n

\"m1_a\"<\/p>\n

„P\u0159ipom\u00ednalo to obrovsk\u00e9 \u010dern\u00e9 silo, st\u011bnu o\u010dividn\u011b lidsk\u00e9ho p\u016fvodu, hladkou jako sklo,“ popisuje ji ve sv\u00e9m den\u00edku. „Dalo se p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee jde o ohromn\u00fd v\u00e1lec o pr\u016fm\u011bru nejm\u00e9n\u011b dvacet p\u011bt metr\u016f, zara\u017een\u00fd do okoln\u00ed sk\u00e1ly. Cel\u00e1 modro\u010dern\u00e1 st\u011bna byla z materi\u00e1lu, kter\u00fd spojoval vlastnosti oceli, kryptokrystalick\u00e9ho k\u0159emene a kau\u010duku. Krump\u00e1\u010d na n\u00ed nezanechal stopy a energicky odskakoval.“ Trhlinou ve v\u00e1lcovit\u00e9 st\u011bn\u011b bylo mo\u017eno proniknout d\u00e1l do kolm\u00e9 \u0161achty ve tvaru p\u016flm\u011bs\u00edce, vedouc\u00ed do nezn\u00e1ma. Vnit\u0159n\u00ed povrch \u0161achty byl rovn\u011b\u017e pokryt on\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u011b tvrd\u00fdm materi\u00e1lem. Kapit\u00e1n Hor\u00e1k n\u011bkolikr\u00e1t do st\u011bn vyst\u0159elil z pu\u0161ky, ale kulky na nich nezaznamenaly ani stopu. Vyvolaly jen ohromn\u00e9 modrozelen\u00e9 jiskry a \u0161tiplav\u00fd z\u00e1pach. „Jsem st\u0159\u00edzliv\u011b uva\u017euj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk s univerzitn\u00edm vzd\u011bl\u00e1n\u00edm,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nad sv\u00fdm objevem kapit\u00e1n Hor\u00e1k, „ale mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee se mne mezi t\u011bmito vysok\u00fdmi, kolm\u00fdmi a sat\u00e9nov\u011b leskl\u00fdmi st\u011bnami s matematick\u00fdm zak\u0159iven\u00edm zmoc\u0148uje pocit, \u017ee jsem se st\u0159etl s velmi podivnou a hroziv\u011b vypadaj\u00edc\u00ed mocnost\u00ed.“ V p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch dnech se kapit\u00e1n Hor\u00e1k do \u0161achty n\u011bkolikr\u00e1t vr\u00e1til. Sna\u017eil se dosv\u00edtit na jej\u00ed konec, kopal v jej\u00edm dn\u011b a na jej\u00ed st\u011bn\u011b objevil jak\u00e9si r\u00fdhov\u00e1n\u00ed. Zd\u00e1lo se mu tak\u00e9, \u017ee r\u00fdhovan\u00e1 \u010d\u00e1st st\u011bny je pon\u011bkud teplej\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed hladk\u00e1 plocha. K bli\u017e\u0161\u00edmu pr\u016fzkumu se ale nedostal a nepoda\u0159ilo se mu od\u0161t\u00edpnout ani vzorek z\u00e1hadn\u00e9ho materi\u00e1lu. Den\u00edk kapit\u00e1na Hor\u00e1ka s popisem jeho podivn\u00e9ho n\u00e1lezu uve\u0159ejnil v roce 1972 francouzsk\u00fd spisovatel a milovn\u00edk z\u00e1had Jacques Bergier ve sv\u00e9 „Knize nevysv\u011btliteln\u00e9ho“ (\u010desky – Libertas, Regensburg 1984, \u017delezn\u00fd, Praha 1995). „P\u0159ikl\u00e1n\u00edm se k tomu, \u017ee je to d\u00edlo d\u00e1vn\u00e9 nebo mimozemsk\u00e9 civilizace,“ p\u00ed\u0161e Bergier hned v \u00favodu kapitoly o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b. Jako b\u00fdval\u00fd chemik a atomov\u00fd fyzik p\u0159edlo\u017eil pochopiteln\u011b i p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed. Mohlo by pr\u00fd j\u00edt o nov\u00fd nezn\u00e1m\u00fd materi\u00e1l, kter\u00fd vznikl miliony let trvaj\u00edc\u00edm radioaktivn\u00edm ost\u0159elov\u00e1n\u00edm z okoln\u00edch hornin, bohat\u00fdch na uran a radium. Ale a\u0165 u\u017e je to tak, \u010di onak, podle Bergiera je to jedna z nejpozoruhodn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1had na\u0161\u00ed planety.<\/p>\n

\"m1_b\"<\/p>\n

Udivuj\u00edc\u00ed je v\u0161ak nejen z\u00e1hadn\u00fd materi\u00e1l, ale i dokonal\u00fd geometrick\u00fd tvar tajemn\u00e9ho objektu. Rumun\u0161t\u00ed v\u011bdci ing. Constantinescu a ing. Timosenko z bukure\u0161\u0165sk\u00e9ho v\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fastavu pro elektroniku, p\u0159edlo\u017eili v roce 1983 na mezin\u00e1rodn\u00ed konferenci o v\u00fdzkumu psychotroniky v Bratislav\u011b hypot\u00e9zu, \u017ee slovensk\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta, podobn\u011b jako egyptsk\u00e9 pyramidy, z\u00e1hadn\u00e9 „mohyly“ v Mima u Seatlu nebo tajemn\u00e9 sloupy na Nov\u00e9 Kaledonii, kdysi slou\u017eila jako jak\u00fdsi rezon\u00e1tor nebo \u010do\u010dka pro zesilov\u00e1n\u00ed n\u00e1m dosud nezn\u00e1m\u00e9 vesm\u00edrn\u00e9 energie. Obrovsk\u00fd v\u00e1lec by ale tak\u00e9 mohl b\u00fdt trup havarovan\u00e9 rakety nebo sondy mimozem\u0161\u0165an\u016f, kter\u00fd se zap\u00edchl do zem\u011b v d\u00e1vn\u00fdch dob\u00e1ch, kdy byl v\u00e1penec je\u0161t\u011b m\u011bkk\u00fd. Anebo je to zavalen\u00e1 \u0161achta do legend\u00e1rn\u00ed podzemn\u00ed \u0159\u00ed\u0161e Agharty? Toto \u0159e\u0161en\u00ed nab\u00edz\u00ed v roce 1982 americk\u00fd spisovatel Alec Maclellan ve sv\u00e9 knize „Agharta, ztracen\u00e1 podzemn\u00ed \u0159\u00ed\u0161e“, a dokonce spekuluje o tom, \u017ee o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b u\u017e v roce 1939 v\u011bd\u011bl speci\u00e1ln\u00ed odd\u00edl nacistick\u00e9ho Ahnenerbe, zkoumaj\u00edc\u00ed v tehdej\u0161\u00edm \u010ceskoslovensku v\u0161echny jeskyn\u011b, tunely a doly, kter\u00e9 by mohly s podzemn\u00ed \u0159\u00ed\u0161\u00ed n\u011bjak souviset. Podobn\u011b dnes sm\u00fd\u0161l\u00ed i polsk\u00fd ufolog Robert Le\u015bniakiewicz, kter\u00fd ji dokonce ztoto\u017e\u0148uje s podobnou z\u00e1hadou – sklen\u011bn\u00fdm tunelem v nedalek\u00e9 Bab\u00ed ho\u0159e. Je pr\u00fd to podzemn\u00ed tunelov\u00e1 komunikace skryt\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 civilizace.<\/p>\n

P\u0159est\u0159elka v hor\u00e1ch<\/strong><\/p>\n

Na Bergierovu knihu s oti\u0161t\u011bn\u00fdm den\u00edkem kapit\u00e1na Hor\u00e1ka mne upozornil v roce 1978 kr\u00e1tce p\u0159ed svou smrt\u00ed dr. Ludv\u00edk Sou\u010dek. V\u011bd\u011bl, \u017ee se touto z\u00e1hadou u\u017e nebude moci s\u00e1m zab\u00fdvat a p\u0159\u00e1l si, aby ji n\u011bkdo vy\u0159e\u0161il. Ihned jsem si po\u0159\u00eddil p\u0159eklad uveden\u00e9 kapitoly z francouz\u0161tiny, a se sv\u00fdm tehdej\u0161\u00edm spolupracovn\u00edkem Michalem Bruml\u00edkem jsme se pustili do hled\u00e1n\u00ed jeskyn\u011b. Zpo\u010d\u00e1tku se zd\u00e1lo v\u0161echno jednoduch\u00e9. Poloha jeskyn\u011b byla uvedena v knize zem\u011bpisn\u00fdmi sou\u0159adnicemi a odvol\u00e1n\u00edm na nejbli\u017e\u0161\u00ed vesnice Plavince a Lubocna. Co jsme si mohli p\u0159\u00e1t v\u00edc? Vesnice s t\u011bmito jm\u00e9ny jsme sice na map\u011b nena\u0161li, ale v oblasti uveden\u00fdch sou\u0159adnic jsou vesnice Plavnica a Star\u00e1 i Nov\u00e1 \u013dubov\u0148a, vzd\u00e1len\u00e9 od sebe p\u00e1r kilometr\u016f. Jednalo se z\u0159ejm\u011b o chybu zp\u016fsobenou p\u0159ekladem. V samotn\u00e9m den\u00edku jsou dokonce uvedeny je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed podrobnosti. Dne 22. \u0159\u00edjna 1944 tam do\u0161lo na severn\u00edm \u00fabo\u010d\u00ed n\u011bjak\u00e9 hory k boji mezi N\u011bmci a povstaleckou jednotkou kapit\u00e1na Hor\u00e1ka, kter\u00e1 tudy ustupovala na Ko\u0161ice. Jak p\u0159esn\u011b popisuje, „V ned\u011bli za \u00fasvitu na n\u00e1s ze t\u0159\u00ed set metr\u016f zah\u00e1jila palbu dv\u011b 70 mm d\u011bla. Postaven\u00ed jsme dr\u017eeli 12 hodin, potom jsem na\u0159\u00eddil postupn\u00e9 stahov\u00e1n\u00ed, ale n\u011bkdo v na\u0161em lev\u00e9m z\u00e1kopu nebyl dost opatrn\u00fd a st\u00e1lo n\u00e1s to dva p\u0159\u00edm\u00e9 z\u00e1sahy a dva ran\u011bn\u00e9. Kdy\u017e jsem se tam dostal, st\u0159etl jsem se s nep\u0159\u00edtelem, dostal jsem r\u00e1nu bajonetem, kulku do lev\u00e9 dlan\u011b a r\u00e1nu do hlavy, kter\u00e1 mne vy\u0159adila z boje. Neb\u00fdt ko\u017ee\u0161inov\u00e9 \u010depice, m\u011bl jsem rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bnou lebku. Probral jsem se, kdy\u017e mne n\u011bkdo tahal ze z\u00e1kopu. Jak\u00fdsi vysok\u00fd venkovan. T\u0159el mi ruce a hlavu sn\u011bhem, usm\u00edval se. Potom ten r\u00e1zn\u00fd samarit\u00e1n popadl Jurka. Svl\u00e9kl ho z kalhot, vyt\u00e1hl mu ze stehna st\u0159epinu a st\u00e9naj\u00edc\u00edho a s hol\u00fdma nohama ho polo\u017eil do sn\u011bhu. Martinovi opatrn\u011b obv\u00e1zal hlubokou r\u00e1nu, kter\u00e1 se mu t\u00e1hla p\u0159es cel\u00e9 b\u0159icho. Kdy\u017e zhotovil provizorn\u00ed nos\u00edtka, p\u0159edstavil se n\u00e1m jako ba\u010da Sl\u00e1vek, kter\u00e9mu pat\u0159\u00ed okoln\u00ed pastviny. Do toho \u00fakrytu jsme se s jeho pomoc\u00ed dostali za \u010dty\u0159i hodiny. Odvalil p\u00e1r balvan\u016f a odkryl \u00fazk\u00fd otvor, vchod do prostorn\u00e9 jeskyn\u011b. Ulo\u017eil Martina do kouta, pak se k na\u0161emu p\u0159ekvapen\u00ed pok\u0159i\u017eoval, v\u0161echny n\u00e1s po\u017eehnal k\u0159\u00ed\u017eem, i jeskyni, a s \u00faklonou u\u010dinil znamen\u00ed k\u0159\u00ed\u017ee na zadn\u00ed st\u011bnu, kde jsme si v\u0161imli jak\u00e9hosi otvoru. Kdy\u017e odch\u00e1zel, provedl tent\u00fd\u017e ritu\u00e1l a prosil m\u011b, abych nechodil hloub\u011bji do jeskyn\u011b. \u0158\u00edkal, \u017ee v jeskyni byl pouze jednou s otcem a d\u011bde\u010dkem, \u017ee je to rozs\u00e1hl\u00e9 bludi\u0161t\u011b, pln\u00e9 propast\u00ed, kter\u00e9 nikdy nem\u011bli ani chu\u0165 prozkoumat, \u017ee jsou tam dutiny se smrdut\u00fdm vzduchem a ur\u010dit\u011b tak stra\u0161\u00ed.“ Kapit\u00e1n Hor\u00e1k, kter\u00fd byl zran\u011bn\u00fd jen lehce, ho samoz\u0159ejm\u011b neposlechl a p\u0159i jedn\u00e9 ze sv\u00fdch pr\u016fzkumn\u00fdch v\u00fdprav do nitra zem\u011b, aby k j\u00eddlu nachytal alespo\u0148 netop\u00fdry, u\u010dinil onen pozoruhodn\u00fd objev. Sv\u00fdm spolubojovn\u00edk\u016fm v\u0161ak o n\u011bm ne\u0159ekl. Po p\u00e1r dnech t\u011b\u017ece zran\u011bn\u00fd Martin zem\u0159el, a tak se kapit\u00e1n Hor\u00e1k s Jurkem vydali d\u00e1l na cestu do Ko\u0161ic za sv\u00fdm vojensk\u00fdm odd\u00edlem. Sl\u00e1vek se sv\u00fdmi dcerami Hankou a Olgou se p\u0159i\u0161el s nimi rozlou\u010dit a vchod do jeskyn\u011b op\u011bt zamaskovali kameny. \u00dadaj\u016f pro hled\u00e1n\u00ed jeskyn\u011b jsme tedy m\u011bli dostatek. Bylo n\u00e1m ale jasn\u00e9, \u017ee objevit pe\u010dliv\u011b zamaskovan\u00fd vchod do jeskyn\u011b v tak velk\u00e9m prostoru nebude nijak snadn\u00e9, a proto jsme se p\u0159i na\u0161\u00ed prvn\u00ed v\u00fdprav\u011b v roce 1980 rozhodli nejd\u0159\u00edv nal\u00e9zt bu\u010f p\u0159\u00edmo kapit\u00e1na Hor\u00e1ka nebo aspo\u0148 ba\u010du Sl\u00e1vka, kte\u0159\u00ed by n\u00e1m vchod do jeskyn\u011b uk\u00e1zali. Vypt\u00e1vali jsme se na obecn\u00edch \u00fa\u0159adech, na lesn\u00edch spr\u00e1v\u00e1ch, p\u00e1trali v pozemkov\u00fdch knih\u00e1ch a matrik\u00e1ch, ale k na\u0161emu zklam\u00e1n\u00ed zde \u017e\u00e1dn\u00fd ba\u010da Sl\u00e1vek s dcerami Hankou a Olgou pozemky nevlastnil, a dokonce zde ani nikdy ne\u017eil. Ani o kapit\u00e1nu Hor\u00e1kovi a p\u0159est\u0159elce jeho skupiny s N\u011bmci nikdo nic nev\u011bd\u011bl. P\u0159esto jsme se nevzd\u00e1vali a pokusili se nal\u00e9zt jeskyni alespo\u0148 sami. A znovu to vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed u lesn\u00edk\u016f v h\u00e1jovn\u00e1ch, u kluk\u016f na n\u00e1vsi, u starousedl\u00edk\u016f v hospod\u00e1ch\u2026 a tentokr\u00e1t se na n\u00e1s \u0161t\u011bst\u00ed usm\u00e1lo. Ve vesni\u010dce Podsadok pod lubov\u0148ansk\u00fdm hradem jsme se dozv\u011bd\u011bli o jeskyni pod vrcholem kopce N\u011bmeck\u00fd vrch, kde se pr\u00fd na sklonku v\u00e1lky skute\u010dn\u011b n\u011bjac\u00ed partyz\u00e1ni skr\u00fdvali. P\u0159esto\u017ee byl kopec zarostl\u00fd hust\u00fdm lesem a neproniknuteln\u00fdm hou\u0161t\u00edm, u\u017e za p\u00e1r hodin jsme st\u00e1li s jesky\u0148\u00e1\u0159skou v\u00fdbavou p\u0159ed ponur\u00fdm vchodem, z kter\u00e9ho \u010di\u0161el chlad.<\/p>\n

Z\u00e1blesk v podzem\u00ed<\/strong><\/p>\n

„Je tam n\u011bco?“ oz\u00fdval se seshora Michal\u016fv netrp\u011bliv\u00fd hlas. Je\u0161t\u011b jednou jsem kolem sebe posv\u00edtil baterkou, ale \u00fazk\u00e9 chodbi\u010dky, kter\u00e9 ode mne vedly na v\u0161echny strany skute\u010dn\u011b po p\u00e1r metrech beznad\u011bjn\u011b kon\u010dily. „Nic, lezu nahoru,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a za\u010dal se \u0161kr\u00e1bat \u00fazkou \u0161achtou zp\u011bt do v\u011bt\u0161\u00edho prostoru v jeskyni nade mnou. Michal tam sed\u011bl na mokr\u00e9m balvanu u blikaj\u00edc\u00ed karbidky a do se\u0161itu zakresloval p\u016fdorys chodby. Zb\u00fdvalo n\u00e1m je\u0161t\u011b prozkoumat jej\u00ed levou v\u011btev, vedouc\u00ed n\u011bkam do tmy \u0161ikmo vzh\u016fru. \u0160plhali jsme po drobn\u00e9 suti, kameny pod n\u00e1mi se co chv\u00edli utrhly a my jsme za stra\u0161n\u00e9ho rachotu op\u011bt klouzali dol\u016f. A pak n\u00e1s za\u010dala zlobit karbidka. Kdy\u017e jsme cht\u011bli vy\u010distit trysku, museli jsme zhasnout plam\u00ednek, tak\u017ee jsme se octli v naprost\u00e9 tm\u011b. Jen Michal prosv\u011btloval ku\u017eelem baterky vzd\u00e1len\u00e9 prostory. Tu se najednou v jej\u00edm sv\u011btle zableskla jak\u00e1si hladk\u00e1, leskl\u00e1 plocha. Bylo to jakoby do n\u00e1s ude\u0159il blesk. \u017de by p\u0159ed n\u00e1mi byl skute\u010dn\u011b ten z\u00e1hadn\u00fd, obrovsk\u00fd hladk\u00fd v\u00e1lec? Nedo\u010dkavost\u00ed se n\u00e1m t\u0159\u00e1sly ruce a karbidka ne a ne chytnout. A pak u\u017e jsme \u0161plhali o z\u00e1vod sesouvaj\u00edc\u00edm se kamen\u00edm k tajemn\u00e9 leskl\u00e9 plo\u0161e. Ale \u010d\u00edm v\u00edc jsme se k n\u00ed bl\u00ed\u017eili, t\u00edm n\u00e1m bylo jasn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee to \u017e\u00e1dn\u00fd obrovsk\u00fd \u010dern\u00fd v\u00e1lec zara\u017een\u00fd do okoln\u00ed sk\u00e1ly nen\u00ed. Nakonec se z toho vyklubal kus leskle hn\u011bd\u00e9 kr\u00e1pn\u00edkov\u00e9 l\u00e1vy. Kdy\u017e jsme p\u0159ed n\u00ed stanuli a po\u0159\u00e1dn\u011b si ji osv\u011btlili, nebylo na n\u00ed v\u016fbec nic z\u00e1hadn\u00e9ho. V jeskyni na N\u011bmeck\u00e9m tedy M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta nebyla. Ostatn\u011b jeskyn\u011b nijak nep\u0159ipom\u00ednala ono bludi\u0161t\u011b s propastmi a smrdut\u00fdm vzduchem z Hor\u00e1kova den\u00edku. A nejenom jeskyn\u011b. Popisu v den\u00edku neodpov\u00eddala ani okoln\u00ed krajina. Svah se vchodem do jeskyn\u011b m\u011bl b\u00fdt hol\u00fd a kamenit\u00fd, v okol\u00ed m\u011bl b\u00fdt borov\u00fd les a z\u00e1kopy vybudovan\u00e9 proti N\u011bmc\u016fm, chyb\u011bl i nedalek\u00fd hrob Martina s d\u0159ev\u011bn\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem. Nic nesouhlasilo. Nav\u00edc pr\u00fd koncem \u0159\u00edjna 1944 ani zde, ani nikde v okol\u00ed k \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159est\u0159elce mezi N\u011bmci a Slov\u00e1ky nedo\u0161lo. Bojovalo se zde v srpnu, kdy\u017e vypuklo Slovensk\u00e9 n\u00e1rodn\u00ed povst\u00e1n\u00ed, a pak a\u017e za\u010d\u00e1tkem roku 1945, kdy tudy p\u0159ech\u00e1zela fronta. Vznikaj\u00edc\u00ed podez\u0159en\u00ed se zm\u011bnilo v jistotu. Tady to b\u00fdt nemohlo.
\n<\/strong><\/p>\n

Kde je kapit\u00e1n Hor\u00e1k?<\/strong><\/p>\n

O dva roky pozd\u011bji (1982) jsme se tam vydali znovu a op\u011bt jsme se pokou\u0161eli nal\u00e9zt \u00fa\u010dastn\u00edky p\u0159\u00edb\u011bhu s M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtou. Dopadli jsme sice stejn\u011b, ale tentokr\u00e1t jsme se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee v hled\u00e1n\u00ed m\u00e1me konkurenci. Po M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b pr\u00fd p\u00e1tr\u00e1 tak\u00e9 geolog a jesky\u0148\u00e1\u0159 dr. Pavlar\u010d\u00edk z Muzea slovensk\u00e9ho krasu a ochrany p\u0159\u00edrody v Liptovsk\u00e9m Mikul\u00e1\u0161i. Ihned jsme se s n\u00edm zkontaktovali, abychom v\u011bd\u011bli, co v\u0161echno v\u00ed a jak je daleko. Podobn\u011b jako my M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu nena\u0161el a nena\u0161el ani kapit\u00e1na Hor\u00e1ka. Jeho p\u00e1tr\u00e1n\u00ed ale bylo oficieln\u00ed, v r\u00e1mci rezortn\u00edho v\u00fdzkumn\u00e9ho \u00fakolu Ministerstva kultury. St\u00e1t (tehdy je\u0161t\u011b \u010cSSR) o tuto z\u00e1hadu projevil z\u00e1jem na z\u00e1klad\u011b dopisu Ameri\u010dana Franka Brownleye, kter\u00fd o M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b sh\u00e1n\u011bl \u00fadaje a upozor\u0148oval na mo\u017enost n\u00e1lezu uranov\u00fdch rud v jej\u00ed t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti. Citoval Bergiera, o intenzivn\u00edm p\u016fsoben\u00ed radioaktivity, trvaj\u00edc\u00edm n\u011bkolik milion\u016f let, kter\u00e9 mohlo p\u0159em\u011bnit b\u011b\u017en\u00fd nerost v cosi, co p\u0159ipom\u00edn\u00e1 slitinu, jakou v\u011bda nezn\u00e1. Dr. Pavlar\u010d\u00edk m\u011bl p\u0159i p\u00e1tr\u00e1n\u00ed p\u0159ed n\u00e1mi velkou v\u00fdhodu, \u017ee byl m\u00edstn\u00ed. Nechal si ve zdej\u0161\u00edch novin\u00e1ch uve\u0159ejnit \u010dl\u00e1nek pod n\u00e1zvem „Najdou se pam\u011btn\u00edci?“ s popisem cel\u00e9 vojensk\u00e9 akce i z\u00e1chrany Hor\u00e1ka ba\u010dou Sl\u00e1vkem, a s p\u0159ipojenou v\u00fdzvou v\u0161em, kte\u0159\u00ed by o t\u00e9to p\u0159\u00edhod\u011b mohli poskytnout bli\u017e\u0161\u00ed informace. Nikdo se v\u0161ak nep\u0159ihl\u00e1sil. P\u0159i dal\u0161\u00edm hled\u00e1n\u00ed kapit\u00e1na Hor\u00e1ka narazil dr. Pavlar\u010d\u00edk na stopu jist\u00e9ho Ernesta H\u00f6niga, kter\u00fd koncem v\u00e1lky vystupoval v uniform\u011b kapit\u00e1na povstaleck\u00e9 jednotky pod jm\u00e9nem Anton\u00edn Hor\u00e1k. Jm\u00e9no si zm\u011bnil hned na za\u010d\u00e1tku v\u00e1lky z rasov\u00fdch d\u016fvod\u016f (proto\u017ee byl \u017did). V nedalek\u00e9m Mn\u00ed\u0161ku pod Popradom m\u011bl pilu a po p\u0159\u00edchodu n\u011bmeck\u00fdch jednotek se ukr\u00fdval v lese nad osadou Medzibrod, kde m\u011bl za\u0159\u00edzenou pohodlnou podzemn\u00ed skr\u00fd\u0161, odkud \u0159\u00eddil svou podnikatelskou \u010dinnost i partyz\u00e1nsk\u00e9 akce. Nebyly to v\u0161ak \u010dist\u011b vojensk\u00e9 akce proti n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1d\u011b, ale hr\u00e1l si na vlastn\u00edm p\u00edse\u010dku. Pat\u0159il mezi typ partyz\u00e1n\u016f, kte\u0159\u00ed okr\u00e1dali a zab\u00edjeli ka\u017ed\u00e9ho, z koho by mohli m\u00edt n\u011bjak\u00fd prosp\u011bch. Jeho z\u00e1jmovou oblast\u00ed byla \u013dubov\u0148ansk\u00e1 vrchovina. Skr\u00fdval se a\u017e do p\u0159\u00edchodu Rud\u00e9 arm\u00e1dy koncem ledna 1945, p\u0159ed kterou ale nakonec utekl do Palestiny. Tam jeho dobrodru\u017en\u00e1 cesta skon\u010dila. \u00dadajn\u011b byl zabit arabsk\u00fdm v\u011bzn\u011bm v zajateck\u00e9m t\u00e1bo\u0159e, kde d\u011blal dozorce. Dr. Pavlar\u010d\u00edk na\u0161el v Mn\u00ed\u0161ku i m\u00edstn\u00edho ob\u010dana Jurka, kter\u00fd s Hor\u00e1kem udr\u017eoval kontakty, ale dnes se k n\u011bmu nehl\u00e1s\u00ed. Hlavn\u00ed \u010d\u00e1st p\u00e1tr\u00e1n\u00ed dr. Pavlar\u010d\u00edka v\u0161ak spo\u010d\u00edvala v jesky\u0148\u00e1\u0159sk\u00e9m pr\u016fzkumu v\u0161ech podzemn\u00edch lokalit v okol\u00ed \u013dubovn\u011b, o kter\u00fdch se dozv\u011bd\u011bl. Nebylo to jednoduch\u00e9, proto\u017ee oblast Levo\u010dsk\u00fdch hor ji\u017en\u011b od Star\u00e9 \u013dubovni byla a dodnes je vojensk\u00e1 oblast, kam pot\u0159eboval povolen\u00ed vstupu. P\u0159esto ve sv\u00e9 z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 zpr\u00e1v\u011b s n\u00e1zvem „Revizn\u00ed pr\u016fzkum a dokumentace krasov\u00fdch a pseudokrasov\u00fdch jev\u016f v okol\u00ed Pienin, \u013dubov\u0148ansk\u00e9 vrchoviny, Levo\u010dsk\u00fdch a \u010cerchovsk\u00fdch hor“ z roku 1982 uvedl popis mnoha zdej\u0161\u00edch jeskyn\u00ed (Zbojnick\u00e1 d\u00edra, Kohutovka, jeskyn\u011b pod Vabcom), v\u010detn\u011b jejich mapek. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich v\u0161ak neodpov\u00eddala popisu z den\u00edku kapit\u00e1na Hor\u00e1ka a tajemn\u00e1 M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta v n\u00ed nebyla. Nav\u00edc tato oblast nele\u017e\u00ed ve v\u00e1pencov\u00e9m masivu, tak\u017ee se zde typick\u00e9 krasov\u00e9 jeskyn\u011b vyskytovat nemohou. Pavlar\u010d\u00edkovy z\u00e1v\u011bry byly proto skeptick\u00e9 a rovn\u011b\u017e v na\u0161\u00ed osobn\u00ed korespondenci vyj\u00e1d\u0159il sv\u00e9 pochybnosti o existenci M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achty a pravdivosti cel\u00e9 p\u0159\u00edhody. Mne to ale nezviklalo.<\/p>\n

Stopa vede do USA<\/strong><\/p>\n

Kde z\u00edskat n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed informace? Od spisovatele Bergiera u\u017e to ne\u0161lo, proto\u017ee mezit\u00edm zem\u0159el, a francouzsk\u00e1 skupina INFO, uveden\u00e1 jako spoluautor knihy, na dopisy neodpov\u00eddala. Na\u0161t\u011bst\u00ed ale v \u00favodu cel\u00e9 kapitoly o M\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b byl uveden pramen, odkud byl den\u00edk p\u0159evzat: Americk\u00fd speleologick\u00fd \u010dasopis NSS News, b\u0159ezen 1965. P\u016fvodn\u00ed pramen je v\u017edycky to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee nen\u00ed dosud zkreslen\u00fd p\u0159eklady a dal\u0161\u00edmi \u00fapravami r\u016fzn\u00fdch autor\u016f. Potvrdilo se to i v tomto p\u0159\u00edpad\u011b. Zat\u00edm co ve francouzsk\u00e9 knize den\u00edk skon\u010dil odchodem kapit\u00e1na Hor\u00e1ka z jeskyn\u011b, v \u010dasopise NSS News pokra\u010doval je\u0161t\u011b d\u00e1le, a\u017e po jeho p\u0159\u00edchod do Ko\u0161ic. Krom toho byla v z\u00e1v\u011bru Hor\u00e1kova \u010dl\u00e1nku i tato pozn\u00e1mka: V korespondenci projedn\u00e1vaj\u00edc\u00ed z\u00e1m\u011br publikov\u00e1n\u00ed tohoto den\u00edku, dr. George Moore navrhoval vysv\u011btlen\u00ed, \u017ee m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta mohla vzniknout rozpu\u0161t\u011bn\u00edm strm\u011b ulo\u017een\u00e9 v\u00e1pencov\u00e9 vrstvy mezi rovnob\u011b\u017en\u00fdmi deskami rohovce. Mn\u011b se to ale nezd\u00e1. Cel\u00fd vnit\u0159n\u00ed povrch m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achty m\u00e1 naprosto homogenn\u00ed charakter. Tato hypot\u00e9za tak\u00e9 nevysv\u011btluje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, p\u0159esn\u011b paraleln\u00ed, jemn\u011b r\u00fdhovan\u00fd vzor na povrchu zadn\u00ed st\u011bny v lev\u00e9m rohu. Ale co bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, v \u00favodn\u00ed pozn\u00e1mce vydavatele se psalo, \u017ee autor \u010dl\u00e1nku (den\u00edku) Anton\u00edn T. Hor\u00e1k je lingvista, kter\u00fd je dnes ob\u010danem USA a \u017eije v m\u011bst\u011b Pueblo, st\u00e1t Colorado. To bylo p\u0159ekvapen\u00ed. Hor\u00e1k tedy po v\u00e1lce emigroval do USA a je proto zbyte\u010dn\u00e9 ho hledat na Slovensku \u010di v \u010cech\u00e1ch. U\u017e dlouho \u017eije v Pueblu. Te\u010f u\u017e snad ale nebude t\u011b\u017ek\u00e9 se s nim spojit, aby n\u00e1m napsal, jak to vlastn\u011b v\u0161echno bylo. V redakci NSS News p\u0159ece mus\u00ed m\u00edt jeho adresu, kdy\u017e s nim vedli korespondenci, jak se v doslovu k \u010dl\u00e1nku uv\u00e1d\u011blo. Bude to zn\u00edt neuv\u011b\u0159iteln\u011b, ale nem\u011bli. Ani v archivu korespondence s autory jednotliv\u00fdch \u010dl\u00e1nk\u016f, ani na v\u00fdplatn\u00ed listin\u011b honor\u00e1\u0159\u016f. Geolog dr. George Moore, kter\u00fd psal \u00favod k \u010dl\u00e1nku mi dokonce p\u0159iznal, \u017ee zem\u011bpisn\u00e9 sou\u0159adnice nepoch\u00e1zej\u00ed z Hor\u00e1kova den\u00edku, n\u00fdbr\u017e z jeho hlavy. Doplnil je tam s\u00e1m podle mapy, aby se ameri\u010dt\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i neznal\u00ed mal\u00fdch st\u00e1te\u010dk\u016f mohli zorientovat. Jeskyn\u011b by tedy mohla b\u00fdt kdekoliv jinde. S\u00e1m Hor\u00e1k uv\u00e1d\u00ed pouze jedin\u00fd konkr\u00e9tn\u00ed \u00fadaj v posledn\u00ed v\u011bt\u011b sv\u00e9ho dodatku k den\u00edku: „\u2026na t\u011bchto p\u0159\u00edkr\u00fdch svaz\u00edch Tater mohly p\u0159\u00edstup do jeskyn\u011b zavalit sesuvy kamen\u00ed\u2026“ Ale jak\u00fdch Tater? Vysok\u00fdch? N\u00edzk\u00fdch? Belansk\u00fdch? Po Hor\u00e1kovi se v\u0161ak jakoby slehla zem. V telefonn\u00edm seznamu m\u011bsta Pueblo nebyl, po\u0161ta ani banka jeho adresu neevidovala, \u010deskosloven\u0161t\u00ed krajan\u00e9 \u017eij\u00edc\u00ed v Coloredu ho neznali. Nakonec n\u00e1m pomohla americk\u00e1 policie. Vyp\u00e1trala, \u017ee mu\u017e jm\u00e9nem Tony A. Horak byl v Pueblu majitel restaurace, ale zem\u0159el v \u010dervenci 1976. Jeho poz\u016fstalou man\u017eelku Annu Hor\u00e1kovou se jim naj\u00edt nepoda\u0159ilo. Nejv\u011bt\u0161\u00ed nad\u011bje jak z\u00edskat p\u016fvodn\u00ed informace p\u0159\u00edmo od zdroje se tedy rozplynula. Hor\u00e1k u\u017e ne\u017eije a jeho man\u017eelku, pokud se j\u00ed v\u016fbec s podrobnostmi sv\u00e9ho tajemstv\u00ed sv\u011b\u0159il, bylo skoro nemo\u017en\u00e9 naj\u00edt (byl rok 1982, doba komunistick\u00e9 totality, kdy soukrom\u00e9 dopisov\u00e1n\u00ed s americkou polic\u00ed a dal\u0161\u00edmi podobn\u00fdmi institucemi bylo t\u00e9m\u011b\u0159 na krimin\u00e1l. Internet je\u0161t\u011b neexistoval a po\u0161ta byla cenzurovan\u00e1 a zadr\u017eov\u00e1na StB). Pustili jsme se tedy po jin\u00e9 stop\u011b. Kdybychom na\u0161li jeho spolubojovn\u00edky z roku 1944 (kte\u0159\u00ed mimochodem o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b v\u016fbec nemaj\u00ed tu\u0161en\u00ed), mohli bychom pak lehce zjistit trasu pochodu jejich jednotky i m\u00edsto, kde 22. \u0159\u00edjna do\u0161lo k boji s N\u011bmci. Pak u\u017e by bylo p\u00e1tr\u00e1n\u00ed mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed. Z den\u00edku jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee Hor\u00e1k byl velitelem roty ze zbytku praporu o 184 mu\u017e\u00edch. Jak\u00e9 roty a jak\u00e9ho praporu? Hledali jsme v seznamu velitel\u016f vojensk\u00fdch a partyz\u00e1nsk\u00fdch odd\u00edl\u016f, ale jm\u00e9no Anton\u00edn Hor\u00e1k se tam v\u016fbec nevyskytovalo. Osobn\u011b jsme nav\u0161t\u00edvili n\u011bkolik b\u00fdval\u00fdch d\u016fstojn\u00edk\u016f Slovensk\u00e9 arm\u00e1dy, kte\u0159\u00ed za Slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed bojovali proti N\u011bmc\u016fm, ale nikdo z nich ho neznal. Hledali jsme v archivu Vojensk\u00e9ho historick\u00e9ho \u00fastavu, na Svazu protifa\u0161istick\u00fdch bojovn\u00edk\u016f, jeho jm\u00e9no jsme nena\u0161li dokonce ani v trnavsk\u00e9m Arch\u00edvu vojensk\u00e9 evidence osob. To by ov\u0161em znamenalo, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd Anton\u00edn Hor\u00e1k, kter\u00fd by m\u011bl v roce 1944 hodnost kapit\u00e1na Slovensk\u00e9 arm\u00e1dy neexistuje! Jak je to mo\u017en\u00e9? Bu\u010f si sv\u00e9 vojensk\u00e9 z\u00e1sluhy v boji proti N\u011bmc\u016fm vymyslel, anebo se ve skute\u010dnosti jmenoval jinak, a na Hor\u00e1ka se nechal p\u0159ejmenovat a\u017e po emigraci do USA. Po pravd\u011b \u0159e\u010deno, jm\u00e9no Hor\u00e1k moc slovensky nezn\u00ed. Pokusili jsme se tedy jeho vojenskou jednotku identifikovat alespo\u0148 podle data jej\u00edho boje s N\u011bmci. Cel\u00fd den jsme prosed\u011bli v b\u00e1nskobystrick\u00e9m Muzeu slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed nad hromadou knih a r\u016fzn\u00fdch spis\u016f, a v\u00fdsledek se dostavil. Ten den, tedy 22. \u0159\u00edjna 1944 za\u010dal gener\u00e1ln\u00ed \u00fatok n\u011bmeck\u00fdch vojsk proti povstaleck\u00fdm jednotk\u00e1m v z\u00e1padn\u00ed oblasti N\u00edzk\u00fdch Tater. Bojovalo se u Bieleho potoka, v Rev\u00fackej dolin\u011b a v Luboch\u0148anskej dolin\u011b. Pod\u00edvali jsme se s Michalem na sebe. Luboch\u0148a by p\u0159ece docela dob\u0159e mohla b\u00fdt onou nezn\u00e1mou zkomolenou Lubocnou. Rychl\u00fd pohled do mapy, zda n\u011bkde v jej\u00edm okol\u00ed nele\u017e\u00ed vesni\u010dka s podobn\u00fdm n\u00e1zvem jako Plavince\u2026 a na\u0161li jsme P\u00e1rnici.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed cesta do slovensk\u00fdch hor<\/strong><\/p>\n

Plni nad\u011bje jsme v roce 1984 znovu nalo\u017eili do na\u0161eho expedi\u010dn\u00edho oboj\u017eiveln\u00e9ho automobilu jesky\u0148\u00e1\u0159skou v\u00fdbavu a vydali se hledat tajemnou \u0161achtu. Tentokr\u00e1t do N\u00edzk\u00fdch Tater. V\u0161e nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee jednotka kapit\u00e1na Hor\u00e1ka pat\u0159ila do 6. taktick\u00e9 skupiny Zobor. Shodli jsme se v tom, \u017ee m\u00edsto boje s N\u011bmci, a tedy i jeskyn\u011b, by mohlo b\u00fdt n\u011bkde na Pra\u0161iv\u00e9 a nebo v okol\u00ed vrchu Ostr\u00e9. Krajina dokonale odpov\u00eddala popisu v den\u00edku. Hol\u00e9, kamenit\u00e9 vrcholky kopc\u016f, dole porosty zakrsl\u00e9 borovice a nechyb\u011bly zde ani zbytky z\u00e1kop\u016f. Znovu za\u010dalo ov\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed \u00fadaj\u016f z den\u00edku a hled\u00e1n\u00ed Sl\u00e1vkovy rodiny. Listovali jsme v matrik\u00e1ch, vypt\u00e1vali se pastevc\u016f, b\u00fdval\u00fdch partyz\u00e1n\u016f i vyslou\u017eil\u00fdch d\u016fstojn\u00edk\u016f. \u010cty\u0159icet let u\u017e uplynulo od doby, kter\u00e1 n\u00e1s zaj\u00edmala, ale zdej\u0161\u00ed lid\u00e9 si ji st\u00e1le dob\u0159e pamatovali. To, co n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bli v\u0161ak op\u011bt do Hor\u00e1kova p\u0159\u00edb\u011bhu v\u016fbec nezapadalo. A ba\u010da Sl\u00e1vek? „Byl tady jeden,“ vzpom\u00ednali, „a p\u00e1sl na zvolensk\u00e9 stran\u011b. Ale ten m\u011bl syna.“ \u010clov\u011bk nejpovolan\u011bj\u0161\u00ed, kter\u00fd by kone\u010dn\u011b m\u011bl vn\u00e9st sv\u011btlo do t\u00e9to z\u00e1hady, velitel obrann\u00e9ho \u00faseku 6. taktick\u00e9 skupiny major Milo\u0161 Vesel z Ru\u017eomberoka si pozorn\u011b pro\u010detl \u00fadaje o kapit\u00e1nu Hor\u00e1kovi a jeho bitv\u011b s N\u011bmci a pak prohl\u00e1sil: „Tato jednotka do 6. taktick\u00e9 skupiny Zobor nepat\u0159ila. \u017d\u00e1dn\u00fd n\u00e1\u0161 prapor neustupoval na v\u00fdchod ke Ko\u0161ic\u00edm, ale v\u0161echny se stahovaly do st\u0159edu N\u00edzk\u00fdch Tater, kde byly posl\u00e9ze rozpu\u0161t\u011bny. Voj\u00e1ci pak ode\u0161li dom\u016f, nebo p\u0159e\u0161li k partyz\u00e1nsk\u00e9mu zp\u016fsobu boje. Nedo\u0161lo zde ani ke dvan\u00e1ctihodinov\u00e9 bitv\u011b, kde by N\u011bmci pou\u017eili 70 mm d\u011bla na vzd\u00e1lenost 300 m. Bojovalo se zde asi dv\u011b hodiny a n\u011bmeck\u00e1 d\u011bla st\u0159\u00edlela nep\u0159\u00edmou palbou z Ru\u017eomberoka. P\u0159itom r\u00e1\u017ee 70 mm v\u016fbec neexistovala, n\u011bmeck\u00e1 d\u011bla m\u011bla r\u00e1\u017ei p\u011btasedmdes\u00e1t. A nav\u00edc, ve \u010dty\u0159ia\u010dty\u0159ic\u00e1t\u00e9m za\u010dal padat sn\u00edh a\u017e 28. \u0159\u00edjna. Pamatuji si to p\u0159esn\u011b.“ Dal\u0161\u00ed na\u0161e hypot\u00e9za se zhroutila jako dome\u010dek z karet. Nejv\u011bt\u0161\u00ed r\u00e1nou pro n\u00e1s byla skute\u010dnost, \u017ee 22. \u0159\u00edjna je\u0161t\u011b d\u00e1vno sn\u00edh nebyl, zat\u00edmco v den\u00edku se p\u00ed\u0161e u\u017e o z\u00e1v\u011bj\u00edch. Prok\u00e1zan\u00e1 nepravdivost \u010dasov\u00fdch \u00fadaj\u016f, ale i spousta dal\u0161\u00edch rozpor\u016f zcela zpochybnily jeho d\u016fv\u011bryhodnost. Nebylo to nakonec p\u0159ece jen v\u0161echno vymy\u0161leno?<\/p>\n

Je Hor\u00e1k lh\u00e1\u0159?<\/strong><\/p>\n

D\u016fkladn\u00fd rozbor cel\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu uk\u00e1zal plno nesrovnalost\u00ed, rozpor\u016f a chyb. Tehdy jsem za\u010dal b\u00fdt p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee den\u00edk kapit\u00e1na Hor\u00e1ka nikdy neexistoval a v\u0161e bylo seps\u00e1no mnohem pozd\u011bji, pravd\u011bpodobn\u011b a\u017e v roce 1965 na z\u00e1klad\u011b d\u00e1vn\u00fdch Hor\u00e1kov\u00fdch vzpom\u00ednek. Proto ty nep\u0159esnosti a chyby. Nepochyboval jsem ale o tom, \u017ee tajemn\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta existuje. U\u017e jenom proto, \u017ee s\u00e1m Hor\u00e1k nev\u011bd\u011bl, jak tuto z\u00e1hadu vysv\u011btlit a nep\u0159edlo\u017eil \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Pouze sv\u016fj objev popsal a nepou\u0161t\u011bl se do \u017e\u00e1dn\u00fdch fantastick\u00fdch spekulac\u00ed, kter\u00fdmi by si cht\u011bl z\u00edskat pozornost a sl\u00e1vu. S \u00favahami o mimozem\u0161\u0165anech p\u0159i\u0161el teprve a\u017e mnohem pozd\u011bji Bergier. Jak te\u010f ale d\u00e1l? O jak\u00e1 fakta se \u010dlov\u011bk vlastn\u011b m\u016f\u017ee op\u0159\u00edt? Prvn\u00ed velk\u00e1 nezn\u00e1m\u00e1 je m\u00edsto, kde se to v\u0161echno odehr\u00e1lo. Hor\u00e1k ho \u00famysln\u011b neuvedl. Na jedn\u00e9 stran\u011b vyz\u00fdv\u00e1 v \u010dl\u00e1nku speleology, „aby se zab\u00fdvali studiem jeho m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achty a zjistili jej\u00ed skute\u010dn\u00fd p\u016fvod,“ ale na druh\u00e9 stran\u011b jej\u00ed polohu taj\u00ed. Vypl\u00fdv\u00e1 to u\u017e z toho, \u017ee samotn\u00fd vstup do \u0161achty pe\u010dliv\u011b zakryl kamen\u00edm, a cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh je naps\u00e1n takov\u00fdm zp\u016fsobem, aby nebylo snadn\u00e9 jeskyni se \u0161achtou naj\u00edt. Pro\u010d? Odpov\u011b\u010f se m\u016f\u017eeme domyslet z t\u00e9to jeho \u00favahy: „Te\u010f u\u017e ch\u00e1pu, \u017ee prost\u00ed, ale inteligentn\u00ed lid\u00e9 se zdrav\u00fdm rozumem jako Sl\u00e1vek a jeho p\u0159edkov\u00e9 se domn\u00edvaj\u00ed, \u017ee se jedn\u00e1 o jak\u00e9si \u010d\u00e1ry. \u0160achtu taj\u00ed i z obavy, \u017ee by mohla p\u0159iv\u00e1bit z\u00e1stupy turist\u016f a v\u0161echno, co s nimi souvis\u00ed: ra\u017een\u00ed chodeb, trhac\u00ed pr\u00e1ce, komercionalizace, hotely atd., co\u017e by pravd\u011bpodobn\u011b znamenalo konec jeho prost\u00e9ho \u017eivota v l\u016fn\u011b p\u0159\u00edrody\u2026 Na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b jsem ucpal a zamaskoval d\u00edry, vedouc\u00ed ke st\u011bn\u011b, jeskyn\u011b m\u00e1 mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159\u00edstupy, kter\u00e9 Sl\u00e1vek nezn\u00e1 a n\u011bjak\u00fd n\u00e1hodn\u00fd objevitel by mohl v\u0161echno vyhodit do vzduchu ve snaze naj\u00edt „poklad“, je\u0161t\u011b ne\u017e by se sem dostali v\u011bdci.“ Hor\u00e1k cht\u011bl tedy z\u0159ejm\u011b toto tajemstv\u00ed prozradit jenom vybran\u00fdm odborn\u00edk\u016fm. Mohu se jenom dom\u00fd\u0161let, \u017ee jm\u00e9na vesnic uveden\u00fdch v \u00favodu jeho \u010dl\u00e1nku na n\u011bm s velk\u00fdm n\u00e1tlakem vymohl redaktor, aby \u010dl\u00e1nek z\u00edskal trochu na autenti\u010dnosti. Jak u\u017e v\u00edme, uveden\u00e9 sou\u0159adnice jsou n\u00e1m na nic, proto\u017ee nepoch\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edmo od Hor\u00e1ka. Do \u00favodu je doplnil konzultant \u010dl\u00e1nku dr. Moore podle n\u00e1zv\u016f vesnic, kter\u00e9 pravd\u011bpodobn\u011b musel Hor\u00e1k prozradit. Jm\u00e9na vesnic jsou zkomolen\u00e1, ale nejsp\u00ed\u0161e se jedn\u00e1 o Starou nebo Novou \u013dubov\u0148u a Plavnici. S\u00e1m Hor\u00e1k ve sv\u00e9m „den\u00edku“ uv\u00e1d\u00ed pouze dva konkr\u00e9tn\u00ed \u00fadaje, kter\u00e9 by mohly p\u0159i p\u00e1tr\u00e1n\u00ed trochu pomoci. Prvn\u00ed je ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00e1 obecn\u00e1 pozn\u00e1mka o svaz\u00edch Tater, kter\u00e1 je ov\u0161em v rozporu se jm\u00e9ny vesnic, nebo\u0165 ty v Tatr\u00e1ch nejsou, a druh\u00fd \u00fadaj prozrazuje n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: „V posledn\u00edch dnech 2.sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky jsem cestou do \u010cech toto m\u00edsto nav\u0161t\u00edvil znovu. Sl\u00e1vkovi bydleli provizorn\u011b ve \u017ddiaru.“ A \u017ddiar je v Belansk\u00fdch Tatr\u00e1ch! Kdy\u017e jsme tam p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bli, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee tentokr\u00e1t jsme kone\u010dn\u011b na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b. Op\u011bt se kolem n\u00e1s ty\u010dily strm\u00e9 skalnat\u00e9 svahy s porostem kle\u010de, ale nejenom to. V Belansk\u00fdch Tatr\u00e1ch p\u0159ece mohl napadnout sn\u00edh u\u017e mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e v N\u00edzk\u00fdch Tatr\u00e1ch, tak\u017ee den\u00edk mo\u017en\u00e1 nakonec nelhal. Krom\u011b toho se ve zcela nov\u00e9m sv\u011btle jevila p\u0159\u00edhoda, uveden\u00e1 pouze v p\u016fvodn\u00ed anglick\u00e9 verzi den\u00edku. Hor\u00e1k se den po odchodu z jeskyn\u011b stal sv\u011bdkem p\u0159est\u0159elky mezi skupinou polsk\u00fdch povstalc\u016f z oblasti Rzeszowa a ly\u017ea\u0159sk\u00fdm odd\u00edlem Wehrmachtu spojen\u00fdm s polskou Modrou polic\u00ed (fa\u0161istickou). Zde v bl\u00edzkosti polsk\u00fdch hranic, by to na rozd\u00edl od N\u00edzk\u00fdch Tater skute\u010dn\u011b mo\u017en\u00e9 bylo. Bohu\u017eel t\u00edm tato nad\u011bjn\u00e1 stopa skon\u010dila. Vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed starousedl\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed si je\u0161t\u011b pamatovali v\u00e1lku p\u0159ineslo op\u011bt zklam\u00e1n\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 boje s N\u011bmci koncem roku 1944, \u017e\u00e1dn\u00fd ba\u010da se dv\u011bma dcerami na sklonku v\u00e1lky, zkr\u00e1tka nic. V t\u00e9to skli\u010duj\u00edc\u00ed f\u00e1zi na\u0161eho p\u00e1tr\u00e1n\u00ed koncem roku 1985 mi p\u0159i\u0161el dopis ze \u017diliny od slovensk\u00e9ho speleologa a milovn\u00edka z\u00e1had Edy Piovar\u010diho s nab\u00eddkou na spolupr\u00e1ci. Po zral\u00e9 \u00favaze jsem souhlasil. Bylo pro n\u00e1s vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed st\u00e1le jezdit z Prahy takovou vzd\u00e1lenost \u010dasto jen kv\u016fli mali\u010dkostem, kter\u00e9 se nakonec uk\u00e1zaly lich\u00e9. Dohodli jsme se spolu na prov\u011b\u0159en\u00ed v\u0161ech \u017ddiar\u016f na Slovensku. Byla jich p\u011bkn\u00e1 \u0159ada. Krom\u011b t\u00e9 vesnice v Belansk\u00fdch Tatr\u00e1ch se tak jmenovaly i kopce, louky apod. Celkem jeden\u00e1ct m\u00edst. Nad\u011bjn\u011b vypadala chata \u017ddiar u Liptovsk\u00e9 Tepli\u010dky ve v\u00fdchodn\u00ed \u010d\u00e1sti N\u00edzk\u00fdch Tater. Le\u017eela p\u0159\u00edmo na trase mezi centrem Slovensk\u00e9ho n\u00e1rodn\u00edho povst\u00e1n\u00ed a Ko\u0161icemi, kudy by se zbytky povstalc\u016f skute\u010dn\u011b mohly prob\u00edjet. Ale v\u0161e bylo marn\u00e9. Piovar\u010diho skupina ani zde nena\u0161la po Sl\u00e1vkovi \u017e\u00e1dnou stopu. S posledn\u00edmi silami jsem se upnul na jedinou zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed nad\u011bji – nal\u00e9zt Hor\u00e1kova spolubojovn\u00edka Jurka, kter\u00fd se jeskyni rovn\u011b\u017e skr\u00fdval. Dodnes v\u0161ak netu\u0161\u00ed, \u017ee tam je tajemn\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta, proto\u017ee to Hor\u00e1k tehdy nikomu neprozradil. O Jurkovi ale toho mnoho nev\u00edme. Ani to, zda Jurek je jm\u00e9no k\u0159estn\u00ed, p\u0159\u00edjmen\u00ed nebo jenom kryc\u00ed jm\u00e9no. V p\u016fvodn\u00ed anglick\u00e9 verzi den\u00edku se p\u00ed\u0161e, \u017ee byl z\u00e1mo\u017en\u00fdm tesa\u0159em v Bratislav\u011b a po v\u00e1lce si vzal za man\u017eelku Sl\u00e1vkovu dceru Hanku, kter\u00e1 jim do jeskyn\u011b ob\u010das nosila j\u00eddlo. To je v\u0161e. Dnes mu v\u0161ak bude minim\u00e1ln\u011b 75 let, tak\u017ee mnoho \u010dasu u\u017e nezb\u00fdv\u00e1. Z\u00edskal jsem seznam v\u0161ech tesa\u0159\u016f z Bratislavy z roku 1944, ale ov\u011b\u0159it si v\u0161echny uveden\u00e9 osoby na dnes ji\u017e neexistuj\u00edc\u00edch adres\u00e1ch bylo u\u017e nad m\u00e9 s\u00edly. P\u00e1tr\u00e1n\u00ed po m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b jsem vzdal.<\/p>\n

Je to v\u00fdtvor mimozem\u0161\u0165an\u016f?<\/strong><\/p>\n

Eda Piovar\u010di byl nejenom speleolog, ale i vyznava\u010d duchovn\u00edch v\u011bd a alternativn\u00edch metod p\u00e1tr\u00e1n\u00ed. Napadlo ho zapojit do hled\u00e1n\u00ed zn\u00e1m\u00e9ho senzibila ing. Rumlera, kter\u00fd b\u00fdval v \u017dilin\u011b \u010dast\u00fdm hostem. Nejd\u0159\u00edve si ho otestoval na n\u011bkter\u00fdch lokalit\u00e1ch v Mal\u00e9 Fat\u0159e, kter\u00e9 jako jesky\u0148\u00e1\u0159 dokonale znal. V\u00fdsledky ing. Rumlera nad podrobnou mapou byly vynikaj\u00edc\u00ed a tak ho poprosil, aby se pokusil ur\u010dit polohu i m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achty. Popsal mu jak vypad\u00e1 a co v\u0161e kolem n\u00ed kapit\u00e1n Hor\u00e1k pro\u017eil, ale aby ho neovlivnil, o jej\u00ed \u00fadajn\u00e9 poloze mu nic neprozradil. Ing. Rumler si p\u0159izval na pomoc sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 m\u00e9dium, na kter\u00e9 se dok\u00e1zal „napojit“ a spole\u010dn\u011b s n\u00edm jasnovidn\u011b vn\u00edmat. Pot\u00e9, co uvedl m\u00e9dium do zm\u011bn\u011bn\u00e9ho stavu v\u011bdom\u00ed, za\u010dal se dozv\u00eddat, \u017ee v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b je zbytek p\u0159\u00edstroje mimozem\u0161\u0165an\u016f na registraci neutrin. Cel\u00e9 toto za\u0159\u00edzen\u00ed pr\u00fd pracuje na M\u011bs\u00edci a poh\u00e1n\u00ed ho slune\u010dn\u00ed energie. Je tam soustava magnet\u016f, v doty\u010dn\u00e9 rou\u0159e je zelen\u00fd plyn, v\u0161e m\u00e1 p\u0159esnou geometrii a p\u0159i mal\u00e9 poru\u0161e to p\u0159estane pracovat. Za\u0159\u00edzen\u00ed v jeskyni na Zemi pracovalo na b\u00e1zi rtu\u0165ov\u00fdch par. Na v\u0161em m\u016f\u017ee b\u00fdt rtu\u0165 nebo povlak soli. Je to star\u00e9 p\u0159ibli\u017en\u011b 2000 let p\u0159ed Kristem. Po\u010det neutrin ukazuje na stabilitu slunce. Ten, kdo to vyrobil, poch\u00e1z\u00ed ze souhv\u011bzd\u00ed Labut\u011b. Jsou tam dv\u011b civilizace. Ta, kter\u00e1 za\u0159\u00edzen\u00ed zbudovala, poch\u00e1z\u00ed z hv\u011bzdy In – kde \u017eije i n\u011bkolik potomk\u016f Atlan\u0165an\u016f, jejich\u017e rodiny tam byly odvezeny. Nav\u0161t\u011bvuj\u00ed n\u00e1s od t\u0159etihor, kdy na\u0161\u00ed planetu objevili n\u00e1hodou. Pot\u0159ebuj\u00ed ze Zem\u011b vodu a n\u011bjak\u00e9 miner\u00e1ly. Ta druh\u00e1 civilizace z hv\u011bzdy Beta 1 jsou technokrati bez emoc\u00ed. Ob\u011b civilizace se vz\u00e1jemn\u011b znaj\u00ed a Zemi dodnes nav\u0161t\u011bvuj\u00ed. Maj\u00ed zde stanici, kter\u00e1 ob\u00edh\u00e1 Slunce po v\u00fdst\u0159edn\u00ed dr\u00e1ze jednou za 10 let. Jej\u00ed povrch neodr\u00e1\u017e\u00ed slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159en\u00ed. Pos\u00e1dky se zde m\u011bn\u00ed za 40 let a sleduj\u00ed Zemi. B\u011bhem seance nakreslilo m\u00e9dium dva obr\u00e1zky a potom z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f pap\u00edr roztrhlo. Potom se jasnovidn\u00fd stav p\u0159eru\u0161il a ing. Rumler se u\u017e v\u00edce nedozv\u011bd\u011bl. Na map\u011b pak s pomoc\u00ed pendlu na\u0161el dv\u011b lokality. Hledanou m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu ozna\u010dil \u010d. 2. P\u0159i podrobn\u00e9m studiu mapy ale zjistil, \u017ee je je\u0161t\u011b „n\u011bco“ v m\u00edst\u011b 1, co souvis\u00ed s hledanou lokalitou 2. A sv\u011bte div se, ob\u011b m\u00edsta byla v Belansk\u00fdch Tatr\u00e1ch! Pro mne to byla op\u011bt vzpruha, proto\u017ee tuto oblast jsme si u\u017e p\u0159ece jednou vytipovali jako velmi nad\u011bjnou. Piovar\u010di byl ale v\u00fdsledkem zpo\u010d\u00e1tku zklam\u00e1n, nebo\u0165 m\u00edsto \u010d.2, kde by m\u011bla b\u00fdt m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta nen\u00ed podle geologick\u00e9 mapy v\u016fbec v oblasti v\u00e1penc\u016f. Posl\u00e9ze se mu v\u0161ak poda\u0159ilo zjistit, \u017ee by tam m\u011bla b\u00fdt n\u011bjak\u00e1 star\u00e1 d\u016fln\u00ed d\u00edla, a co nav\u00edc, v m\u00edst\u011b \u010d.1 bylo vysokohorsk\u00e9 d\u011blost\u0159eleck\u00e9 postaven\u00ed s um\u011ble vytvo\u0159en\u00fdmi kavernami, kter\u00e9 bylo od z\u00e1\u0159\u00ed 1944 do ledna 1945 obsazen\u00e9 Wehrmachtem. Nebyla pr\u00e1v\u011b odtud ost\u0159elov\u00e1na Hor\u00e1kova jednotka? K ter\u00e9nn\u00edmu pr\u016fzkumu obou ozna\u010den\u00fdch m\u00edst ale dosud nedo\u0161lo.<\/p>\n

Nastupuje „nov\u00e1 krev“<\/strong><\/p>\n

Byl ve\u010der, listopad roku 1994. Tehdej\u0161\u00ed studenti geologie na P\u0159\u00edrodov\u011bdeck\u00e9 fakult\u011b Karlovy univerzity v Praze Walter Pavli\u0161 a Ivo Hl\u00e1sensk\u00fd le\u017eeli na paland\u011b ve stavebn\u00ed bu\u0148ce a \u010detli si jesky\u0148\u00e1\u0159sk\u00e9 \u010dasopisy Speleo. „V t\u00e9 bu\u0148ce jsme bydleli, a a\u010dkoliv to mo\u017en\u00e1 bude zn\u00edt nepravd\u011bpodobn\u011b, velice se n\u00e1m tam tehdy l\u00edbilo,“ popisuj\u00ed na sv\u00e9 internetov\u00e9 str\u00e1nce www.quest.cz\/moonshaft<\/a>. „Byla na svahu pod Vy\u0161ehradem, bylo tam ticho a klid, a\u010dkoliv je to t\u00e9m\u011b\u0159 v centru Prahy. Mohutn\u00e9 ba\u0161ty vy\u0161ehradsk\u00e9 pevnosti vytv\u00e1\u0159ely atmosf\u00e9ru, jako stvo\u0159enou proto, abychom si mohli vychutnat kouzlo jesky\u0148\u00e1\u0159sk\u00fdch pov\u00eddek. Tehdy jsme na ni narazili poprv\u00e9. Tajemn\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta. Objeven\u00e1 v dob\u00e1ch v\u00e1lky za dramatick\u00fdch okolnost\u00ed a znovu zapomenut\u00e1. Dodnes je ukryt\u00e1 n\u011bkde uprost\u0159ed slovensk\u00fdch hor. Jej\u00ed st\u011bny \u010dekaj\u00ed na sv\u011btlo, kter\u00e9 p\u0159ijde s jej\u00edm znovuobjevitelem. Ten, komu se to poda\u0159\u00ed, si jako odm\u011bnu vezme jej\u00ed tajemstv\u00ed a vynese ho na povrch. J\u00e1 tomu v\u011b\u0159\u00edm, moji p\u0159\u00e1tel\u00e9 tak\u00e9 a douf\u00e1m, \u017ee a\u017e tento p\u0159\u00edb\u011bh do\u010dtete, budete na tom stejn\u011b.“ Paradoxn\u00ed je, \u017ee v\u00fdznamn\u00fd \u010desk\u00fd speleolog, milovn\u00edk tajemna a sb\u011bratel jesky\u0148\u00e1\u0159sk\u00e9 poezie, dr. V\u00e1clav C\u00edlek, kter\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b otiskl ve „Speleu“, v existenci \u0161achty nev\u011b\u0159il a byl udiven obrovsk\u00fdm ohlasem, jak\u00fd tento \u010dl\u00e1nek m\u011bl. P\u0159ihl\u00e1silo se mu n\u011bkolik nov\u00fdch skupin hleda\u010d\u016f, mezi nimi i skupina Waltra Pavli\u0161e. V tu dobu p\u00e1trali po \u0161acht\u011b na Slovensku i m\u00edstn\u00ed UFO kluby, v \u017dilin\u011b pod veden\u00edm ing. Gustava Sk\u0159iv\u00e1nka, v Ko\u0161ic\u00edch dr.Martina Schustera. O \u0161achtu se zaj\u00edmal i zn\u00e1m\u00fd slovensk\u00fd z\u00e1hadolog a publicista dr. Milo\u0161 Jesensk\u00fd. Nejvytrvalej\u0161\u00ed a nej\u00fasp\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed je ale zat\u00edm skupina Waltra Pavli\u0161e. Za\u010d\u00ednali jako v\u0161ichni ostatn\u00ed a postupn\u011b pro\u017e\u00edvali nep\u0159etr\u017eit\u00e1 zklam\u00e1n\u00ed p\u0159i hled\u00e1n\u00ed osoby kpt. Hor\u00e1ka. Jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, v ur\u010dit\u00e9 f\u00e1zi hled\u00e1n\u00ed narazili na m\u00e9 jm\u00e9no a nav\u0161t\u00edvili mne. Tehdy jsem u\u017e v\u00fdsledky sv\u00e9 pr\u00e1ce netajil a ochotn\u011b jsem jim poskytl cel\u00fd sv\u016fj arch\u00edv, tlust\u00fd svazek dokument\u016f, map a dopis\u016f v ohmatan\u00fdch \u017elut\u00fdch desk\u00e1ch. N\u011bco u\u017e v\u011bd\u011bli, n\u011bco bylo pro n\u011b nov\u00e9. Velkou r\u00e1nou pro n\u011b byla, stejn\u011b jako pro mne p\u0159ed mnoha lety skute\u010dnost, \u017ee Hor\u00e1k u\u017e ne\u017eije. Na rozd\u00edl od ostatn\u00edch hleda\u010d\u016f si spr\u00e1vn\u011b uv\u011bdomili, \u017ee nejnad\u011bjn\u011bj\u0161\u00ed cesta povede p\u0159es Hor\u00e1kovu man\u017eelku v USA. Te\u010f u\u017e byla jin\u00e1 doba, telefon\u00e1ty do USA byly sice drah\u00e9, ale bezprobl\u00e9mov\u00e9. Trp\u011blivost p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed r\u016f\u017ee a podzim 1996 jim p\u0159inesl v\u00fdznamn\u00fd pokrok. Poda\u0159ilo se jim kontaktovat bl\u00edzk\u00e9ho p\u0159\u00edbuzn\u00e9ho Anton\u00edna Hor\u00e1ka v USA. Od n\u011bj se pomalu, s velk\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi za\u010dali dozv\u00eddat dal\u0161\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9 informace. Hor\u00e1kova man\u017eelka Anna u\u017e sice tak\u00e9 ne\u017eije, ale dostali spojen\u00ed na americk\u00e9ho ufologa, kter\u00fd v roce 1971 s Hor\u00e1kem o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161acht\u011b mluvil. Vid\u011bl jeho origin\u00e1ln\u00ed den\u00edk s n\u00e1\u010drtem \u0161achty i mapy. Tehdy pr\u00fd dokonce je\u0161t\u011b spole\u010dn\u011b s jednou zn\u00e1mou osobnost\u00ed sv\u011btov\u00e9 ufologie pl\u00e1novali cestu do tehdej\u0161\u00edho \u010ceskoslovenska, aby \u0161achtu prozkoumali. Politick\u00e9 pom\u011bry u n\u00e1s jim to ale neumo\u017enily. Tento Ameri\u010dan se ale nijak nehrne do toho, aby prozradil v\u0161echno co v\u00ed. Zd\u00e1 se, \u017ee by \u0161achtu r\u00e1d na\u0161el a prozkoumal s\u00e1m. Pavli\u0161ova skupina mus\u00ed proto postupovat velmi diplomaticky. Mezit\u00edm se o osob\u011b Anton\u00edna Hor\u00e1ka dozv\u011bd\u011bli t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echno. V\u011bd\u00ed, kdy a kde se narodil, kde bydlel, znaj\u00ed jm\u00e9na jeho rodi\u010d\u016f i jeho \u017eeny za svobodna, maj\u00ed i kopii jeho \u00famrtn\u00edho listu. Pavli\u0161 a Hl\u00e1sensk\u00fd jsou p\u0159edev\u0161\u00edm geologov\u00e9 a jesky\u0148\u00e1\u0159i a tak nen\u00ed divu, \u017ee se tak\u00e9 mnohokr\u00e1t pokou\u0161eli jeskyni objevit vlastn\u00edm pr\u016fzkumem vytypovan\u00e9 oblasti p\u0159\u00edmo v ter\u00e9nu. Nenechali se ovlivnit m\u00fdm skeptick\u00fdm n\u00e1zorem, \u017ee v oblasti kolem \u013dubovni je zbyte\u010dn\u00e9 hledat a mnohem nad\u011bjn\u011bj\u0161\u00ed to je v Bel\u00e1nsk\u00fdch Tatr\u00e1ch, a znovu se pustili do pr\u016fzkumu jeskyn\u011b na N\u011bmeck\u00e9m. Povzbudil je jejich n\u00e1lez inici\u00e1l „H.A.“ (Hor\u00e1k Anton\u00edn?) vyryt\u00fdch do skaln\u00ed st\u011bny mal\u00e9 kom\u016frky, ne\u010diteln\u00fd datum, kde rozeznali pouze \u010d\u00edslice 26 a \u0161est p\u0159e\u0161krtnut\u00fdch vyryt\u00fdch \u010d\u00e1rek (mo\u017en\u00e1 \u0161est dn\u00ed pro\u017eit\u00fdch v jeskyni). Zd\u00e1lo se, \u017ee jsou na dobr\u00e9 cest\u011b a o jejich objev ihned projevila z\u00e1jem i \u010cesk\u00e1 televize. V po\u0159adu Klek\u00e1nice v \u010dervnu roku 1999 se mohli televizn\u00ed div\u00e1ci sezn\u00e1mit s v\u00fdsledky jejich p\u00e1tr\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edmo v t\u00e9to jeskyni. Pozd\u011bji se ale bohu\u017eel uk\u00e1zalo, \u017ee tyto nad\u011bje byly plan\u00e9 a m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achta ve zkouman\u00e9 jeskyni skute\u010dn\u011b nen\u00ed.<\/p>\n

Konspirace tajn\u00fdch slu\u017eeb?<\/strong><\/p>\n

Zat\u00edm co Pavli\u0161 a Hl\u00e1sensk\u00fd na m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu pohl\u00ed\u017eej\u00ed st\u0159\u00edzliv\u011b, jako na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed geologickou anom\u00e1lii, kter\u00e1 nem\u00e1 s mimozem\u0161\u0165any ani Aghartou nic spole\u010dn\u00e9ho, slovensk\u00fd jesky\u0148\u00e1\u0159 a zan\u00edcen\u00fd hleda\u010d \u0161achty Piovar\u010di spekuluje s t\u011bmi nejfantasti\u010dt\u011bj\u0161\u00edmi my\u0161lenkami. Domn\u00edv\u00e1 se, \u017ee zde jde o jakousi podivnou hru tajn\u00fdch zpravodajsk\u00fdch slu\u017eeb ve stylu americk\u00e9ho seri\u00e1lu Akta X. Zp\u011btn\u011b si vzpom\u00edn\u00e1 na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edhodu z roku 1994. Tehdy ho nav\u0161t\u00edvil jak\u00fdsi mlad\u00edk, hledaj\u00edc\u00ed n\u011bkoho, kdo se o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu zaj\u00edm\u00e1. Tvrdil, \u017ee ho pron\u00e1sleduj\u00ed neidentifikovateln\u00e9 entity od t\u00e9 doby, kdy se dozv\u011bd\u011bl n\u011bco o n\u011bjak\u00fdch nezn\u00e1m\u00fdch artefaktech z jist\u00e9 jeskyn\u011b v Tatr\u00e1ch. Nesouvisle pak vypr\u00e1v\u011bl o n\u011bkom, kdo kdysi objevil ve skaln\u00ed st\u011bn\u011b jeskyni nebo \u0161tolu, kde byla ukryta schr\u00e1nka s podivn\u00fdm p\u0159edm\u011btem, podobn\u00fdm knize s nezn\u00e1m\u00fdmi, snad mimozemsk\u00fdmi hieroglyfy. Tento p\u0159edm\u011bt pak byl dlouho ukryt\u00fd u n\u011bkoho na p\u016fd\u011b ve Spi\u0161i. Od t\u00e9 doby, co o tom ten mlad\u00edk v\u00ed, neust\u00e1le pr\u00fd sly\u0161\u00ed v hlav\u011b hlasy, kter\u00e9 mu vyhro\u017euj\u00ed, \u017ee ho zlikviduj\u00ed, v noci na dvo\u0159e se mu objevuj\u00ed sv\u011btla UFO a podobn\u011b. Jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed bylo tak fantastick\u00e9, \u017ee se zd\u00e1lo a\u017e zcestn\u00e9. Piovar\u010di si tehdy o n\u011bm myslel, \u017ee je du\u0161evn\u011b nemocn\u00fd a tak mu nev\u011bnoval p\u0159\u00edli\u0161 velkou pozornost. Neschoval si ani pap\u00edr, na kter\u00fd mu tenkr\u00e1t mlad\u00edk nakreslil m\u00edsto s jeskyn\u00ed i jak z\u00e1hadn\u00fd p\u0159edm\u011bt vypadal. Bohu\u017eel a\u017e teprve te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee to m\u00edsto bylo p\u0159esn\u011b v lokalit\u011b, do kter\u00e9 mnohem pozd\u011bji senzibil ing Rumler situoval m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu. „Co kdy\u017e ten mlad\u00edk byl pod vlivem nejnov\u011bj\u0161\u00edch psychologick\u00fdch zbran\u00ed, kter\u00e9 ho nakonec dohnaly do bl\u00e1zince?“ uva\u017euje Piovar\u010di a vysv\u011btlen\u00ed hled\u00e1 v z\u00e1jmu „n\u011bkoho z mocn\u00fdch“ o m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achtu. „Kdyby byla Hor\u00e1kova historka pravdiv\u00e1,“ rozvij\u00ed d\u00e1le sv\u00e9 my\u0161lenky Piovar\u010di, „prvn\u00ed, kdo by o n\u00ed projevil z\u00e1jem, by byly tajn\u00e9 slu\u017eby, nejsiln\u011bj\u0161\u00ed mocnost na t\u00e9to planet\u011b. Copak by si nechaly uj\u00edt mo\u017enost z\u00e1vratn\u00e9ho skoku v technologi\u00edch? Hor\u00e1k by se publikov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho \u010dl\u00e1nku p\u0159edev\u0161\u00edm s\u00e1m vystavil ohro\u017een\u00ed. Tajn\u00e9 slu\u017eby by se prvn\u00ed dozv\u011bd\u011bly polohu z\u00e1hadn\u00e9 jeskyn\u011b a m\u011bli u\u017e tis\u00edc mo\u017enost\u00ed, dostat se k jej\u00edmu tajemstv\u00ed. Hor\u00e1k by se potom zcela ur\u010dit\u011b z\u00e1hadn\u011b ztratil nebo by zahynul p\u0159i n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 automobilov\u00e9 nehod\u011b anebo by se ho jako nositele tajemstv\u00ed zbavili jinak.“ Pavli\u0161 se t\u011bmto \u00favah\u00e1m jenom usm\u00edv\u00e1. Dob\u0159e v\u00ed, jak Anton\u00edn Hor\u00e1k zem\u0159el, ale zat\u00edm to nikomu ne\u0159ekne. Pro\u010d rozb\u00edjet nebo potvrzovat kr\u00e1sn\u00fd tajemn\u00fd m\u00fdtus, kter\u00fd se kolem z\u00e1hadn\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed \u0161achty postupn\u011b vytvo\u0159il. Je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161el ten prav\u00fd okam\u017eik. Stopu zat\u00edm m\u00e1 a jde po n\u00ed hou\u017eevnat\u011b, jako oha\u0159. Snad u\u017e brzy doraz\u00ed k c\u00edli.<\/p>\n

Ing. Ivan Mackerle – Praha \u00a0 <\/em><\/p>\n

Literatura:<\/strong><\/em><\/p>\n