Templáři na Slovensku

  Existencí templářského řádu na Slovensku se poprvé zabýval roku 1748 historik Gabriel Kolinovič z trnavské univerzity.

Ten přisoudil přítomnost templářů v horním Uhersku, třebaže jeho dílo je v současnosti hodnoceno dosti rozporuplně.

Významný historik minulého století R. Pesty v roce 1861 uvádí jako sídla templářů Oravu, Piešťany, Bardejov, Martinček, Kalinovo, Blatnici, Skalku u Trenčína, Sučany, Uhrovec, Hrabkov, Komárno, Ilavu, a Trenčín. Tyto informace převzali i pozdější historici (Vencko, Špirko, Rapant, Houdek aj.).

Martinček u Ružomberku – kostel Sv.Martina podle některých historiků využívali a zřejmě i postavili templáři, sídlící v klášteře na vrchu Mnich v blízkosti vesnice. Postaven byl ve starogotickém stylu ve 15.století. Je to jeden z nejstarších kostelů na území liptovského regionu. Kostel, postavený na nejvyšším kopci, se tyčí nad okolními stavbami. Je velmi dobře zachovalý, gotická architektura zde nebyla narušena do té míry, jak je tomu u některých jiných, původně gotických kostelů na Slovensku. Velmi zajímavě působí kříž vytesaný do stěny na východní straně. Jeho tvar odpovídá templářskému kříži s rameny zužujícími se směrem do středu. Na vrchu Mnich se kdysi rozprostíral klášter, ze kterého se nezachovalo nic. Existují však pověsti o tajné podzemní chodbě mezi klášterem a nedalekým Likavským hradem, který též měl patřit templářům a o kočáře s poklady, který by tam měl být někde zakopán.

Liptovská Sielnica – kostel v části Liptovská Mara se nachází nedaleko vrchu Havránok. Z původní stavby jednoho z nejstarších kostelů na Slovensku však zůstala pouze věž ze začátku 15.století. Na vrchu Havránok měl stát templářský klášter, ale byl zničen husity a dnes po něm již nezůstalo nic. V současnosti se zde nachází archeologické muzeum v přírodě, s keltským opevněním osady Kotúnov a základy středověkého dřevěného hrádku.

Ludrová – obec nedaleko Ružomberka, kde má být podle starších historiků pochován Johannes Gottfried von Herberstein, mistr templářů, který při své návštěvě v Uhersku roku 1230 náhle skonal za záhadných okolností v templářském klášteře na vrchu Mnich. Jeho tělesné pozůstatky by se měly nacházet i s velkým pokladem někde před nebo pod oltářem kostela Všech svatých v Ludrové, což měl podle S.N.Hýroše dosvědčovat jeho náhrobní kámen s již poměrně setřenými písmeny. Kostel stojí na značně odlehlém místě, uprostřed pole, obklopen několika stromy. V okolí kostela kdysi stála vesnice, jejíž obyvatelé uprchli před tatarskými vpády (1241-1242) do hor a už se nevrátili. Podle pověstí by měly být kostely v Martinčeku a Ludrové spojeny podzemní chodbou. Jiná pověst vypráví, že když se během tatarského vpádu obyvatelé vesničky uchýlili do hor, objevili velký neznámý a opuštěný hrad, o němž doposud nikdo nic nevěděl. Tataři nakonec tajemný hrad s utečenci objevili, ale v kritické chvíli obléhání se najednou v dlažbě nádvoří objevil otvor, ze kterého vyšel z něho neznámý muž, který vesničany vyvedl z hradu tajnou chodbou, osvětlenou zvláštní září. Potom se opuštěný hrad i s tatarskými útočníky propadl do hlubin země a o záhadném zachránci a tajemném hradě nad Tvarožnou již nikdo nikdy více neslyšel.

Hrad Likava – v blízkosti Ružomberka. Templáři zde podle některých autorů působili až do zrušení řádu. Hrad podléhal správě mnichů z kláštera na vrchu Mnich a jeho obyvatelé měli být pochováni v nedalekém kostele v Martinčeku. Podle Š.N.Hýroše byl pánem Likavy v roce 1312 jakýsi Radmír, poslední prior templářů z Martinčeka. Hrad mala prepojiť tajná chodba s templárskym kláštorom v Martinčeku.

Hrad Blatnica – písemně zmiňovaný poprvé v 15. století. Podle starších, většinou církevních historiků (Bombari, Vindiš) byla pevností templářů. Místní pověst o zločinném mnichovi Odilovi sepsal v roce 1829 slovenský historik Alojz von Medňanský. Mnich Odilo z kláštera, který stával na místě dnešních zřícenin Blatnického hradu, se při zpovědi dověděl o nerovné lásce mezi Illamerem, pážetem zněvského hradního pána a mladé šlechtičny Eliky, k níž sám zahořel smyslnou vášní. Protože mu nechtěla být po vůli, prozradil mnich tajem štvi milostného vztahu jejímu krutému otci. Později zorganizoval i přepad a zavraždění Illamera při setkání v kapličce, kde se milenci scházeli. Eliku dal unést do uhlířovy chatrče v horách a držel ji zde za pomoci uhlíře, který byl jeho komplicem, po dobu delší půl roku. Zároveň však rozhlásil, že Illamer a Elika utekli do ciziny. Jedné noci se Elice podařilo utéct do kapličky, kde ji ráno našli na dlažbě. Po návratu porodila těhotná Elika mrtvé dítě a o den později jej sama následovala do hrobu. Vyšetřování dokázalo vinu zločinného Odila a konvent ho odsoudil ke strašnému trestu: jeho ústa byla za porušení zpovědního tajemství uzamčena zámkem a za vraždu a únos byl odsouzen k pohřbení zaživa. Když ve dvacátých letech 19.století pře-kopávali zříceniny Blatnického hradu, našli úplnou náhodou výklenek, v němž byla zazděná mužská kostra s visícím zámkem na levé čelisti. Nálezci kostru darovali Národnímu muzeu v Budapešti, kde by se měla nacházet dodnes. Vše nasvědčuje tomu, že zámek zavěsili žijícímu člověku, neboť na kosti čelisti našli stopy po patologických procesech, které proběhly ještě za života odsouzeného člověka.

Slovenská Lupča – hrad a zbytky kláštera jsou opředeny pověstmi o templářích. Podle J. Chalúpky základy hradu položili templáři, kteří ho prý postavili ze zřícenin vlastního kláštera, nacházejícího se kdysi v městečku. Ze studny vede prý na různé strany pět chodeb. Doposud byla potvrzena existence pouze jedné chodby, dnes je její vchod zabetonován ve velkém sklepě pod hradem.

Sklené Teplice – na vrcholu kopce byl kdysi Pustý hrad. Andrej Kmeť, který na vrch vystoupil v červenci 1899, konstatoval, že hrad musel být z větší části dřevěný, v opačném případě by byla celá plocha poseta opracovanými kameny a maltou. Na místě jsou jen zbytky podzemních místností s úplně anebo téměř zasypanými vchody do podzemních chodeb. Někdejší farář M. Fodor v roce 1876 publikoval apologii úvahy, že Pustý hrad patřil k majetku templářů. Podle pověstí se na hradě skrývají obrovské poklady, které střeží tajemný mnich, který může na sebe vzít rozmanitou podobu, a tak strašívá lidi, kteří se zatoulali ke zříceninám. 10. července 1899 přivedli nestora Slovenské museální společnosti Andreja Kmeťa k člověku, který kdysi při orání na poli pod Pustým hradem objevil hliněný kalich, podobný mešnímu, ale ne tak vysoký. Byl to ubohý stařec ležící na lůžku, těžce nemocný rakovinou a na otázky dr. Gašparce, provázejícího Andreja Kmeťa, odpovídal jen velmi neochotně. Nesouvisle vyprávěl o jakémsi muži, který na Pustém hradě kopal, objevil drahocenné nářadí v podzemí za mříží, ale ve chvíli, kdy vytahoval stříbrnou mísu, objevil se tajuplný rudý mnich a na smrt ho vylekal. Další muzeolog Peter Petic si 19.5.1926 zase vyslechl vyprávění o zázračné soše Vykupitele, která se kdysi nacházela na Pustém hradě a z jejího boku vždy kapala krev. Petic si od místního podrychtáře vyslechl i další malebné legendy. Někdy ve dvacátých letech 19.století šla jistá žena ze sousední obce Repiště nasbírat na Pustý hrad houby. Když vyšla na kopec, zpozorovala asi padesát metrů před opevněním otvor do podzemí, kde byly uloženy poklady. Bylo to právě na Velký pátek, den již tradičně spojovaný s různými mystérii. Žena vešla do podzemí a nabrala si tolik drahocenností, kolik jen mohla unést Když ze sklepa vyšla, zpozorovala, že za ní běží černý psík, který ji doprovodil až k domovu. Z nabytého bohatství se žena dlouho netěšila. Za krátkou dobu zemřela. Samotný podrychtář měl s tajnými chodbami a podzemím Pustého hradu vlastní zkušenosti. Pod přísahou potvrdil, že když jako malý chlapec (v době vyprávění měl 55 – 60 let) pásával dobytek v okolí zřícenin, objevil jednou při honičce s kamarády kolmou šachtu, jíž nešlo dohlédnout na dno a kamínky, které do ní házeli, vůbec neslyšeli dopadnout.

Martinček – mal tu stať templársky kláštor už od roku 1217. Dnes po kláštore niet stopy, ale o kúsok ďalej stojí kostol svätého Martina. Ten, podobne ako kostol v Ludrovej, obsahuje nástenné maľby so zaujímavými náboženskými motívmi, ktoré mohli vzniknúť pod vplyvom templárov. Fascinujúce sú aj kríže namaľované v kruhu, ktoré sa podobajú templárskemu krížu. Historici síce pripúšťajú, že tvarom sú unikátne, ale hneď druhým dychom dodávajú, že sú to len konsekračné kríže, ktoré sa maľovali v 13. a 14. storočí pri posvätení kostola. My sa však pýtame: prečo by nemohli tieto kríže, aj keby boli konsekračné, namaľovať templári? Napokon aj kostoly v ich správe museli byť posvätené.

Blatnica –  údajný templársky hrad

Slovenské Pravno – na mieste niekdajšieho hradu, ktorý existoval v 11. storočí, je uprostred lesa už len zarastené a zničené pozostatky niekdajšej murovanej stavby.

Podhradie pri Sučanoch – niekdajší hrad na vrchole Hrádok zničený

Dobrá Voda – hrad, zničený

Jelšava – hrad, zničený

Lipovec – hrad, zničený

Žehna – hrad, zničený

Eberhard (Malinove) – hrad, zničený

Zdroj:  Jesenský, M.: Templáři na Slovensku. Skryté skutečnosti