Jak se Kollár mýlil
Vzpomínáte na Jana Kollára a jeho „Stůj, noho posvátná!“?
Kvality jeho Slávy dcery jsou z literárního hlediska samozřejmě nezpochybnitelné, ale máme zde ještě několik dalších postřehů.
Kollár například prosazoval, aby se místo Slované říkalo Slávové, (a v básni nejde potom o dceru slávy, ale o dceru Slovanů). Kollárovi filologické výpady ovšem udivovaly již jeho současníky, když např. název národa Poláci, Polák, odvozoval od phallus.
A to byl teprve začátek. Kollár prakticky ve všech (!) evropských zeměpisných názvech nalezl slovanské kořeny, zvláště pak v Anglii nebo v Itálii. Podle jeho názoru byla prakticky celá starověká Itálie vlastně původně slovanská (= slávská), tamní obyvatelé tudíž byli Vlachoslávové, Itálie rodnou sestrou Slávy a latina slovanským jazykem.
Kollár své názory prosazoval obtížně, ale divné mu to nepřišlo, vždyť všichni ostatní na Slovany, slovanství i Kollára, který se jich ohnivě zastával, nevražili. Kollár si tak navykl vidět všude kolem sebe „protivenství a křivdy“. V roce 1844, když podruhé navštívil Itálii, myšlence všeslovanství již naprosto a zcela nekriticky propadl.
Vše dorazilo jeho jmenování mimořádným profesorem na nově založené katedře slovanské archeologie v dubnu 1849, což byl jistý způsob odměny za jeho přispění k urovnání poměrů v roce 1848 (pomoc Bachovi a Stadionovi při reorganizaci školství). Kollár, původně bydlící v Pešti (Budapešti), se tam již po roce 1848 vrátit nechtěl (možná ani nemohl). Následovalo jmenování členem učených společnosti různě po Evropě (Praha, Krakov, Záhřeb, Bělehrad, Štětín, Moskva. Oděsa). V srpnu 1850 dostal Kollár rytířský řád Františka Josefa I. a nečetným svým studentům přednášel německy (!).
Roku se 1853 mu, rok po smrti, vyšlo jeho stěžejní dílo Staroitalia slavjanská (900 stran, 400 vyobrazení) o tom, že Itálie byla vždycky slovanská. Protože:
Itálie = Vitalija od Vít čili vítěz, Svantovít
Tibera = dobr = zubr
Campania = Kopanja, Koanice
Latium = Volotje od slova vůj a proto Vlachové = Volochové
Etrusk = tur
Apeniny = Oheniny = od mnoha sopek oheň vydávající
Vcesuv = Žežov od žhnoucí lávy
Pompeje – Popely (sopečné)
Heculaneum = Hor-sluno – horké slunce
Roma = ur-umo čili turobohyně
Atd. atp.
Kollár se dále domníval, že Slované přišli do Evropy přes Itálii z Indie, odkud si s sebou přinesli i tamní zvyky, tj. uctívání Šivy. Kollárovo stěžejní dílo se nedočkalo ohlasu a Kollár to nakonec ani nepředpokládal. Od Němců nic čekat nemohl, u Italů také nepředpokládal, že by byli nadšeni svým slovanským původem. Kniha vyšla v tisícovce kusů, byla značně drahá a téměř neprodejná, nakonec se rozdávala do škol.
Jitka Lenková (BCS)
