Lokalita Banisko

  Tento příspěvek věnuji slovensko-české spolupráci záhadologů, kteří mají i v nových podmínkách podobné cíle a sny. 

Česká stopa se v celém (mně známém) příběhu a souboru faktů objevuje několikrát a začíná vlastně hned na jeho začátku… První zmínka mnou popisovaných objektů se objevila v Letopisu Matice Slovenské (1848) v příspěvku Jozefa Božetěcha Klemense na straně 99.

Zde zmiňuje „jakéhosi vojáka“ v Praze, který mu v roce 1849 „vyprávěl“ o starých nápisech „u Bardejova v Boglárském chotáru na Banisku na lukách v lese“. Nevím, zdali se do zmiňované oblasti vydal samotný pan J.B. Klemens nebo někdo z národopisců; zatím jsem se s informacemi o nápisech nesetkal. Až v roce 1975 uveřejnil Dr. Vojtěch G. Bukovinský, známý slovenský speleolog, turista, ochranář, a tak trochu záhadolog (bohužel již není mezi námi), v časopise Krásy Slovenska č.ll článek o nálezu nápisu na skále v lokalitě Banisko.

Tento článek předesílám proto, že má klíčové místo v celém našem vyprávění. Zmíněné místo navštívil i Dr. Jozef Ďurček, autor turistických průvodců, který toto místo (Banisko) několika větami zpropagoval ve svých průvodcích Čergov a Bardejovské kúpele. Od té doby se snažím vypátrat obsah nápisu, jeho vysvětlení a případně jeho autora, protože na lokalitě zhruba 3 km od Baniska jsem za pomoci rodáka z Bogliarky, učitele z Bardejova, p. Juríče, objevil pseudokrasový komplex zahrnující zatím sedm pseudokrasových jeskyní. V té největší se nachází další nápis s tajuplným obsahem.

Oba nápisy mohou spolu souviset, proto chci požádat o pomoc i čtenáře časopisu Skryté skutečnosti, kteří se podobnými záležitostmi zabývají a mohou pomoci vyluštit náš problém. Věřím, že se najde odborník, který vysloví hypotézu vysvětlující naši záhadu. První nápis „na Banisku“ leží na hřebeni pahorkatiny, vybíhající z bočního hřebene pohoří Čergov mezi obcemi Bogliarka a Kříže, okres Bardejov. Mapa označuje místo „Na Holiči“, Banisko nikoli. Pod balvanem se v současné době nachází mýtina až k cestě Kříže – Bogliarka. Obsah nápisu, resp. souboru znaků na Banisku je na obr.č.la (Bukovinský), resp.lb (Ducár).

O vysvětlení nápisu se pokusil Dr.Bukovinský ve zmi­ňovaném klíčovém článku. Podle první hypotézy číslovka 1340 představuje nadmořskou výšku v loktech a nápis byl vysekán při výškové nivelizaci za dob panování Marie Terezie. Když číslo 1340 vynásobíme 60 cm, dostaneme výsledek 804, podle dr. Bukovinského téměř přesnou ab­solutní výšku lokality v blízkosti Baniska, kterou je kóta Chotárna – 824 m. Tento údaj je ze staré mapy, nová mapa udává výšku Chotárné 789,5 m. Ostatní znaky – otevřenou osmičku, jednoramenný a dvouramenný klíč a „virguli“ řadí dr. Bukovinský mezi starší památky. Přisuzuje jim „nejméně půltisíciletí“ a prý je mohli vysekat bánští prospektoři.

Podle něho znak mající tvar archaického klíče je pravděpodobně symbolem proutkařů, čili pátračů, vyhledávajících podzemní ložiska rud za pomoci virgule, nebo čarodějného proutku. Každý pátrač má svoji verzi popisu znaků, které vidí před sebou na kameni a zapisuje na papír. Podle mého popisu (obr. Ib) se jedná o dva obyčejné jednoramenné kříže, před číslovkou 1340 neexistuje žádný znak a znak virgule u Bukovinského je spojením nepravidelného kruhu a přirozené dlouhé pukliny. Kromě toho jsem z plochy balvanu mohl vyčíst mnoho znaků podobných písmenům T, Y, Z a pomlčky, malé křížky, znaky 1,7 a pod., avšak mnohem méně výrazných, hlubokých maximálně l – 2mm. Při zjišťování jejich původu jsem byl na pochybách, zda se nejedná o trhliny způsobené mrazem a přirozené pukliny. Druhá lokalita se nachází asi 200 metrů východně od kóty Střední vrch (968,2 m) blíže k hlavnímu hřebeni pohoří Čergov. Lokalita se nazývá „Žádné Dupne“. (Slovo „Dupne“ je starobylé slovo označující podzemní díru. Slovo „Dupa“ a jeho modifikace (dupne, doupa, daupa, v češtiné známé jako doupé…) je kromě slovenštiny a češtiny známo ve vícero slo­vanských jazycích, např. i v polštině, bulharštině nebo v jazyce Lužických Srbů. Celý pseudokrasový komplex vznikl na místě, kde celý hřeben ve své vrchní části „praskl“ v jednu hlavní puklinu a z ní vybíhající menší pukliny a z tohoto hřebene se sesuly celé bloky. Vše je zde přirozeného původu. Například puklina mezi jeskyněmi Dymnica a Zbojnickou jeskyní je neprů­chodná, z obou stran se ze šířky 2-3 metry zužuje na 10 cm a ještě menší rozměry. (Názvy dalších jeskyní jsou Tunel, Jezevčí jeskyně, Hrobka a Bublina.) Avšak věnujme se nápisu ve Zbojnické jeskyni – viz obr. č.2. Nachází se asi 2 metry za vstupem po pravé straně, znaky jsou velké zhruba 10 cm. Můj popis znaků je pravděpodobně jediný, poprvé byl publikován v Krásách Slovenska 5 -6/1998.

První hypotéza je vskutku lidová a sdělil mi ji můj přítel Vládo, rodák z blízké obce Livov. Znaky prý znázorňují „zbojnické značky pro nůž, vidličku a lžíci.“ Vskutku originální hypotéza.

 Podle mého názoru znázorňuje první znak obrácené písmeno „D“, čtvrtý a pátý znak zase písmena „M“ a „E“.  Třetí znak se podobá rybářskému háčku, ale skutečný význam neznám. Zde očekávám pomoc odborníků, znajících prospektorské, báňské znaky, resp. znaky z jiných oborů lidské činností. O tomto nápisu tedy mnoho hypotéz nemáme, avšak pokusím se popsat možné historické souvislosti v rámci širšího okolí obou lokalit.

V povědomí lidu totiž přetrvávají legendy vycházející z racionálního jádra, někdy však více, někdy méně překroucené a domyšlené. Historickým faktem zůstává, že v okolí Bardejova v minulých stoletích působilo několik skláren. Jejich pozůstatky se nachází i u Křížů, např. pod lokalitou Banisko, mezi Kříži a Bogliarkou, u potoka Slatvinec. I dnes je zde možno nalézt kusy skla, pohárků, apod. Po vyrubání okolních lesů se sklárna přestěhovala proti proudu potoka k novým lesům. Podle mé hypotézy číslovka 1340 na nápisu č.l může znamenat letopočet příchodu sklářů do této oblasti. V sousedním údolí řeky Teplá se totiž nachází osada Venecia, kterou založili skláři z Benátek.

Rok 1340 je trochu odvážný, avšak možný, hypoteticky ho zatím nikdo nevyvrátil. Po sklářích z Itálie zůstala příjmení obyvatel v okolí, například Karafa (Caraffa…) nebo název potoka Albovec, který se do Slatvince vlévá proti poloze Banisko. Dnes ho místní obyvatelé nazývají spíše Labovec a jeho název vznikl z italského slova „alba“. Kámen na Banisku, na vrcholové linii hřebene, je v typicky flyšovém pohoří jakým je Čergov, raritou. Určité zaujal i první osadníky, například prospektory, hledající křemenný písek na výrobu skla, nebo i drahé kovy. Balvan na dominantním místě mezi Kříži a Venecií (dnes součást obce Lukov) se jim přímo nabízel pro zapsání významného letopočtu z hlediska samotných sklářů. Mohlo se jednat o skláře z Benátek, ze známého ostrova Murano, kteří v Praze založili sklárnu „Na Muráni“. Na Muranu byli v „dobrovolné“ izolaci, tajemství výroby skla bylo přísné střeženo.

Určitě dobře znali i znaky tehdejší alchymie a jiných tajemných středověkých věd. Ostatní znaky skutečně podle mne mohou souviset s hledáním nerostů. Po sklářích z Itálie se sklářstvím v okolí Bardejova zabývali Němci, Češi, resp. sudetští Němci z území dnešní České republiky. Jejich působení je poměrně dobře zachyceno. Jedním z posledních známých majitelů těchto manufaktur byl český podnikatel Kuchyňka (historicky doložitelné). Vlastnil sklářské hutě v Křížích a v Livově (Livovská Huť). Zmiňuji ho proto, že jeho jméno si ještě pamatují místní lidé v pověsti vážící se k nápisu č.2. Mezi Kříži a Livovskou Hutí prý dal vykopat tunel, aby si zkrátil cestu mezi svými dvěma sklárnami. Jedná se samozřejmě o nesmysl, neboť popisovaná puklina (neprůchodná, vzniklá přirozeným „horotvorným“ způsobem) se v očích lidí změnila na průchodnou, širokou chodbu. Neprůchodná puklina pod hřebenem může mít délku kolem deseti metrů, samotná jeskyně na obou koncích asi osm a šest metrů. Puklina zde ale fyzicky existuje, tedy „tunel“ měl racionální „jadérko“.

Z úcty k legendě a našim předkům jsme jednu jeskyni z jeskynního komplexu nazvali „Tunel“.Ještě chci dodat, že po Němcích zůstala také příjmení místních obyvatel, názvy obcí (Šiba), potoků (Německý potok na protější straně Baniska) apod. Vždyť donedávna ještě žili svědkové výroby skla v této oblasti. Snad bude též čtenáře zajímat i několik legend, vážících se k Žádnému Dúpnému. První hovoří o kačence plovoucí z jeskyně směrem k jihu k Hanigovskému hradu do řeky Torysy a po ní až pod Šarišský hrad. Nebyla to obyčejná kachnička, na krku měla zvoneček. Druhá legenda se týká dvou odvážlivců, kteří se s lojovými svíčkami odvážili do jeskyně a po dvou dnech bloudění (!) narazili na síň, kde v puklině střežil had obrovské množství zlata uloupeného zbojníky. Ten odvážnější se nad hada naklonil a do klobouku nabral zlato. Ze zlata dali junáci zhotovit zlatou číši do místního kostela.

Třetí legenda je již všednější a tvrdí, že se zde zdržovali zbojníci a ukládali zde poklady. Ještě pro úplnost dodávám, že chlapci z blízkých Křížů ve Zbojnické jeskyni v létě občas přespávají a mají v ní zásobu dřeva.

(Pro případného návštěvníka ze Slovenska nebo Čech praktická rada – obstarejte si turistickou mapu VKÚ Harmanec č. 104 Čergov.)

Zdroj:  Ducár, J.: Záhadné epigrafy v Čergově. Skryté skutečnosti č. 14/2000