Ako je to s „chemtrails“?

V súvisloti s táraninami okolo tzv. „chemtrails“ prinášame text, ktorý jasne vysvetluje všetky okolnosti.

Kondenzační stopy za letadly

Kondenzační stopy za letadly (angl. condensation trails, zkráceně  contrails) jsou v několika posledních letech často spojovány s termínem „chemtrails“ (viz např. článek na Technet – Blud: Tajná letadla práškují Česko. Technet,  (1). Tyto nesmyslné „teorie“ jsou do značné míry důsledkem neschopnosti některých jedinců interpretovat jevy na obloze přirozenou cestou, s následným hledáním alternativních, často úsměvných vysvětlení. Jak tedy kondenzační stopy vznikají, co vše má vliv na jejich vzhled na obloze?

Kondenzační stopa je přirozeným jevem, důsledkem spalování leteckého paliva dopravními letadly ve výškách kolem 8 až 12 kilometrů nad zemským povrchem. Při spalování leteckého benzínu se do okolní atmosféry uvolňuje velké množství vodní páry a velmi drobných, mikroskopických pevných částeček. Tyto drobné částečky slouží jako tzv. kondenzační jádra, na nichž kondenzuje vodní pára, produkovaná motory letadla. Ke kondenzaci dochází až v určité vzdálenosti za motory letadla, po poklesu teploty spalovacích plynů na teplotu okolního prostředí (proto nevidíme kondenzační stopu ihned za letadlem, ale až kousek za ním). Záleží však především na relativní vlhkosti okolního vzduch (v hladině letu letadla), zda ke kondenzaci vůbec dojde, či nikoliv – proto někdy kondenzační stopy vůbec nevzniknou.

Pokud dojde ke kondenzaci, záleží další osud (a tedy vzhled) vzniklé kondenzační stopy na více meteorologických faktorech – relativní vlhkosti okolního vzduchu, turbulenci a vertikálních pohybech okolní atmosféry. Pokud je okolní atmosféra relativně suchá, mohou se vzniklé kapičky velmi rychle vypařit, a kondenzační stopa tak zaniká poměrně krátce po průletu letadla. Při vyšší relativní vlhkosti však k výparu kapiček nedojde a vzhledem k velmi nízkým teplotám okolního vzduchu (kolem –40 °C až –60 °C) velmi rychle promrzají, vytvářejí drobné ledové krystalky. Ty mohou dále sloužit jako krystalizační jádra, na nichž dále krystalizuje vodní pára z jejich okolí. Tím pádem vznikají krystalky blízké svým vzhledem krystalkům „normálních“ cirů, od nichž je prostým okem již nelze odlišit. V takovýchto případech pak kondenzační stopa může přežívat po výrazně delší dobu, přičemž s rostoucí vzdáleností za letadlem (resp. dobou od průletu letadla) se postupně rozšiřuje a deformuje, v závislosti na okolním proudění. V extrémních případech se pak zcela „rozteče“ do okolí, až je nakonec obtížné odlišit (2)  oblačnost kondenzační stopy od přirozených cirů, nebo se takto vzniklá oblačnost kondenzačních stop postupně spojí do víceméně souvislého závoje uměle vzniklých cirů.

Zajímavější vzhled mohou kondenzační stopy nabýt v případě přítomnosti vln v atmosféře – pak kondenzační stopa vzniká (nebo se udržuje) pouze v části oblohy, zatímco o kousek dál vůbec nevznikne nebo se rychle rozpustí. Silná turbulence může vlečky různě deformovat, vytvářet různé vlny nebo dokonce „kličky“ (3) na stopě, nebo ji různě přerušovat. (4) Právě díky závislosti kondenzačních stop na meteorologických podmínkách jsou dny, kdy je obloha kondenzačními stopami doslova „počmáraná“, zatímco jindy je nepozorujeme vůbec. Rovněž závisí na letové hladině konkrétního letadla, jak bude stopa za ním vypadat. Díky tomu pak někdy můžeme na obloze současně pozorovat stopy různého vzhledu, zdánlivě hned „vedle sebe“, tenké rychle mizící vedle širokých, déle žijících stop. Podobně jako u ostatní oblačnosti jejich vzhled závisí i na geometrii nasvícení Sluncem – vedle běžných „bílých“ mohou někdy vypadat i tmavě, nebo mohou vrhat své stíny na nižší řídké závoje cirů (pak pozorujeme kromě samotné stopy kousek od ní i její tmavší „dvojče“).

Na tomto časosběrném záznamu (*.mpg – 5, *.mov – 6, *.avi – 7, *mp4 – 8), pořízeném webkamerou ČHMÚ na Ondřejově, můžeme pozorovat většinu z výše popsaných jevů – od tmavých kondenzačních stop při nízké výšce Slunce nad obzorem (9), postupné rozšiřování stopy s rostoucí vzdáleností za letadlem (10), deformace a nepravidelné rozpouštění stopy (11), až po vymizení většiny starších stop a krátkou délku stop za letadly (11). Kondenzační stopy jsou dobře patrné i na snímcích z meteorologických družic, jako např. na záběrech z družice NOAA15 pořízených 9. 6. 2006 (12, 13) nebo 17. 8. 2006 (14, 15).  Snímky RGB124 jsou kombinací kanálů 1, 2 a 4 přístroje AVHRR, která se blíží zobrazení oblačnosti a terénu tak, jak by je vidělo lidské oko, zatímco snímky  DIF4-5 jsou rozdílem teplot zachycených kanály 4 a 5 přístroje AVHRR. Výrazné zobrazení kondenzačních stop ve snímcích DIF4-5 je důsledkem odlišné propustnosti oblačnosti pro tepelné záření v těchto dvou spektrálních kanálech.

Družicové snímky ze 17. 8. 2006 zachycují stejnou situaci, jako fotografie v úvodu této stránky.

RNDr. Martin Setvák (setvak(at)chmi.cz)

So svolením autora zo stránok : Českého hydrometeorologického úřadu. 7. 8. 2009,  (16) Ďakujeme

error: Kopírování zakázáno!