O menhirech (1)
Kde se vzaly kameny, které vídáme v polích a lesích po celé Evropě?
Kdo je postavil a proč? Máme pořád mnoho otázek, a jakmile na něco přijdeme, vynoří se před námi jiné. Nejpalčivější otázku, kterou máme, je stáří a účel. Na tomto poli je mnoho dohadů – jednou uznávané, jindy zase zavrhované, podle toho, jak se rozšiřuje nebo zužuje náš pohled na věc.
O kamenech byly již popsány stohy papíru, proto si budeme všímat především nápadných znaků, které nám pomohou učinit alespoň jejich přibližné časové zařazení.
Běžný přehled hovoří o tom, že tyto stavby nespadají do staršího období než 3. a 4. tisíciletí př. n.l. a dokonalé megalitické sestavy neměly šanci překonat hranici 2. tisíciletí. Jakékoli vyšší datum se zdálo být pouhou spekulací. Přes všechny potíže se zařazením těchto staveb začal posunovat v posledních letech stále více dozadu k obecné nelibosti, neboť to zcela narušilo naši utkvělou představu o dávných dobách a kulturách, které vlastně neměly ani být na takové úrovni. Nejdříve se posouvala časová hranice neolitu na Předním východě ze 4000 na více než 6000 let a v Evropě ze 2000 na 4500 let př. n.l. S nástupem archeoastronomie se stáří mnoha lokalit posunulo o 7500 let zpět. U mnohých staveb po celém světě se doba vzniku podle mnohých odborníků posunula do dob posledního glaciálu.
Doba ledová byla celosvětový fenomén
V Bretani je na mnoha lokalitách jasně patrné sestupování megalitů do oceánu. Některé kamenné řady mizí ve vodě, a to není výsledek poklesu pevniny, ale naopak výsledek stoupání hladiny oceánů, které se v takové míře odehrálo na konci posledního glaciálu, kdy roztály ledovce pokrývající většinu Evropy. Tyto kameny mizející ve vodě se pomocí oceánského výzkumu podařilo sledovat do neuvěřitelné vzdálenosti. Díky všem zjištěným okolnostem se vytvořil model, a z něj vyplývá jediné: zdejší rovinatý kraj se vlivem tání ledu ocitl pod vodou nejpozději 12 tisíc let zpátky, a zdejší lokality tedy nebyly na pobřeží, ale daleko ve vnitrozemí. Některé megality je možno vystopovat na mořském dně až 4 km od součastného pobřeží, přičemž jsou ve vertikální poloze. To vylučuje možné odnesení vodou. Není snad právě toto důkazem ještě staršího data vzniku těchto staveb? V konečném důsledku se dá tedy hovořit o tom, že vznik spadá minimálně do doby meziledové. Musíme si vzápětí položit otázku, jaká kultura si dala práci postavit takové nákladné stavby a co je nutilo k takovému vzepětí, a co se zde vůbec dělo. Optimistické výpočty hovoří o hustotě osídlení jednoho člověka na 10 km2. Vzhledem k rozsáhlosti těchto památek by jejich postavení trvalo stovky let, a uvědomíme-li si k tomu tehdejší technické zázemí, tak jsme nuceni mnoho věcí zcela přehodnotit. Objevuje se čím dál více otázek, a odpovědi nejsme schopni nalézt.
– Pokud přijmeme tuto hypotézu, tak nám nezbývá než sledovat další megalitické stavby v Evropě a hledat analogii. V případě historického zařazení některých staveb pomocí archeoastronomie do doby 6000 let př. n.l. se může už jednat o druhotné využití kamenů. Otázkou pořád zůstává, kdo stavěl tento rozsáhlý systém, ke kterému máme analogii i v Čechách, s takovou dokonalostí a přesností, která by dala mnoho práce i dnešním zeměměřičům, pokud by nevyužili možnosti družic. V rozmístění menhirů je patrný systém. Na mnoha místech je i dnes čitelná vynikající znalost astronomie a matematiky. Vše nasvědčuje tomu, že celý systém byl vybudován najednou, nebo přinejmenším podle plánů, které další generace uchovaly a vše dostavěly. Naši předkové nebyli rozhodně primitivové a lajdáci.
Historie jde jako by obráceně. Nejdříve byly stavěny obrovské megalitické památky a postupně se úroveň staveb a velikost materiálu snižovala. Lidstvo jde podle všeho přesně obráceně. Nikoli od úpadku k vzestupu, ale přesně opačně. Nejsme schopni vysvětlit, jakým způsobem se kameny přepravovaly na obrovské vzdálenosti a proč se tak dělo. Mnohdy okolnosti nasvědčují, že na kameny bylo působeno nám neznámými technologiemi. Proč právě takové a ne jiné horniny byly použity, vysvětlím později. Možné způsoby přepravy se dají i částečně vysvětlit u kamenů do několika tun. Co ale balvany, kde jejich monumentalita překračuje meze současné techniky. U nás jsou takové kameny v lokalitě Žihle.
Zpět k otázce znalostí matematiky v té době. Megality nebyly skládány náhodně do sestav, aniž by se nevědělo, co z toho vzejde. Jasný záměr staveb je prokazatelný. Plány stavby byly geometricky propočteny a vztyčeny podle jistých poměrů. Z nejlépe dochovaných staveb vyplývá znalost Pythagorovy věty a také písmena pí 3,14. Oba matematické postupy nepatřící do své doby jsou záhadou a korespondují s mnoha podobnými stavbami po celé Zemi. Matematické odchylky mnohdy je možno vyjádřit jen v promile.
Dále se objevují velmi podobné míry, co se týká vzdáleností. Z některých staveb byl vypočten tzv. megalitický yard (my), jehož délku vypočítal A. Thom na 82,93 cm. Od této vzdálenosti jsou odvozeny další míry, megalitický prut 207.32 cm, sáh 165,86 cm a coul 2,07 cm.
Tyto míry se objevuj i u nás a jsou uváděny různě. Někdy se „my“ počítá jako 82 cm, jindy 82,7 cm, Ing. Kozák uvádí 82,18 cm. Měřil jsem vzdálenosti mezi kameny v lokalitách Kounov, Nečemice I. a II., Špičák, kde dosud navazuje jeden menhir na druhý, a zde vychází vzdálenost 82,50 cm. Samozřejmě může jít o odchylku vzhledem k pohybům půdy, nebo k dřívěj ší manipulaci s menhirem. Také někdy bylo těžké přesně určit střed kamene, a tím také chyba mohla vzniknout. Toto číslo se ale na původních lokalitách opakuje periodicky. Také lze kámen celkem přesně vycentrovat, jak činili kameníci při stavbě gotických katedrál, a sice poklepáním na protilehlé strany. Tím se získá představa o tom, kde má kámen střed, a nic nebrání v měření. Dále tato česká varianta „my“ (82,50 cm) se projevila v některých měřeních linií a to zajímavým číselným sledem. Jako příklad může posloužit Smečenský trojúhelník. Je tedy možná jakási česká varianta „my“?
Rozmístění menhirů v krajině má svá pravidla, která můžeme dnes částečně rekonstruovat. V některých případech jsou rozmístěny v astronomických liniích, a to kolikrát bez možnosti výhledu od jednoho k dalšímu. Takto je mnoho kamenů rozmístěných z Krušných hor přes celé Čechy.
V systému jsou vytýčeny vždy základní místa, na která se soustřeďují menší celky soustavy, a ty jsou potom protkány mnoha jednotlivými celky. Jako příklad je hora Říp, ke které je orientována soustava smečenských kamenů, které samostatně tvoří soustavu, včetně slunovratových linií.
Základní body jsou viditelné i na vzdálenost mnoha desítek km, jako je linie z Bernova v Krušných horách přes Klapý na Říp. Linie odtud běží dál na hrad Krašov a zpět na Bernov. Celkový prostor tvoří rovnostranný trojúhelník, uvnitř kterého jsou další celky tvořeny mnoha liniemi a kruhovými celky.
Podobný systém protkává i zbytek Čech a neomezuje se pouze na keltská území, jak bylo několikrát publikováno. Celou soustavu již Keltové zdědili, od nich Germáni a Slované. Keltové by těžko dělili svá území podle kružnic o průměru téměř 30 km, místo aby dali přednost přirozenému členění krajiny.
Také se domnívám, že historický vývoj z dřevěných staveb ke kamenným nemá své opodstatnění. Nejdříve byly kameny v Bretani, které zatopil oceán, a potom teprve vznikaly dřevěné stavby, z jejichž zbytků můžeme udělat zkoušku C14. Dřevěné památky se u nás nacházely v Březně u Loun, v podobě rondelů u Slaného a dosud nejstarší dřevěná astronomická stavba u Středokluk, jejíž stáří se datuje kultuře nálevkovitých pohárů (4000 př. Kristem).
Kamenné památky jsou starší a vznikaly a zanikaly další v průběhu věků. Vynaložení práce na postavení kamenné soustavy je složitější než postavení staveb ze dřeva, jak byly objeveny v Březně. Je to otázka vývoje, jak si ulehčit práci, a proč tedy nebyl kámen zcela opuštěn? Proč se vývoj zastavil a dokonce šel opačně? Bylo to jen z důvodu trvanlivosti materiálu, nebo kámen umí více?
Pokračování
