MODERNÍ ŠLECHTĚNÍ A POTRAVINY (3)

Co potřebujeme vědět o potravinách z geneticky modifikovaných plodin

I lékaři se dali zmýlit často opakovaným varováním:

Plodiny s přeneseným genem dají vznik choroboplodným bakteriím, na které nezaberou antibiotika.

Je pravda, že při získávání buněk, do kterých se přenesl žádaný gen, se někdy jako technická pomůcka k němu přidával také gen rušící účinek určitého antibiotika. Díky němu v prostředí s antibiotikem vyrostou jen úspěšně transgeny obohacené buňky a ostatní, kterých je mnohem víc, se nevyvinou. Dnes se sice už takové geny nepoužívají, ale některé dříve vyvinuté odrůdy s přeneseným genem takovouto pomůcku obsahují.

Je skutečně nebezpečí, že choroboplodné bakterie geny z plodin převezmou a budou vzdorovat antibiotikům? Pro neinformované spotřebitele to zní varovně. Jenže jaká je skutečnost. Uvedli jsme, že gram půdy obsahuje kolem miliardy bakterií a následně gram naší potravy až deset milionů.

Agitátoři zamlčují, že 5 až 50 % z nich nese geny necitlivosti na antibiotika. Navíc se zatím nepodařilo prokázat, že gen se může přenést z rostliny na bakterii. Naopak předávání genů mezi bakteriemi je běžné. Představme si zákeřného bacila obklopeného tisíci příbuzných, kteří mu nabízejí gen chránící před antibiotikem. Mohl by si ho snadno vzít, jak je mezi bakteriemi zvykem, ale nevezme a poťouchle čeká na kýžený gen v rostlinné buňce, odkud si ho patrně uzmout neumí.

Aktivisté chtějí, abychom takové pohádce věřili. Je to strašení podobné tomu, jako hrozit Španělům, že je Grónsko vytlačí z trhu pomerančů.

Možná, že potkáme někoho, kdo říká

„Raději jím to, co vytvořila příroda“

To byl památný výrok jednoho z našich bývalých ministrů životního prostředí. Představa, jak se člen vlády živí pouze lesními plodinami, rybami (kromě kapra), občas uloví zvěř a sbírá si k obědu luční bylinky, byla úsměvná. Všechny běžné plodiny, domácí zvířata i třeboňský kapr jsou totiž dílem tisíce let trvající činnosti zemědělců a šlechtitelů (opět viz obrázek 1). Přesvědčeni o jejich přírodním vzniku mohou být jen ti, kdo věří, že Adam s Evou měli v ráji pro potěšení ratlíka a že dnešní kukuřice vyrostla jen tak od přírody před zraky udivených mexických Indiánů.

Ale v jednom našem časopise psali o takovéto nechutnosti:

Ti šílení vědci dali do jahody dokonce rybí gen!

Skutečně 25. června 2008 v jistém našem časopise pro ženy jistá dáma uveřejnila tuto radu: „U citlivějších lidí mohou jahody vyvolávat alergie. Důvody: Jedná se o GMO (geneticky modifi kovanou potravinu), do jahod bývá v tomto případě vložen gen ryby.

A jestli jste alergičtí na mořské potvory, problém je nasnadě.“ Je to obrovský úspěch v systematickém ohlupování veřejnosti, kterému důvěřivá autorka podlehla. Co je za tím? V USA ranní mrazíky ničily plantáže jahod. Za to mohou krystalky ledu vytvořené v buňce rostliny a narušující její strukturu. Arktické ryby žijí ve vodě o teplotě (díky soli) pod bodem mrazu. Aby nedopadly jako jahody v Kalifornii, tvoří bílkovinu, která podchlazené vodě v buňce zabrání vykrystalizovat. Proto šlechtitelé přenesli příslušný gen do jahod, a ty pak skutečně mrazíky dobře snášely. Takové jahody se jinde než v Kalifornii nepěstují a nejsou jinde povoleny pro trh. Velice těžko je mohla dotyčná dáma potkat.

Vsugerovat lidem představu slanečka v jahodovém džemu je velmi vhodný nástroj misionářů víry ve škodlivosti GMO. Pikantní na tom, jak jim naivní lidé nalétnou, je to, že dáma obávající se rybího genu (asi i mluvčí Greenpeace, který tento nástroj propagandy rád používá) patrně s požitkem lížou jemnou zmrzlinu, kam se přidává právě ona rybí bílkovina vyrobená bakteriemi s přeneseným příslušným rybím genem. Přidává se tam proto, aby se pří výrobě zmrzliny netvořily velké ledové krystaly. Ty totiž způsobují pocit drsnosti, a proto jejich odstranění činí zmrzlina „hladkou“ a jemnou.

Také jsou misionáři strašidel, kteří hlásají, že:

Sója vyvolávající alergii u lidí citlivých na paraořechy se málem dostala na náš stůl

To už není jen strašení, ale lež. Sója je důležitou součástí krmiv. Jenže má podoptimální množství aminokyselin obsahujících síru. Aby lépe sloužila výživě domácích zvířat, výzkumníci do ní vnesli gen para ořechů, který podporuje tvorbu takových aminokyselin. Při zkouškách této krmné sóji se během vývoje zjistilo, že se přenesl i alergen těchto ořechů a vývoj byl zastaven. Nikdy se taková sója nedostala do schvalovacího řízení, natož aby přišla na trh byť jen jako krmivo. Celá záležitost byla zveřejněna ve vědeckém časopise.

Uvedený případ je tedy naopak příkladem seriózního přístupu k výzkumu a aplikaci GMO.

I seriozně vypadající lidé nám někdy říkají:

Testování bezpečnosti plodin s přeneseným genem není dostatečně dlouhodobé

Víme, že mutanty vyvolané zářením (a je jich v praxi přes 2000) se na zdravotní účinky netestují a zkoušky na odrůdové agrotechnické vlastnosti trvají obvykle jen tři roky. Naproti tomu transgenní sója se používá pro krmiva a potraviny patnáct let a spotřebovalo se jí k tomu kolem miliardy tun. To je půldruhého metráku na každého člověka na Zemi. Není znám žádný doložený případ zdravotních problémů lidí nebo zvířat spojený s transgenním charakterem této plodiny. Nikdy se z důvodů ohrožení zdraví s pultů obchodů nemusely stahovat potraviny vyrobené z GMO. Pokud se stahovaly, bylo to z důvodů byrokratických: plodina se omylem dala na trh dřív, než ji úředníci stihli schválit. Naproti tomu BIO kukuřičná mouka se v Anglii stahovala, několikrát pro nebezpečný obsah rakovinotvorných mykotoxinů a BIO špenát v USA způsobil těžké choroby. Přesto nikdo nevyvolává strach z biopotravin.

Pokračování příště