MODERNÍ ŠLECHTĚNÍ A POTRAVINY (2)

Co potřebujeme vědět o potravinách z geneticky modifikovaných plodin

I. STRAŠÁK GMO – OTÁZKY A ODPOVĚDI

Koupila jsem husu – tak nevím … CO KDYŽ JI KRMILI GMO?!

Koupila jsem husu, tak nevím … je povzdech hospodyně z doby, kdy Pavel Eisner psal Chrám a tvrz. Zlaté časy. Tehdy trápila hospodyni jen nejistota, zda husa je dobře vykrmená a má dosti velká játra.

A dnes?

Husu můžeme nahradit čímkoli, co jsme koupili pro rodinu k snědku. Jde nám hlava kolem z laviny informací ze všech stran – televize, noviny, tiskoviny nacpané do naší schránky pro poštu a sousedka odnaproti. Co si musíme určitě koupit, neb je to elixír zdraví, zdroj štěstí, rodinné pohody, dětičky to milují.

Ale doléhají i zvěsti strašidelné, co že za nástrahy, až přímo ďábelská nebezpečí na nás číhají v tom, co sníme. Cholesterol nám zadělá na infarkt, ze šťavelanů se dělají ledvinové kameny, jsou tu alergeny, pesticidy, dusičnany, mykotoxiny, konzervanty, éčka a pak nejstrašnější přímo úřední Eurostrašidlo – geny. Na strašení geny se specializují celosvětové profesionální a bohatě placené organizace, kterým, bohužel, sekundují mnozí, zejména evropští politici. Co se o genech povídá, čili

ČÍM SE LIDI STRAŠÍ

Už se vám to také doneslo?

Prý namyšlení vědci a ziskuchtivé firmy nám do potravin podstrkávají geny!

Dokonce ve Vídni prý manifestovali aktivisté s hesly „Rakousko bez genů!“ A v roce 2005 byla třetina Evropanů přesvědčena, že běžné rajče geny nemá, ty jsou jen v tom, co vědci „modifi kovali“.

Je to ostuda Evropy, ale to si lidé skutečně myslí. Co za tím je?

Nové odrůdy plodin jsou potřeba. Moderní šlechtitel, který je má připravit, nepoškozuje záměrně geny třeba zářením a nečeká na milosrdnou náhodu, že v důsledku nedobře zhojeného pošramoceného dědičného zápisu plodiny vznikne jeho změna – mutace – a to právě taková, jakou si přeje. Místo toho jde do přírody a najde v jiných organismech gen, který určuje kýženou vlastnost. Vůbec nezáleží, v jakém organismu se vyvinul, protože genetická abeceda je pro všechny živáčky na Zemi stejná. Gen pak upraví, aby ho šlechtěná odrůda uměla ovládat a přenese ho do ní. Není to tedy gen-mrzák znetvořený ozářením, ale přírodní gen. Tak jak to děláme my: chceme-li ve váze modrou květinku, nepřebarvujeme pampelišky, ale přineseme si chrpu nebo čekanku.

Máme-li si o metodě moderní selekce udělat představu, musíme vzít v potaz její rozměr: přenáší se jeden až tři geny. Člověk má kolem 25 tisíc genů, mšice dvakrát tolik a pšenice takřka 120 tisíc genů.

Přenesený gen je jako kapka přidaná do bazénu.

Obrázek 1) Šlechtění kukuřice. Zleva: tráva teosinta, dvě odrůdy kukuřice jihoamerických Indiánů, dnešní kukuřice. Ze srovnání je jasné, kolik genů se muselo změnit během vyšlechtění dnešní kukuřice.

Potíž je však v tom, že pro plodiny vyšlechtěné takovým cíleným přenosem genů úředníci vymysleli hrůzostrašný název „Geneticky modifikované organismy“. Čili dědičně pozměněné.

To je nesmysl, protože každá mutace je dědičná změna a navíc „geneticky modifi kovaný organismus“ (GMO) na nás působí strašidelně a není divu, že vyvolává asociaci báje o Frankensteinovi.

Kdo však tuto báji zná, nebo viděl film, ví, že spíše by se hodil jako symbol pro mutanty vyvolané poškozením dědičnosti ozářením, neboť šlo o fyzikální, ne biologické působení, které Frankensteina vyrobilo. Abychom byli po právu, tuto asociaci sice dnes používají na radu odborníků na propagandu různí „aktivisté“, ale není to jejich výmysl. Použily ji v roce 1976 londýnské Times, které titulkem „V USA byl spuštěn Frankensteinský projekt“ oznamovaly obnovení prací na P3 laboratoři v americké Harvardově univerzitě, tedy vybudování laboratoře, ve které se podle tehdejších předpisů mohl přenos genů provádět.

Aby toho nebylo málo, máme „lidové“ novináře, kteří se chtějí zalíbit neinformovaným čtenářům a GMO nazývají „mutanty“. To je na nedostatečnou už v sedmém ročníku školního vzdělání.

Mutace je změna existujícího, vlastního genu. Nikoli přidání genu nového. A hlavně: novinář s minimální erudicí by měl vědět, že všechny kulturní plodiny a domácí zvířata jsou sbírkou desítek, ne-li stovek mutací, které od počátku zemědělství lidé vybírali, pěstovali a křížili.

Obrázek 1) ukazuje, kolik změn v genetickém zápisu trávy teosinty muselo proběhnout, aby se z ní během 5 tisíciletí získala dnešní kukuřice.

Jak tedy nazývat živáčky, do kterých člověk přenesl záměrně gen? Převážení zboží se říká transport. Přenesenému genu podobně transgen a vzniklý organismus je proto transgenní.

A vidíme hrozící prst:

Je to proti přírodě!

Jenže příroda to tak také dělá. Kdyby ne, ten prst by se nekýval. Energii mu totiž dodávají částečky v našich buňkách, které byly původně bakteriemi a do buněk s jádrem se nastěhovaly. To bylo hodně dávno. Ale nedávno se geny přenesly z mořských bakterií do příbuzných obývajících střeva Japonců. To je tajemství suši a jiné mořské potravy, kterou Japonci tráví mnohem lépe nežli my suchozemci. Naším střevním podnájemníkům nikdo vhodný gen nedal. Takových příkladů přenosu genů v přírodě je mnoho.

Obvinění může být i přísnější:

Přenášení genů je proti Stvořiteli!

Toho, kdo to říká, se zeptejme, co si myslí o hroznech bez peciček, co říká grepům nebo citronům a jiným plodům bez jader. Třeba je i kupuje a pochutnává si na nich. Pak je dobré mu dát přečíst úvod bible – Genesis. Tam se praví: Třetí den Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi.“ Bezjaderné plody (většinou radiomutanty) jsou tedy evidentně popřením vůle Stvořitele. Tady by měl protestovat ten, kdo hájí víru v dílo Stvořitele. Pokud tak nečiní, je jeho protest proti GMO jen zástěrkou politické propagandy.

Ostatně Vatikán považuje transgenní plodiny jako jeden z užitečných nástrojů pomoci hladovějícím. Jenže ty, kdo přicházejí z nákupu, zajímají méně odtažité otázky.

Prý přenášení genů přidává do naší stravy cizí geny a bílkoviny

To je samozřejmě pravda. Ale kalkuluje se s naší neinformovaností.

Jak to je? Vezměme příklad plodiny, která je nejdéle používána pro potraviny – sóju necitlivou na herbicid glyfosát (Roundup). Vnesený gen pochází z půdní bakterie a vytváří enzym podobný sice tomu, který má sója, ale díky odchylce ve struktuře není citlivý na glyfosát. Takový enzym má nejen onen druh, ze kterého byl gen získán (Agrobacterium), ale většina půdních bakterií. Těch je kolem miliardy v gramu ornice a je pochopitelné, že se dostávají do naší potravy. Hygienická norma, se kterou se může každý seznámit, jich povoluje až deset milionů v gramu naší běžné stravy. Sto tisíc v gramu kojenecké výživy. To je zhruba i množství vnesené „cizí“ bílkoviny. Několik miliard denně k večeři. Ten, kdo straší lidi, že jsou to pro něj „nové a nezvyklé bílkoviny“, lže a skutečnou informaci zatají.

Pokračování příště