Zakázaná archeologie aneb zajímavé nálezy (6)
Po celém světě ve skalách, lomech a všude tam, kde lidé dolují a kopou, se našly záhadné předměty, které tam, podle našich zakořeněných představ o vzniku prvního člověka na Zemi, nemají být.
V Britském muzeu je uchováno mnoho lebek neandrtálců, ze kterých je nejzajímavější jedna z lebek ze slavného naleziště v Broken Hill. To, co ji dělá zajímavou, je přesný kruhový otvor pronikající spánkovou kostí do lebky. Okolo otvoru nejsou pukliny, které by nevyhnutně vznikly např. při proražení lebky hrotem krumpáče při vykopávkách, nebo dokonce za života neandrtálce jakoukoliv tehdejší zbraní (pěstní klíny, kyje a pravděpodobně i kostěné dýky). Charakter zranění však neodpovídá takovému mechanizmu. Pozoruhodné je, že protilehlá spánková kost lebky chybí, jako kdyby byla vyražená. Tak by tomu bylo při zásahu např. moderní loveckou kulovnicí: hladký průstřel a po zploštění projektilu mohutný otvor výstupu střely. Původcem podivného otvoru nebyl ani slimák, houba (Vioa) nebo červ, kteří velmi rozrušují fosilie, jež se ocitly v moři. Místo zranění přesně odpovídá „smrtelné zóně“ – v případě střelné rány musel být neandrtálec okamžitě mrtvý. I když jsou známy okolnosti nálezu lebky, není možné vyloučit ani dodatečné prostřelení lebky. (1)
V moskevském Paleontologickém muzeu Akademie věd je uložen podobný nález z okolí dnešního Jakutska. Je to lebka pratura, stejně, jak se zdá, zasažená střelou v oblasti „smrtelné zóny“ – přesně v ose čelní kosti. Taktéž v tomto případě nejsou v okolí rány praskliny a činnost slimáků je možné vyloučit. Lebka je skvěle zachovalá a určitě neležela v moři. Ani chorobný proces, tzv. osteomyelitida, nemůže zanechat takovou stopu, tím méně např. roh konkurujícího samce.
Pikantní podrobností v tomto případě je, že se rána, jakkoli pronikla lebkou a zasáhla pravděpodobně mozkovnu, začala hojit kostní jizvou.
Není tedy pochyb o jejím datování. Vznikla v době života pratura – přibližně před několika desítkami až stovkami tisíc let. Přesné datování obou nálezů radiokarbonovou analýzou není možné – fosilně kostěné pozůstatky rychle ztrácejí organické látky. Geologické (stratigrafické) i paleontologické vědomosti však naznačují, že neandrtálec i pratur mohli být současníky. Kdo to tedy chodil po naší planetě, ozbrojen průbojnou střelnou zbraní poměrně malé ráže, a tedy značně dokonalou? (2)
Společnou rusko – čínskou expedicí v poušti Gobi v Mongolsku v roce 1959 byl nalezen v pískovci otisk, který se nepodobá žádnému fosilnímu reliktu dosud vědě známému. Nevypadá ani jako stopa, kterou může zanechat některý nám známý kráčející, plazící se nebo lezoucí tvor. Nápadně se však podobá otisku profilované podrážky tzv. traktoru, jaký používali posádky Apolla na Měsíci jako nejpružnější obuv zajišťující pevný postoj za všech okolností. Otisk je několik desítek nebo stovek tisíc let starý a nevznikl určitě v historických dobách. (3)
Odkazy
(1) Nešlo o neandrtálce a ani o průstřel. –r-: Zastřelený neandrtálec? ZaZ, 7.9.2014. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php/2014/09/07/zastreleny-neandrtalec/
(2) Kazancev, A.: ЗВЕЗДНЫЕ ПРИШЕЛЬЦЫ. Научно-фантастический рассказ. (1962). Internet: http://akazantsev.ru/docs/rassk/zv_prish/zv_prish.htm
(3) První zprávu o otisku přinesl sovětský časopis Smena, č. 8/1961, poté zprávu zpopularizoval A. Kazancev. O nálezu není nic více známo, velikost také neodpovídá velikosti boty č. 43.
(4) Tamtéž.
