Život ve vesmíru. Ten náš a ty další.

Koho by nezajímal život ve vesmíru. Nekonečné otázky po vzniku, vývoji, zániku i jeho samotné možnosti existence někde jinde. Je to téma, které zajímá odborníky, tak i laiky.

A tak tu máme další knihu na toto téma. (1) Tenká brožka o 136 stranách. Nu což, autor, narozen roku 1994, sám o sobě píše na svém webu, že už ve škole vynikal slohovými pracemi, a tak se stal spisovatelem, publicistou a popularizátorem vědy. Jak se čtenář dozví na zadní straně obálky, autor se od svých 4 let věnoval paleontologii, které spolu s archeologií a dalšími obory, jako kosmologie, věnoval celý svůj život. Bohužel se zde nic nepíše o autorově vzdělání v uvedených oborech, jen to, že založil facebookovou skupinu. Vcelku dobrý nápad pro mnohé, kteří neví, jak obohatit svůj životopis.

V úvodu se dozvíme, že kniha je obrana před omyly a mýty. Žoviálním tónem se předestírá, jakým směrem se bude kniha ubírat. Autor je z Ostravy a tam se přece mluví na rovinu.

První kapitola „Od buněk k hlupákům“ barvitě popisuje vývojová období Země a jejích živočichů po odstavcích. Až dinosaurům se věnuje 5 stránek i s obrázkem. Další stránky jsou věnovány vývoji člověka, až se dostaneme do Čech.

Druhá kapitola „Život ve vesmíru jako zdobení na dortu“ pokračuje ve stejném duchu. Zde je popis vývoje od primitivních náboženských představ k vědě, a autor nám představí své pojetí ateismu. Přejde k inteligenci a to je právě ona ozdoba na dortu života. Představí se Drakeova rovnice a tak po 15 stránkách se konstatuje, že byl komplexně probrán život jako takový…

Následují Intermezza – dvoustránková Evoluce, jednostránková Reinkarnace a třístránková Inteligence a její měření.

V dalších kapitolách „Vesmír, Mléčná dráha Sluneční soustava, Země, toť vše domov náš“, kterou rychle vystřídá kapitola „Potíže s časem“, a „Nekonečný uzavřený prostor“, si autor vybírá různé zajímavosti, citáty, příklady, a doplňuje se svými dalšími úvahami.

A tak to pokračuje i nadále.

Další Intermezza : „Kdo je Bůh“, „Náboženství“.

Kapitola „Pátrací mise zahájena“ je převyprávěnou historií sovětských raketových pokusů a jeho konstruktérů, vedle závodu o Měsíc.

Kapitola „Proč hledat, vždyť oni našli nás“, se dostáváme k UFO, archeoastronautice a k mimozemšťanům.

Dozvíme se, že Däniken je podvodník, který balamutí lidi, ale musíme uznat, že na rozdíl od autora Däniken umí napsat poutavější knihy.

Pak už jsme u zrodu létajících talířů K. Arnoldem a u havárie v Roswellu. Úlomky talíře si prý byl osobně prohlédnout prezident Kennedy, který se zřejmě přenesl 13 let do minulosti.

Kapitola „Blízká setkání“ popisuje únos manželů Hillových, sexuální zážitek A. Villas Boase, a krátce setkání Steve Killburne.

Kapitola „Světlo na konci tunelu“ slibuje v úvodu, že se půjde po vědecké stezce. A na základě příkladu dvou studentů, ovlivněných sugescí, autor odvozuje a vysvětluje únosové zážitky, a dál se čtenář topí ve spoustě planých úvah a otázek.

Kapitola „Kontaktovaní“ je úvahou nad činnosti Adamského a podobnosti jeho talířů s německými, údajnými disky „Haunebu“ (viz článek KPUFO.EU/SK)

Následuje kapitola „A stanovisko?“ která už má směřovat k závěru. Ten však není zřetelný. Možná jde o to, že i přes postup vědy zůstanou záhady stále přitažlivé?

Další intermezzo je o Oblasti 51, a vcelku správně, že o něm nic nevíme.

Kapitola „Opouštíme rodné údolí“ je o plánované cestě k Marsu a poznáme, z kterých starých knih autor čerpal své názory.

V kapitole „Zůstáváme … možná navěky“ je další příděl úvah. Autor se ptá, zda si čtenář z předložených úvah udělal nějaký obrázek a naprosto správně odpovídá, že si udělá obrázek o něm samém. A o tom to je a také celá kniha.

Poslední Intermezzo „Redukcionismus přebytečnosti“ je sousloví, vytvořené autorem.

A máme tu opravdový závěr s tím, že budoucnost tkví v redukcionismu přebytečnosti.

Následuje Poděkování a doslov a na úplný konec jakási „slibovaná přehlídka“ citátů, u kterých však nejsou uvedeni autoři. A to je úplný konec knihy.

Je třeba závidět autorovo nadšení, že mu v jeho 24 letech je všechno tak jasné, že si stvořil svůj svět, jistě v mnoha úvahách, a ten mu (zatím) funguje.

Otázku, kterou si nutně musí čtenář položit je – pro koho je vlastně kniha určena? lze zodpovědět jen takto – Kniha je určena jen pro autora. Ten si v ní zdůvodnil světonázor 24 letého, možná hloubavého, přemýšlivého, ale jinak nikterak skromného mladíka.

Lze mu jen závidět odvahu, s jakou vydal knihu, která jinak nic nového nepřináší, jen dává nahlédnout do úvah, kterými možná v jeho věku, a ještě dříve, prošel mnohý z nás, ale na rozdíl od autora, nešel s nimi na veřejnost. Třeba také proto, že s přibývajícím věkem a také vzděláním rychle poznal, že takové jednoduché úvahy velmi brzy zastaraly, staly se pochybnými a dětinskými.

Odkazy

(1) Jan Hlubek: Život ve vesmíru. Ten náš a ty další. Nová forma, Týn n.V. 2017, brož. 136 stran.