Únos vo Štúrove?

Týdeník Hang-Kép, vycházející v maďarském jazyce, přinesl v roce 1994 příhodu, podepsanou populárnou autorkou Csilla Kopasz-Kiedrowska. 

Příhoda vypráví fantastické zážitky Ervina Szekéra ze Štúrova, s nímž se autorka poznala na kongresu ufologů.

Ač ho tematika UFO nadchla už před šesti lety, ještě coby studenta třetího ročníku střední průmyslové školy elektrotechnické, první vlastní zážitek s mimozemšťany měl až v únoru 1992. Do té doby si prý všechno představoval úplně jinak.

Tehdy šel s kamarádem o půl desáté večer po dunajském nábřeží, když si na nebi všimli malého červeného bodu. Nic zvláštního, asi letadlo, soudili. Bod se však prazvláštním způsobem pohyboval — chvíli dopředu, chvíli dozadu, chvíli stál, pak přeletěl nad ně, začal měnit barvu z červené na bílou a spouštět se níže k hladině řeky. Div divoucí sledovali prý i dva místní policisté, kteří ho později potvrdili. Jedním rázem byli všichni čímsi velmi intenzivně osvíceni a náhle všechno zhaslo. Po objektu nezůstala ani stopa.

Ervin měl radost, že pravděpodobně viděl UFO, doma to ještě klidně vylíčil a asi hodinu před půlnocí šel ležet. Z polospánku ho však nečekaně vyburcovala záře, nejprve připomínající světlo reflektoru, později však rozptýlená do bezpočtu malých světýlek. K tomu začal vnímat zvuk podobný chodu kompresorové ledničky. Vzpomněl si na příhodu z nábřeží a hrůzou doslova ochrnul; jako když zdřevění ruka. Nemohl se hnout, nemohl mluvit, pouze koukat. Přestože bydlí ve třetím patře, před oknem něco stanulo a zářilo. To něco ho začalo nabádat, aby zůstal klidný. Dnes usuzuje, že šlo spíše o vnitřní hlas. Jak dlouho takhle ležel, neví. Po čase strnulost zvolna ustupovala, cítil horko, s vypětím sil se posadil a vyhlédl z okna.

Nad protějším domem stálo UFO.  V celém těle měl třes. Chtěl rozsvítit. Elektřina nešla! Z vedlejší jizby přiběhla matka, rovněž probuzená intenzivním jasem za oknem a nějakým hukotem. Ervin chtěl druhý den získat i svědectví lidí z okolí. Nikdo nic podobného nezaregistroval. Nakonec ale mnozí dotazovaní totéž vidění přece jen popsali. Žel — až po roce.

Od první události uběhly sotva tři dny, když v noci došlo k další dramatické události. Ervin náhle procitl. U jeho postele stál malý šedý tvor. Mohl být tak metr vysoký. Chvíli ho držel za ruku. Nic víc. Pak zmizel. Zůstal mu po něm jen sen a zdravotní potíže. Ervinovi se vzápětí zanítily oči. Čtyři měsíce navštěvoval lékaře, kteří si s onemocněním nevěděli rady. Každému připadalo jako důsledek ozáření spojivek prudkým sluncem. Definitivně ho uzdravil až kterýsi lidový léčitel.

Vrcholem všeho byla lékařská prohlídka, jíž musel mladý ufolog přestát v rámci vojenského odvodového řízení. Protože trpěl častou rýmou, rentgenovali mu část hlavy. Doktor se ho zeptal, kdy měl operovaný nos. Nikdy, odpověděl. A zlomený? trval na svém lékař. Ne! Přesto rentgenové snímky na pravé straně nosu vykazovaly asi desetimilimetrové těleso. Csilla Kopasz-Kiedrowska v přílohovém týdeníku Hang-Kép tehdy napsala, že jen na Slovensku žije asi dvě stě lidí, kteří mají s UFO a mimozemšťany vlastní pozoruhodné zkušenosti. Jedni je však sdělují až po delší době, až se se zážitkem vyrovnají. Jiní se nesvěří už nikdy. Ti trpí obavami, že by je okolí považovalo za blázny. Také Ervin Szekér má „s vetřelci“ zkušeností víc, ale nechce o nich příliš mluvit.

Nebo nesmí. . .? Bůh suď…

Zdroj: Spirit, 25.3.1994, archiv KPUFO