O dracích v Tatrách
… a mimo ně!
Výzkum v těžko dostupných džunglích Jižní Ameriky, Afriky a Asie občas vede k objevům zvířat, která vědcům zcela neznámá. Často i ty, na jejichž existenci by dříve žádný zoolog nevsadil ani halíř. Totéž platí pro tajemné hlubiny oceánů, o čemž svědčí mrtvoly vyplavené na břeh přílivem. A co střední Evropa, které chybí rozsáhlejší lesy a další divoká zvěř? Že tu nemohou žít žádná neznámá zvířata? Ale i přes to, proč se o nich tolik zpráv objevuje až relativně nedávno?
Obrovské kameny se valí po svazích Vysokých Tater. Zatímco se země třese a skály praskají, jeden pastýř se snaží zachránit svůj ubohý život a své stádo ovcí. Mezitím střechy domů praskají nejen v blízkých údolích. Některé části budov, včetně sklepů, se hroutí jako domeček z karet. Nešťastní lidé, žijící zejména v oblasti kolem Slavkovského štítu, ale i v Kežmarku a dále v Levoči, mohli jen přihlížet ničení svých domovů.
Kdy k těmto ničivým zemětřesením došlo na Slovensku?
5. a 6. srpna 1662, Spiš. V Tatrách došlo k tak silnému zemětřesení, že se velká skála, respektive hora, zřítila a rozlomila na balvany. „Mnoho kopců bylo také prolomeno a vzniklo nové jezero, respektive nádrž“ – takto začíná popis děsivé situace v „Zipserische oder Leutschauerische Chronica“ („Spišská neboli Levočská kronika“), kterou sepsal německy mluvící farář a kronikář Levoče Gašpar Hain (1632–1687). Tento významný a nadprůměrně vzdělaný muž své doby v ní popsal období od roku 744 do roku 1684.
Mohlo k popsanému hroznému zemětřesení skutečně dojít, i když o něm nemáme žádné jiné přímé důkazy? Podle historiků byl autor kroniky důvěryhodnou osobou. Jeho známá literární díla by měla být stejně důvěryhodná. Gašpar Hain navíc disponoval nejen kvalitním univerzitním vzděláním a na svou dobu vysokou inteligencí, ale také mimořádnou rozvahou a nadhledem. A byl také stejně starý jako dotyčná přírodní katastrofa, která se měla stát v roce jeho třicátých narozenin. Že pořád čas od času s něčím přijdeš? Ještě překvapivější je pokračování textu jeho „Spišské kroniky“, popisující svědectví o tajemné dračí obludě!
Narazilo UFO do slovenské hory?
Objevil se také živý drak. Seděl v opuštěném kostele ve Štrbe, kde ho bylo možné vidět několik dní. Nikdo se k němu však neodvážil přiblížit a nakonec zemřel – napsal vážený občan Levoče, který pocházel z bohaté německé kupecké rodiny. Že to byla jen divoká fantazie kronikáře a hejtmana města Levoče v jedné osobě, nebo výmysl, který si neověřil? Podle dochovaných záznamů však Hain rozhodně nebyl nerealistický snílek.
Jeho zvláštní zmínku o drakovi navíc potvrzuje i významný polský odborník na dějiny Tater, literární historik a spisovatel Dr. Jacek Kolbuszewski , ve své knize „Poklady krále Řehoře“. Polský expert však ve své práci přidal i další úžasné detaily. Toho dne se země náhle zachvěla a to tak silně, že nejen střechy domů v Levoči, Kežmaroku a Spišské Nové Vsi praskaly… Ti, kteří se během zemětřesení dívali na Tatry, mohli na vlastní oči vidět, jak se celý vrchol Slavkovského štítu proměnil v sutiny, jak lavina kamení drtila lesy a jak se nad horou vytvořil obrovský černý mrak. Ti s nejlepšími pozorovacími schopnostmi spatřili i pachatele celé události, obrovského draka letícího vysoko nad Tatrami. Tyto události zaznamenal Gašpar Hain, kronikář města Levoče – píše výše zmíněný polský historik.
Nelze vyloučit, že existovaly specifické události, které se odehrály ve druhé polovině 17. století v zemi našich východních sousedů. Co se vlastně mohlo stát v okolí Slavkovského štítu a později v obci Štrba v roce 1662? Podle Kolbuszewského interpretace by se zdálo, že za zemětřesení a zničení vrcholu Sławkowského štítu byl zodpovědný objekt, který Hain identifikoval jako draka. Šlo tedy o těleso, které by při nárazu na vrchol slovenské hory způsobilo její zničení a následný pád rozeklaných skal? Mohl by to být obrovský meteorit, nebo dokonce to, čemu dnes říkáme UFO?
Bylo to nějaké neznámé zvíře?
Na první pohled zní vysvětlení v poslední větě docela logicky. Ale přímo ze zmíněné „Spišské kroniky“ se dozvídáme velmi zajímavé a pro naše opožděné hledání klíčové informace! To, co starověký kronikář Levoče nazývá drakem, pobývalo (sedí!) v kostele ve Štrbiích několik dní. A to bylo ještě předtím, než to zemřelo. Pokud by to byla část meteoritu nebo snad nějakého pevného předmětu, nemohlo by ani sedět, ani zahynout! Ostatně na možnou souvislost mezi Hainovým psaním a nějakým neznámým zvířetem upozorňuje i renomovaný slovenský spisovatel a badatel Miloš Jesenský ve své knize „Největší tajemství a záhady Slovenska – 2. část“. Znamená to , že Hain , po kterém je dodnes pojmenována ulice v Levoči , měl na mysli živého tvora nebo nějaké zvíře ? Ale o jaké zvíře by mohlo jít ?
Ve středověku, ale také v období renesance a baroka, byla zvířata, která Evropanům byla málo známá, často nazývána draky. Nejčastěji se to týkalo velkých plazů a podobných monster, hlavně krokodýlů. Ostatně to můžeme vidět například v případě tzv. brněnského draka. Ve skutečnosti se jedná o vycpaného mrtvého krokodýla, který visí ze stropu v pasáži Staroměstské radnice v Brně. Jak se tam dostal? Podle nejčastěji vyprávěného příběhu jej obyvatelům města v roce 1608 věnoval tehdy nově zvolený moravský markrabě a český a uherský král Matyáš Habsburský .
Dar neznámého krále
Vládce předtím dostal od turecké delegace darem krokodýla. A jelikož se mu toto podivné exotické zvíře pravděpodobně nelíbilo, skončilo to v Brně. Ačkoliv se zpráva o údajném Matyášově daru největšímu městu Moravy našla v dole radniční věže v Brně již v roce 1749, podle historičky a znalkyně brněnských dějin Mileny Flodrové se všechno mohlo vyvinout jinak. V brněnském archivu objevila účet na čtyři zlaté mince, zaplacený malíři za to, aby již v roce 1568 oživil barvy vycpaného draka. Podle jiných zpráv byl mrtvý brněnský krokodýl v letech 1578 a 1579 restaurován a odčerven. Mohla by tedy mít historička pravdu, když si myslí, že se drak mohl objevit jako symbol Brna již na počátku 15. století? Spojuje to s možným udělením Řádu draka městu českým a uherským králem a později i císařem Svaté říše římské Zikmundem Lucemburským za jeho zásluhy v boji proti husitům.
Jeho dračí společnost elitních křesťanských válečníků sahá až do roku 1408. Nevstoupili k ní všichni, pouze důležití spojenci Rudé lišky , jak někteří vzpurní Češi vládce nazývali.
Zde (na hradě Špilberku v Brně) byla objevena kamenná pec s erbem císaře Zikmunda, obklopená drakem, v podobě, v jaké ji známe z průjezdu Staré radnice , říká Flodrová. Ale ani spojení brněnského draka se zikmundským řádem křesťanských bojovníků proti kacířům mezi muslimskými Turky, nebo dokonce domácími kališisty, není jednoznačné. Každopádně v případě krokodýla na Staroměstské radnici by se údajně mělo jednat o prvního brněnského draka, který zde bude viset. Ale bylo to opravdu tak?
Brněnský drak z Trutnova
Podle jiné verze měl příběh o brněnském drakovi vzniknout již v 11. století. Tehdy musel být původní drak do jihomoravského města přivezen z Trutnova v severních Čechách. Vždyť toto město na řece Úpě má ve svém erbu saně. Jaký je celý příběh?
Podle Ondřeje Vašátyho , historika z Krkonošského muzea, pochází legenda od trutnovského kronikáře Simona Hütla , který ji poprvé zaznamenal v 16. století. Kdo měl být hrdinou tohoto starověkého příběhu? Tradiční příběh vypráví, že ve středověku bylo k založení města potřeba hodně dřeva, ale dřevorubci v nedalekém lese uviděli saně. Proto měli statečného rytíře pojmenovat Trut. Co se stalo potom? Říká se, že statečný drakobiják nelenosil a zabil zuřivou příšeru v jeskyni. Ale podle jiných měl být trutnovský drak zabit otrávenou ovcí naplněnou páleným vápnem. Tak či onak, samotné město Trutnov mělo být pojmenováno po nebojácném Trutovi.
V roce 1024 se v Brně konal zemský sněm. Při této příležitosti darovali obyvatelé Trutnova knížeti plyšového draka, který ho poté odkázal městu Brnu. Tam, visící na chodbě Staré radnice, odpočívá dodnes – čteme na webu Českého rozhlasu. Jaké to bylo?
Už víme, že současný brněnský krokodýl ve skutečnosti nepochází z Trutnova a nikdy odtud nepocházel. Bez ohledu na to, zda je městu daroval bratr Rudolfa II. , král Matyáš, nebo některý z jeho předchůdců. Trutnov (a zřejmě i Brno) koneckonců patřil v roce 1024 ještě do daleké budoucnosti. Co kdyby ve středověku v Krkonoších žilo velmi vzácné a dnes již vyhynulé zvíře, které ovlivnilo české a moravské legendy? Je zajímavé, že to nelze vyloučit. Vždyť o čtyři století později, v 15. století, byly pohraniční lesy nejen na severu Čech téměř neproniknutelnými lesními oblastmi . Území, kde vesele pobíhali medvědi, vlci a psi. Nebo je možná doprovázely nějaké příšery, které věda dosud neznala?
Co naznačuje pohádka z Krakova?
A co hůř, příběhy o dracích nebo jména s nimi spojená lze nalézt i na mnoha dalších místech střední Evropy. Vždyť nemusíme chodit daleko! Podobný příběh se pojí s Krakovem, kde se v tzv. říkalo, že v Dračí jeskyni pod královským hradem Wawel žil krvavý drak. Je to jen dětský vtip, nebo zkreslená vzpomínka? Wawelský drak je, podobně jako Trutnów, jedním z neoficiálních symbolů a turistických atrakcí tohoto malebného univerzitního města na řece Visle.
Podle starověké legendy žil drak ve své jeskyni přímo na vrchu Wawel. Jak už to u dobrých draků bývá, požadoval týdenní příděl dobytka a na oplátku dovolil městu žít v míru… Ale nepohrdl ani krásnými pannami. Vládce města Krak , nechtěje dále podporovat dračí šílenství, povolal své dva syny, Lecha a Kraka II . Bylo jim jasné, že draka rukama neporazí, a tak se rozhodli ho přechytračit. Následující týden byla mezi dobytkem ukryta ovčí kůže naplněná sírou, kterou chamtivě snědl. Přišel k řece, kde pil a pil a pil, dokud mu břicho neprasklo, spálené sírou – čteme v jedné z několika verzí staré polské pohádky.
Můžeme si představit, že je inspirován nějakou starověkou a skutečnou událostí? Koneckonců, proč podobné příběhy o dracích najdeme téměř po celém světě? A proč se evropské příběhy o nich shodují na jejich osídlení v temných jeskyních, jejich plazím vzhledu a jejich víceméně stálé chuti pojídat menší zvířata, princezny a obyčejné lidi? Mohlo tedy v případě údajných saní jít o skutečné zvíře, v Evropě dávno vyhynulé, s nímž se naši předkové setkali před sto nebo možná i více lety? Mohlo by se jednat o masožravého plaza neznámého vědě, jak jsou údajní draci obvykle popisováni v příbězích?
Tuto na první pohled nepravděpodobnou hypotézu kupodivu potvrzují další nepřímé indicie a vodítka. Patří mezi ně spolehlivé historické zprávy z různých míst střední Evropy. Mezi nimi nemůžeme zapomenout na legendárního měkkého červa, německého Tatzelwurma . Znám je ale také jako Springwurm neboli skákající červ!
Mrtvola rakouské bestie
Legendární netvor údajně obýval vysokohorské oblasti rakouských, švýcarských a italských Alp na začátku 20. století. Jak tento drak vypadal? Jeho tělo, dosahující délky 1,4 metru, připomínalo podivnou ještěrku nebo kubánský doutník se dvěma předními nohami! (Podle některých zdrojů měla čtyři nohy – pozn. red.). Hlava měla být kočičí a šupinatá kůže měla tmavou barvu. Proč by jeho kousnutí mělo být vysoce jedovaté? Někteří kryptozoologové se domnívají, že se mohlo jednat o vzdáleného příbuzného jedovatého mexického kůrovce, ale není to jisté.
Jak poznamenal zesnulý badatel Ivan Mackerle , v roce 1908 ve Štýrsku v Rakousku tento plaz údajně napadl lesníka. Monstrum mu skočilo na obličej ze vzdálenosti asi tří metrů. Lovec však nečekaný útok šelmy přežil, možná i díky štěstí a rozumné obraně s nožem. Teď vydrž! Proč si rakouské příšery, stejně jako draci ze starověkých pohádek, hrály také v odlehlých a vysokohorských jeskyních? Říká se, že se obvykle vynořovali až brzy ráno nebo pozdě večer.
Je to vůbec možné? Jak si vysvětlíme objev údajné zdechliny neznámého ještěra ve švýcarském kantonu Solothurn v roce 1828? Nebo snad nedávný objev kostry podobného zvířete v Rakousku v roce 1924? Našli náhodní svědci pozůstatky záhadných zvířat, Tatzelwurmů nebo jiných běžných zvířat? Bohužel žádný z nálezů nebyl prozkoumán odborníky, takže nic není jisté. Navíc bylo možné Tatzelwurma naposledy spatřit krátce před vypuknutím druhé světové války.
Hrozné příšery z Moravy
Zvuk ptačího zpěvu rozjasňuje krásný srpnový den. V poklidné tmě lesa chlapec sbírá bobule. Za chvilku jich bude mít plný košík a vydá se domů. Větve se však náhle lámou směrem k nedaleké skále. Takže se ohlédne a nemůže uvěřit vlastním očím! U kamenů na okraji lesa se objevují dvě tmavé zvířecí siluety. „Pomoc, pomoc!“ – křičí. Snaží se zachránit útěkem, ale skákající příšery jsou rychlejší. Na jedné ze sjezdovek dožene běžce a mladík se stane jejich obětí.
Jen strašidelný příběh pro zlobivé děti? Rozhodně ne! Podle dochované rakouské památky se tento zdánlivě fantastický příběh skutečně stal poblíž města Unken! Nešťastnou obětí byl syn místního farmáře Fuchse .
Setkáváme se i v naší domorodé tradici s plazími monstry? Ano. Zejména na Moravě a ve východních Čechách si lidé až do začátku 20. století vyprávěli četné příběhy o záhadných létajících hadech a dracích. Podle různých regionů byli tito podivní tvorové nazýváni prasaty, pavouky a dalšími jmény. Proč by je za letu obklopovaly jiskry nebo oheň? Šlo v těchto případech o záměnu mytologických a fiktivních monster se skutečnými kosmickými tělesy, která nám občas přelétávají nad hlavou, například meteory nebo komety (nebo UFO – pozn. red.)? Koneckonců, i tyto objekty září nebo se třpytí a to je nejlogičtější možné vysvětlení.
Tajemství, které stále odolává
Moravské a polské legendy však znají i další tajemnou příšeru. Podle české publicistky Evy Soukupové měla být tato plazí obluda vybavena pouze dvěma předními nohami. A kupodivu se také říkalo, že občas napadá a sežere pasoucí se dobytek. Z Lipníka nad Bečvou (Olomoucký kraj) se traduje pověst o pastýři, z jehož stáda muselo podobné zvíře kdysi sežrat malá jehňátka. Že příběhy o podivných plazech, takzvaných Tatzelwurmachech , jsou založeny na skutečných událostech? A nežily tyto příšery nejen v zahraničí, ale i v zemi?
Na závěr článku se přesuňme na jih Polska, poblíž hranic se Slovenskem. „V oblasti údolí Nowosadec mezi Beskydským výběžkem a Goreckými horami byli pastýři od nepaměti obtěžováni stádem podivných vetřelců. Byli velcí asi jako člověk, vypadali jako ještěrky a pohybovali se po dvou končetinách. Obvykle, i když velmi zřídka, je bylo možné vidět v lesích na horských svazích, které byly protkány nespočtem jeskyní. Lovili bezdomovecký dobytek nebo ovce na malých, hlídaných, odlehlých pastvinách,“ uvádí slavný český záhadník a spisovatel Arnošt Vašíček ve své knize „Planeta razhad: Tajemná minulost“.
Polští ještěři údajně čelili i nebojácným vlkům a naposledy byli spatřeni v roce 1897. Jejich existenci potvrzují záznamy z místního polského kláštera. A kupodivu, i ony měly údajně žít v norách v horských jeskyních. Když se podíváme na mapu, není to z polského údolí Nowosad do Vysokých Tater a Štrby (kde byl údajně v roce 1662 spatřen záhadný drak) tak daleko. Je to náhoda? Nebo možná o oblasti výskytu unikátních plazů-monster?
Mohla v našem okolí až donedávna přežít zvláštní zvířata, která vyhynula bez našeho vědomí? Koneckonců, jen ve 20. století lidské činy dohnaly desítky tisíc živočišných druhů k vyhynutí. Co tedy byly ty záhadné dračí bestie, jejichž klasifikaci a původ, dovolí-li laskavý čtenář, ponecháme na vědeckých diskusích přírodovědců…
Pozn. R. L.:
K tomuto materiálu můžeme dodat pouze to, že wawelského draka zavraždil – podle jiné verze legendy – švec Skuba s pomocí berana nacpaného sírou a dehtem. Dále víme, že Drak snědl berana, síra a dehet mu spálily vnitřnosti a tak začal chlípat vodu z Visly. Draka roztrhala pára, která vznikla nalitím vody do ohně, a drak zemřel.
Pokud jde o události v pohoří Gorce a Spiš, kde se údajně stále potulují nějací antropoidní plazi, mluvíme o neodinosaurech neboli dinosauroidech, kteří přežili 66 milionů let někde v podzemních prostorách Agharty, Plutonie nebo Pellucidaru. Poznámka: Další článek na tomto blogu bude věnován CE0 se záhadnými plazími lidmi v Brazílii. Také doporučuji další zprávy o setkáních s plazy na tomto blogu.
Zdroj: Materiál z TV Brno 1
