Kdo vyluští Voynichův rukopis? (2)
Podruhé se zastavíme u „luštitelky“ Ireny Hanzlíkové. (1)
Tentokrát u příležitosti jejího zřejmě asi prvního veřejného vystoupení 8.1.2019 na Univerzitě v Pardubicích, hojně propagovaného na internetu a na facebooku. Tuto akci jsme si tedy nemohli nechat ujít a spolu s námi dalších asi 20-25 lidí.
Konečně jsme se tedy dozvěděli, jak „luštitelka“ k řešení VR dospěla. Sdělila, že to prostě tak „vycítila“… Stejně tak „vycítila“, že jazykem VR je čeština. Na dotaz, zda jde o češtinu se spřežkami, nebo bez nich, jestli jsou to grafémy nebo fonémy atd. nedokázala odpovědět. Zjevně vůbec nevěděla, o čem je řeč.
Odborník na lingvistiku musel přímo fyzicky trpět.
Obr. 1
Zřejmě stejným pochodem, tedy „cítěním“ paní Hanzlíková zjistila, že autorem VR je Jiří z Lichtenštejna (1360 -1420). Žádný jiný rozumný argument na podporu tohoto zjištění nesdělila.
Autorka měla k dispozici knihu o Voynichově rukopisu, která vyšla díky Jitce Lenkové. Když její doprovod, pan Hejtman, zjistil, že je přítomna, měl tu drzost jí v neoficiální diskuzi po přednášce říci, že ona si už na Voynichovi nahrabala, a paní Hanzlíkové závidí, že sama nic nerozluštila…
Nakonec I. Hanzlíková řekla, že rozhodující jsou ty rostliny, a kdyby tam ta rostlina na té stránce nebyla, že by to po sobě nedokázal přečíst ani autor…
Zkrátka – paní Hanzlíková si vycucala šifru z prstu a označila si písmenka tak, aby jí to sedělo do jejího výkladu, jako kdyby se fixloval pasiáns.
Obr. 2, 3 Ukázky „dešifrování“ textu…
Za pozornost stálo pár jejích obdivovatelů. Ti udělali z akce spíše setkání nějaké sekty se svým guru, než seriózní přednáškovou akci. To, čeho byli přítomní svědky, nebyla žádná debata, ale čirý fanatismus.
Je příznačné, že v návštěvní knize webu paní Hanzlíkové si ona i správce stránek akci pochválili a neopomněli poplivat kritiky. Není to nic neobvyklého, vedle mazání nesouhlasných komentářů.
Je tedy zřejmé, že ten, kdo se o Voynichův rukopis opravdu zajímá, se prací této „luštitelky“ nemusí zdržovat.
Přínosem akce pro mimopardubické návštěvníky mohl být výlet do pěkného města, prohlídka pamětihodností a návštěva muzea.
Odpověď na úvodní otázku už známe: Paní Hanzlíková to není a nebude.
Odkazy
(1) Kdo vyluští Voynichův rukopis? (1) Infoservis, 17.11.2018. Online: http://kpufo.eu/2018/11/17/kdo-vylusti-voynichuv-rukopis-1/
- Foto : J. Lenková
Další ohlasy
- Příspěvek v návštěvní knize webu:
Karel Urban napsal: „Dobrý večer všem. Byl jsem na vaší „přednášce“ o rukopisu a větší snůšku nesmyslů jsem už dlouho neslyšel. Paní nemáte soudnost. Přečtete si knihu Voynichův rukopis od paní Lenkové, možná se i něčemu přiučíte.“
- Zpráva BCS
„Příspěvek Ireny Hanzlíkové k rozluštění Voynichova rukopisu, jak jej ona sama prezentovala na přednášce 8. ledna 2019 v Pardubicích (foto Jitka Lenková).
Povšimněte si, že znaky nejsou přepisovány ustáleným způsobem, ale jejich přepis se nahodile mění. Irena Hanzlíková se domnívá, že rukopis je psaný v češtině a že jeho autorem je Jiří I. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1360-1419), biskup v severoitalském Tridentu (dnes Trentino).
I. Hanzlíková se dále domnívá, že se jedná o soukromý deník autora, v němž autor sám sebe a to, jak se zrovna cítí, zpodobňuje jako květiny. Je zde např. zaznamenán incident, kdy větší rostlinu (autora) jako by nakopávala menší rostlina (blíže neurčený trpaslík, který autora ve skutečném životě napadl či urazil), dále autorovo sdělení, že se narodí podruhé, a šťastnější (myšlenku reinkarnace považuje katolická církev za kacířskou).
V neoficiální diskuzi po přednášce se I. Hanzlíková zmínila o tom, že autor se přiznává se ke své homosexualitě. Proto jsou záznamy šifrovány.
Dále I. Hanzlíková tvrdí, že kdyby v rukopise nebyly obrázky květin, nebyl by text po sobě schopen přečíst ani sám autor. Jako podpůrný důkaz bylo uvedeno, že hrad vyobrazený ve Voynichově rukopise je hrad v Trentinu.
Zvukový záznam z celé přednášky i všechny fotografie k dispozici na vyžádání e-mailem na adrese lenkova@volny.cz
- Pokud se objeví další ohlasy, přidáme je
