Kruhy v obilí – fenomén mimo logiku
Kruhy v obilí – fenomén mimo logiku
1. Úvod
Fenomén kruhů v obilí byl považován za jednu z nejzajímavějších záhad 20. století spojených s poznáváním „neznáma“. Vrchol popularity tohoto jevu připadl na osmdesátá léta, kdy kruhy objevující se na anglických polích přitáhly pozornost tamních médií a následně i široké veřejnosti. Po dlouhou dobu byly obrazce v obilí brány všemi sdělovacími prostředky naprosto vážně (dokonce i těmi, které byly z principu nepřátelské vůči všemu, co neslo nálepku „neznámé“ či „paranormální“). Stačí se o tom přesvědčit tak, že na internetových stránkách BBC zadáte výraz „crop circles“ a vyhledáte četné archivní články, které se tomuto tématu věnují ve velmi seriózním tónu.
Začátek nového tisíciletí znamenal postupný ústup celosvětového zájmu o kruhy v obilí. Z polského pohledu ovšem situace vypadá poněkud jinak. V Polsku lze za počátek vlny zájmu o tento jev považovat rok 2000, kdy se objevily první piktogramy ve Wylatowě. Přestože se jednotlivé kruhy objevovaly již dříve, teprve pravidelnost, s jakou se obrazce ve Wylatowě začaly vyskytovat, přilákala stále početnější skupiny badatelů a nadšenců. Ohlas, který tomuto jevu věnovala polská média, však nedosáhl úrovně toho, co se odehrávalo dříve ve Velké Británii – a to jak množstvím informací, tak především jejich kvalitou.
Způsob, jakým se v Polsku od samého počátku zkoumal původ piktogramů a vytvářely teorie o jejich vzniku, byl výrazně ovlivněn výzkumem prováděným na anglických polích již více než dvacet let. Své sehrály také kontakty se zahraničními badateli (například návštěva Nancy Talbottové v Polsku v roce 2003, kterou pozvala Nadace Nautilus) a široká dostupnost informací o tomto fenoménu na internetu. Během krátké doby tak začaly být polské piktogramy vnímány jako součást celosvětového jevu.
V roce 2006 se stále častěji hovořilo o ústupu fenoménu kruhů v obilí. V Anglii se piktogramy objevovaly později a v menším počtu než v předchozích letech. Podobná situace nastala i v Polsku. Dokonce i ve Wylatowě byla přerušena série každoročního výskytu obrazců v obilí. Klesal také obecný zájem o tento jev.
Jedním z důvodů bylo objevování piktogramů vytvářených tvůrci obrazců (cropmakery) pro komerční účely – na objednávku televizních stanic, novin a firem. Takové zakázky zbavovaly fenomén kruhů jeho tajemné aury. Geometrická složitost těchto obrazců uváděla do rozpaků ty, kteří tvrdili, že člověk není schopen během krátké doby uspořádat polehlé obilí do tak komplikovaných a rozsáhlých tvarů.
V Polsku se přihlásila skupina tvůrců obrazců nazvaná „Deskaři“ (Deskarze). Předložila důkazy o vytvoření piktogramu v Mąkowarsku (šlo o nejsložitější polský piktogram roku 2006) a přiznala se také k vytvoření několika dalších obrazců v předchozích letech. Je třeba dodat, že žádný z nich nepocházel z Wylatowa ani z jeho nejbližšího okolí.
Přestože uplynulý rok nepřinesl příznivcům kruhů v obilí příliš dobré zprávy, díky vydání knihy Roba Irvinga The Field Guide – the Art, History and Philosophy of Crop Circle Making se objevila možnost podívat se na fenomén piktogramů také očima jejich tvůrců.
Lidé, kteří pomocí desky polehávali obilí, byli obvykle nedocenění. Připisovalo se jim autorství jen několika málo obrazců, navíc těch nejméně zdařilých. Jako údajní falzifikátoři původního fenoménu neměli dobrou pověst.
Prvním badatelem, který jejich roli ve vývoji tohoto jevu začal brát vážně, byl Colin Andrews, nestor mezi výzkumníky kruhů v obilí a autor nejčtenější knihy na toto téma – The Circular Evidence. Jeho setkání s předním tvůrcem obrazců Robem Irvingem ho přivedla k přesvědčení, že úplné pochopení fenoménu, kterým se zabývá, vyžaduje zohlednit také zkušenosti této skupiny lidí.
Po dlouhá léta připravovali publikace o kruzích v obilí především nadšenci do UFO. Většina internetových stránek věnovaných tomuto fenoménu se soustředila na dokazování, že piktogramy představují formu sdělení od mimozemské civilizace. Argumenty o možnosti, že obrazce vytvářejí lidé, byly odmítány poukazováním na vědecké studie zveřejňované na stránkách www.bltresearch.com.
Výsledkem byl velmi jednostranný obraz tohoto fenoménu. O kruzích v obilí se přitom vyjadřovali také skeptici a samotní tvůrci obrazců. Výzkumy BLT Research navíc čelily mnoha kritickým připomínkám. Takové informace však ve většině materiálů věnovaných tomuto jevu (na internetových stránkách, v knihách a filmech) prakticky nenajdeme.
Nejvšestrannějším zdrojem informací jsou proto anglická internetová fóra, kde lze poznat všechny pohledy na tento fenomén – názory jeho příznivců, dlouholetých badatelů, tvůrců obrazců i skeptiků.
Tato studie je výsledkem subjektivního hodnocení, které vychází z konfrontace argumentů všech stran zapojených do fenoménu kruhů v obilí.
2. Historie kruhů v obilí
Historii kruhů v obilí lze rozdělit do dvou etap, jejichž hranici představuje zahájení činnosti prvních tvůrců obrazců – Douga Bowera a Davea Chorleyho, kteří začali obilí mechanicky polehávat. Tato dvojice přátel změnila podobu celého fenoménu. Projevilo se to nejen náhlým nárůstem počtu obrazců v obilí, ale také postupným zvětšováním jejich rozlohy a geometrické složitosti.
2.1 Historie kruhů v obilí před nástupem tvůrců obrazců
Přestože se fenomén kruhů v počáteční fázi pravděpodobně omezoval pouze na přirozený jev (nebyl narušován záměrným poleháváním obilí lidmi), ani tehdy nebyl vnímán jednotně.
Nepřesné zmínky z 9. a 17. století hledají příčiny vzniku kruhů v obilí v působení nadpřirozených sil (zlých duchů či ďábla). Lépe zdokumentované zprávy z padesátých a šedesátých let minulého století naopak spojují tento jev s přistáváním UFO.
2.1.1 Historické dokumenty z 9. a 17. století
Autorem prvního dokumentu, který se vztahuje ke kruhům v obilí, byl Agobard, biskup z Lyonu žijící v 9. století. Jeho životním posláním bylo vymýtit pověry, které považoval za neslučitelné s křesťanským učením a které pěstovala nevzdělaná část společnosti.
Agobard popisoval, že vesničané připisovali nepříznivé atmosférické jevy (kroupy, bouře), které ničily úrodu, různým zlým duchům schopným ovládat počasí. Velmi rozšířená byla víra v pravidelné návštěvy obyvatel Magonie, kteří žili na vzdáleném místě na nebi a přilétali na Zemi na lodích z mraků. Tyto lodě údajně vyvolávaly prudké bouře. Jednou ze stop po přítomnosti Magonců mělo být právě polehlé obilí.
Druhým dokumentem, který naznačuje, že se kruhy v obilí objevovaly již v minulosti, je pamflet datovaný 22. srpna 1678. Jeho titulní stranu zdobí dřevořezba zobrazující ďábla, jak kosí oves. Posečené obilí má tvar oválu a celý výjev připomíná dnešní kruh v obilí.
Pamflet vypráví o majiteli pole, který nabídne svému sousedovi práci při sekání ovsa. Během vyjednávání však majitel usoudí, že požadovaná odměna je přemrštěná, rozzlobí se a dohodu zruší se slovy: „To raději sklidí oves ďábel, než ty.“
Jeho slova se ukážou jako prorocká. V noci jsou nad ovesnými poli vidět plameny a následujícího rána se ukáže, že oves byl posečen do tvaru oválu s přesností, která údajně přesahuje lidské schopnosti.
V knize Natural History of Staffordshire, vydané roku 1686, zmiňuje Robert Plott pozorování podivných světelných anomálií – mimo jiné velmi jasných světelných koulí, které se objevovaly v noci. To samozřejmě připomíná dnes pozorované a s piktogramy spojované jevy označované jako BoL (z anglického Balls of Light, tedy světelné koule).
2.1.1 Historické dokumenty z 9. a 17. století – dokončení
V historických pramenech však můžeme najít i zmínky, které naznačují, že za znaky v obilí stojí člověk. Francouzský inkvizitor Nicolas Remy ve svém díle Daemonolatreia (tedy Uctívání Satana) zmiňuje lidi tančící v obilí, kteří za sebou zanechávali kruhové stopy.
Z uvedených příkladů je patrné, že v minulosti byly znaky v obilí vykládány jako důsledek působení nejrůznějších nečistých sil, což s ohledem na tehdejší historické souvislosti není nijak překvapivé. Svědectví, s nimiž se setkáváme, nejsou objektivní, protože se do nich promítla tehdejší víra a světonázor. Nedokonalost těchto popisů nám znemožňuje jednoznačně určit, zda byly historické kruhy v obilí vytvořeny stejným způsobem jako ty současné.
2.1.2 Kruhy v obilí v 50. letech 20. století
Jak důležitá je přesnost popisů znaků v obilí (která nejstarším svědectvím chyběla), ukazují události z padesátých let 20. století. Ukazuje se totiž, že charakter nalezených stop se v jednotlivých případech lišil.
V roce 1952 byl v Lamontu ve státě Missouri objeven kruh o průměru pěti metrů, uvnitř kterého se nacházely zcela vysušené rostliny. Mnoho lidí později tvrdilo, že ještě před objevením znaku byli v této oblasti svědky přeletu UFO. V roce 1954 byl ve francouzském La Roche-Brenil pozorován přistávající světélkující objekt. Na místě události byl později nalezen kruh pokrytý něčím, co připomínalo popel. Ve stejném roce bylo také v americkém Wincantonu spatřeno UFO o průměru 15 metrů s kovovým povrchem. Následujícího dne byl objeven kruh polehlé trávy, která na některých místech nesla stopy po ožehnutí.
2.1.3 „Hnízdo UFO“ v Tully
Nejpozoruhodnějším a nejpodrobněji zdokumentovaným případem byl ovšem incident v australském Tully v roce 1966. Svědkem události byl zaměstnanec místní farmy John Padley. Jednoho lednového rána jel traktorem směrem k vodní laguně zvané Horseshoe Lagoon, když zaslechl syčivý zvuk. Byl tak hlasitý, že přehlušoval i hluk motoru traktoru. John Padley se nejprve domníval, že zdrojem zvuku je prasklá pneumatika. Seskočil z traktoru a tehdy spatřil nad stromy rotující objekt ve tvaru létajícího talíře. Po chvíli se neidentifikovaný objekt mírně naklonil na bok a bleskově odletěl.
Padley se vydal na místo, nad kterým se létající objekt vznášel, a všiml si, že v hustém rákosí se nachází kruhová mezera o průměru přibližně deseti metrů. Voda v ní se stále otáčela. Když farmář o události informoval svého zaměstnavatele a společně se vrátili na místo, spatřili na hladině vody rostliny vytržené i s kořeny a uspořádané ve směru hodinových ručiček. Ve vzduchu byl cítit zápach síry.
Díky médiím se incident v Tully stal natolik známým, že místní úřady zahájily vyšetřování. Po jeho skončení byla zveřejněna oficiální verze událostí: kruhy v rákosí měly být výsledkem působení malých vzdušných vírů, které se v dané oblasti často vyskytují. Ufologové však takové vysvětlení nepřijali. Argumentovali tím, že John Padley byl svědkem vzniku kruhu v rákosí za jasného a bezvětrného dne. Také sám svědek ujišťoval, že v minulosti vídal vzdušné víry a že vypadaly zcela jinak než objekt, který spatřil onoho dne.
Kruhy v rákosí objevené v Tully jsou výjimečné především tím, že vzhledem k místu svého výskytu lze vyloučit možnost, že je vytvořil člověk (u jiných případů je třeba s takovou možností počítat). Je těžké si představit vtipálka, který by jednu rostlinu po druhé vytrhával z plochy o průměru deseti metrů, zvláště když se rákosí nacházelo ve vodě hluboké jeden a půl metru. Další fází takového krkolomného úkolu by pak bylo pečlivé uspořádání rostlin do spirály na vodní hladině. Tuto možnost proto nezvažovali ani nejzarytější skeptici.
Události v Tully byly široce komentovány a, jak se později ukázalo, staly se inspirací pro tvorbu prvních tvůrců obrazců.
2.1.4 Záhadné události ve Warminsteru
Další zajímavá série událostí souvisejících s výskytem znaků v obilí se odehrála v roce 1964 v anglickém Warminsteru. Místní tisk informoval o řadě podivných jevů v této oblasti: o tajemných vibrujících zvucích, jejichž zdroj se nepodařilo zjistit, o ptácích, kteří bez jakékoli přirozené příčiny současně padali k zemi, a také o neviditelné energii, která na lidi fyzicky útočila.
Po nějaké době byly v okolí pozorovány světelné koule, které prolétávaly nebo se vznášely nad obzorem, a také neidentifikované létající objekty. Konečným výsledkem bylo objevení kruhů v obilí.
2.1.5 Kruhy v obilí a Billy Meier
Za zmínku stojí také skutečnost, že v sedmdesátých letech se kruhy v obilí objevily na farmě Billyho Meiera ve Švýcarsku. Meier byl člověk, který tvrdil, že je v kontaktu s návštěvníky ze souhvězdí Plejád. Jako důkaz těchto setkání předložil sérii fotografií a filmových záznamů. Zatímco jedni je považovali za důkaz přítomnosti mimozemských civilizací na Zemi, druzí je označovali za zjevné fotomontáže.
Meier tvrdil, že byl svědkem toho, jak UFO zanechávala po přistání kruhové stopy. Žádný z jeho filmů zachycujících létající objekty UFO však takovou událost nezaznamenal.
Shrneme-li historii kruhů v obilí v období před nástupem prvních pravidelných tvůrců obrazců, je třeba upozornit na následující skutečnosti:
- Neexistují zprávy o znacích se složitou geometrií, jaké známe dnes.
- Znaky objevující se v obilí, trávě a rákosí měly různé vlastnosti. Nejčastěji byly rostliny pouze přitisknuté k zemi, někdy však byly také vysušené nebo nesly stopy po ožehnutí. Objevovaly se rovněž zprávy o látce připomínající popel, která se nacházela uvnitř kruhu.
- Před incidentem v Tully v roce 1966, kterému média zajistila značnou publicitu, se kruhy objevovaly na různých místech světa. Neexistují zprávy o tom, že by se znaky pravidelně objevovaly v určité konkrétní oblasti. To umožňuje předpokládat, že v tomto období ještě tvůrci obrazců nepůsobili.
- Kruhy v obilí byly nejprve vysvětlovány působením zlých duchů a od poloviny 20. století jako stopy po přistání UFO. Takový názor zdánlivě podporovala i svědectví očitých pozorovatelů.
2.2 Historie kruhů v obilí po nástupu prvních tvůrců obrazců
Od roku 1976 začali lidé napodobovat přirozený fenomén kruhů v obilí. Dvojice prvních tvůrců obrazců zpočátku vytvářela jednoduché znaky ve tvaru kruhu. Jejich cílem totiž bylo věrně napodobit obrazce, které se objevovaly v předchozích letech a které byly spojovány s přistáním létajících objektů UFO. Teprve postupem času se kruhové polehlé plochy proměnily ve složité piktogramy, které začaly být interpretovány jako forma poselství od mimozemské inteligence.
2.2.1 Doug Bower a Dave Chorley dávají fenoménu nový směr
Zlomovým okamžikem v historii kruhů v obilí bylo zahájení činnosti dvojice prvních tvůrců obrazců – Douga Bowera (iniciátora nápadu a hlavního hybatele celého projektu) a Davea Chorleyho (jeho věrného pomocníka).
V létě roku 1976 se dva přátelé, které spojoval umělecký zájem a páteční posezení v hospodě, rozhodli připravit obyvatelům okolí ufologickou atrakci. Pomocí kovové tyče vytvořili Doug a Dave svůj první znak v obilí o průměru deseti metrů (takové rozměry měly kruhy, o kterých četli v ufologických knihách).
Následujícího rána netrpělivě čekali, jakou reakci jejich první dílo vyvolá. Uplynul den a potom další, ale nikdo se o podivných znacích v obilí nezmínil. Nepodařilo se objevit ani další kruhy. Důvod byl prostý: na rovném terénu nebyly kruhy snadno viditelné. Možná si jich někdo všiml až během sklizně. Tak dlouhá doba od jejich vytvoření však způsobila, že kruhy ztrácely na kvalitě (polehlé obilí se částečně narovnávalo) a zemědělci je považovali za přirozené škody způsobené bouřkou.
Dave, který do tohoto podniku vkládal méně nadšení než jeho přítel, byl v jednu chvíli blízko tomu, že s pravidelnými výpravami přestane. Doug Bower ho však přesvědčil k dalšímu pokusu. Tentokrát vybral místo v mírné terénní prohlubni, aby byl znak lépe viditelný. Rozhodnutí se ukázalo jako správné a tentokrát si jejich úsilí někdo všiml.
Doug a Dave pak každý pátek (právě v tento den se scházeli v hospodě) vytvářeli další kruhy. Fenomén tajemných stop v obilí přitahoval stále větší pozornost médií i veřejnosti.
První tvůrci obrazců se od samého počátku snažili nezanechávat po sobě žádné stopy, a proto vstupovali do polí po kolejových řádcích. Jejich prvním pracovním nástrojem byla kovová tyč. Chodili po kolenou, společně ji přitlačovali z obou stran a tímto způsobem polehávali obilí. Časem tento nepohodlný nástroj nahradili takzvaným „stomperem“. Pod tímto názvem se skrývá jednoduché zařízení v podobě prkénka, k němuž je na dvou protilehlých koncích připevněn provaz. Stomper umožňuje vytvářet polehlé plochy v obilí ve stoje.
2.2.2 Meadenovy teorie motivují tvůrce obrazců
Zpočátku získaly popularitu dvě teorie vysvětlující původ kruhů v obilí.
První z nich plně odpovídala očekáváním Douga Bowera. Ufologové s odvoláním na podobné případy ze šedesátých a sedmdesátých let vykládali podivné znaky v obilí jako stopy po přistání UFO.
Média naopak propagovala jinou, údajně více „vědeckou“ teorii doktora Terrence Meadena. Ten předpokládal, že kruhy v obilí jsou výsledkem jedinečného atmosférického jevu v podobě elektricky nabitého vzdušného víru.
Meadenovy vědecké výklady Douga a Davea nesmírně rozčilovaly. Aby dokázali, že jsou nesprávné, rozhodli se k hlavnímu kruhu přidávat další, menší kruhy. Když Meaden svou teorii přizpůsobil novým okolnostem, dvojice vtipálků přistoupila k ještě výraznějším změnám: začala vytvářet nejen kruhy, ale také spojovací cesty.
Díky doktoru Meadenovi, který si toho samozřejmě nebyl vědom, se tak jednotlivé kruhy postupně proměnily ve stále složitější piktogramy.
2.2.3 Tajemství prvních tvůrců obrazců odhaleno
V roce 1992 se Doug a Dave rozhodli konečně veřejně odhalit své tajemství. Doug Bower v rozhovoru zveřejněném v knize The Field Guide uvádí dva důvody tohoto rozhodnutí.
Především se výrazně zhoršoval zdravotní stav jeho partnera a polehávání obilí vyžadovalo značnou fyzickou námahu. Druhý důvod souvisel s nástupem napodobitelů, které přilákala publicita, jakou tomuto fenoménu zajistila média. Nejprve kopírovali návrhy Douga a Davea, později však zašli ještě dál. V roce 1990 vytvořili složitý piktogram, který zastínil všechno, co do té doby vzniklo. Tento piktogram byl dokonce použit na obalu výběrového alba největších hitů známé rockové skupiny Led Zeppelin.
Doug a Dave si uvědomili, že konkurenci už nikdy nebudou schopni dorovnat a že nastala nejlepší chvíle ukončit svou činnost a odhalit pravdu.
Příběh prvních tvůrců obrazců byl zveřejněn v časopise Today v článku nazvaném The Men Who Conned the World („Muži, kteří oklamali svět“).
Článek samozřejmě vyvolal v komunitě badatelů kruhů v obilí bouřlivé reakce. Část lidí považovala celou záhadu za vyřešenou a přestala se o tento fenomén zajímat. Jiní naopak považovali odhalení Douga a Davea za součást dezinformační politiky tajných služeb, jejímž cílem mělo být odvedení pozornosti od skutečné podstaty tohoto jevu.
První tvůrci obrazců však předložili důkazy jak o své schopnosti vytvářet polehlé obrazce, tak o tom, že se této činnosti věnovali již řadu let. Dokládala to fotografická dokumentace.
2.2.4 Stále složitější vzory
Ukončení činnosti prvních tvůrců obrazců nemělo na rozsah tohoto fenoménu žádný negativní vliv. Právě naopak – rostl nejen počet znaků v obilí, ale také jejich velikost a geometrická složitost.
Když byli Doug a Dave požádáni, aby předvedli své schopnosti, vytvářeli znaky, které se jak geometrickou složitostí, tak kvalitou polehnutí obilí zdály být něčím zcela odlišným od nově vznikajících, dokonale provedených piktogramů.
Toto srovnání poskytlo podnět k tomu, aby se nově vznikající kruhy v obilí začaly považovat za výsledek působení neznámé síly, jejíž tvůrčí schopnosti výrazně převyšují možnosti člověka.
Tomuto názoru napomáhala také svědectví o anomáliích doprovázejících vznik piktogramů. Nejčastěji se uváděly krátké a intenzivní světelné záblesky nad poli a přelety světelných koulí…
„…a poruchy elektronických zařízení. S ohledem na známý článek v časopise Today badatelé kruhů v obilí samozřejmě počítali s možností, že obrazce vytvářejí lidé. Autorství však přisuzovali tvůrcům obrazců pouze u těch nejméně zdařilých znaků – tedy u těch, v nichž bylo obilí nedbale uspořádáno nebo které vykazovaly zjevné chyby v provedení.“
2.2.5 Kontroverzní prohlášení „80/20“
Zatímco zveřejnění novinového odhalení o činnosti Douga a Davea v časopise Today představovalo pro zastánce teorie spojující kruhy s působením mimozemské civilizace úder zvenčí, v roce 2000 byla jejich přesvědčení zpochybněna samotným nejznámějším badatelem tohoto fenoménu – Colinem Andrewsem.
Na základě vlastního šetření, při němž mimo jiné zaměstnal soukromého detektiva, prohlásil, že nejméně 80 % anglických piktogramů vytvořili tvůrci obrazců. Andrews navíc tvrdil, že „autentické“ znaky mívají zpravidla nejjednodušší geometrii.
Toto prohlášení bylo v naprostém rozporu s dosavadním přesvědčením. Většina badatelů totiž zastávala zásadu, že čím složitější je piktogram, tím menší je pravděpodobnost, že ho vytvořil člověk. Hranice tvůrčích možností autorů obrazců odhadovali mnohem níže, než by vyžadovaly schopnosti potřebné k vytvoření těch nejsložitějších formací.
Také poměr 80 ku 20 ve prospěch obrazců vytvořených člověkem byl pravým opakem dosavadních odhadů, které vycházely mimo jiné z výsledků výzkumů doktora Levengooda z organizace BLT Research. Ten odhadoval, že lidským dílem je pouhých 5 % piktogramů. Vzhledem k těmto okolnostem není divu, že Andrewsovo prohlášení vyvolalo nedůvěru, a dokonce pobouření.
Následující roky však ukázaly, že Andrews měl naprostou pravdu – úloha tvůrců obrazců ve fenoménu kruhů v obilí byla skutečně značně podceňována.
V novém tisíciletí získala popularitu nová forma reklamy. Tak známé společnosti, jako je Nike, i masová média se rozhodly využít k reklamním účelům tajemný fenomén kruhů v obilí. Na polích proto vznikaly propracované obrazce, které vytvářela skupina „Circlemakers“ (známá uživatelům internetu díky stránce www.circlemakers.org) nebo Matt Williams.
Ukázalo se, že složité znaky lze vytvořit důmyslnou kombinací kružnic a přímých linií. Tvůrci obrazců tedy nejsou jen vtipálci, ale také umělci, kteří rozvinuli novou podobu umění.
Shrneme-li historii kruhů v obilí od chvíle, kdy se objevili první pravidelně působící tvůrci obrazců, je třeba upozornit na následující skutečnosti:
- Znaky v obilí se vyznačovaly stále složitější geometrií. Nejvyšší úroveň geometrické složitosti dosahovaly piktogramy v oblastech, kde působili zkušení tvůrci obrazců.
- Počet znaků v obilí prudce rostl. Výrazný pokles byl zaznamenán až v roce 2006.
- Většina badatelů pocházejících z ufologického prostředí začala kruhy vykládat jako formu sdělení od mimozemské inteligence.
- Pozornost badatelů se soustředila především na nejsložitější piktogramy. Jednoduché kruhové znaky byly při výzkumu většinou opomíjeny.
3. Výzkum kruhů v obilí
Publicita, kterou kruhům v obilí zajistila média, přilákala mnoho lidí, kteří se rozhodli zkoumat tento fenomén na vlastní pěst. Většina z nich snila o tom, že se stane přímým svědkem okamžiku, kdy piktogram vzniká.
Na anglická pole, do míst a v době, kdy se znaky v obilí obvykle objevovaly, přijížděly stále větší skupiny nadšenců. Objevily se také pokusy využívat kamery k nepřetržitému pozorování a zaznamenávání tohoto obtížně zachytitelného fenoménu.
Přicházeli lidé, jejichž cílem bylo dokumentovat svědectví očitých pozorovatelů – jak samotného vzniku piktogramů, tak tajemných anomálií, které tento jev doprovázely. Jiní se pokoušeli rozluštit sdělení ukryté v geometrii piktogramů.
Do řešení záhady se zapojili také vědci. Popularita tohoto fenoménu přivedla do debaty nejen jeho příznivce, ale také skeptiky, například členy italské organizace CICAP, kteří se snažili dokázat, že kruhy v obilí mají jednoduché a racionální vysvětlení.
Výzkumem piktogramů se zabývala řada lidí a používali přitom různé metody. Jejich práce však nebyla koordinována a často ani náležitě dokumentována. Z tohoto důvodu lze seriózně posoudit pouze část těchto výzkumů – především ty, které byly publikovány ve vědeckých časopisech.
3.1 Vědecký výzkum
Vědecký výzkum kruhů v obilí zahájil v osmdesátých letech minulého století doktor Terence Meaden. Jeho teorii později rozvinul W. C. Levengood z organizace BLT Research.
Kritický komentář k Levengoodovým pracím a také upravenou teorii následně předložil doktor Eltjo Haselhoff z konkurenční organizace CCCS.
Práce posledních dvou vědců – dvě Levengoodovy a jedna Haselhoffova – byly publikovány ve vědeckém časopise Physiologia Plantarum. V mnoha materiálech o kruzích v obilí jsou tyto studie uváděny jako hlavní argument pro tvrzení, že část piktogramů vznikla působením složitého jevu, na němž se podílí elektromagnetická energie.
Méně známé jsou však kritické připomínky k těmto článkům, které napsali italští skeptici z organizace CICAP, i stanovisko vydavatele časopisu Physiologia Plantarum k tomuto sporu.
3.1.1 Jsou kruhy v obilí problémem pro meteorology?
Média od samého počátku upřednostňovala vědecké vysvětlení fenoménu kruhů v obilí před tvrzeními ufologů o přistávání kosmických lodí (která převládala v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století) nebo o poselství od mimozemské civilizace (od devadesátých let).
V osmdesátých letech citovalo mnoho novin doktora Terence Meadena, který prohlašoval, že se mu podařilo záhadu kruhů v obilí vyřešit pomocí meteorologických poznatků.
Meaden se domníval, že znaky v obilí vznikají působením vírů elektricky nabitého vzduchu. Je třeba zdůraznit, že při formulování této teorie vůbec nebral v úvahu možnost, že kruhy vytvářejí lidé, kteří v té době působili v naprostém utajení.
Když se na polích místo jediného kruhu začalo objevovat více kruhů, pokoušel se Meaden svou teorii upravovat. Jakmile se však fenomén začal vyvíjet směrem ke složitým piktogramům, musel vědec připustit, že vysvětlení záhady pomocí meteorologického jevu už nepřipadá v úvahu.
3.1.2 Teorie atmosférického plazmatu W. C. Levengooda
Dalším vědcem, který se pokusil vyřešit záhadu kruhů v obilí, byl W. C. Levengood. Společně s Nancy Talbottovou a Johnem Burkem založil organizaci BLT Research.
Výsledky Levengoodovy práce jsou dodnes považovány za nejsilnější argument pro tvrzení, že většina piktogramů nemůže být výsledkem mechanického polehnutí obilí pomocí prkna.
Levengood byl autorem dvou ze tří odborných studií o tomto fenoménu, které vyšly ve vědeckém časopise Physiologia Plantarum.
V roce 1994 zveřejnil tento časopis Levengoodův článek nazvaný „Anatomické anomálie u rostlin pocházejících z kruhů v obilí“. Autor v něm popisoval anomálie, jako jsou zduřelá kolénka obilnin, jejich prodloužení a ohnutí nebo změny v klíčení semen odebraných z piktogramu ve srovnání s kontrolním vzorkem.
Levengood tvrdil, že zkoumané rostliny vykazují znaky svědčící o působení silného vzdušného víru, ionizace, elektrického pole a krátkodobě působící vysoké teploty. Předpokládal, že příčinou těchto účinků byl plazmový vír.
Na tomto místě je třeba uvést několik obecných vysvětlení.
Plazma je ionizovaný plyn s dostatečně vysokou koncentrací nabitých částic v podobě iontů a elektronů. Plazma silně reaguje na vnější elektrické a magnetické pole. Je také dobrým vodičem elektrického proudu.
Ve stavu plazmatu se nachází více než 99 % hmoty vesmíru, pokud bereme v úvahu tu část, kterou lze lidskými prostředky pozorovat.
V pozemských podmínkách se plazma vyskytuje jen zřídka. Můžeme se s ní setkat při atmosférických elektrických výbojích, v plameni, elektrickém oblouku a výbojových lampách. Zemské atmosférické plazma se objevuje až ve výšce nad 50 kilometrů nad mořem, ve vrstvě nazývané ionosféra.
Levengood předpokládal, že vír takového atmosférického plazmatu je stahován k zemskému povrchu a způsobuje jím objevené anomálie.
Na formulaci této hypotézy mělo nepochybně vliv zkoumání obilné formace, která se objevila v anglickém Cherhillu v roce 1993, tedy rok před zveřejněním článku.
Podle Levengoodova výzkumu bylo v pletivu některých rostlin nacházejících se ve středu piktogramu zataveno železité sklo, které obsahovalo částice meteoritického původu. Zkoumaný piktogram vznikl v srpnu, v době meteorického roje Perseid.
Jak známo, meteority při vstupu do zemské atmosféry obvykle shoří a do atmosféry se dostávají pouze mikroskopické částice meteoritického prachu. Levengood proto usoudil, že tyto částice byly působením silného magnetického pole přitahovány sestupujícím plazmovým vírem z horních vrstev atmosféry.
Částice meteoritického prachu byly roztaveny mikrovlnami ještě předtím, než plazmový vír narazil na zemský povrch. Konečným výsledkem měl být vznik piktogramu a anomálie v podobě meteoritického skla zataveného do rostlinných pletiv.
Druhý Levengoodův odborný článek, jehož spoluautorkou byla Nancy Talbottová, vyšel v roce 1999 pod názvem „Rozptyl energie v obilných formacích po celém světě“.
Autor v něm odhadl, že více než 95 % obilných formací vzniklo působením víru atmosférického plazmatu. Zároveň se snažil dokázat, že anomálie v podobě prodloužených kolének obilnin nelze vysvětlit účinkem fototropismu a gravitropismu.
Po zveřejnění článku z roku 1994 se totiž objevily názory, že stébla obilnin přitisknutá k zemi se přirozeným způsobem – díky pružnosti kolének – obracejí směrem ke světlu. To vede k ohýbání a prodlužování kolének.
Levengood se odvolával na experiment s kruhem v obilí vytvořeným pomocí prkna. Naměřené přírůstky délky kolének v tomto kruhu činily přibližně 2 % denně.
Levengood porovnával malé přírůstky délky kolének v pokusném kruhu vytvořeném pomocí prkna s formacemi, které považoval za autentické. Předmětem jeho analýzy byly tři jednoduché kruhy z anglických lokalit Devizes a Sussex a z amerického Chehalisu, stejně jako složitější spirálovitá formace z Beckhamptonu.
Tři dny po objevení piktogramů dosahovalo prodloužení kolének uvnitř těchto formací hodnot mezi 30 a 200 %. Vědec dospěl k závěru, že tak výrazné změny nemohly být v žádném případě výsledkem přirozených procesů, k nimž dochází v piktogramech vytvořených pomocí prkna.
Tentokrát se Levengood nespokojil s jednoduchým zjištěním, že kolénka obilnin v piktogramu jsou výrazně delší než v kontrolním vzorku odebraném mimo piktogram. Zkoumal také závislost mezi délkou kolének a jejich vzdáleností od středu obilné formace.
Podle jeho měření se délka kolének od středu ke kraji kruhu exponenciálně zmenšovala. To odpovídá elektromagnetické absorpci energie popisované Beerovým–Lambertovým zákonem.
Levengood tak předložil ještě silnější argument než ve své první publikaci, že podobné anomálie rostlin vylučují možnost jejich polehnutí pomocí prkna.
3.1.3 Model BoL Eltja Haselhoffa
Poslední odborná studie o kruzích v obilí publikovaná ve vědeckém časopise vyšla v roce 2001. Jejím autorem byl Eltjo Haselhoff a formálně šlo o komentář k článku Levengooda a Talbottové z roku 1999.
Ve skutečnosti však autor věnoval komentáři pouze první část své práce a ve druhé rozvinul vlastní teorii.
Haselhoff vytkl autorům článku z roku 1999 dvě chyby při analýze dat. Na jejich základě ukázal, že model elektromagnetického záření navržený Levengoodem nebyl správný, a nahradil ho vlastním modelem.
Tvrdil, že za způsob absorpce záření, který vyplýval z analýzy Levengoodem odebraných vzorků, nemohl být odpovědný vír atmosférického plazmatu sestupující až k zemskému povrchu. Příčinou musel být bodový zdroj záření nacházející se v určité výšce nad poli.
Haselhoff svůj model označil názvem BoL (z anglického ball of light, tedy světelná koule). V okolí míst, kde se piktogramy objevovaly, totiž byly pozorovány neidentifikované světelné koule a někteří svědkové tvrdili, že právě ony vytvářejí znaky v obilí.
Haselhoff následně správnost své teorie obhajoval v článku zveřejněném na webových stránkách organizace CCCS (Centre for Crop Circle Studies), kterou vedl.
Představil případ z Nizozemska, kdy svědek pozoroval světelnou kouli vznášející se nad poli. Později byl na tomto místě nalezen kruh v obilí. Když Haselhoff do svého modelu BoL dosadil příslušné údaje získané na základě vzorků odebraných z piktogramu, vypočítal, že kulový zdroj…
…zdroj záření se nacházel právě v takové výšce, jakou odhadl svědek. To podle Haselhoffa představovalo další argument potvrzující správnost jeho modelu.
3.1.4 Meteoritický prach, aneb Irvingův žert
Nejvíce představivost podněcující Levengoodova zpráva se týkala (již dříve popsaného) objevu meteoritického prachu v kruhu v obilí v Cherhillu. Tento nález se zdál potvrzovat hypotézu, že za vznikem kruhů stojí vír atmosférického plazmatu.
Levengoodův převratný objev byl zpochybněn už o rok později. Jeden z nejznámějších tvůrců obrazců, Rob Irving, totiž prohlásil, že formaci v Cherhillu vytvořil právě on a že na vybraných místech kruhu také rozsypal železné piliny.
Na podzim Irving na výstavě v Londýně představil nádobu pocházející z chemické laboratoře Oxfordské univerzity, kterou mu poslal jeho známý. Navrhl, aby byl její obsah prozkoumán a porovnán se sklovitou látkou nalezenou v piktogramu v Cherhillu. V roce 1995 napsal Levengoodovi z BLT Research otevřený dopis, v němž navrhoval, aby nové zkoumání provedla nezávislá instituce. Na tuto výzvu však nikdo neodpověděl, přestože k jejímu serióznímu přijetí vyzýval i známý badatel Montague Keen.
V roce 1999 se o celé záležitosti dozvěděl další vědec, Rodney Ashby, a rozhodl se podivný povlak zanechaný v kruhu v Cherhillu prozkoumat sám. Jakmile obdržel vzorky, zahájil jejich analýzu a v roce 2001 zveřejnil zprávu o svých výsledcích.
Ashby od samého počátku věděl o prohlášení Roba Irvinga. Už po předběžném prozkoumání vzorků však vyloučil, že by zkoumaná sklovitá látka mohla vzniknout z rozsypaných železných pilin. Irvingovo tvrzení proto považoval za nepravdivé. Současně ale zpochybnil také Levengoodův názor, že zkoumaný vzorek vznikl roztavením meteoritického prachu.
Krátce po zveřejnění zprávy navázal vědec korespondenci s údajným tvůrcem piktogramu Robem Irvingem. Díky ní získal Ashby k analýze také obsah nádoby z chemické laboratoře.
Teprve tehdy se ukázalo, že to, co Irving nesprávně označoval za železné piliny, byl ve skutečnosti železný prach. Něco, co laikovi připadalo jako nepodstatný rozdíl, představovalo pro vědce zásadní odlišnost.
S ohledem na nové poznatky se Rodney Ashby pustil do opakované analýzy a nakonec se přiklonil k Irvingově verzi. Podrobnosti tohoto rozboru lze najít na stránce:
http://www.xstreamscience.org/H_Glaze/H_Glaze_0.htm
Jsou tam mimo jiné fotografie nádoby se železným prachem. Poštovní formulář nalepený na nádobě potvrzuje datum jejího odeslání a také adresu odesílatele i příjemce.
Abychom pochopili, jak sklovitá látka vznikla, musíme znát okolnosti jejího objevení, o nichž se Levengoodova studie nezmiňovala.
Podivný nález učinila dvojice badatelů – Peter Sorensen a Busty Tylor. Při obchůzce polí si všimli nápadně odlišné plochy v již sklizeném obilí. Působilo to jako pozůstatek kruhu v obilí. Badatelé zjistili, že jak na zemi, tak na zmačkaných zbytcích obilí se nachází podivný hnědý povlak.
Majitel pole jim vyprávěl, že před objevením znaku v obilí vydatně pršelo. Ujišťoval také, že podivného povlaku si všiml teprve při sklizni a nedokázal najít žádné rozumné vysvětlení jeho původu.
Ashby ve své opravě původní studie vysvětlil, že železný prach rozsypaný Irvingem nejprve zkorodoval působením deště a následně byl pracovními stroji při sklizni zatlačen do rostlin a půdy.
Potvrzením toho, že formace, v níž byl podivný povlak nalezen, skutečně pocházela od Irvinga, byla fotografie, kterou tvůrce obrazce poskytl. Byl na ní vidět obrys formace z cesty. Vzhledem k tomu, že kruh byl objeven až po sklizni obilí, fotografie dokazovala, že Irving se na tomto místě nacházel ještě předtím, než se celá záležitost dostala do médií.
3.1.5 Kritická studie italských skeptiků
V roce 2005 zveřejnili Francesco Grassi, Claudio Cocheo a Paolo Russo z italské skeptické organizace CICAP kritický komentář k Haselhoffovu článku z roku 2001 a nepřímo také k dřívějším pracím Levengooda z BLT Research.
Úplné znění zprávy lze najít na stránce:
http://www.cicap.org/crops/en/jse_19_2_159-170_2005.pdf
Závěrem studie je, že teorie o podílu elektromagnetického záření na vzniku kruhů v obilí není podložena dostatečnými důkazy. Autoři poukazují na následující nedostatky:
- Nedostatečné množství vstupních údajů – vzorky byly odebírány z příliš malého počtu míst.
- Nekonzistentní určování toho, co má být považováno za kontrolní vzorek.
- Vynechávání údajů, které neodpovídaly předem stanovené hypotéze.
- Nezohlednění důležitých faktorů v modelu – například nesprávný předpoklad, že rostliny jsou vůči záření zcela průhledné.
- Omezená použitelnost modelu – vztahuje se pouze na kruhy, přestože většina piktogramů obsahuje i další prvky, například spojovací cesty.
Kritické připomínky italských skeptiků byly zaslány časopisu Physiologia Plantarum, v němž byly publikovány články Levengooda a Haselhoffa. Vydavatel vědeckého časopisu se s pochybnostmi autorů plně ztotožnil. Rozhodl se je však nezveřejnit a své rozhodnutí odůvodnil neochotou dále se tomuto tématu na stránkách časopisu věnovat.
Potvrzuje to dopis zaslaný organizaci CICAP, jehož obsah je dostupný na stránce:
http://www.cicap.org/crops/en/013.htm
Haselhoff později zveřejnil předběžnou odpověď na kritiku italských skeptiků. Za hlavní obranný argument zvolil tvrzení, že jeho článek je třeba chápat pouze jako úvod k závažnější diskusi a že měl charakter komentáře, nikoli vědecké studie.
Na většinu věcných námitek však neodpověděl. Neučinil tak ani později, navzdory svým příslibům.
Objektivní rozbor argumentů, které předkládali Haselhoff a členové CICAP, musí vést pouze k jedinému závěru: kritika italských skeptiků byla zcela oprávněná a přesvědčivá. Ostatně potvrdil to i vydavatel časopisu Physiologia Plantarum.
3.1.6 Mylná představa o hodnotě vědeckých prací zabývajících se kruhy v obilí
Mezi nadšenci do kruhů v obilí je poměrně rozšířené přesvědčení, že práce doktora Levengooda z BLT Research a Eltja Haselhoffa z konkurenční organizace CCCS vědecky dokazují, že za vznikem (alespoň části) kruhů v obilí stojí tajemný jev, který se mimo jiné projevuje vyzařováním silného elektromagnetického záření.
Bohužel jsou málo známé kritické připomínky k těmto pracím – a to jak ze strany skeptiků, tak od pozornějších příznivců kruhů, kteří zpochybňují důkladnost a spolehlivost těchto výzkumů.
Ve skutečnosti se vědecký výzkum kruhů v obilí stále nachází na samotném začátku. Dosud nepřinesl věrohodnou odpověď na základní otázku: jak odlišit kruhy mechanicky vytvořené člověkem od těch, které jsou považovány za důsledek působení neznámé síly?
3.2 Jiné metody výzkumu kruhů
Vzhledem k tomu, že jen málo vědců bylo ochotno riskovat svou pověst výzkumem fenoménu s nálepkou „paranormální“, pokoušeli se záhadu kruhů v obilí většinou řešit obyčejní lidé, kteří neměli odborné znalosti z biologie ani fyziky.
Níže jsou představeny nejrozšířenější metody takového výzkumu a jejich výsledky.
3.2.1 Shromažďování svědectví očitých pozorovatelů
Jakmile se fenomén kruhů v obilí díky zájmu médií stal známým, snem mnoha jeho příznivců bylo spatřit na vlastní oči okamžik, kdy znaky v obilí vznikají.
Ti nejvytrvalejší trávili mnoho dní na polích, kde se piktogramy obvykle objevovaly nejčastěji, v naději, že spatří tajemné tvůrce přímo při práci.
Na internetu lze najít desítky svědectví popisujících okamžik vzniku kruhů nebo podivné jevy, které jejich objevení předcházely. Základním problémem takových výpovědí je samozřejmě jejich věrohodnost. Nemůžeme mít jistotu, zda svědkové mluví pravdu, a pokud ano, zda jejich pozorování nevychází z nesprávného výkladu přirozených jevů.
Očití svědkové popisovali nejrůznější okolnosti vzniku kruhů v obilí. Někteří hovořili o UFO, které směrem k poli vysílalo laserový paprsek. Jiní popisovali velkou červenou kouli, která se snášela do výšky několika metrů nad zemí a vyzařovala jakousi neviditelnou energii, jež způsobovala okamžité polehnutí obilí.
Další svědectví se týkají malých bílých kuliček pohybujících se těsně nad obilím, jako v proslulém filmu z Oliver’s Castle. Objevují se také zmínky o světelném víru energie nebo o mohutném zvuku, který bez jakýchkoli viditelných efektů vytvořil piktogram během zlomku sekundy.
Jak je tedy z uvedených příkladů patrné, svědectví jsou velmi různorodá a jen obtížně v nich lze nalézt nějaký společný jmenovatel.
3.2.2 Sledování pomocí kamer
Badatelé kruhů v obilí si uvědomovali, že mají-li přesvědčit širší veřejnost o tajemném původu těchto obrazců, potřebují silnější důkaz než pouhé slovní výpovědi očitých svědků.
Snem nejznámějšího badatele kruhů Colina Andrewse se proto stalo zaznamenat okamžik vzniku znaků v obilí pomocí kamery.
První pokus se uskutečnil v roce 1989 pod krycím názvem „White Crow“. Tým vedený známým badatelem rozmístil kamery tak, aby nepřetržitě, 24 hodin denně, snímaly oblast proslulou častým výskytem znaků v obilí.
Tentokrát se však kruh objevil na jiném místě, mimo dosah kamer. Po letech se k jeho vytvoření ostatně přiznal Doug Bower.
Následující léto se Andrews pokusil zaznamenat vznik znaků v obilí znovu. „Operace Blackbird“ svým rozsahem předčila předchozí pokus. Andrews ji zorganizoval společně s televizními společnostmi BBC a Nippon TV. Pomoc na místě poskytovala také britská armáda.
To ukazuje, jak vážně byla tehdy záhada kruhů v obilí brána. Kamery a termovizní zařízení byly umístěny na kopci White Horse Hill, odkud bylo možné sledovat poměrně rozsáhlou oblast.
Colin Andrews se kvůli četným povinnostem nemohl pozorování osobně účastnit, ale vyjádřil připravenost okamžitě přijet, pokud by došlo k mimořádné události.
Jednoho rána Andrews konečně obdržel dlouho očekávanou zprávu: dobrovolníci účastnící se operace Blackbird spatřili ráno piktogram v oblasti sledované kamerami.
Andrews okamžitě vyrazil na místo. Během cesty si domluvil živé vysílání pro BBC a narychlo svolal tiskovou konferenci, aby mohl světu oznámit, že proces vzniku kruhů v obilí byl konečně zaznamenán.
Telefonicky byl informován, že předběžná analýza filmového materiálu odhalila výskyt tajemných světel přibližně ve 3.30 ráno. Krátce po příjezdu poskytl slíbený rozhovor, který BBC vysílala živě.
Vzrušeně hovořil o zaznamenaném filmovém materiálu a zdůrazňoval, že znaky v obilí nemohli za tak přísně střežených podmínek v žádném případě vytvořit nějací vtipálci.
Andrews spolu se svým blízkým spolupracovníkem Delgadem a kameramanem BBC sestoupili z kopce a dorazili na místo vzniku piktogramu.
Bohužel se ukázalo, že tento den nebyl pro Andrewse dnem triumfu, ale bolestivé porážky. Uprostřed každého ze šesti kruhů tvořících piktogram se nacházely stolní hry „Zaklínadla zvěrokruhu“ – jakási vizitka, kterou tam zanechali tvůrci obrazce.
Novináři svolaní na tiskovou konferenci tak byli svědky fiaska operace Blackbird.
Andrews dlouho přemýšlel, jak je možné, že se v tak důkladně sledované oblasti podařilo vtipálkům vytvořit piktogram. Jeho podezření padlo na britskou armádu, která se operace účastnila. Andrews naznačoval, že šlo o pokus zdiskreditovat fenomén, který přitahoval pozornost značné části veřejnosti.
Vysvětlení však mohlo být mnohem prostší. Čas ukázal, že mezi dobrovolníky na kopci byli lidé, kteří se z nadšenců do kruhů sami proměnili v jejich tvůrce. Protože znali rozmístění kamer i způsob sledování terénu, dokázali najít vhodné místo a čas, aby sami vytvořili znaky v obilí.
3.2.3 Film z Oliver’s Castle
Po neúspěšných pokusech, které podnikl Andrews, začalo mnoho příznivců kruhů vážně pochybovat o tvrzení, že se za tímto fenoménem skrývá něco víc než jen práce vtipálků.
V roce 1996 se však objevil videozáznam, který jako by jednou provždy umlčel všechny skeptiky a znovu obnovil víru v tajemný původ kruhů u těch, kteří ji mezitím ztratili.
Tento senzační materiál byl natočen z kopce Oliver’s Castle…
Záznam pořídila osoba vystupující pod jménem John Weyleigh. Krátký film zachycoval světelné koule, které se pohybovaly nad obilím a přitom je postupně polehávaly, čímž vytvářely piktogram. Zachycená scéna odpovídala vyprávěním údajných očitých svědků vzniku kruhů v obilí, jejichž výpovědím se až dosud nedůvěřovalo, protože je nepodporovaly žádné důkazy.
Film byl badatelům představen ještě v den, kdy byl piktogram objeven. Právě tato okolnost dlouho představovala hlavní argument pro jeho pravost. Odborníci na speciální filmové efekty sice připouštěli, že by bylo možné takový záznam zfalšovat, ale upozorňovali, že jeho výroba by zabrala tolik času, že by ho nebylo možné předvést už v den objevení piktogramu.
Ani tentokrát však lidé nedocenili lidskou vynalézavost. Podrobné vyšetřování, které nezávisle na sobě vedli Colin Andrews a Peter Sorensen, vedlo k odhalení autora záznamu. Ten se po určitou dobu skrýval, nakonec však byl identifikován jako pracovník studia First Cut, specializujícího se na výrobu videoefektů. K podvodu se přiznal. Rob Irving v knize The Field Guide doplnil rekonstrukci událostí o verzi tvůrců obrazců, kteří se na mystifikaci podíleli: vytvořili piktogram, jenž sloužil jako pozadí pro speciální efekty dodatečně přidané ve studiu.
Podrobnější informace o popisovaných událostech lze najít v článku Historie slavného filmu „Oliver’s Castle“:
http://wylatowo.pl/news.php?art=298&dzial=Piktogramy
3.2.4 Neobvyklé okolnosti vzniku „Julia Set“
Protože neexistují žádné věrohodné záznamy zachycující samotný okamžik vzniku piktogramu, autoři filmů a knih o kruzích v obilí často poukazovali na okolnosti vzniku obrazce „Julia Set“. Ty měly jednoznačně vylučovat možnost, že ho vytvořili tvůrci obrazců. Má se za to, že tento piktogram patří k několika málo formacím, které vznikly během dne, nikoli v noci.
Jednoho z badatelů kontaktoval svědek, který tvrdil, že nad místem vzniku piktogramu přeletěl malým letadlem jako cestující a ničeho neobvyklého si nevšiml. O čtyřicet minut později projížděl kolem téhož místa automobilem a spatřil vedle dálnice složitý znak v obilí. Ani pracovníci ostrahy v areálu Stonehenge, který se nacházel na druhé straně dálnice, ani řidiči projíždějící po této komunikaci během dne nezaznamenali nic podezřelého. Piktogram měl být náhle objeven až večer.
I v tomto případě se však objevuje řada pochybností, o nichž se na oficiálních internetových stránkách věnovaných kruhům v obilí nedočteme. Místem živé diskuse o okolnostech objevení tohoto piktogramu bylo fórum na stránkách www.cropcircleconnector.com. Zkoumání terénu a ověřování některých skutečností přímo u zdroje ukázaly, že příběh o objevení obrazce není zdaleka tak jednoznačný. Zda skutečně vznikl během méně než čtyřiceti minut, zůstává předmětem diskuse.
Ještě je třeba dodat, že podle známého badatele Paula Vigaye, který byl jedním z prvních lidí na místě, působil piktogram při pohledu zblízka mnohem hůře než na leteckých fotografiích. Podle jeho názoru šlo o dílo tvůrců obrazců. Zástupce této skupiny Rod Dickinson ostatně v jednom rozhovoru přiznal, že zná lidi, kteří tuto formaci vytvořili, a že tak učinili během noci před jejím objevením. Znak pak zůstal celý den bez povšimnutí až do večera.
Jak to skutečně bylo, nelze jednoznačně určit. Je však dobré vědět, že názory badatelů kruhů v obilí jsou v této věci rozdělené.
3.2.5 Energie zjišťovaná proutkaři
Už řadu let je oblíbenou metodou rozlišování mezi „autentickými“ piktogramy, které údajně vytvořila neznámá síla, a obrazci vytvořenými člověkem používání proutku nebo kyvadla.
Proutkaři v některých piktogramech údajně pociťují velmi silnou energii a považují to za důkaz jejich „autentičnosti“. Metody takových měření se liší. Někteří proutkaři provádějí měření pouze přímo na místě, jiní tvrdí, že jim k tomu stačí fotografie piktogramu.
Zajímavé je, že tvůrci obrazců ze skupiny Circlemakers na svých internetových stránkách doporučují svým následovníkům používat proutek a orientovat piktogram podle takzvaných ley lines, tedy hypotetických energetických linií v krajině. To má zajistit dobrý pocit lidí, kteří piktogram navštíví, a také příznivý výsledek jeho ověřování proutkaři.
Lze se tedy ptát, zda energie, kterou proutkaři uvnitř kruhů v obilí vnímají, skutečně pochází z působení neznámé síly – nejčastěji se v této souvislosti uvažuje o mimozemské inteligenci –, nebo zda je důsledkem samotné geometrie obrazce a jeho polohy vzhledem k hypotetickým ley lines.
Mnoho lidí navíc zásadně zpochybňuje, že měření energie pomocí proutku je objektivní metodou. Nelze proto na jeho základě ověřovat „autentičnost“ piktogramů.
3.2.6 Analýza geometrie piktogramů
Další oblastí výzkumu piktogramů je analýza jejich geometrie. Někteří badatelé v nich nacházeli takzvaný zlatý řez, vyjádřený číslem fí, které se údajně vyskytuje všude v přírodě, a také další skrytá čísla. Ta měla souviset například se vzdálenostmi ve sluneční soustavě nebo s biblickými událostmi.
Podle autorů těchto analýz vylučovaly tak důmyslně zakódované informace možnost, že obrazce vytvořili pouzí vtipálci. Existují však přinejmenším dva způsoby, jak tato (na první pohled mimořádná) odhalení vysvětlit.
Rob Irving v knize The Field Guide uvádí příklad geometrické analýzy, kterou John Mitchell provedl na základě piktogramu z Burbury Castle a představil na konferenci v Glastonbury v roce 1991. Mitchell při rozboru rozměrů obrazce objevil skrytá čísla a symbolické významy. Celá přednáška působila přesvědčivě, ale jak Irving dokazuje, problém spočíval v nepřesnosti použitých měření. Ta zpochybňuje věrohodnost všech závěrů, které z nich byly vyvozeny, a vyvolává podezření, že naměřené hodnoty byly záměrně přizpůsobeny předem zvolené teorii.
Samozřejmě nelze automaticky předpokládat, že všechny podobné analýzy vycházely z nepřesných měření. Tvůrci obrazců při hledání inspirace pro své návrhy studovali odbornou literaturu o geometrii a některé konstrukce zakládali například na Fibonacciho posloupnosti.
Na tomto místě stojí za zmínku slavný „pouštní piktogram“, který vznikl v poušti na jihovýchodě amerického státu Oregon. Přesně napodoboval geometricky složitou hinduistickou mandalu Šrí jantru. Jeho autorem se ukázal být nekonvenční umělec Bill Witherspoon, který dokázal, že i s použitím těch nejjednodušších nástrojů je člověk schopen vytvořit něco, co odborníci považovali za zdánlivě nemožné.
Podrobnější informace lze najít v článku Symbolika piktogramů:
http://wylatowo.pl/news.php?art=346&dzial=Piktogramy
3.2.7 Rozmanitá symbolika piktogramů
Zatímco první znaky v obilí měly podobu obyčejných kruhů a byly vykládány buď jako neznámý přírodní jev, nebo jako stopy po přistání UFO, postupné zvyšování geometrické složitosti piktogramů zdánlivě naznačovalo, že jde o nějakou formu sdělení od tajemných tvůrců.
V průběhu let se objevily skupiny piktogramů s podobnými náměty:
– Odkazy na vesmír a mimozemské civilizace
Do této skupiny patří především známé piktogramy z Chilboltonu z roku 2001 a z Crabwoodu z roku 2002.
První z nich odkazoval na zprávu obsahující základní údaje o lidstvu, kterou lidé vyslali do vesmíru v roce 1974 prostřednictvím radioteleskopu Arecibo. Piktogram byl koncipován jako odpověď mimozemšťanů a obsahoval základní informace o mimozemské civilizaci.
Formace z roku 2002 naproti tomu zobrazovala tvář mimozemšťana – tak, jak ji představuje masová kultura – společně s diskem připomínajícím CD, na němž bylo pomocí kódu ASCII zaznamenáno poselství lidstvu.
Fotografie a analýzu obou piktogramů od Paula Vigaye lze najít na těchto stránkách:
http://www.cropcircleresearch.com/articles/arecibo.html
http://www.cropcircleresearch.com/articles/alienface.html
– Inspirace fraktály
Nejznámějšími představiteli této skupiny jsou piktogramy Julia Set, který vznikl nedaleko Stonehenge na druhé straně dálnice, a Mandelbrot Set. Výjimečně působivé fotografie prvního z nich si lze prohlédnout na stránce:
http://www.lucypringle.co.uk/photos/1996/uk1996ay.shtml
– Napodobování třetího rozměru a vytváření optických klamů
Příkladem této skupiny jsou formace z roku 2000 v East Kennetu a poblíž Woodborough Hill nebo piktogram z Waylands Smithy z předchozího roku. Fotografie a stručný popis prvních dvou formací jsou dostupné na adrese:
http://www.circlemakers.org/totc2000.html
– Odkazy na symboly starověkých kultur
Nejdůmyslněji provedeným představitelem tohoto druhu je piktogram nalezený v roce 2004 na poli nedaleko Silbury Hill.
Díky fotografiím pořízeným z prolétajícího letadla víme, že vznikal ve dvou etapách. Snímek pořízený po první noci práce zachycuje pouze obrys konstrukce. Teprve během další noci byl obrazec doplněn o detaily. Takový způsob vytváření piktogramu – nejprve konstrukční linie a křivky a poté zbývající podrobnosti – svědčí o autorství tvůrců obrazců.
Dalším potvrzením byly značky, které na místě zůstaly pravděpodobně nedopatřením. Šlo o kruhové symboly vystřižené z kartonu, které umělci používali při konstrukci obrazce.
Stopy po činnosti tvůrců, kteří tuto formaci vytvořili, lze vidět na fotografiích zveřejněných na stránce:
http://www.thetruthseeker.co.uk/article.asp?id=2152
3.2.8 Rozluštění kódu v „Milk Hill Script“
Některé piktogramy měly takovou podobu, že působily dojmem, jako by obsahovaly skryté poselství. Část nadšenců do tohoto fenoménu věřila, že jde o zprávu, kterou lidstvu poslala mimozemská inteligence, a pokoušela se ji rozluštit.
Všechno bylo v pořádku, dokud byly tyto pokusy chápány jako subjektivní interpretace jejich autorů nebo jako inspirace k vlastním úvahám. Problém nastal ve chvíli, kdy se někteří experimentátoři začali stavět do role odborníků na „jazyk piktogramů“ a pokoušeli se doslovně překládat jejich význam.
Potřebu zachovat si od vlastních pokusů určitý odstup poznali také odborníci, kteří se pokoušeli rozluštit neobvyklou formaci nazvanou „Milk Hill Script“. Ta působila dojmem zprávy zapsané v jakémsi podivném jazyce.
Prvním člověkem, který oznámil rozluštění zprávy, byl Michael Green. Podle jeho názoru šlo o sdělení zapsané archaickou podobou hebrejštiny, které znamenalo: „Tvůrce – moudrý a milující.“
O něco později se objevila konkurenční interpretace profesora Geralda Hawkinse, autora známé knihy Stonehenge Decoded. Složitá analýza ho přivedla k závěru, že tvůrce piktogramu zakódoval zprávu pomocí latiny. Její znění mělo být: „Odmítám skutky podvodu a klamání.“
Poslední z „odborníků“, dánský badatel Robert Boerman, se vydal ve stopách Greena a rovněž dospěl k závěru, že sdělení je zapsáno hebrejsky. Při analýze zrcadlového obrazu piktogramu objevil nové poselství: „Nová rasa lidí.“
Skutečný význam „Milk Hill Script“ odhaluje kniha The Field Guide. Tento neobvyklý piktogram skutečně obsahoval sdělení, ale nebylo napsáno ani archaickou hebrejštinou, ani latinsky. Bylo v angličtině.
Aby jeho přečtení ztížili, vytlačili tvůrci obrazce do obilí pouze spodní polovinu nápisu. Když si k ní v představě doplníme horní polovinu, objeví se zpráva:
„Meaden talks shit“ – tedy „Meaden plácá nesmysly“.
Je dobré připomenout, že Meaden byl prvním badatelem, který prohlásil…
3.2.8 Rozluštění kódu v „Milk Hill Script“ – dokončení
…že záhadu piktogramů vyřešil a že za jejich vznikem stojí jedinečný přírodní jev.
3.2.9 Detektivní práce přímo na místě
Nejčastěji se o „autentičnosti“ piktogramů rozhodovalo na základě činností, které lze označit jako detektivní práci přímo na místě nálezu. Patřila k nim například analýza způsobu polehnutí obilí, posouzení geometrické složitosti obrazce a odhad času potřebného k jeho vytvoření (za teoretického předpokladu, že ho vytvořili lidé).
Na samém počátku výzkumu kruhů v obilí se předpokládalo, že ani ty nejjednodušší z nich nemohly být v žádném případě vytvořeny člověkem. Postupem času, když přestala být činnost tvůrců obrazců tajemstvím, se jim začaly připisovat nejjednodušší a nejméně zdařilé znaky. Teprve poměrně nedávno, díky komerčně vytvářeným piktogramům, padl mýtus, že největší a nejpropracovanější obrazce přesahují hranice lidských možností.
Často uváděným argumentem ve prospěch „autentičnosti“ piktogramů byla skutečnost, že vznikly na místech střežených badateli a nadšenci do tohoto fenoménu. S ohledem na osud operace Blackbird, popsaný výše, je však třeba vzít v úvahu možnost, že skupinu pozorující pole mohli infiltrovat sami tvůrci obrazců. Značná část z nich ostatně pochází z řad bývalých badatelů tohoto fenoménu. Nejznámějším příkladem je Peter Sorensen.
Ani rozdíly v narušení půdy nebo v počtu polámaných klasů nemusejí představovat hranici mezi „autentickými“ formacemi a těmi, které vytvořili tvůrci obrazců. Podle Roba Irvinga ze skupiny Circlemakers je pro dosažení kvalitního polehnutí obilí nejdůležitější vybrat správný druh obilniny a vhodné období jejího vegetačního cyklu. Teprve na druhém místě uvádí praktické zkušenosti a správně tvarované prkno.
Je proto třeba počítat s tím, že rozdíly v kvalitě provedení piktogramů mohou být způsobeny tím, že je vytvořila jiná skupina tvůrců, případně stejný tým, ale v jiném druhu obilí nebo v jiné fázi jeho vegetace.
Na tomto místě se nabízí příležitost opravit informaci, kterou jsem uvedl ve svém článku Výzkum kruhů v obilí v Anglii:
http://wylatowo.pl/news.php?dzial=Badania&art=283
Odkazoval jsem v něm na poněkud zastaralé materiály Colina Andrewse, v nichž tvrdil, že znakem „autentických“ piktogramů je určitá vlastnost uspořádání obilí, kterou označil jako swirl signature. Podle anglického badatele se tvůrcům obrazců nikdy nepodařilo tuto vlastnost napodobit. I v tomto případě však čas ukázal, že nejde o spolehlivou metodu posuzování „autentičnosti“ znaků. Repertoár tvůrců obrazců se totiž ukázal být mnohem širší, než badatelé předpokládali.
Základní chybou, které se lidé při takzvaném detektivním výzkumu dopouštěli, bylo podceňování schopností a nasazení tvůrců obrazců. To, že laikovi může vytvoření i jednoduchého vzoru zabrat hodně času, neznamená, že stejnou časovou náročnost musíme předpokládat u lidí, kteří mají v této činnosti zkušenosti.
Dokládají to filmy natočené v Anglii, které zachycují několik tvůrců při práci na složitém piktogramu. Celou formaci dokázali vytvořit za dobu nepřesahující čtyři až pět hodin.
3.2.10 Anomálie doprovázející piktogramy
Lidé navštěvující piktogramy někdy informují o různých podivných anomáliích: poruchách elektronických zařízení, vybíjení baterií a akumulátorů, nesprávné funkci kompasů, neidentifikovaných praskavých zvucích uvnitř piktogramů, pozorování světelných koulí a neobvyklých pocitech, které lidé v kruzích zažívají.
Taková pozorování byla dlouho považována za argument, že znaky v obilí nevznikly mechanickým polehnutím způsobeným člověkem, ale nějakým tajemným způsobem, pravděpodobně za účasti elektromagnetické energie.
O to zajímavější bylo prohlášení Colina Andrewse, který na základě svých poznatků o činnosti tvůrců obrazců upozornil, že podobné anomálie se vyskytovaly také v kruzích vytvořených lidmi.
Tuto situaci lze vysvětlit dvěma způsoby. Buď popisované anomálie vůbec nenastaly – například poruchy elektronických zařízení měly nějakou obyčejnou příčinu, kterou lidé mylně spojovali s piktogramy –, nebo byly tyto anomálie důsledkem samotné geometrie znaků, bez ohledu na to, kdo je vytvořil. Druhou možnost zastávala manželka Colina Andrewse Cynthia.
3.2.11 Orby, nebo osvětlené částečky prachu?
Zvláštním druhem anomálií, který vyvolával v komunitě nadšenců do kruhů v obilí mnoho sporů, byly takzvané orby. Bylo zjištěno, že na fotografiích pořízených uvnitř piktogramů a v jejich okolí se objevují různě velké, většinou bílé koule (anglicky orbs), které nebyly při pořizování snímku viditelné pouhým okem. Zpočátku byly vykládány jako důkaz přítomnosti nějaké tajemné energie a spekulovalo se o jejich souvislosti se vznikem piktogramů.
Brzy se však ukázalo, že se „orby“ objevují na mnoha fotografiích bez ohledu na místo a okolnosti jejich pořízení. Výrobci digitálních fotoaparátů vysvětlili, že nejčastější příčinou tohoto efektu je osvětlení částeček prachu, kapek deště nebo sněhových vloček bleskem umístěným blízko objektivu.
Předseda CCCS, jedné ze dvou nejznámějších organizací zabývajících se výzkumem piktogramů, opakovaně vyzýval, aby se podobné fotografie přestaly prezentovat jako důkaz přítomnosti tajemné energie v okolí obrazců. Argumentoval tím, že takové počínání poškozuje důvěryhodnost celé komunity badatelů kruhů v obilí.
Jeho výzvy však nepřinesly žádný výsledek. Mnoho populárních internetových portálů nadále zveřejňuje fotografie s orby. K údivu některých uživatelů internetu byly podobné snímky představeny také v nejnovější zprávě Nancy Talbottové z Nizozemska. To je interpretováno jako odklon organizace BLT Research, kterou nyní zastupuje už pouze Nancy Talbottová, od vědecké metodologie výzkumu.
3.2.12 Světelné koule a světelné záblesky
Zatímco „orby“, které se objevují na fotografiích, ale nejsou viditelné pouhým okem, lze snadno vysvětlit obyčejným způsobem, záhadnější jsou světelné anomálie pozorované přímo zrakem. Jde například o světelné koule prolétající v různých výškách nebo o krátké, mimořádně intenzivní záblesky světla.
Popisy světelných koulí pozorovaných nad poli připomínají fenomén, který vědci zkoumali a opakovaně zaznamenávali na filmových i fotografických záznamech v norském Hessdalenu. O dlouhodobém výzkumném projektu, který tam probíhá, se lze dočíst na stránce:
www.hessdalen.org/index_e.shtml
3.2.13 Sledování tvůrců obrazců
Na závěr stojí za zmínku iniciativa Colina Andrewse, který dospěl k názoru, že pro správné rozpoznávání „autentických“ piktogramů je důležité proniknout do prostředí tvůrců obrazců a poznat jejich pracovní metody.
Bylo to důležité také proto, že tvůrci obrazců, podobně jako průkopníci této činnosti – slavná dvojice Doug a Dave –, vytvářeli svá díla v utajení a nepřiznávali se k autorství konkrétních piktogramů.
Andrews se za tímto účelem setkal mimo jiné s předním tvůrcem obrazců Robem Irvingem a poznal, jak se na fenomén kruhů dívá z jeho perspektivy. Pokoušel se také získat informace od lidí, kteří znali pracovní metody těchto neobvyklých umělců.
Díky penězům, které získal od Rockefellera, multimilionáře sponzorujícího výzkum piktogramů, si za tímto účelem najal soukromého detektiva.
Na základě získaných poznatků Colin Andrews zveřejnil kontroverzní teorii 80/20. Podle ní je nejméně 80 % kruhů v obilí dílem tvůrců obrazců. To bylo v rozporu s odhady doktora Levengooda z BLT Research, který význam lidsky vytvořených kruhů marginalizoval a jejich podíl odhadoval na pouhých 5 % celého fenoménu.
Andrewsovo prohlášení se v době svého zveřejnění setkalo s ostrou kritikou komunity, která odmítala uvěřit, že by tvůrci obrazců měli na tomto fenoménu tak výrazný podíl. Postupem času však jeho tvrzení získávalo stále větší věrohodnost.
Situaci změnily kruhy v obilí vytvářené na zakázku pro tisk, televizi a známé společnosti, které je využívaly jako neobvyklou formu reklamy. Ukázalo se, že tvůrci obrazců museli získávat své znalosti a zkušenosti při anonymním vytváření piktogramů už řadu let.
Shrneme-li dosavadní poznatky, musíme konstatovat, že různé pokusy o výzkum kruhů v obilí nevedly ke stanovení věrohodných kritérií, podle nichž by bylo možné odlišit piktogramy vytvořené člověkem od těch, které jsou označovány jako „autentické“ a připisovány hypotetické neznámé síle.
Neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by jakýkoli složitý piktogram vznikl jiným způsobem než fyzickým polehnutím obilí. Materiály, které jsou ve filmech a literatuře o kruzích v obilí označovány za nezvratné důkazy – například film z Oliver’s Castle nebo vědecká práce údajně dokazující přítomnost meteoritického prachu v piktogramu –, jsou buď výsledkem podvodu (film), nebo chyb ve výzkumu (Levengoodova zpráva).
Základem víry v to, že složité piktogramy představují sdělení od neznámé síly, nejčastěji ztotožňované s mimozemskou inteligencí, tak mohou být pouze obtížně ověřitelná svědectví údajných pozorovatelů, kteří popisují různé způsoby vzniku znaků v obilí.
Pokud bychom vážně uvažovali o nepotvrzených teoriích doktora Meadena a W. C. Levengooda z BLT Research, podle nichž „autentické“ znaky v obilí vznikají působením víru elektricky nabitého vzduchu, měli bychom stopy takového jevu hledat spíše mezi obyčejnými kruhovými znaky, pravděpodobně s nepravidelným obvodem, nikoli mezi důmyslně vytvořenými piktogramy se složitou geometrií.
Takové jednoduché kruhy v obilí se sporadicky objevovaly už dávno, ještě před činností prvních tvůrců obrazců. Zda jsou výsledkem působení obyčejných vzdušných vírů, jak při incidentu v Tully předpokládali skeptici, jedinečného a dosud neznámého atmosférického jevu, jak tvrdil doktor Meaden, nebo stopami po neidentifikovaných létajících objektech, jak se domníval svědek události v Tully, zůstává otevřenou otázkou.
S příchodem složitých formací přestaly být jednoduché kruhy předmětem zájmu. Proto toho o původním fenoménu, který se první tvůrci obrazců snažili napodobit, stále víme jen velmi málo.
Zde předložené závěry odpovídají názorům Pata Delgada, spoluautora nejčtenější knihy o kruzích v obilí. Tento badatel dlouhá léta věřil, že složité piktogramy jsou formou sdělení od neznámé inteligence. Postupně získávané poznatky však jeho názor změnily. V roce 1996 odpověděl na otázku jiného badatele, Chrise Fowlera, kolik kruhů v obilí je „zfalšovaných“, takto:
„Složité piktogramy bychom neměli označovat za padělky. Jsou to skutečná umělecká díla vytvořená polehnutím obilí, jejichž autory jsou lidé. Naproti tomu to, co běžně chápeme jako ‚autentické‘ znaky, jsou jednotlivé jednoduché kruhy, jejichž historie pravděpodobně sahá tisíce let do minulosti.“
4. Kruhy v obilí v Polsku
Známe-li historii a výsledky výzkumu celosvětového fenoménu kruhů v obilí, můžeme se pokusit posoudit, jak v tomto kontextu vypadá vývoj událostí v Polsku. Můžeme se také, v souladu s názorem Pata Delgada (všechny složité piktogramy jsou dílem člověka), zamyslet nad tím, zda wylatowský fenomén nemohl vzniknout činností tvůrců obrazců (cropmakerů).
4.1 Polská historie kruhů v obilí
Polský tisk věnoval tomuto fenoménu pozornost poprvé v roce 1998, kdy informoval o kruhu v obilí, který vznikl v Polance v Malopolsku. O rok později se objevil kruhový obrazec v obilí v obci Pigża nedaleko Toruně. Podrobně o něm informoval časopis Nieznany Świat, který přinesl zprávu o pozoruhodných anomáliích zaznamenaných uvnitř kruhu v obilí. Mělo jít o poruchy fotografických přístrojů, kamer, a dokonce i hodinek.
Zmíněné kruhy v obilí samozřejmě nemusely být prvními, které se v Polsku objevily. Na stránkách Centra pro výzkum anomálních jevů lze najít dva články popisující svědectví obyvatelky obce Żabno (v okolí Wylatowa). Toto svědectví není příliš přesné, protože bylo získáno až v roce 2003 a týká se událostí, které se odehrály před třiceti lety. Svědkyně popisuje, že v roce 1973, když byla ještě malou dívkou, spatřila nad poli neidentifikovaný létající objekt, z něhož dokonce vystupovaly nějaké postavy. Po tolika letech je samozřejmě obtížné posoudit věrohodnost tohoto příběhu. Nejdůležitější však je, že po této události údajně zůstalo polehlé obilí v kruhu o poloměru přibližně 15 metrů. Podle vzpomínek svědkyně o celé události dokonce psal deník Trybuna Ludu. Pokud by takový článek skutečně existoval v archivech, jednalo by se o náš domácí důkaz, že kruhy v obilí vznikaly již předtím, než Doug Bower a Dave Chorley začali napodobovat původní fenomén a postupně touto novou formou umění inspirovali další umělce nebo příležitostné vtipálky.
Fenomén kruhů v obilí začal v Polsku získávat stále větší popularitu od roku 2000. Zájem se soustředil především na Wylatowo, kde se obrazce v obilí objevovaly každoročně v letech 2000 až 2005. Přes veškeré úsilí se nikdy nepodařilo přistihnout jejich původce přímo při činu. Tato skutečnost byla považována za závažný argument ve prospěch názoru, že tvůrci piktogramů museli pracovat nesmírně rychle a nepozorovaně. Tím měla být vyloučena možnost mechanického polehávání obilí pomocí prkna.
4.2 Wylatowo – skutečný fenomén, nebo dílo tvůrců obrazců?
Ve Wylatowu se v roce 2000 objevily obrazce, které už většinou nebyly pouhými jednoduchými kruhy, ale mnohem složitějšími piktogramy. Pokud přijmeme tezi Pata Delgada jako správnou, museli bychom dojít k závěru, že všechny složitější obrazce ve Wylatowu – a právě ty tvořily naprostou většinu – nepředstavují původní fenomén, nýbrž jsou dílem člověka.
Tato teze je v rozporu s hodnocením mnoha badatelů, kteří se wylatowským fenoménem zabývali. Abychom se pokusili její věrohodnost obhájit, musíme se vypořádat s nejčastěji uváděnými argumenty ve prospěch „autentičnosti“ wylatowských piktogramů.
4.2.1 Geometrická složitost piktogramů a elegance jejich provedení vylučují možnost, že by je člověk dokázal vytvořit pomocí prkna
To byl jeden z prvních argumentů uváděných ve prospěch autentičnosti piktogramů a není těžké pochopit proč. Podobně reagovali lidé v Anglii, když se tento jev teprve začínal objevovat. Dokonce i nepříliš dobře polehlé obilí působilo něčím neobyčejným – šlo totiž o nový fenomén, s nímž nebylo možné srovnávat žádné jiné zkušenosti.
Jednou jsem provedl drobný experiment: ukázal jsem anglickým nadšencům do piktogramů fotografie wylatowských obrazců z roku 2000. Jejich názor byl jednomyslný – máme před sebou nepovedené napodobeniny. Jejich verdikt pravděpodobně vycházel z toho, že si zvykli na pečlivější uspořádání polehlého obilí a propracovanější tvary anglických piktogramů. Je tedy třeba si uvědomit, že podobná hodnocení jsou vždy subjektivní.
O tom, že polehávání obilí není tak obtížné, jak by se mohlo teoreticky zdát, přesvědčil článek Adama Piekuta Výsledky „přípravy“ obilného piktogramu („Rezultaty ‚preparowania‘ piktogramu zbożowego“), který popisuje jeho vlastní experiment. Spočíval v tom, že v noci vytvořil dva kruhové obrazce. Přestože neměl žádné zkušenosti, pracoval sám a používal nekvalitní nástroj (neprofilované prkno), podařilo se mu během jedné hodiny a patnácti minut polehnout dva kruhy o průměru 9 a 12 metrů. Výsledek, tedy uspořádání obilí, byl přitom docela slušný.
O tom, že tvůrci obrazců nejsou výhradně anglickou záležitostí, jsme se mohli přesvědčit v roce 2006. Na stránkách Nadace Nautilus byl zveřejněn rozhovor se skupinou nazvanou „Deskaři“ („Deskarze“), která předložila důkazy o tom, že vytvořila nejsložitější piktogram předchozího roku, který se objevil v Mąkowarsku. Je však třeba dodat, že ačkoli geometrická složitost jejich obrazce budila dojem, kvalita polehlého obilí zanechávala mnoho prostoru pro zlepšení a zaostávala za tím, čím se vyznačovaly wylatowské piktogramy. „Deskaři“ ujišťovali, že se oblasti Wylatowa vyhýbají, protože nechtějí narušovat tam probíhající výzkum. To však neznamená, že se stejného pravidla drží i ostatní skupiny tvůrců obrazců.
Charakteristickým znakem, kterému stojí za to věnovat pozornost, je skutečnost, že u některých wylatowských piktogramů – například u takzvané „rozety“, objevené 7. července 2003 – se hlavní osa kryje s jednou z technologických kolejí v poli. To je argument ve prospěch toho, že piktogram vytvořili tvůrci obrazců. Lidé, kteří kruhy vytvářejí poleháváním obilí, to musejí dělat tak, aby za sebou nezanechávali stopy. Na začátku práce jsou proto odkázáni na využití technologických kolejí. Tuto problematiku velmi dobře ukazuje článek Miłosława Olejnika Geometrická analýza možností vytvoření piktogramů („Analiza geometryczna możliwości wykonania piktogramów“), který se opírá o příklady tří wylatowských piktogramů.
Autor na příkladu nejkrásnějšího wylatowského piktogramu dokazuje, že i u obrazce, jehož orientace není rovnoběžná s technologickými kolejemi, lze najít znaky, které podporují možnost, že jej vytvořili tvůrci obrazců. Rekonstrukce jednotlivých etap geometrické konstrukce totiž ukazuje, že střed prvního kruhu leží přesně na technologické koleji, k jejímuž využití jsou tvůrci obrazců zpočátku omezeni. Hypotetická neznámá síla by takovými omezeními vázána nebyla.
Jak zdůrazňuje sám autor, tuto argumentaci nelze považovat za důkaz činnosti tvůrců obrazců. Podle mého názoru jde však o významnou indicii podporující tuto teorii.
4.2.2 Přítomnost mnoha pozorovatelů na místě znemožňuje tvůrcům obrazců vytvořit piktogram, aniž by byli spatřeni
Při posuzování tohoto argumentu je třeba především připomenout průběh operace „Blackbird“, kterou vedl Colin Andrews. Přestože bylo použito více kamer než ve Wylatowu a na místě se nacházelo mnoho pozorovatelů, tvůrcům obrazců se podařilo vytvořit piktogram na střeženém území. Jak sami členové anglické skupiny „Circlemakers“ přiznávají, mimořádnou výzvou je totiž vytvořit piktogram na místě, které je považováno za výjimečné a které nadšenci do tohoto fenoménu bedlivě sledují.
Zda k podobné situaci došlo i ve Wylatowu, nevíme – můžeme pouze spekulovat. Pokud chtěli tvůrci obrazců vytvořit piktogram na střeženém území, mohli si zajistit informátora, který působil ve skupině hlídkující v terénu nebo pocházel z řad místních obyvatel. Mohli také vypozorovat, v jakých hodinách aktivita hlídek klesá (obvykle bývá nejvyšší po setmění a postupně slábne). Je možné, že k akci využili dobu kolem třetí nebo čtvrté hodiny ranní.
Je třeba také připomenout, že wylatowské piktogramy zabíraly poměrně malou plochu – s výjimkou obrazce z roku 2005 – a jejich vytvoření mohlo trvat méně než hodinu. Pro srovnání: angličtí tvůrci obrazců dokázali pod dohledem kamer vytvořit rozsáhlé a složité piktogramy během čtyř až pěti hodin.
4.2.3 I kdyby bylo možné, aby piktogramy vytvořili lidé, neexistuje žádný rozumný cíl, který by vyvážil námahu a riziko spojené s takovou akcí
Problém tohoto způsobu uvažování spočívá v chybném předpokladu, že všechny lidi vedou stejné motivace. Je třeba si uvědomit, že lidská povaha je velmi složitá. Lidé se neřídí pouze logikou a neomezují své jednání jen na činnosti, které mají praktický a měřitelný výsledek.
Otázka motivace tvůrců obrazců je jednou z nejdůležitějších pro pochopení fenoménu kruhů v obilí. Prvním krokem k takovému zamyšlení je obrátit původní otázku: Jaký rozumný smysl má to, že nadšenci do kruhů v obilí tráví svůj volný čas na polích ve Wylatowu? Z hlediska logiky nebo efektivního jednání se to jistě vysvětluje jen obtížně. Není na tom však nic zvláštního – fenomén piktogramů se totiž dotýká zcela jiných oblastí, které se pokusím přiblížit v následující kapitole.
4.2.4 Na fotografiích pořízených na polích jsou vidět orby, které lidské oko nedokáže spatřit, což potvrzuje přítomnost neznámé síly
Fotografie s orby získaly mimořádnou popularitu v roce 2003. Poměrně rychle se však dočkaly racionálního vysvětlení. Podobné efekty nejčastěji způsobují drobné částečky prachu nebo kapky deště, které se nacházejí blízko objektivu a jsou osvětleny bleskem.
Velmi přesně to vysvětluje Rafał Modrzejewski ve svých článcích Fenomén koulí ve fotografii („Fenomen kul w fotografii“) a Chyby ve fotografii – digitální fotoaparáty a koule („Błędy w fotografii – aparaty cyfrowe a kule“).
Část lidí se však domnívá, že tímto způsobem lze vysvětlit pouze některé snímky, zatímco na ostatních jsou zachyceny tajemné formy energie – tedy orby. Pokud tomu tak skutečně je, mělo by existovat nějaké jasné pravidlo, podle něhož by bylo možné odlišit osvětlené částečky prachu od orbů. Dosud však nikdo takové pravidlo nepředložil.
V článku Koule – fakta, mýty a neznámé skutečnosti („Kule – fakty, mity i niewiadome“) jsem upozorňoval na to, že všechny údajné orby se vždy objevují v popředí. Nikdy nejsou částečně zakryté jinými objekty na fotografii – lidmi, stromy nebo budovami. To svědčí o tom, že jejich zdroj se nachází blízko objektivu. Potvrzuje to tedy racionální vysvětlení založené na přítomnosti drobných částeček prachu.
Ať už tyto fotografické efekty vysvětlujeme jakkoli, nesporné je, že se objevují bez ohledu na místo a okolnosti. Pořízení podobných fotografií uvnitř piktogramu proto nemůže být argumentem ve prospěch jeho autentičnosti.
4.2.5 Četná pozorování světelných koulí (takzvaných BoL – z anglického Balls of Light) potvrzují, že za piktogramy stojí neznámá síla, a vylučují činnost vtipálků
V první řadě je třeba si uvědomit, že některá pozorování světelných anomálií mohou být výsledkem chybné interpretace přirozených jevů. K podobným pozorováním dochází zpravidla v noci, na polích (kde je obtížné najít orientační body) a navíc ve specifické atmosféře, která ve Wylatowu panuje. Za takových okolností není těžké spatřit to, co člověk spatřit očekává.
Přesvědčil jsem se o tom během krátké návštěvy Wylatowa v roce 2006. Když jsem se sám procházel polní cestou v okolí místa, kde v roce 2005 vznikl piktogram, zahlédl jsem automobil s vypnutými světly. Po chvíli z něj vystoupil muž a vysvětlil mi, že na tomto neobvyklém místě zastavil, aby pozoroval hvězdy. Jeho vysvětlení mě příliš nepřesvědčilo a začal jsem přemýšlet, zda to náhodou není automobil, který přivezl na pole tvůrce obrazců.
Abych nevzbudil podezření, stáhl jsem se směrem k základně, ale po chvíli jsem se do stejné oblasti vrátil. V určitém okamžiku jsem zřetelně zaslechl šustění obilí. Ušel jsem ještě asi sto metrů a šustění se stále přibližovalo. Přikrčil jsem se na polní cestě, abych nebyl spatřen, a soustředil se na pozorné naslouchání. Něco zcela zjevně polehávalo obilí. Směr tohoto pohybu jsem si vyložil jako kruhový – slyšel jsem šustění nejprve blízko sebe, potom se postupně vzdalovalo a následně se opět přibližovalo.
Po dvou hodinách čekání se začalo trochu rozednívat. Pokoušel jsem se už nejen něco zaslechnout, ale také spatřit samotné tvůrce obrazce. Po usilovném pozorování jsem zahlédl tři postavy. Nakrátko jsem se proto vrátil na základnu a potom jsem se na místo události vydal znovu, tentokrát s kolegou, který terén znal lépe. Už cestou, na základě mého popisu, začal tušit, že jsem své pozorování vyhodnotil nesprávně.
Mezitím se natolik rozednilo, že jsem na místě domnělého piktogramu bez problémů spatřil zavlažovací postřikovač, který zavlažoval obilí kruhovým pohybem (odtud ono šustění obilí). A tři postavy, které jsem předtím zahlédl, se ukázaly být jakýmisi keříky.
Tento příběh uvádím proto, že velmi dobře ilustruje, jak nespolehlivý může být náš zrak a sluch – nebo přesněji náš mozek, který přijaté informace interpretuje zcela subjektivním způsobem a přitom zohledňuje naše přesvědčení, víru a očekávání.
V mém případě se na chybném pozorování podepsal automobil, na který jsem předtím narazil a který mi připadal „podezřelý“, a pravděpodobně také internetové diskuse s tvůrci obrazců, které jsem v té době vedl. Je pravděpodobné, že i některá pozorování jiných lidí – například těch, kteří se přímo zaměřovali na sledování tajemných světel – mohla být „ovlivněna“ jejich očekáváním a specifickou atmosférou panující ve Wylatowu.
4.2.5 Četná pozorování světelných koulí (takzvaných BoL – z anglického Balls of Light) potvrzují, že za piktogramy stojí neznámá síla, a vylučují činnost vtipálků (dokončení)
Samozřejmě by bylo neopodstatněným zjednodušením vysvětlovat tímto způsobem všechny světelné anomálie. Ve Wylatowu došlo několikrát ke skupinovým pozorováním světelných koulí a jedno z nich podrobně popsal časopis Nieznany Świat. V takových případech je riziko chybné interpretace menší než při pozorování jediným svědkem. Také skutečnost, že pozorování prováděli lidé, kteří danou oblast dobře znali, zvyšuje jejich věrohodnost.
Světelné anomálie zaznamenané ve Wylatowu ostatně nejsou ničím výjimečným. Podobná pozorování se uskutečňují také v Anglii – a to nejen mezi nadšenci do tohoto fenoménu, ale i mezi tvůrci obrazců během jejich práce a novináři, kteří je doprovázejí.
Otevřenou otázkou však zůstává, zda tato pozorování vůbec souvisejí s výskytem piktogramů. Možná jsou pouze důsledkem toho, že právě na těchto místech mnoho lidí tráví celé noci pozorováním okolí. Neidentifikované světelné koule jsou přece pravidelně pozorovány a zkoumány také v norském Hessdalenu, a to bez jakékoli souvislosti s obrazci v obilí.
Je také dobré připomenout, že dva známí angličtí badatelé, Colin Andrews a Pat Delgado, přesvědčovali veřejnost, že podobné podivné jevy se objevují i v piktogramech, o nichž s jistotou věděli, že je vytvořili tvůrci obrazců.
4.2.6 Nancy Talbottová z BLT Research, která byla přítomna ve Wylatowu, potvrdila autentičnost většiny piktogramů vzniklých v roce 2003
Nancy Talbottová zahájila výzkum wylatowských piktogramů 18. července 2003. Posoudila tři obrazce a použila přitom metody založené na porovnávání obilí uvnitř formace s kontrolním vzorkem, tedy s obilím ležícím mimo obrazec.
Výsledky její analýzy byly následující: piktogram z 26. června označila za „autentický“, zatímco obrazec ze 7. července (takzvaný sněhulák) měl být vytvořen lidmi. Nejpodivnější hodnocení se týkalo obrazce objeveného 6. července, který byl podle Nancy Talbottové autentický, ale pouze částečně. Za autentickou byla označena takzvaná „rozeta“, tedy hlavní část piktogramu, zatímco kruh, který ji doprovázel, měli vytvořit lidé.
Z toho by vyplývalo, že nejprve vznikl působením neznámé síly „autentický“ piktogram, ale ještě předtím, než jej objevili badatelé hlídkující na polích, se na místě stihli objevit tvůrci obrazců a k původnímu vzoru přidali sousední kruh. Takový průběh událostí působí poněkud zvláštně.
V této chvíli stojí za to podrobněji prozkoumat analytické metody, které Nancy Talbottová použila. Především je třeba říci, že veškerá měření byla provedena přímo na místě, nikoli v laboratoři. Základem bylo porovnání délky kolének obilných stébel uvnitř piktogramů s kontrolním vzorkem, tedy s obilím mimo obrazec. Součástí výzkumu bylo také hledání anomálií, jako jsou stébla ohnutá v kolénkách, zduřelá kolénka a přítomnost charakteristických otvorů v těchto místech.
Pokud jde o měření délky kolének obilí uvnitř piktogramu a jejich porovnávání s kontrolním vzorkem, má takový postup smysl pouze za splnění dvou podmínek:
- Výzkum musí být proveden velmi krátce po vzniku piktogramu, tedy ještě předtím, než se stačí projevit přirozené procesy gravitropismu a fototropismu, které způsobují ohýbání a prodlužování kolének obilných stébel.
- K analýze musí být odebráno velké množství náhodně vybraných vzorků, a to jak z piktogramu, tak z kontrolní oblasti. Nezbytné je rovněž provést odpovídající statistickou analýzu.
První podmínka zcela jistě splněna nebyla – to platí zejména pro piktogram nalezený 26. června. Nancy Talbottová jej zkoumala více než tři týdny po jeho vzniku, tedy v době, kdy procesy fototropismu a gravitropismu působily již dostatečně dlouho na to, aby způsobily přirozené ohnutí a prodloužení kolének.
Pravděpodobně nebyla splněna ani druhá podmínka. Nancy Talbottová zřejmě nikdy neprovedla statistickou analýzu, která by opravňovala k vyvozování jakýchkoli závěrů. Taková analýza totiž není uvedena ve zprávě z Wylatowa zveřejněné na stránkách BLT Research.
Ani nález zduřelých kolének s charakteristickými otvory ještě nesvědčí o autentičnosti piktogramu, pokud se tyto znaky týkají pouze jednotlivých stébel. Těmto otázkám se věnoval Adam Piekut v článku Deformace a poškození rostlin – příčiny („Deformacje i uszkodzenia roślin – przyczyny“).
Shrneme-li to, výzkum provedený v Polsku s takovým časovým odstupem od vzniku piktogramů nemohl přinést žádné průkazné výsledky. Navíc byl v rozporu s dřívějšími závěry prezentovanými na stránkách BLT Research. Podle nich totiž s přibývajícím časem od vzniku piktogramu stále více ovlivňují prodlužování kolének procesy gravitropismu a fototropismu.
Abychom pochopili tuto nedůslednost v postupu BLT Research, musíme vzít v úvahu, že organizaci již dříve opustil W. C. Levengood. Přestože jeho práce byly kritizovány jak samotnými badateli kruhů v obilí, tak skeptiky, měly charakter vědeckých studií a mohly být předmětem věcné diskuse. To se však bohužel nedá říci o výzkumu provedeném v Polsku.
4.2.7 Výzkumy Jerzyho Szymańského a Adama Piekuta vylučují možnost, že piktogramy vytvořili lidé
Podle mého názoru je tento argument přehnanou interpretací. Výsledky práce obou badatelů neopravňují k vyvozování takových závěrů.
V roce 2004 umístil doktor Szymański na wylatowská pole takzvané UFO senzory vlastní konstrukce a výsledky svého výzkumu zveřejnil v článku Elektromagnetické senzory při výzkumu fenoménu piktogramů ve Wylatowu v roce 2004 („Czujniki elektromagnetyczne w badaniu fenomenu piktogramów w Wylatowie w 2004 roku“).
O zaznamenaných jevech autor píše:
„Senzor č. 15 zaznamenal silné rádiové záření (rozsvítila se v něm umístěná miniaturní neonová trubice). U mnoha dalších senzorů vznikly zřetelné stopy působení ionizujícího záření. Pravděpodobně šlo o takzvané měkké rentgenové záření. Stopy na fotografických filmech a papírech vznikly také v několika senzorech značně vzdálených od pole s piktogramem.“
A dále:
„Senzory používané v roce 2004 neumožňovaly určit čas, kdy zaznamenaný jev nastal.“
Senzory doktora Szymańského tedy zaznamenaly přítomnost záření nejen na poli s piktogramem, přičemž čas záznamu není znám. Terénní výzkum má tu nevýhodu, že je obtížné určit všechny faktory, které mohou ovlivnit výsledek experimentu. Nelze si proto být jistý, že to, co senzory zaznamenaly, bylo důsledkem procesu vytváření piktogramů neznámou silou. Záznamy pořízené senzory umístěnými mimo pole s kruhy v obilí spíše naznačují, že příčiny je třeba hledat v jiném jevu.
V roce 2005 se doktor Szymański rozhodl pro nepřetržité zaznamenávání změn magnetického pole, rádiových vln, ionizujícího a rentgenového záření. Ve zprávě Wylatowo 2005 – stále více otázek („Wylatowo 2005 – coraz więcej pytań“) autor popisuje několik zaznamenaných anomálií, například poklesy přirozeného radiačního pozadí a magnetické a rádiové poruchy.
Současně však doktor Szymański přiznává:
„V časných ranních hodinách 24. července vznikl 250 metrů od základny obrovský piktogram (o ploše 2 650 metrů čtverečních), avšak záznamy v té době neprokázaly žádné anomálie.“
Není tedy jisté, zda anomálie zaznamenané přístroji doktora Szymańského mají cokoli společného s procesem vytváření piktogramů hypotetickou neznámou silou.
Pokud jde o výzkum Adama Piekuta, ten se zaměřil na měření délky klasů, výšky rostlin a také velikosti, objemu, hustoty a hmotnosti semen vypěstovaných z osiva odebraného z piktogramů v obilí v roce 2003. Výsledky následně porovnával s kontrolním vzorkem.
Výsledky těchto výzkumů vztahujících se k wylatowským piktogramům však nejsou jednoznačné. Ačkoli mezi vzorky z piktogramů a kontrolními vzorky skutečně existují statisticky významné rozdíly, jsou malé a nemají jednotný charakter. Například v jednom případě bylo pozorováno zvětšení šířky zrna, v jiném její zmenšení a v dalším se šířka vůbec nezměnila.
Ani v případě tohoto výzkumu nelze určit, který z mnoha potenciálních jevů mohl mít na výsledky vliv. Je možné, že na osivo nějakým způsobem působilo už samotné polehnutí obilí, a to bez ohledu na způsob, jakým k němu došlo.
4.2.8 Formace třiceti kruhů z roku 2004 vznikla v dosahu kamer a v okamžiku jejího vytváření kamera zaznamenala neidentifikovaný silný světelný záblesk
K události došlo 10. července 2004. Ve 2:40 osvětlovala poslední hlídka složená z členů CBUFOiZA pole, na němž byly později objeveny kruhy v obilí. Ve 2:44 zaznamenaly kamery tři světelné záblesky, každý trvající přibližně dvě sekundy. Ve 3:00 už byl na kameře viditelný okraj jednoho z kruhů.
Přestože se zdá, že tato událost potvrzuje, že jsme měli co do činění s „původním“ fenoménem – tím spíše, že podle nejznámějších anglických badatelů je třeba za autentické považovat pouze nejjednodušší obrazce ve tvaru kruhu –, ani v tomto případě nemáme stoprocentní důkazy. Lze totiž sestavit i alternativní scénář, v němž figurují tvůrci obrazců.
Ačkoli mezi hlídkou CBUFOiZA, která nezaznamenala nic podezřelého, a okamžikem, kdy se na kamerách objevil obrys jednoho z kruhů, uplynulo pouhých dvacet minut, neznamená to, že tvůrci obrazců měli na vytvoření třiceti kruhových útvarů jen dvacet minut.
Pokud se již předtím nacházeli na základně a analyzovali dosah kamer i způsob hlídkování v terénu, mohli začít polehávat obilí v místě nejbližším k základně. Ve 3:00 tak mohli stále ještě pracovat na vzdálenějších kruzích, které se nacházely mimo dosah kamer.
Celá situace mohla připomínat již popsanou anglickou operaci Blackbird, při níž se tvůrcům obrazců podařilo vytvořit piktogram v monitorované oblasti.
Pokud jde o světelné záblesky, i zde lze hledat přirozené vysvětlení. Mohlo jít například o předem dohodnutý světelný signál, který oznamoval zahájení akce polehávání obilí a který tvůrcům obrazců vyslala osoba sledující pohyb hlídek ze základny.
Samozřejmě, že výše uvedené úvahy jsou pouhou spekulací. Jejich cílem je uvědomit si, že při absenci jednoznačných důkazů o původu kruhů z roku 2004 lze vytvářet různé scénáře toho, kdo a jak je mohl vytvořit.
Shrnutí: Dosud se nepodařilo určit původ wylatowských piktogramů. Nejčastěji uváděné argumenty ve prospěch jejich autentičnosti jsou buď chybné (výzkum Nancy Talbottové), nebo se opírají o nedostatečně silné důkazy, které lze zpochybnit. Je však třeba přiznat, že neexistují ani jednoznačné důkazy pro opačnou tezi. Zdá se, že takové důkazy by mohli poskytnout pouze samotní tvůrci obrazců, podobně jako tomu bylo v případě piktogramu v Mąkowarsku.
Zda se tedy teze anglického badatele Pata Delgada, podle níž jsou všechny složité piktogramy dílem člověka, potvrzuje také ve Wylatowu, zůstává vzhledem k nedostatku důkazů otevřenou otázkou.
5. Filozofie tvůrců obrazců a nový pohled na fenomén kruhů
Po mnoho let byla role tvůrců obrazců (cropmakerů) ve fenoménu kruhů v obilí podceňována. Kromě nedůvěry v možnost vytvářet pomocí prkna složité a elegantní obrazce nebylo jasné ani to, co by lidi k takové činnosti vůbec motivovalo. Poznání filozofie tvůrců obrazců je přitom klíčové pro pochopení celého fenoménu kruhů v obilí, jak o tom psal mimo jiné anglický badatel Colin Andrews. Umožňuje nám také hledat tajemství tohoto jevu na trochu jiném místě, než jsme se dosud domnívali.
5.1 Motivace tvůrců obrazců
Jakmile se všem vyjasnila odpověď na otázku „Existují lidé, kteří dokážou polehávat obilí a vytvářet v něm obrazce?“, objevila se další otázka: „Proč by to dělali?“
Protože se nedařilo najít uspokojivé vysvětlení, začala část pozorovatelů tohoto fenoménu podezírat tvůrce obrazců, že jsou placeni tajnou vládní agenturou, jejímž cílem je zatajit lidem pravdu o mimozemské inteligenci, která se pokouší komunikovat prostřednictvím obrazců v obilí.
Podle zastánců této teorie je nejlepším způsobem, jak zdiskreditovat „autentické“ piktogramy, vytvořit jejich falešné napodobeniny a soustředit pozornost právě na ně a na jejich autory. Přirozená lidská tendence zobecňovat pak měla dokončit zbytek: veřejnost měla celý fenomén považovat za výsledek činnosti malé skupiny výstředních umělců.
Právě tento způsob uvažování vedl některé lidi k tomu, že neuvěřili verzi zveřejněné v roce 1991 časopisem Today. Podle ní dva starší pánové, Doug a Dave, během předchozích zhruba patnácti let s neuvěřitelnou vytrvalostí a v naprostém utajení vytvořili všechny kruhy, které se v Anglii objevily.
Doug Bower a Dave Chorley ve skutečnosti nevytvořili všechny kruhy, které vznikly v době jejich působení. Zveřejnění tohoto fenoménu v médiích vedlo k tomu, že se objevili napodobitelé slavné dvojice. Nelze ani vyloučit, že některé kruhové polehlé útvary byly výsledkem původního fenoménu. Přesto však právě tato dvojice vtipálků odpovídala za značnou část kruhů, které v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vzbudily tak velký zájem veřejnosti. Svá tvrzení ostatně doložila důkazy.
Když se Douga Bowera ptají na motivaci jeho činnosti, nejčastěji odpovídá, že to dělal jen pro zábavu. Vzhledem k tomu, kolik let této neobvyklé aktivitě věnoval, však takové vysvětlení nepůsobí příliš přesvědčivě.
Všímavějším tazatelům se podařilo zjistit, že příčiny je třeba hledat také v Bowerově fascinaci fenoménem UFO, zejména událostmi v australském Tully. Jednalo se o kruhové stopy v rákosí, které se objevily v roce 1969 a získaly označení „UFO hnízda“. Název souvisel jak s tvarem polehlého rákosí, tak s pozorováním neidentifikovaného létajícího objektu nad tímto místem.
Jedním z přání prvního tvůrce obrazců bylo oživit diskusi o mimozemských civilizacích ve vesmíru a možnosti navázat s nimi otevřený kontakt.
Rob Irving, který s Bowerem vedl mnoho soukromých rozhovorů, zmiňuje ještě jednu příčinu – možná vůbec nejdůležitější – tohoto výstředního koníčku. Souvisí s některými smutnými událostmi v Dougově životě a veřejnosti má být odhalena až po jeho smrti.
Na jednom internetovém fóru kdysi anonymní tvůrce obrazců vyprávěl, že piktogramy vytváří pro svou předčasně zemřelou dceru. Dokud ještě žila, dával jí jako dárky své kresby. V tomto případě tedy můžeme hovořit o poselství ze země do nebe – tedy o přesném opaku toho, jak si význam piktogramů vykládají lidé, kteří je navštěvují.
Své motivace popisovali také dnes nejznámější tvůrci obrazců ze skupiny „Circlemakers“ v rozhovoru, který s nimi vedl Mark Pilkington.
John Lundberg se kdysi domníval, že obrazce v obilí nemohou být dílem člověka. Přesvědčila ho až soutěž ve vytváření kruhů v obilí, kterou v roce 1992 zorganizoval Rupert Sheldrake. Tehdy ho napadlo, že piktogramy by mohly představovat novou formu umění, která by mu umožnila překročit hranice galerijních prostor.
Rob Irving chtěl na začátku své činnosti především dokázat sám sobě, že je možné během krátké doby vytvořit složité a rozsáhlé obrazce, a to navzdory tvrzením badatelů, kteří tuto možnost odmítali. Později se řídil hlavně tvůrčím instinktem, který ho ovládl natolik, že se vytváření piktogramů stalo jeho životní vášní.
Někteří tvůrci obrazců vzešli přímo z prostředí nadšenců do kruhů v obilí. Příkladem je Peter Sorensen. Jiní, o nichž se píše v knize The Field Guide, věřili, že část piktogramů vytváří neznámá síla, a svou vlastní činnost na polích chápali jako určitý druh dialogu s tajemným tvůrcem.
5.2 Filozofie tvůrců obrazců
Tvůrci obrazců jsou často považováni za žertéře, kteří vytvářejí piktogramy pouze proto, aby se někde v ústraní smáli naivitě lidí, kteří je pokládají za projev působení neznámé síly.
Takové hodnocení je však pravdivé jen částečně. Podobná motivace může stačit k vytvoření jednoho nebo několika piktogramů, nikoli však k tomu, aby se z této činnosti stala pravidelná aktivita vyžadující značné oběti a úsilí.
Tvůrci obrazců si uvědomují pouto, které je spojuje s nadšenci do kruhů v obilí. John Lundberg ze skupiny „Circlemakers“ v mnoha rozhovorech připomíná, že jejich umění má smysl pouze tehdy, když najde zaujaté a vnímavé publikum.
Protože většina lidí, kteří piktogramy navštěvují, je považuje za poselství mimozemské inteligence, přijali tvůrci obrazců zásadu nepřiznávat autorství konkrétních útvarů.
O správnosti této zásady Lundberga přesvědčují piktogramy vytvářené pro komerční účely. Jakmile ztratí tajemnou atmosféru, protože je známo, že jejich autory jsou umělci, nepřitahují tolik lidí a nevytvářejí onu zvláštní atmosféru, která je charakteristická pro anonymně vznikající obrazce.
Podle Lundberga jsou piktogramy vytvářené v naprostém utajení formou umění, která nekončí okamžikem dokončení práce na polehávání obilí. Tvůrčími autory – byť si svou roli neuvědomují – jsou také lidé, kteří piktogramy navštěvují. Když přemýšlejí o jejich významu, dostávají se k otázkám vlastní identity, smyslu života a podstaty vesmíru.
Podle Lundberga plní piktogramy úlohu dočasných míst síly. Lidé zde přemýšlejí o filozofických otázkách, na které v běžném životě nemají prostor, a mohou zažívat zvláštní stavy mysli.
Rob Irving se domnívá, že nejdůležitějším prvkem při vytváření mimořádné atmosféry, která piktogramy obklopuje, je tajemství a záměrné rozmnožování nejednoznačností.
Potřeba vytvářet tajemství je zřejmě společným rysem všech tvůrců obrazců. Právě proto je tolik rozčilovali lidé, kteří se sami prohlašovali za odborníky na piktogramy a snažili se ostatní přesvědčit, že mají v rukou klíč k vyřešení celé záhady.
První dva tvůrce obrazců zvláště dráždil doktor Meaden, který celý fenomén označil za meteorologický jev. Právě proto, aby jeho teorii vyvrátili, se Doug a Dave rozhodli opustit vytváření obyčejných kruhů v obilí a začali používat složitější geometrické obrazce.
Další překážkou se stal doktor Levengood, který nasměroval výzkum piktogramů k vědeckému zkoumání a popsal celý fenomén pomocí složitých vzorců a výpočtů, jimž běžný člověk nerozuměl.
Ačkoli výsledky Levengoodových výzkumů naznačovaly, že za piktogramy stojí nějaký neznámý jev – vír atmosférického plazmatu –, vědecké uchopení problému připravovalo celý fenomén o jeho kouzlo a tajemnost.
Lze také předpokládat, že tvůrcům obrazců vadilo, že jejich anonymní dílo přináší publicitu lidem, kteří se při svém výzkumu dopouštějí zjevných chyb. Možná právě to bylo důvodem k zosnování podvodu s železným práškem, který jsme již popisovali. Tento podvod podkopal důvěru ve výzkumné metody Levengooda: železný prášek totiž identifikoval jako meteoritický prach, což posloužilo jako základ pro vytvoření teorie o atmosférickém plazmatu, které vytváří kruhy.
Tvůrci obrazců měli mezi nadšenci do kruhů v obilí i některými zemědělci vždy špatnou pověst. V diskusi pořádané BBC sice Lundberg tvrdil, že jejich vztahy s vlastníky polí jsou velmi dobré (někteří zemědělci měli značný zisk z poplatků vybíraných za vstup na pole s piktogramem), ale zjevně to neplatí vždy. Stávalo se totiž, že vlastníci pozemků piktogramy ničili, protože si nepřáli, aby na jejich soukromý majetek vtrhly davy nežádoucích návštěvníků.
Badatelé kruhů v obilí si zase stěžují, že tvůrci obrazců svou činností komplikují práci lidem, kteří zkoumají původní fenomén kruhů v obilí.
Umělci ze skupiny „Circlemakers“ přiznávají, že pokračují v díle Douga a Davea, jejichž původní inspirací byly kruhy v Tully a Warminsteru. Zdůrazňují však, že tento fenomén rozvíjejí podle vlastních představ.
Jejich role končí okamžikem, kdy vytvoří obrazec v obilí. Zjišťování původu piktogramů a výklad jejich významu už podle nich patří badatelům kruhů.
Z tohoto důvodu považují označení „padělatelé“ za nespravedlivé. Podle nich si toto označení zaslouží spíše ti, kteří své subjektivní hodnocení „autentičnosti“ konkrétního piktogramu nebo významu údajného skrytého poselství vydávají za nezpochybnitelná fakta, a tím uvádějí ostatní lidi v omyl.
5.3 Psychologické a sociologické aspekty
Rob Irving se snaží dokázat, že většina jevů na hranici „neznámého“ probíhá podle totožného scénáře.
Nejprve se objeví jednotlivá anomální událost, která jako by se vymykala vědeckému poznání, a postupně se z ní stane legenda. Protože se tato událost přirozeně neopakuje, snaží se lidé legendu oživit tím, že původní jev napodobují. Tím se legenda stává součástí skutečnosti.
Když jsem o tomto tématu s Irvingem diskutoval, uvedl jsem mu příklad úvah Witolda Gombrowicze v románu Kosmos. Ty lze vztáhnout ke složitému procesu vzájemných vazeb mezi lidmi zapojenými do fenoménu kruhů v obilí.
Hrdina Kosmu si ve svém okolí všímá nenápadných znaků – šipky na stropě, větvičky zavěšené na provázku – a přemýšlí, zda jde o náhodné jevy, kterým nemá věnovat pozornost, nebo zda se mu někdo jejich prostřednictvím pokouší předat nějakou informaci.
Do myšlenkové hádanky, jejímž cílem je nalézt souvislosti mezi jednotlivými znaky a určit jejich původce, vtáhne i svého přítele. Společně se pokoušejí sestavit skutečnost z náhodných prvků.
Hlavní hrdina se do snahy dovést pátrání k nějakému smysluplnému závěru zapojí natolik, že se z pozorovatele mění v aktivního účastníka událostí. Začne jednat, jako by byl ve spojení s hypotetickým původcem těchto jevů.
Kosmos sice navazuje na žánr detektivního románu, jeho skutečným záměrem je však analýza procesu poznávání. Gombrowicz zkoumá, jak se člověk snaží propojit jednotlivé prvky skutečnosti do smysluplného celku.
Potřeba uspořádat si realitu, hledat v ní cíl a logiku způsobuje, že lidé velmi často přestávají být pouhými pozorovateli a sami se zapojují do procesu vytváření skutečnosti.
Když se na fenomén kruhů v obilí podíváme prizmatem Gombrowiczových úvah, snáze pochopíme, proč se jev jednoduchých kruhů v obilí, který se sporadicky objevoval na různých místech, náhle proměnil a od poloviny sedmdesátých let 20. století začal nabývat podoby stále složitějších piktogramů, interpretovaných jako poselství mimozemské civilizace.
Zlomovým okamžikem byla událost v Tully. Fenomén kruhů v obilí byl sice zmiňován již dříve, nikdy se však nestal předmětem širšího zájmu ani veřejné diskuse. Těžko lze zjistit, co bylo příčinou – zda jeho výjimečnost, nebo skutečnost, že byl vysvětlován racionálně, jako důsledek atmosférických jevů.
Teprve svědectví člověka, který popsal události v Tully, způsobilo, že se fenomén kruhů začal spojovat s tehdy mimořádně populárním fenoménem UFO.
Zda svědek skutečně mluvil pravdu, jak se domnívají ufologové, nebo zda si vše vymyslel a stopy v rákosí byly důsledkem malých vzdušných vírů, jak tvrdí skeptici, nemělo pro další vývoj tohoto fenoménu žádný význam.
Podstatné bylo, že se objevil člověk, který se rozhodl oživit legendu z Tully na anglických polích.
První badatelé kruhů stáli před podobným úkolem jako hrdina Gombrowiczova Kosmu: z jednotlivých prvků skutečnosti se pokoušeli sestavit ucelenou teorii o tom, jak piktogramy vznikají a co znamenají.
I kdybychom připustili, že kruhová stopa v rákosí v Tully byla skutečně pozůstatkem přistání UFO, fenomén piktogramů se dále rozvíjel zcela nezávisle na této původní události.
Brzy přestala být první dvojice tvůrců obrazců jedinými aktivními účastníky tohoto fenoménu. Významnou roli sehrál Peter Sorensen, který se podobně jako hrdina Gombrowiczova Kosmu proměnil z pozorovatele událostí (badatele piktogramů) v jejich aktivního účastníka (tvůrce obrazců).
5.4 Nový pohled na fenomén kruhů
Pokud jsou skutečně všechny složité piktogramy výhradně dílem tvůrců obrazců – a mnoho skutečností tomu nasvědčuje –, mohli bychom dospět k závěru, že čas věnovaný jejich výzkumu byl promarněný.
Podobně reagovali někteří badatelé, kteří poté, co si uvědomili, že obrazce v obilí jsou dílem umělců, o tento fenomén zcela ztratili zájem.
Můžeme se však ptát, zda bychom měli všechna neobvyklá setkání a zkušenosti lidí spojené s piktogramy považovat za bezvýznamné jen proto, že vycházely z chybného předpokladu, že piktogramy jsou dílem mimozemské civilizace.
Podle mého názoru tomu tak není. Možná byla existence tohoto chybného předpokladu dokonce nezbytnou podmínkou k tomu, aby se lidská mysl otevřela „neznámému“ – tomu, co nelze vědecky zkoumat a co se vymyká logice.
V románu Paula Coelha Veronika se rozhodla zemřít ztrácí mladá dívka chuť dál žít. Teprve když se dozví lékařskou diagnózu smrtelné nemoci a dozví se, že její smrt je nevyhnutelná a blízká, naučí se radovat z nejjednodušších věcí a vážit si každého okamžiku života.
Když znovu objeví smysl své existence, zjistí, že lékařská diagnóza byla pouze lstí, jejímž cílem bylo uzdravit její duši.
Podobně tomu může být i v případě piktogramů.
Jeden z článků Roba Irvinga nese název Umění a klam („Sztuka i podstęp“). Irving v něm přesvědčuje čtenáře, že umění někdy spočívá ve vytváření iluze a v naprostém překvapení publika prostřednictvím klamu – takovým způsobem, aby se výsledný zážitek vymykal analýze založené na logice.
Přesně tak podle všeho působily piktogramy. Rozsáhlé obrazce v obilí, jejichž složitou geometrii bylo možné obdivovat pouze z velké výšky, vypadaly jako něco „z jiného světa“, jako něco příliš iracionálního na to, aby za tím mohl stát člověk.
Irving v knize The Field Guide dodává, že reakce lidí na jejich umění a neobvyklé zážitky, které prožívali uvnitř piktogramů, ho vedou k otázce, zda existuje něco mezi skutečností společnou všem lidem, která se řídí jednotnými pravidly, a tím, co se odehrává pouze v lidské mysli, tedy představami.
Možná existuje jakási přechodná rovina, kterou může každý člověk prožívat individuálně a na níž neplatí zákony logiky.
V okolí míst, kde se objevují piktogramy, se skutečně někdy dějí podivné a nelogické věci. Nejčastějším příkladem anomálií jsou krátké světelné záblesky a světelné koule.
O podobných pozorováních informují nejen nadšenci do kruhů v obilí, ale také samotní tvůrci obrazců a novináři, kteří je doprovázejí. Popisy takových událostí, jichž se účastnili tvůrci obrazců, lze najít například na stránkách www.circlemakers.org.
Nejzajímavější jsou však zprávy, které Rob Irving zveřejnil na internetovém fóru. Jedna z nich se týká setkání s neidentifikovanou světelnou koulí, která se zdánlivě pohybovala a zastavovala v reakci na Irvingovo přání.
Sám však připouští, že mohlo jít pouze o subjektivní pocit způsobený přirozenou lidskou tendencí vnímat skutečnost tak, jako by s námi nějakým způsobem komunikovala.
Podivné události v okolí míst, kde se objevují piktogramy, se neomezují pouze na světelné anomálie. Patří k nim také zvláštní zvuky, kterým nelze přiřadit žádný přirozený zdroj, a neobvyklé pocity lidí, které se jen obtížně vyjadřují slovy.
Může jít například o pocit blízké přítomnosti někoho či něčeho neviditelného, o pocit naprostého vnitřního klidu nebo o dojem rozšířeného vnímání.
Samozřejmě, že podobná svědectví nelze doložit důkazy. Lze jim pouze věřit, nebo nevěřit, případně si podobné neobvyklé stavy mysli sami prožít.
Naše civilizace se rozvíjí především díky vědeckým metodám poznávání. Věda umožnila lidem objevit zákony, které řídí hmotu, a využít je ve svůj prospěch.
Současně však odsunula na okraj jiné způsoby poznávání, založené na intuici a přímé zkušenosti, které se rozvíjely prostřednictvím modlitby, meditace, obřadů a blízkého kontaktu s přírodou.
Dnes žijeme v přesvědčení, že vědecké přístroje jsou spolehlivějším nástrojem pozorování než naše vlastní smysly. Jsme podrobeni jednotnému vzdělávacímu systému a přesvědčováni, že poznatky o vesmíru lze získávat pouze vědeckými metodami.
Fenomén kruhů v obilí nám umožňuje podívat se na skutečnost nikoli prizmatem společných, všeobecně přijímaných poznatků, ale prostřednictvím individuální zkušenosti.
Lidé, kteří piktogramy navštěvují, mají pocit, že se na těchto místech stává možným i to, co je obecně považováno za nemožné.
Možná vědecké, analytické poznávání vesmíru není jedinou dostupnou metodou. Přestože díky vědě stále lépe rozumíme mechanismům, které řídí hmotu, lidé se tím nijak nepřiblížili k odpovědím na otázky: „Kdo jsem?“, „Kam směřuji?“, „Jaká je moje role ve vesmíru?“ a „Má náš život nějaký vyšší smysl?“
Možná analytická mysl na tyto otázky nedokáže najít odpověď.
Piktogramy lze přirovnat k mandalám, které stoupencům hinduismu a buddhismu sloužily jako nástroj meditace. Buddhismus učí, že skutečné pochopení nepřichází prostřednictvím analýzy jednotlivých částí skutečnosti, ale dosažením stavu vnitřní harmonie a jednoty s přírodou.
Naši předkové budovali kamenné kruhy, které byly považovány za místa síly. Kruhy v obilí se zdají být jejich moderní obdobou.
Možná hypotetické záření tvarů, kontakt s přírodou, prvek tajemství a pocit, že na tomto místě je možné všechno, vytvářejí vhodnou atmosféru pro rozšíření vnímání způsobem, který nemá nic společného s logikou.
5.5 Otázka budoucnosti fenoménu kruhů
Zdá se, že fenomén kruhů v obilí se nachází ve fázi ústupu. Hlavním důvodem je využívání piktogramů jako reklamního prostředku.
Tvůrci obrazců v posledních letech přijali značné množství placených zakázek, a tím přesvědčili i poslední pochybovače, že lidé dokážou během překvapivě krátké doby vytvářet i ty nejsložitější obrazce.
Stalo se zřejmým, že tuto schopnost museli nejprve dlouhodobě trénovat na anglických polích – pouze tak, aby jejich činnost zůstala anonymní.
Značná část lidí, kteří si uvědomili, že složité piktogramy nemusejí mít nic společného s poselstvím mimozemské civilizace, ztratila o tento fenomén zájem.
Jsou však i tací, kteří se domnívají, že právě fenomén, do něhož jsou zapojeni výhradně lidé, může být cestou k překročení hranice „neznámého“.
Čas ukáže, zda fenomén piktogramů přežije i bez přesvědčení, že za ním stojí nadpřirozená síla. Anebo zda lidem otevře cestu k intuitivnímu poznávání, které překračuje hranice logiky, a k zážitkům podobným těm, které prožil umělec Bill Witherspoon při vytváření pouštní mandaly Šrí jantry. O tomto případu jsem psal v článku Symbolika piktogramů („Symbolika piktogramów“).
Autor: Bogusław LEBEK
E-mail: order@home.pl
Originál: Lebek, B.: Kręgi zbożowe – fenomen poza logiką, wylatowo.pl, 01.03.2007. In: https://wylatowo.pl/2007/03/kregi-zbozowe-fenomen-poza-logika/
