Přináší nám bohové nějaké poselství?

„Poselství bohů“ od Magdaleny Zachardové (XYZ, Praha 2012) je v podstatě soupis dávno známých a ohraných témat, přejatých od podobně publikujících autorů – Součka, Dänikena, Sitchina, Vašíčka. Nenajdeme tu nic nového, a pokud ano, jsou to nesmysly.

Kniha se neliší formou, ale ani obsahem od publikací, vydávaných v 70-80. letech, bez jakéhokoli posunu v chápání nálezů ani se zlomkem kritičnosti nebo odlišného pohledu. Popsané, odněkud převzaté údaje jsou tedy staré, bez posunu v poznání a odhalení mnoha tehdejších záhad. Od té doby už množství badatelů i vědců prověřili tehdy publikované údaje a podali jiné, alternativní výklady, pokud je již plně nevysvětlili.

Jaké poselství nám tedy bohové podle M. Zachardové přinášejí? Staré vyobrazení figur v jeskyních jsou bezesporu astronauté, podzemní chodby jsou protiatomové kryty, veškeré záhadné nálezy pochází zcela jistě od mimozemšťanů, křišťálové lebky jsou samozřejmě mayské a nelze je vyrobit, valy jsou spečené následkem atomových výbuchů…

V knize o 260 stranách, sice s velkými rozestupy řádků, nenajdeme jediný odkaz na zdroj, jen v použité literatuře je uvedeno 17 knih. Pikantní je, že ačkoli se autorka na mnoha místech dovolává třeba Z. Sitchina nebo Ivo Wiesnera, tito autoři mezi oněmi 17 knihami chybí … Také několikastránkový popis údajů kolem zámku Krzystofor prokazatelně v použité literatuře není.

Vrcholem autorčiny „tvorby“ je v podstatě opsání celých částí kapitoly „Objevil Heinrich Schlieman Atlantidu“ z knihy L. Zajdlera „Atlantida“ (kapitola „O ctihodném dědečkovi a svévolném Pavlíčkovi“, Orbis, Praha 1972). Úpravy jsou jen kosmetické, a občas i špatně opsané (místo 1883 letopočet 1873…) Opsané jsou celé pasáže a stránky!!!

V knize se čtenář zhrozí i nad totálními nesmysly. Třeba se dočte, že AWACS je zbraň NATO, přirovnávaná k dávným zbraním, schopných zabít všechno živé. (s. 40) Na straně 41 autorka umístila původ Chetitů do severní Itálie, což si zjevně spletla s Etrusky… Na straně 65 se dozvíte, že v atomovém reaktoru se štěpí atomová jádra uranu 235 ostřelováním volnými elektrony … (Obojí je špatně – je to uran 238 a neutrony).

Autorce lze proto jen doporučit, aby alespoň věnovala pozornost tomu, co opisuje, a nebo se do témat, kterým nerozumí, vůbec nepouštěla.

Obrázek úrovně knihy dokresluje množství překlepů, chybně napsaných slov a jmen.

Např. Kenko grade místo Grande, Sheldrak místo Sheldrake, Cuculkan místo Kukulkan, vesnici Robozor místo Robozero autorka ještě navíc přemístila z Ruska do Polska. Kniha také představila záhadného dinosaura „toroodon morfosus“, věda však zná jen tvora pod názvem „Troodon formosus“…

Četba takového „díla“ je skutečně utrpením.

Jak dokládá recenze další knihy “Stopy bohů“ (Alpress, Praha, 2013), ta není podobná jen názvem. Je to zjevně to samé v bleděmodrém. (1)

K čemu jsou takové knihy?

Autor i vydavatel zjevně počítá s tím, že chytlavý název přiláká čtenáře, kteří předchozí knihy nemusí znát. Ovšem každému čtenáři lze jen doporučit, aby nelitovali námahy a opatřili si původní publikace. Jednak čtenáři poskytnou údaje nezkreslené a v nesrovnatelně lepší kvalitě a jednak dávají obraz poznání v době vzniku knihy.

Výtah ze 17 starších knih (a dalších neuvedených zdrojů), ať už je zabalený do jakkoli nové obálky, nikomu nic přínosného nedá. Způsobí jen zmatek nezkušeným a mladým čtenářům, zlákaných atraktivním tématem, ale při první konfrontaci s fakty kniha přinese jen zklamání a znechucení nad takovým způsobem psaní.

Odkazy

(1) Novák, J.A.: Po stopách návštěvníků z jiných světů. Novákoviny, 14.11.2013. Internet: http://www.novakoviny.eu/archiv/tipy-a-varovani/1079-zachardova-stopy-bohu-recenze