Nové stopy k záhadě tunguzského meteoritu

Záhadný výbuch zaměstnává vědce již více než sto let
Záhadný výbuch, k němuž došlo 30. června 1908 brzy ráno v Podkamenné Tunguzské oblasti, zaměstnává badatele již více než sto let. Nedávno skupina odborníků z Boloňské univerzity objevila uprostřed jezera Čeko, které se nachází osm kilometrů od epicentra výbuchu, podivnou anomálii, která může být úlomkem nebeského tělesa.

Tunguska je společný název tří největších pravostranných přítoků Jeniseje: Horní (Angara), Střední (Podkamennaja) a Dolní. V oblasti Podkamenné Tungusky poblíž osady Vanavara byla 30. června 1908 kolem sedmé hodiny ranní pozorována velká ohnivá koule letící nad územím povodí Jeniseje od jihovýchodu k severozápadu (podle alternativních svědectví mělo těleso válcovitý tvar). Let skončil ohlušující explozí, která se ozvala nad hlubokou tajgou ve výšce sedmi až deseti kilometrů.

Silnou tlakovou vlnu zaznamenaly observatoře po celém světě. Světelný záblesk byl pozorován na velkou vzdálenost – vybuchující koule se změnila v ohnivý sloup vysoký asi 20 kilometrů. Na území dlouhém více než 2 tisíce kilometrů byly popadané stromy a v domech vzdálených stovky kilometrů od epicentra výbuchu vyražená okna.

Ač se to může zdát podivné, 13 let se nikdo neodvážil provádět výzkum v místě výbuchu. Teprve v roce 1921 se o ni začal vážně zajímat nadšenec a romantik, zaměstnanec Mineralogického muzea v Moskvě Leonid Alexejevič Kulik, který se o tunguzské záhadě náhodou dozvěděl z listu starého trhacího kalendáře. S podporou akademiků V. I. Vernadského a A. E. Fersmana zorganizoval první expedici do Podkamenné tunguzské oblasti.

Kulik a jeho společníci nasbírali více než 230 úlomků o hmotnosti přes 200 kilogramů. Jednalo se však o úlomky meteoritů, které předtím spadly do tajgy. Kromě toho expedice našla mikroskopické silikátové a magnetitové kuličky a také úlomky horniny se zvýšeným obsahem prvků, které naznačovaly možný kosmický původ této látky. Nikdy však nebylo zjištěno, zda souvisí s výše uvedenými událostmi.

K dnešnímu dni existuje asi 120 vědeckých, téměř vědeckých a pseudovědeckých hypotéz vysvětlujících podstatu tunguzského jevu. Nejrozšířenější z nich – pád meteoritu (pravděpodobně železného) nebo průlet meteoritického roje – byla rychle zpochybněna, protože se nepodařilo najít žádné úlomky meteoritu.

Navzdory pochybnostem o meteoritické povaze výbuchu nadšenci nadále pátrají po kráteru (či kráterech) v oblasti údajného epicentra. A to ne zcela neúspěšně.

Tak se v roce 1994 podařilo členu výzkumného sdružení „Kosmopoisk“ V. Romeikovi pořídit úspěšnou leteckou fotografii oblasti Podkamenné Tunguzky. Na snímcích jsou jasně patrné obrysy záhadného jezera, které se nachází několik desítek kilometrů od předpokládaného epicentra výbuchu.

Jezero má kulatý tvar a jeho plocha je 200 krát 250 metrů. Břehy jezera jsou zarostlé lesem, kde některé stromy popadaly… Protože tajga v okolí je obtížně průchodná, nebylo toto místo dříve téměř nikomu známo. Podle hypotézy V. Romeika se jedná o vodou naplněný trychtýř meteorického původu.

Na další „meteoritický kráter“ narazili v roce 2007 vědci z Boloně pod vedením specialisty na mořskou geologii Luky Gasperiniho. Italové upozornili na tajgové jezero Čeko, které leží osm kilometrů severozápadně od údajného epicentra výbuchu. Poloha nádrže se shoduje s dráhou letu obřího tělesa, které bylo později bez většího důvodu nazváno tunguzským meteoritem. Zajímavé je, že jezero Čeko není vyznačeno na žádné mapě pořízené před rokem 1929 a podle svědectví místních obyvatel před katastrofou v roce 1908 prostě neexistovalo…..

V rámci projektu Tunguska 99 provedl Gasperini se svými kolegy terénní průzkum jezera. Především je zaujal jeho téměř pravidelný půlkulatý tvar. Ukázalo se také, že dno nádrže má tvar kužele a jeho maximální hloubka je asi 50 metrů. To by mohlo naznačovat, že si v tomto místě něco obrovského udělalo tunel a propadlo se do země. Georadar skutečně odhalil nějaký velký objekt v hloubce 10 metrů pod dnem jezera.

Italští vědci předpokládají, že „viníkem“ vzniku nádrže byl úlomek explodovaného vesmírného tělesa. Hmotnost „úlomku“ je přibližně 1,5?106 kilogramu.

Ať tak či onak, nálezy „kráterů“ jsou však zatím jen spekulacemi. Dosud se v Podkamenné Tunguzské oblasti nenašly žádné předměty, o nichž by bylo možné s jistotou říci, že souvisejí s oněmi dávnými událostmi…..