Laboratorní zkoumání pozůstatků UFO
Hlavním důvodem, proč se vědci nechtějí zabývat problémem UFO, je nedostatek hmatatelných důkazů, které by se daly zkoumat, např. laboratorně.
Tyto hmotné důkazy zjevně chybí a tak nezbývá než čekat, až se některý z takových objektů zřítí. Avšak příležitostně se stává, že po přistání neidentifikovaného objektu zůstanou některé stopy.
V některých případech se zdá, že neidentifikované objekty své možnosti přímo demonstrují, ale podstata jejich projevů je pro nás nepochopitelná. Tak např. v noci 20. září 1977 nad Petrozavodskem, hlavním městem Karélie. 19.září kolem 18. hodiny večer bylo 200 km od Sverdlovska pozorováno osmi svědky nad horizontem červené svítící těleso, z jehož spodní strany směřovalo k Zemi asi tucet světelných kuželů. Těleso mělo velikost asi Měsíce za úplňku. Po několika minutách se od něj oddělilo menší těleso a odletělo. Velký objekt byl pak ještě jasnější a změnil se na tvar medúzy velikosti asi Měsíce. asi po 5 minutách se objekt pohnul směrem na Surgut, stále se zmenšoval, až konečně zmizel za horizontem a více se neobjevil.
Obr. 1 Jevy v Petrozavodsku a) jev zepředu b) pohled z boku c) jev vytváří kometový ohon d) objekt stojí na místě e) „déšť“ přestává, atmosféra na více místech svítí f) jev mizí, přes mraky a zanechává červeně svítící díru
V Děmjance, asi 50 km od Ilmenského jezera byl tento jev pozorován ve stejné době jako červená svítící medúza. Odtud však byly vedle velkých těles vidět ještě dvě menší. Právě kolem 3. hodin místního času pozoroval dalekohledem spisovatel Limik z Namojeva, tj. 35 km severozápadně od Petrozavodska, čočkovitý předmět obklopený svítícím kruhem. Objekt se zdál být průhledný a zářil jasným fialovým světlem. Ze 16 světelných otvorů na okraji vystupovaly jasné světelné kužely. Objekt přiletěl z východu, asi 15 minut se vznášel a potom se začal pohybovat severním směrem, proti původní dráze skloněné pod úhlem 30 – 35 stupňů. Během pozorování v okolí silně vyl pes. Ve 4. hodiny místního času viděli rybáři na břehu Finského zálivu u Lomonosova zářivý jasný objekt, který vysílal světelný objekt, který vysílal světelné paprsky a vypadal jako medúza. Z tohoto objektu se uvolnila malá oranžová koule, která nejdříve letěla k Zemi, pak se zastavila, změnila se na předmět polokulového tvaru a odletěla směrem na východ. Ve 4.30 hodin v Plesecku, asi 300 km severovýchodně od Petrozavodska, startoval satelit Kosmos 955 (1977-91-A). V Petrozavodsku, ve městě se 185.000 obyvateli, u jezera Oněgo, pozorovalo několik časně vstávajících obyvatel ve 4.05 hodin moskevského času 20.9.1977 jižně od města „zablesknutí jasné hvězdy“ v mracích. Přestalo právě pršet, nebe bylo opět jasné, (až na několik oblaků) a vítr foukal ze severu. Světlo se změnilo na ohnivou kouli, která po spirálovité dráze klesala k Zemi. Najednou se zatavila a vznášela se asi 5-7 minut, přičemž vydávala silný zvuk, podobný vytí sirény. Pojednou zvuk náhle utichl a objekt se začal nehlučně pohybovat směrem k Petrozavodsku. Objekt vypadal jako polokoule a kolem něj se tvořila jasná zóna, ve které vznikalo a zanikalo mnoho světelných bodů podobných drobným hvězdičkám. Barva objektu byla červeně oranžová a zdálo se, že pulsuje frekvencí 2 Hz, tedy byl střídavě světlejší a tmavší. Na spodní straně objektu se směrem dolů teleskopicky vysouval světelný paprsek, za kterým se za chvilku vysunul další, ale slabší a kratší. Za chvíli oba paprsky zmizely. Místo nich se nyní na okraji objevily podstatně tenčí světelné paprsky. Ty měly přerušovanou, zoubkovitou strukturu a zpočátku světélkovaly modrobíle. Zdálo se, že tyto světelné paprsky padají pravidelně na Zemi a po několika sekundách se změnily barvu na zlatou. Vypadalo to tak, jako by tisíce světelných jehel jako zlaté šípy padaly dolů jako déšť a několik očitých svědků dokonce tento déšť slyšelo.
Celý tento jev působil dojmem nádherného barevného světelného zdroje se zlatými paprsky a bílá zóna kolem polokoule se stáhla do jediného svítícího prstence. Paprsky byly lehce zakřivené. Bylo zjištěno, že tyto zlaté jehly vypálily dokonce díry do asfaltu a do okenních tabulí v jedné továrně. Objekt teď klouzal pomalu k přístavu a na chvíli zůstal nad 142 m dlouhou lodí. V porovnání s ní byl průměr objektu odhadnut na 104 metry.
Obr.2 Okenní tabule s dírami, jež byly způsobeny „zlatým deštěm“ v Petrozavodsku. Průměr otvorů je asi 1 cm. Vedle leží vyštípnuté části skla.
Očití svědkové vypovídali, že objekt zářil tak jasně, že při pohledu na něj bolely oči. Budilo to však dojem, že okolí není ozářené. Později bylo vypočítáno, že světelný tok kužele musel mít intenzitu 15 cal/m2/min.
Mnoho lidí vypovědělo, že se v té době probudili a všichni do jednoho prohlašovali, že měli špatný pocit. Většina při tom zažila deprese a tlak na prsou a měla pocit, jako by to byly nárazy „vnitřního proudu.“ Někteří svědci běželi k oknu a vzrušeně křičeli, když jev uviděli. Jiní zase vyběhli s křikem na ulici a stále volali: „To je konec!“ Vypukla všeobecná panika. Mezitím se od objektu oddělilo menší jasné těleso, které podle popisu mělo tvar jako „ohnivý disk“ nebo „baterka“. Toto těleso letělo nad střechami domů podél ulice. Jedni usuzovali, že nakonec spadlo do vody, jiní měli dojem, že se vrátilo k velkému objektu a splynulo s ním. Právě v té době vypadl v jednom nejmenovaném ústavu počítačový systém a mnoho lidí si myslelo, že se právě stalo svědky atomového výbuchu.
Obr. 3 Zvětšenina děr na tabulích z Petrozavodska.
Obyvatelé města se chovali hystericky, působili zmatek. Mnozí svědci působili dojmem, jakoby byli duševně postiženi. Stovky lidí měli pocit „ponížení“. Až později pomyslel kdosi na to, že by se tento jev měl vyfotografovat. Bohužel, fotografovalo se na velkou vzdálenost a a navíc na černobílý film. Ve vzduchu byl silný zápach ozónu.
Konečně po několika minutách přestal objekt zářit a jasnost objektu silně poklesla a velký temný mrak o rozměru asi souhvězdí Velkého vozu, zahalil objekt.
Obr. 4 Zvětšenina jednoho vytrhnutého místa (průměr 1 cm)
Náhle se objekt začal řítit dolů, ale zastavil se, vystoupil vysoko a letěl plynule ve směru na jezero Omega, k přicházející frontě tmavých mraků. Přitom za sebou táhl jasný načervenalý ohon. Když vletěl do mraků, vypálil do nich světle červenou rýhu, přičemž se mraky obarvily do červenofialova. Na spodním okraji byly mraky světlezelené až bílé. Nakonec objekt vypálil do mraků díru a zmizel nad nimi. Okraj díry v oblacích dále jasně červeně světélkoval a v mracích bylo možno rozeznat ještě mnoho červeně světélkujících půlkruhů. Z díry v oblacích vyšly ještě jeden či dva jasné, dlouhé světelné paprsky, které tam zůstaly po vyzáření objektem.
Později byl tento jev komentován jev v místním tisku. Ředitel hvězdárny v Petrozavodsku V. Krat vysvětlil tento jev jako důsledek startu rakety. Jde o verzi, ke které se později přihlásil i skeptik James Oberg z USA.
Když byly zodpovědně vyhodnoceny výpovědi svědků, museli tuto teorii nechat padnout. Korespondent TASS Nikolaj Milov v následujících měsících hovořil se stovkami svědků.
Obr. 5 Skica k případu z 20. srpna 1977
Teprve rok po události, 23. září 1978 přinesly Pravda a Izvestija podrobné zprávy podložené svědectvími mnoha lidí a rozhovory s vědci. Skeptik Oberg si však myslí ještě dnes, že start rakety v Plesecku a petrozavodský jev má na sebe jasnou návaznost. (Oberg, 1977), i když se jev odehrával pod oblaky.
Jenže Oberg zamlčel, že objekt byl už hodiny před startem rakety pozorovaný na jiných místech a právě tak zamlčel i díry v okenních tabulích a na asfaltě.
V roce 1978 zašli astronom Dr. Dala P. Cruiskshang a sociolog David W. Swift (oba z havajské univerzity) do Moskvy, aby se seznámili se zkouškami, provedenými pracovníky Akademie věd na skle z Petrozavodska. Mnohé z 5-7 mm děr byly skoro čtyřhranné. Na některých dvojitých oknech byly proděravěné jen vnější tabulky a vypadnuté kousky ležely mezi dvojitými tabulemi.Pod elektronovým mikroskopem byly na lomových plochách objeveny krystalické struktury.
Dosud není pro tyto otvory vysvětlení. Organizace MUFON (USA) doufá, že dostane ze St.Petěrburgu výsledky analýzy. Američané též dostali od ruských vědců materiál, jež má pocházet z nějakého objektu, který v roce 1985 explodoval nad poloostrovem Kola a nemohl pocházet ani z meteoritu, družice nebo z jiného létajícího stroje.
27. dubna 1961 se na severním břehu jezera Oněga, u Eutina jedno UFO skoro zřítilo. Otřelo se o zemi, ale mohlo přece jen odletět. Stalo se to takto:
V časných ranních hodinách vidělo asi 25 lovců asi 20 metrů velké zeleně svítící těleso, přilétající velkou rychlostí od východu, přeletělo nízko nad nimi a s rachotem narazilo na břeh. Objekt potom nehlučně a za mírného pohupování odletěl v malé výšce na západ. Následující den bylo místo kolize blíže prozkoumáno vytvořenou speciální komisí, ve které byli mj. i armádní specialisté. Jednomyslně konstatovali, že na břehu jezera byla vyrytá 27 m dlouhá, 15 m široká a až 3 m hluboká rýha. Po asi 5,5 metrech pokračovala stopa druhou rýhou, po které ve vzdálenosti několika metrů následovala třetí, hluboká už jen asi 40 cm, jež vedla přímo do jezera. Na tomto místě byl led jezera popraskaný a kry byly navršeny na velkou hromadu. Led měl výrazně zelenou barvu. Na břehu byly nalezeny početné černé, kov připomínající, geometricky tvarované střepiny, tlusté asi 1 mm a až 2 cm dlouhé. „Zelený led“ a kovové střepiny byly analyzovány v Technologickém institutu v Leningradě geofyzikem prof. Vladimírem Šarnovem.
1. „Zelený led“ při rozpouštění zanechával vláknitou fázi. Tyto vlákna byly analyzovány a jevily se jako neznámé organické vazby s malým množstvím hliníku, vápníku, bária, křemíku, sodíku a titanu.
2. Geometricky tvarované, kovu podobné střepiny byly odolné proti kyselinám a velmi vysokým teplotám. Nebyly radioaktivní a zdálo se, že je to slitina křemíku a železa, spolu s malým množstvím hliníku, lithia, titanu a sodíku.
3. Substance foliového charakteru měla to samé složení jako větší střepiny. Bylo jednoznačně zjistěno, že těleso nemohlo být meteoritem a jeho původ nebyl zjištěn.
V provincii Transen ve Francii (Bounias 1990,Vallée 1990, Velasco 1990) a v Delphose, Kansas (Faruk 1989) byly zprávy o přistáních neznámých létajících objektů potvrzeny následným průzkumem míst údajného přistání.
Je to podobný případ jako při pozorování u Charpapova v loveckém revíru jižně od Moskvy dne 20. srpna 1977. Tři houbaři byli v noci v lese, kde kolem 0.30 hodin místního času hledali místo na postavení stanu. Přišli na větší mýtinku. Najednou z protilehlé strany okraje lesa slyšeli hlasitý hovor, který ale po několika minutách utichl. Asi kolem jedné hodiny v noci našli konečně místo na přenocování a houbaři začali stavět stan. A v tu chvíli ve vzdálenosti asi 300 m uviděli těleso, jež svítilo matně bílou barvou a vypadalo jako velká hruška. (viz obr.) Okolí samo osvětleno nebylo. Po několika sekundách stoupalo těleso svisle nahoru a kývalo se jako loutka. Potom letělo vodorovně a pak ve velké spirále do nočního nebe. Všechno probělho v úplné tichosti. Nebyl zaznamenán ani pohyb vzduchu ani žádné jiné zvuky. Na nočním nebi, jež bylo bez mraků a s jasnmými hvězdami, byl společně s objektem jediný šedivý mrak. Houbaři nejprve našli slehlou trávu v průměru asi 4 metry a země byla stlačená o 5 cm. Výšku objektu odhadli na 15 až 20 metrů.
Otisky zůstaly zachované až do konce září. Jeden z houbařů vypověděl: „Náhle se chvěl vzduch, potom na okraji lesa stál hrušce podobný předmět. Z létajícího objektu vystoupily trpasličí postavy. Vydávaly nesrozumitelné hlasy a opět nastoupily. O minutu později se hruška zdvihla.“
Obr. 6 Dalněgorsk (28.11.1987, 20.40 h,trvání 4 min.,velikost 100-200 m, rychlost 50 m/s,barva modrá-červená, světlomet žlutý).
Ve zprávě badatele badatele Siegla se píše, že tento muž svůj zážitek vyprávěl, ale nikdo mu nevěřil. Siegl se o tomto případě dozvěděl náhodou. 6. listopadu se Siegl a malá skupinka badatelů vypravili na místo přistání. Půda zde už byla přeoraná. Přesto zde odebrali badatelé 20 vzorků půdy až do hloubky 30 až 40 cm. Rozbory biologů ukázaly, že vzorky odebraných rostlin měli zuhelnatělé kořeny, ale přesto zelené listy. V písku byly početné granulace. Ve vzorcích překvapivě chyběly jakékoliv půdní bakterie. Půda byla absolutně sterilní, proto musela být zahřátá minimálně na 70 stupňů C. Vzorky také nebyly zvlášť radioaktivní. Vzorky ze vzdálenějšího místa neměly žádné písečné granulace a rostliny neměly zuhelnatělé kořeny.
Zda Američané v roce 1947 v Roswellu v Novém Mexiku mohli skutečně najít zničený létající talíř neznámého původu, to zůstává spornou, dosud nezodpovězenou otázkou. I když se už našlo víc než 130 přímých i nepřímých svedů (Friedman 1990). V žádném případě však nebylo oznámeno, co případné zkoušky materiálu a další výzkumy ukázaly.
Rusové zato mají bezpochyby materiál z havarovaného a vyhořelého neidentifikovaného objektu, o jehož analýze bylo v souvislosti s tomskou koínferencí o anomálních jevech v letech 1988 a 1990, předneseno několik přednášek.
Obr. 7 Dalněgorsk (28.11.1987, 22.45 h.,trvání 4-5 min.,délka 200-400 m, výška 0,5-0,7 km, rychlost 5-20 m/s, barva modrá, světlomet modrý)
29. ledna 1986 zpozorovali obyvatelé Dalněgorska u Vladivostoku v 19.55 hodin červenou svítící kouli, která letěla nehlučně rychlostí 15 m/sec od jihozápadu ke kopci Izvestkovaja (611 m n.m.), který se zvedá ve středu města. Náhle koule změnila letovou dráhu oproti horizontále o 60 až 70 stupňů a narazila na kopec. Přitom odrazila 2 – 3 m3 vyčnívajícího skalního bloku. Očití svědkové slyšeli tlumený náraz. Dvě skupiny školacček pozorovaly z různých stran, jak se koule pokoušela vystoupit vzhůru, ale vždy však klesla k Zemi. To zkusila šestkrát a při tom se vždy posunula o kousek k severu. Při vzestupu byla vždy jasnější, jasně červené barvy a vysílala paprsky k zemi. Při poklesu byla vždy tmavší. Když se jí po půl hodině nepodařilo vystoupit, zdálo se, že se chce sama zničit a začala hořet tak jasným plamenem, jako svařovací oblouk. Objekt hořel celou hodinu, až z něj nezůstalo nic , jen několik kovových kuliček a popele.
Dr. Valerij V. Dvužilnij, člen sovětské komise pro meteorologii a anomální jevy Vědeckoinženýrské společnosti, přišel na místo 3. února 1987. On a další vědci zkoumali místo dva dny. Břidlice byla až do hloubky 15 cm černá a rozpraskaná žárem. Všude ležely kamenné úlomky, které popraskaly vlivem vysoké teploty. Byly silně pokryté sazemi a na jejich povrchu byly navařeny malé, stříbřité kovové kuličky. Celkem bylo nasbíráno na 60 gramů malých kuliček, které byly hlavně z olova, 15 gramů kovových kapek, které obsahovaly převážně železo a mnoho jemných mřížkových křehkých substancí, které obsahovaly sklo. Tyto substance byly zkoumané ve třech výzkumných centrech a jedenácti výzkumných institutech. Spektrální analýza ukázala, že olověné kuličky obsahovaly ještě asi 20% křemíku, 10% hliníku, 15% železa, 1,5 % zinku, 2% titanu, 1% hořčíku, 2% stříbra a stopy mědi, vápníku, vanadu, chromu, ceru, niklu, boru, kobaltu, lanthanu, molybdenu a sodíku. Skoro všechny kuličky měly otvory, jako bublinky, podobně jako se vyskytují i při průmyslové tavbě a znečišťovali povrch.
Železné kapičky měly průměr ad 2 do 4 mm a nedaly se opracovat nástrojovou ocelí, diamantovými nástroji však dobře. Kuličky ještě částečně obsahovaly i wolfram a kobalt. Bod tavení tohoto železa je o 100 stupňů nižší než u obyčejného železa. Analýza struktury rentgenem ukázala, že atomy železa vytvářely těsnější krystalovou mřížku. Všechny zkoumané části byly zmagnetizované, i když byly vystavené vysokému tlaku a žáru. Mineralog dr. V.V. Gernik na základě zmagnetizovaného křemíku přišel k závěru, že hypotézu, jež vysvětlovala složení koule z plazmy, lze vyloučit.
Síťovitá substance je černá, křehká a má sklovitou hmotu s mnohými bublinkami. Spolupracovník chemického ústavu ve Vladivostoku dr. A. Kulikov říká: „Je nemožné pochopit, co to je, připomíná to sklo – uhlík. Podmínky pro vytvoření této hmoty jsou neznámé. Možná, že to vzniká při extrémně vysokých teplotách Na mnohých zkoumaných vláknitých substancích byly pod mikroskopem objevená krystalová vlákna o tloušťce17 mikrometrů (poro srovnání – lidský vlas má 56 mikrometrů). Mnohé se skládaly z tuctu spletených vláken a jednom takovém spletenci bylo dokonce objheveno jedno vlákénko ze zlata.
Dr. A. Makajev dělal rentgenologickou analýzu struktury a zjistil, že při tavení jedné části spletence ve vakuu, najednou všechno, tedy zlato, stříbro a nikl, zmizelo a místo toho se objevil titan a molybden. Po nažhavení se objevil sulfid berilia. Na vzduchu se spletenec vypařil při 900 stupních Celsia, ve vakuu zato neshořel ani při 2800 stupních C. Chemik F.V. Vystoskij ve svých rozborech došel k závěru: „Je to nepochybně produkt vysoké technologie nepozemského původu.“
I když se na místě havárie nenašla žádná zvýšená radioaktivita, zachovala se tam ještě několik let anomálie silového pole. Všichni ptáci se tomu místu vyhýbali. Lékaři A. Petuchov a T. Faminskaja z Moskvy podali zprávu o tom, že pět výzkumníků a vědců, jež se zdrželi na místě havárie 24 hodin, trpěli poruchou rovnováhy a chápání.Při laboratorních vyšetřeních se ukázaly změny ve složení krve, vědci měli zvýšený puls i krevní tlak.
Terapeut A.A. Apanskevič zaregistroval u návštěvníků tohoto místa i poruchu při koordinaci pohybů, potíže dechu a všeobecnou slabost.
V roce 1988 měřil fyzik V. Skavinskij z ústavu geologie a geofyziky protonovým magnetometrem rozložení intenzity magnetického pole na křemíkové břidlici a našel šest míst, které byly obzvlášt silně zmagnetizovány. Tyto místa se kryly s těmi místy, na které podle výpovědi děvčat koule nepravidelně dopadala, předtím než shořela.
Týden po havárii 6. prosince 1986 se kolem 20.30 hodin objevily dvě žlutě svítící koulea čtyřikrát obletěly místo havárie. Potom se zábleskem zmizely.
Obr. 8 Kamenka-Dalněgorsk (28.11.1987, 22.45 h. trvání 2-4 min.,délka 200-400 m,výška 0,5-0,8 km, rychlost 300 km/h, barva kovově šedá, tři žluté zářiče, světlomet bílý)
Avšak už 28. listopadu 1987 došlo mezi 21.10 – 24.00 nad Dalněgorskem a východním pobřežím Primorska ke skutečné invazi UFO. Bylo pozorováno 33 koulí, 300 metrů dlouhý „doutník“ , válce. Objekty pozorovaly stovky svědků nezávisle na sobě. 13 objektů létalo v kruhu o průměru od 2 – 3 km, v malé výšce kolem dalněgorské koty 611 a prohledávaly půdu světlomety. Objekty zapříčinily dvouminutový výpadek proudu. I v dalších letech byly pozorovány objekty UFO nad Dalněgorskem.
Obr. 9 Pristan, 28.11.1977, 23:35, délka 30 m, výška 50-100 m, rychlost 20-25 m/s, barva kovově šedá, bílá
Co tyto objekty hledají?
Největší hádánka na jevech kolem fenoménu UFO je stále otevřená otázka: Co hledají – v atmosféře či na Zemi? Sotva nějaký očitý svědek někdy pochopil, co posádky UFO svým přistáním sledují. Jediné, čeho dosáhli bylo to, že byli pozorováni.Dosud vypadá všechno tak, jako by to všechno byl jen velký velký ověřovací pokus – vyzkoušet hranici naší pozornosti, rozpaky a reakci na jejich přítomnost.
Ze zahraničních materiálů (PSI-Journal)
