Tajemná tvář na Marsu (2)
Americký badatel Zecharia Sitchin se přiklání k názoru, že tajemné útvary na Marsu jsou základnami, nebo jakýmisi „překladišti“ neznámých inteligentních bytostí, pilotujících UFO.
Pro tuto domněnku svědčí mimo jiné i fakt, že dosud není jasné, kde „parkují“, odpočívají, případně doplňují energií ony údajné létající disky, jejichž výskyt nás znepokojuje. Že takové základny existují, dosvědčuje bývalý britský kapitán ponorky SPIRIT sir Edmund Scott. V červnu 1964 se plavil nedaleko Cejlonu v hloubce asi sto padesáti metrů, když náhle strnul. Dole pod ním leželo kosmické městečko: kamenná a zcela jistě uměle chlazená deska o rozloze čtyři hektary nesla obrovitý létající talíř, který Scott charakterizoval jako obdobu letadlové lodi. Na jeho palubě parkovalo asi tucet menších létajících strojů, jak je vypodobnili mnozí pozemští pozorovatelé. Menší talíře byly s velkým UFO spojeny okrouhlými chodbami o průměru asi šest stop. Několik těchto „trubek“ čekalo zřejmě na další UFO, což potvrzovalo i volné přistávací místo. V průzorech všech lodí zářily desítky velice intenzivních světel. Ta však vzápětí pohasla. Kapitán ponorky se dal do šíleného úprku. Po třech měsících nalezly britské válečné lodi a ponorky na stejném místě v hlubinách Indického oceánu už jen prázdnou ohlazenou desku…
Dodejme dále, že Zecharia Sitchin je toho mínění, že dávní návštěvníci na Marsu jsou obyvatelé velké planety naší sluneční soustavy, kterou dosud neznáme. Její velmi eliptická oběžná dráha podobná kometám prý vede nejen do hlubin kosmu daleko za Pluta, a je i v blízkosti Země mezi Marsem a Jupiterem, pásem planetek, který mohl vzniknout právě kolizí této planety s tělesem, kdysi brázdícím sluneční soustavu v těchto místech. Tohoto vetřelce z kosmu, který se vrací k místu „nebeské bitvy“ každých 3600 let nazývali Sumerové, Nibiru – a Babyloňané Marduk. Podle starých textů s sebou Nibiru přinesla „semeno života“, jež při kolizi přešlo na Zemi. A tak se na obou planetách vyvíjely tytéž formy života, i když na Nibiru dříve než na Zemi.
Před zhruba 450 000 lety prý přišli obyvatelé této tajemné planety (Sumerové je nazývali Anunnaki, Bible pak Nefilim) na Zemi na geologický průzkum. Sitchin uvažuje, že v době svých příchodů a odchodů (každých 3600 let) vybudovali mezistanici na Marsu, což zcela jednoznačně vyplývá ze sumerských textů, více než 5000 let starých. Není proto těžké předpokládat, že Anunnaki tuto vesmírnou základnu v posledních letech reaktivovali.
Podle Sitchina „fenomén UFO“ existuje už velice dlouho. Již v Bibli se hovoří o věcech, které bychom tak označili. Například líčení proroka Ezechiela, Jákobův „sen“ o „žebříku do nebe“, „ohnivé vozy“ Eliášovy atd. Jestliže v posledních 45 letech došlo k zintenzivnění jevu UFO, jedná se prý o pouhé opakování toho, co jsme zažili již v biblických dobách. Není to ještě návrat samotných bohů, Anunnaki či Nefilim, ale návrat jejich poslů. Bible je nazývá anděly (řecky Angeloi), neboli hebrejsky „malach“, což doslova znamená „posel, vyslanec“. Staří Egypťané měli pro tyto bytosti označení „Neteru“, to jest „strážci“. Sumerská zobrazení stará celá tisíciletí se překvapivé podobají oněm kresbám, které dnes pořizují lidé, tvrdící, že se setkali s mimozemšťany. Mají stejně hladkou pleť, oči stejně mandlovitého tvaru, mnohem větší, než má člověk, a jsou asexuální. Z toho lze usuzovat, že se jedná o pouhé roboty, androidy, vytvořené k obrazu bohů. Tyto humanoidní, robotovité bytosti jsou skutečně popsány také v mezopotamskych textech a znázorňuje je bezpočet sošek. Obyvatelé Nibiru – Anunnaki, doslovně „ti, co přišli z nebe na Zemi“ – údajně Sumery vyučovali a předali jim mnoho důležitých poznatků . Vysvětlovalo by to fakt, Že sumerská kultura v jižní Mezopotámii (dnešní Irák) vzkvetla před 6000 lety „náhle a nečekaně“. Dala nám řadu „vynálezů“, které dodnes tvoří jádro naší civilizace.
Patří sem z oblasti techniky kolo, pec, cihla, metalurgie. V oblasti vědy nám Sumerové zanechali matematiku, astronomii, kalendář, naše měření času, medicínu. Z umění jim lze přičíst písmo, školy a univerzity, literaturu, hudbu, tanec, sochařství a malířství. Položili základní kamen moderní společností, zakládali města, vytvářeli správy, zákoníky, jmenovali soudce a krále, vynalezli instituci manželství, smlouvy, parlamenty a jako nevyhnutelný důsledek i daně. Jim lze připsat i náboženství a vše, co s ním souvisí: svatá písma, rituály, knězi, kláštery, svátky a bohoslužby.
Ve škole se učíme, že první, kdo věřil, že středem naší planetární soustavy je Slunce a ne Země, byl Mikuláš Koperník. To však není pravda.
Byly totiž nalezeny sumerské nákresy, na nichž je středem Slunce, okolo něho všechny známé planety plus jedna navíc. Planety jsou zapsané a popsané v mnoha astronomických textech. Sumerové je nazývají „členy sluneční rodiny“ a udávají jejich počet včetně Slunce a Měsíce – dvanáct! Připomeňme, že planeta Neptun byla naší civilizací objevena až roku 1846 a existence Pluta byla roku 1930 prokázána nejprve matematicky a teprve poté dalekohledem. Sumerové také uvádějí, že Neptun vypadá jako „modrozelená vodní říše se skvrnami na povrchu“ a zmiňují se i o dalších planetách, které nejsou pouhým okem ze Země pozorovatelné!
Orientalista Sitchin předkládá tuto šokující skutečnost za jeden z důkazů, Že Anunnaki předali Sumerům dosti podrobné informace o vzhledu planet Uran a Neptun, které Sumerové popsali tak přesné, jako je fotografovaly naše sondy Voyager v roce 1986 a 1989.
První konkrétní důkaz existence jejich planety Nibiru spatřuje Sitchin v záznamech infračervené kosmické stanice IRAS. O vánocích 1983 se objevily oficiální zprávy, podle nichž IRAS dvakrát {protože prohledává prostor kolem Země dvakrát, vždy po šest měsíců) zjistil jakési vesmírné těleso čtyřikrát větší než Země, pohybující se k Zemi. Těleso bylo totiž na druhém snímku již o něco blíže. Nejedná se tedy o žádnou hvězdu, planetku či kometu.
Pokračování
