UFO – nezodpovězené otazníky (14)

Byli mimozemšťané někdy na zeměkouli? Máme s nimi kontakty v současnosti? Jsou možné v budoucnosti? Tyto otázky vzrušují řadu lidí a nedají pokoj amatérům zabývajícím se jejich výzkumem.

Vyděšené manžele doprovodilo na loď pět humanoidních bytostí oblečených do jakési uniformy. Jen jeden, nejspíše jejich velitel, se odlišoval oděvem a podobal se „kapitánovi námořní pěchoty“. Zatímco šli od auta, „kapitán“ hovořil s Betty anglicky se zvláštním přízvukem {podle názoru Betty francouzským). Když přistoupili ke spuštěným schůdkům, začala se žena bránit. To „kapitána“ rozzlobilo.

Začal Betty strkat a říkal: „Jděte, jděte. Čím více se budete bránit, tím více vás zdržíme. A my máme málo času. Jděte. Pak se vrátíte do svého vozu.“ Bylo nutno se podřídit.

Na palubě lodi Hillovy rozdělili s vysvětlením: „Naše přístroje jsou nastaveny jen na jednoho.“ Objevil se „doktor“, který také mluvil anglicky. Posadil Betty na bílý taburet a začal „úřadovat“. Vzal „mikroskop“ s velkými čočkami, kterým si prohlížel ženinu pokožku. Pak ji lehce naklonil, aby hlava zapadla do opěradla jako u zubařského křesla. Požádal ji, aby otevřela ústa, prohlížel krk a zuby, podíval se do uší, otáčel hlavou vlevo a vpravo. Odstřihl pramen vlasů, který schoval do sáčku, a ten položil do zásuvky. Tutéž proceduru vykonal s nehty. Pak ženu svlékli a položili na stul. „Doktor“ vzal svazek jehel s připevněnými dráty a začal je přikládat k Bettyinu břichu a zádům. Bolest necítila. Podle všeho byl „doktor“ velmi spokojen s prohlídkou. Pak ale vyšel ven a vrátil se s dlouhou jehlou! Betty se lekla:

„Co chcete dělat?“

„Doktor“ ji uklidňoval, řekl, že to je poslední a naprosto bezbolestný test. S těmito slovy jí začal strkat jehlu do… pupíku. Betty zakřičela. „Doktor“ hned dal jehlu pryč a „kapitán“ jí položil ruku na oči a bolest zmizela.

„K čemu to bylo?“ zeptala se žena.

„Test na graviditu,“ zněla odpověď „Kapitán“ jí pomohl vstát ze stolu a obléci se. „Doktor“ se mezitím začal věnovat Barneymu.

Procedura se celá opakovala. Ale stala se malá příhoda, která pobavila všechny, kdo vyšetřovali tento podivuhodný případ.

„Doktor“ prohlížel Barneyho zuby, chytil ho za dolní čelist… a ta mu zůstala v ruce!

Betty ani nenapadlo, aby upozornila zvědavé cizince na umělé zuby svého manžela.

„Doktor“ se neobyčejné rozrušil, pozorně se zadíval na Betty, přistoupil k ní a také ji zatahal za dolní čelist! Žena ale měla zuby vlastní, což však zmátlo mysl humanoidů.

Jeden z vyšetřujících pak žertoval, že po návratu na svou planetu X by mohli v referátu před vědeckou radou prohlásit, že během návštěvy Sluneční soustavy tam objevili rozumný život, zastoupený černými muži s vyjímatelnou čelistí a bílými ženami, jejichž čelist vyjmout nelze!

Betty pokrčila rameny a dále si prohlížela knihu, kterou jí podal „kapitán“. Byla to velká kniha plná svislých sloupců – tenkých, tlustých, tečkovaných a zakřivených čar. „Kapitán“ slíbil, že ji Betty věnuje jako důkaz reálnosti tohoto nezvyklého setkání. Betty se osmělila a zeptala se „kapitána“, odkud přiletěl. Ten se zeptal, co ona ví o vesmíru, a když uslyšel odpověď, že má znalosti jen v rámci školní výuky, pokýval rozladěně hlavou. Přesto však vytáhl velký atlas a podal jej zajatkyni. Listy alba s mapami hvězdného nebe byly zhotoveny neznámým způsobem. Poskytovaly trojrozměrný, holografický obraz! „Jako když se díváte oknem,“ vyprávěla Betty Hillová. Jedna mapa ji zvlášť zaujala; byly na ni čáry spojující hvězdy. „Kapitán“ vysvětlil, že tučné čáry znamenají obchodní linky, tenké jsou periodické expedice a tečkované čáry označují příští lety.

„Kde je vaše hvězda?“ zeptala se Betty.

„A víte, kde je tady vaše Slunce?“ zněla odpověď na otázku.

„Ne, nevím.“

„Jak vám tedy vysvětlím, odkud jsme?“

Před propuštěním zajatců „kapitán“ prohlásil, že posádka nesouhlasí s„tím, aby jim byly poskytnuty věcné důkazy setkání.

„Musíte zapomenout na všechno, co se stalo,“ řekl. „Ne, ne, na tohle nikdy nezapomenu, nikdy!“ odpověděla vzrušeně žena. „Přiletíte sem ještě?“ „To nezáleží na nás. Možná, že se setkáme.“ „Ale jak nás najdete mezi miliardami lidí?“

„My vždycky najdeme toho, koho potřebujeme,“ prohlásil „kapitán“.

Na jedné z hypnotických seancí na klinice Benjamina Simona dostali badatelé nápad: pokusit se dostat z dlouhodobé paměti Betty hvězdnou mapu, kterou viděla na palubě UFO. Zkušenosti s regresivní hypnózou obdobné případy znají. Doktor Simon začal s nadšením experimentovat.

Úspěch překonal očekávání. Betty Hillová nakreslila během několika sezení mapu, přičemž pokaždé něco na svém schématu upřesňovala nebo pozměňovala. Když práce skončila, byla mapa zveřejněna v novinách s nadějí na kompetentní vyjádření odborníků.

Z dokončené mapy vyplynulo, že takové uspořádání hvězd by bylo možno vidět jen ze souhvězdí Sítě. Vzdálenost k základně cizinců je naprosto gigantická: více než 30 světelných let! Jak to stihli sem doletět?

Odpověď může být jen jedna: ovládli rychlost blízkou rychlosti světla. Pokud vesmírní cestovatelé dosahovali těchto rychlostí, pak by mohla cesta jedním směrem trvat asi jedenapůl roku. To už není podle současných kosmických úspěchů tak moc!

(Avrora, Leningrad, 1989)

Pokračování