Odletěli do nikam

Když se řekne Bermudský trojúhelník, každý si jistě hned vybaví nevysvětlitelné mizení lodí a letadel.

5. prosince 1945 jich zmizelo hned šest. Nejprve letka pěti letadel typu Grumman Avenger a o několik hodin později i letadlo, které je mělo najít – hydroplán Martin Mariner. I tato událost zůstává jednou z dosud nevysvětlených záhad XX. století.

Všechno začalo úplně nevinně. Letka avengerů odstartovala ve 14,10 hod k cvičnému letu ze své mateřské základny Fort Lauderdale na Floridě. Piloti dostali vcelku jednoduchý úkol – letět nejprve 160 mil na východ, potom 40 mil na sever a vrátit se zpět na základnu. To vše i s cvičným bombardováním mělo trvat asi dvě hodiny. Kolem čtvrté odpoledne tedy měla být letadla zpátky na základně. V 15,45 však kontrolní věž zachytila nanejvýš naléhavé hlášení avengerů:

„Náš stav je havarijní, nevidíme zem, opakuji – nevidíme zem!“ Velitel letky kapitán Taylor vzápětí dodal: „Nemůžeme určit naší polohu, nevíme, kde jsme, zabloudili jsme.“ Dostal pokyn, aby letěl na západ, takže dříve nebo později by se v každém případě dostal nad americkou pevninu. Tento jednoduchý rozkaz však kapitán Taylor splnit nedokázal. Doslova věži ohlásil:

„Nevíme, kde je západ, všechno je divné, nemůžeme určit směr, také oceán vypadá jinak než jindy.“ V 16,25 věž zachytila poslední hlášení: „Nevíme, kde jsme, snad 220 mil na severovýchod od základny, pravděpodobně my…“

Obr. 1 Avengery ve filmu Blízká setkání třetího druhu (USA. 1977)

V té chvíli již avengerům na pomoc startuje Martin Mariner. Po několika běžných hlášeních se odmlčel i on. Následujícího dne po ztracených letadlech nebo jejich troskách pátralo na 300 letadel a 21 lodí. Marně.

Celý tento případ vzbudil obrovský rozruch. I když zpráva vyšetřovací komise čítá přes 400 stran a měla by být naprosto vyčerpávající, zůstává mnoho rozporů. Například je pravda, že velitel Taylor byl do této oblasti převeden teprve nedávno a že ostatní piloti byli teprve kursisti bez větších zkušeností. I ten nejméně zdatný pilot však dokáže každé odpoledne samostatně letět na západ, protože zamíří prostě rovnou do Slunce. Z hlášení kapitána Taylora, že nic kolem letadla není jako obvykle, že není vidět země (myslel tím moře?) ani Slunce a že kompas i palubní hodiny vypověděly službu. Za této situace si neporadí ani ten sebelepší pilot. Optimálním řešením by bylo nouzové přistání na mořské hladině. Už proto, že avengery měly k takovému přistání všechno potřebné vybavení a posádky měly s sebou padáky, plovací vesty i záchranné čluny. Poslední hlášení velitelského avengeru bylo zachyceno v 21,56 hod, tedy téměř tři hodiny poté, co letadlům muselo dojít palivo. Pokud alespoň jeden avenger nouzově přistál na hladině, jak je možné, že ho nenalezlo žádné z pátrajících letadel nenalezlo? V krajním případě dokáží trosečníci přežít v člunu i několik desítek dnů. Tady však nezůstala na hladině jediná troska, jediná vesta, jediný člun, nic. Během několika hodin, nejpozději do rozednění druhého dne, všechno zmizelo.

Poněkud jasnější se zdá být osud záchranného hydroplánu. Podle svědectví kapitána parníku Heinz Mills letadlo vybuchlo ve vzduchu. Loď potom na hladině našla několik trosek a olejovou skvrnu. Posádku se zachránit nepodařilo.

Ztracené avengery se od té doby staly jedním z klíčových případů zmizení v Bermudském trojúhelníku. Následující roky nepřinesly v pátrání po ztracených letadlech v podstatě nic nového. Asi nejvýznamější objev se podařil hledačům podmořských pokladů newyorské firmy Scientific Search Project (Projekt vědeckého pátrání). V roce 1991 hledali jednu zlatem bohatě naloženou španělskou galeonu a při tom našli na mořském dně všech pět ztracených avengerů. Na ocasních plochách měli identifikační znak své základny FT, na jednom stroji se dokonce podařilo rozeznat číslici 28, identifikační číslo kapitána Taylora.

Vraky letadel se nacházejí jen 250 metrů hluboko, necelých 15 km od Fort Lauderdale. Tím by mohlo být vše vyřešeno, kdyby se ovšem nevynořily další pochybnosti. Tyto vraky totiž vůbec nemusely být ztracenými avengery. Když šly tyto mimořádně spolehlivé stroje po dvanácti letech služby v roce 1954 do šrotu, některé z nich byly svrženy do moře.

Jejich identifikační znaky se shodovaly se znaky ztracených avengerů, protože pocházely ze stejné základny. A pokud jde o číslici 28, není jisté, zda se ji po téměř padesáti letech pobytu letadla ve slané mořské vodě podařilo správně přečíst. I kdyby však tyto potopené avengery byly ty ztracené, není ještě vše vysvětleno. V několika případech byly pohřešované lodě a letadla sice nalezeny, ale bez posádky. A my nevíme, jestli v oněch potopených vracích letadel jsou i jejich posádky nebo ne. A i kdyby ano, nikdy nebudeme moci vyloučit, že se na několik minut či hodin i se svými stroji ocitly v nějaké úplné realitě. A nemohly proti tomu vůbec nic udělat. V tom případě je snad raději lepší věřit, že tuto hromadnou havárii skutečně způsobilo jenom špatné počasí.

Jitka Lenková