Jak „mystik“ hledal Boha a nalezl … co vlastně ?

Před časem vyšla další kniha ze série životopisných vzpomínek Jiřího Vacka „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“.

Zvláštní název: Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe … – zopakujme si to ještě několikrát! To, co bychom čekali od autora s patřičnou nálepkou mystika, by znamenalo, že v každém člověku je část boží jiskry, kterou lze nalézt poté, co člověk projde důkladnou duchovní očistou, zapudí své ego, naplní své srdce láskou …?

Pokud něco takového budete hledat v knize J. Vacka, pak najdete něco úplně odlišného.

Zvláště poslední díl jeho životopisu, věnující se létům od roku 1989 dodnes, stojí za to. Je příznačné, že tato léta odkryla charaktery a pro „mystika“ Vacka to platí neméně.

„Mystik“ Vacek nalezl sebe – pojďme se podívat, koho našel.

Pokud budete hledat realizovaného člověka, oproštěného od materiálních potřeb, budete hledat marně. V celé knize je žehrání na prostředky, které musel náš mystik někde vynaložit – vstupné na akce, které se mu nelíbily, jízdné a výdaje na cestách. Samozřejmě i slova plná vzteku na téma zabaveného majetku příbuzným v 50. letech.

„Proč také hledat cizí vzory, když jsem tu já?“ diví se náš mystik a pomlouvá každého cizího přednášejícího, mystika, duchovního mistra.

Obzvláště nechutná jsou slova, věnované bývalé manželce. V této chvíli nevzpomíná na to dobré, co s ní prožil, není zde slůvko odpuštění. Bývalá manželka našeho mystika slepě nenáviděla, štvala proti němu děti, kterým se nevěnovala, nepracovala, měla plný trestní rejstřík, udělala manko, ztloustla…. Hnus. To píše autor ve chvíli jejího úmrtí v kapitole „Smrt prvé manželky“…

V knize můžeme také přečíst i ty nejodpornější invektivy na Slováky, které bylo možné slyšet před rokem 1989 jen v hostincích té nejnižší cenové skupiny.

S velkým gustem si náš mystik vyřizuje účty s těmi, kdo jej prokoukli a nehodlali s ním dále ztrácet čas. A to s podrobnostmi, včetně osobních dopisů, i těch, které nebyly adresovány jemu.

A předchozí díly? Jsou k nerozeznání od tohoto. Pobavíte se nad nimi už jen z obsahu. Určitě vás zaujme kapitola: „Jak jsme koupili trabanta“. Chápete? Hledáte Boha a místo toho koupíte trabanta. Nebo: „Elektrifikace naší chatové osady.“ Koho jeho trabant a elektrifikace chaty zajímá?

Pozoruhodná je také pasáž o válce: „Jen díky tomu, že jsme se za války při bombardování vytrvale modlili, bomby padaly na opačnou stranu města.“ Jak poznamenal jeden můj přítel, to je, jako kdyby ty bomby na opačnou stranu města posílal …

To vše je pochopitelně zalito omáčkou o meditacích, zániku ega, hledání Boha, zkrátka hezkých řečí. Ale jak je vidět – nejen zde platí, že není tak důležité CO kdo říká, jako spíše KDO to říká.

Z časopisu ZAZ č. 1/2002

Na stránkách Jitřní Země (http://zeme.mysteria.cz/) další diskuse