Zakázaná archeologie aneb zajímavé nálezy (4)
Po celém světě ve skalách, lomech a všude tam, kde lidé dolují a kopou, se našly záhadné předměty, které tam, podle našich zakořeněných představ o vzniku prvního člověka na Zemi, nemají být.
Na jaře roku 1974 objevili dělníci v písečném násypu na břehu řeky Mures, která pramení v Karpatech, tři malé předměty uložené v jemném písku říčního sedimentu. Naleziště se nachází asi dva kilometry východně od vesnice Aiud. Objev ležel v hloubce deset metrů pod současnou úrovní povrchu a byl potažen tvrdým písečným škraloupem. Původně byly dva z těchto předmětů identifikované jako kosti, příp. fragmenty kostěných ostatků. Třetím nálezem byla na první pohled sekera, jejíž používání připisujeme svým předkům z doby kamenné. Všechny artefakty byly zaslány na další zkoumání do Archeologického institutu v Kluži, kde byly fosilie znovu označené za kosti a za stoličku mladého mastodonta. Třetí nález však nebyla prehistorická kamenná sekerka, ale nalezený artefakt byl z kovu. Tímto předmětem o délce dvacet centimetrů vedou dva válcové otvory, které se protínají v pravém úhlu. Všechny plochy vykazují stopy pravděpodobně po opakovaných tvrdých nárazech.
K tajemnosti tohoto nálezu přispěly i výsledky metalurgického výzkumu, které ukázaly, že tento předmět je tvořen v 88 procentech hliníkem. Hliník je kov, který v zemském povrchu sice vykazuje nejčastější výskyt, ale jen ve vázané formě, jako například v podobě hliníkové rudy zvané bauxit. V takovéto formě se podařil vyrobit jen nedávno, neboť jeho výroba je závislá na energeticky velmi náročném procesu. Metalurgové taktéž objevili na jeho povrchu neobvykle silnou vrstvu oxidu hliníku. Tato vrstva je tisíckrát větší jako na běžných hliníkových předmětech, což dokazuje vysoký věk tohoto předmětu. K jakému účelu však mohl sloužit, se nepodařilo zjistit žádnému odborníkovi. Avšak jednomu leteckému inženýrovi připomenul tento předmět přistávací modul jednoho nevelkého létajícího stroje, který je schopen měkce přistát na povrchu planety. Zda je to pravda, a nebo přehnaná fantazie, dnes už nelze posoudit, neboť tento záhadný artefakt zmizel a nikdo neví, kde se dnes nachází. (1) (2)
Na východních svazích Uralu v okolí řek Narada, Kožim a Balbanju našli ruští zlatokopové v letech 1991 až 1993 podivné předměty. Většinou pátrají v hloubkách mezi třemi až dvanácti metry a v této vrstvě taktéž objevili jakési miniaturní spirály. Jejich velikost je od 3 cm až po neuvěřitelné tři tisíciny milimetru. Byly zhotoveny z různých kovů, převážně z mědi, ale i z wolframu a molybdenu. Použití těchto kovů v čisté formě je v dnešních podmínkách velmi neobvyklé. Jejich zpracování je velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě 3410 stupňů Celsia a molybden při 2650 °C. Výzkumem těchto předmětů se začaly zabývat ústavy Ruské akademie věd v komské metropoli Zyktyvkar, v Moskvě, v Petrohradě a taktéž jedna vědecká instituce ve finských Helsinkách. Vědecká pracovnice oddělení geologie dr. E. V. Matvejevová v závěrečné expertize detailně popsala místo, kde byly kousky kovu nalezeny. Šlo o vrstvu, která vznikala v nejmladším období čtvrtohor, zhruba v době, který bývá označován jako doba železná. Když dr. Matvejevová prohledávala vzorky získané geologickou sondou, zjistila, že na dvou starších vrstvách se nacházela třetí – ze šedého štěrku a materiálu, který před sebou tlačil ledovec. Tato vrstva dosahovala tloušťky necelých dvou metrů. A právě v této zlatonosné vrstvě, která podle názoru ruských badatelů vznikala pravděpodobně v období před sto tisíci lety, ležely zvláštním způsobem opracované kousky kovů. Do země se musely dostat během staršího období čtvrtohor. V geologickém počítání času jde o nejmladší období vývoje Země, které začalo asi před dvěma milióny lety a skončilo asi před deseti tisíci lety. Kdo tyto pozoruhodné předměty, vyrobené před sto tisíci lety vyrobil, zůstává nadále záhadou. Neprošla ani spekulace, která dávala tyto kovové „kousky“ do souvislosti s nedalekým kosmodromem v Plesecku, ležícím v polární oblasti nad Uralem. Odborníci CNIGRI považují tuto domněnku za nevěrohodnou a nepředpokládají, že by mohlo jít o kovové pozůstatky rakety pozemského původu. Tyto nálezy jsou spojovány i s novým odvětvím vědy – nanotechnologií. (3)
Odkazy
(1) Součástka nikam nezmizela, zkoumání prokázalo, že jde o současný dural, a o součástku z reaktivního německého letounu Me 262. viz: Nález z Cluj Napoca. Azimut záhad, VII, 2016, č. 1 (16), s. 6. Internet: http://www.kpufo.eu/sk/images/uploads/2018/az/azimut_zahad_1-2016.pdf
(2) Does this mysterious piece of aluminium prove UFOs visited Earth 250,000 years ago? 20.10.2016. Internet: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-3856168/Mysterious-piece-aluminium-ancient-UFO-visited-Earth-250-000-years-ago-claims-investigator.html#ixzz4TWdPidBJ
(3) Jde o zbytky z neúspěšných pokusů, místo je dopadem havarovaných družic a raket. (-r-): Jak to bylo s uralskými spirálkami ZaZ, 18.10.2014. Internet: http://zahadyazajimavosti.cz/nazory/539-jak-to-bylo-s-uralskymi-spiralkami
