Kde hledat ztracenou Měsíční šachtu?

Tajemství Měsíční šachty jitří již déle než čtvrtstoletí fantazii luštitelů a milovníků záhad po celém světě.

Někteří z nich pátrání po ní obětovali řadu let svého života, avšak na veřejnost pronikají zatím jen nepatrné zlomky ze zjištění a závěrů, ke kterým během tohoto snažení dospěli, což je vcelku i dobře pochopitelné. Kdo by totiž prozrazoval příliš mnoho a víc než musí z obtížně získaných údajů své hledačské konkurenci, zvlášť když se možná sám nachází téměř u cíle.

Zájem o otázku existence Měsíční šachty však zřejmě projevila i různá mocenská uskupení, slibující si od jejího nalezení zvýšení vlastního vlivu získáním informací zejména o vyspělých technologiích, kterých bylo bezpochyby při vytvoření tohoto záhadného podzemního objektu kdysi užito. Jiné vlivné zasvěcenecké kruhy se zase možná pokouší ochránit lidstvo před pravdou, jež by ho v jeho současné vývojové fázi podle jejich mínění ohrozila. Často se ale mohou všechny uvedené důvody, proč dosud otazníky kolem Měsíční šachty v takové míře přetrvávají, mísit překvapivě dohromady.

Kapitán Antonín Horák, muž, který šachtu tvaru půlměsíce koncem Druhé světové války objevil, již bezmála třicet let nežije. Zemřel v létě roku 1976 v USA, kam několik let po válce emigroval. Krátce před smrtí jej převážně v reakci na zmínku o jeho objevu, poutavě zpracovanou v Knize nevysvětlitelného od Jacquese Bergiera, navštívilo několik osob. Mezi nimi i soukromý badatel Andre Estival ze severofrancouzského Calais. Pan Horák prý při rozhovoru s ním dementoval část informací z pojednání o tajemné šachtě, zveřejněném již v roce 1965 v časopisu NSS News, z něhož měl následně čerpat i Bergier. Ani tento článek však nebyl první. Ten skutečně první měl Horák napsat v roce 1953 do měsíčníku Attic. Horákův příběh pro NSS News údajně „vylepšil“ a o dobrodružné prvky obohatil slovenský emigrant Juraj Rovenský. Horák dále francouzskému hostu popisoval svůj krátký poválečný průzkum oné záhadné podzemní formace a k ofotografování nabídl spolu s nákresy a mapkou snad desítku snímků, které tenkrát na místě pořídil – viz foto.

m_1d

  Pohled z přístupové jeskyně na konvexní plochu diskutovaného útvaru. Trhlinou v této černavé stěně pronikl kapitán Horák do nitra Měsíční šachty. Foto archiv autora.

Malé vzorky, jež se mu nakonec podařilo z extrémně odolného materiálu stěn šachty odebrat, byly v chemických laboratořích v Praze následně identifikovány jako tzv. Lintzův bazalt, což je hornina překvapivých a dosud obtížně vysvětlitelných vlastností. Tato magnetická látka kromě mimořádné odolnosti vůči otěru, vyvíjí více tepla než uran, a její padající úlomky se přesně neřídí gravitačním zákonem volného pádu.

Všechny výše popsané informace máme k dispozici díky panu Josefu Blažkovi z Brna, který Andre Estivala kontaktoval začátkem jara roku 2002. Přibližně o dva měsíce později byla uskutečněna výprava za účelem znovuobjevení Měsíční šachty. Účastnila se jí jedna osoba z České republiky, dvě z Francie a po několika dnech se k pátrání připojil i jistý výzkumník z Kanady. Zda zmínění badatelé navštívili Slovensko, kde se dosud po Měsíční šachtě marně pátralo, není autoru tohoto článku známo, co však s jistotou může uvést, je skutečnost, že v závěru svého pobytu na území České republiky byli členové expedice ubytováni v městě Polička a živě se zajímali o nedalekou lokalitu mezi obcí Lubná a samotou Plaňava, severně od pahorku Skalka. V doprovodu někdejšího člena jedné z místních partyzánských skupin, operujících na horácku v době druhé světové války, navštívili pomník generála Svatoně na Pastvisku a další místa poblíž bývalé hranice Sudet. V prameništi říčky Desné, levostranného přítoku řeky Loučné, pak pátrali v ploše terénního stupně s převýšením 200 metrů po vývěrech podzemní vody a zkoumali potoční náplavy. Kontakt, který mezinárodní tým badatelů do té doby udržoval s několika přáteli neúčastnícími se expedice, byl nadlouho přerušen bezprostředně po té, co prý výzkumníci získali termografický záznam prověřovaného území. Byla snad Měsíční šachta objevena? Prý nikoli.

Přibližně ve stejné době proběhl v Brně zajímavý experiment v rámci aktivit jedné z místních okultistických skupin. Osvědčené médium nacházející se v hlubokém stupni hypnotického spánku bylo vyzváno k lokalizaci a popisu tajemné Měsíční šachty. A závěr? Šachta se prý nachází na našem území v místě, které kdysi mělo nějaký zvláštní význam pro centrální Evropu. Je součástí většího, velmi starého podzemního objektu, poškozeného horotvornou činností. Následoval dosti podrobný popis jeho vnitřní struktury, umožňující provedení technického nákresu – viz obrázek.

 m_1e

  Co máme před sebou? Jeden ze vstupů do legendární říše Agarti, tolik hledané nacisty, nebo podzemní město dávno zaniklé civilizace, či thuleánskou časovou schránku…? Podle popisu média a náčrtku pořízeného při seanci, překreslil autor.

Ten silně připomíná projekty japonských podzemních měst budoucnosti, či například vnější konstrukci vstupních portálů karuselových vjezdů do kdysi zvažovaného dálničního podmořského tunelu pod kanálem La Manche. Rozsáhlé prostory měly být v těchto případech získány vytěžením horniny z prostoru uvnitř věnce šachet, po nichž zbyly na obvodu stavby vertikální komory charakteristického srpkovitého půdorysu. Zvláštní sklovitý materiál stěn Měsíční šachty je prý tvořen přetavenou místní horninou. Tolik zkráceně k obsáhlé výpovědi média.

 Poloha Měsíční šachty tedy zůstává zahalena závojem tajemství, a nám nezbývá než doufat, že její poselství z dávných věků bude brzy odhaleno nejenom pro hrstku vyvolených.

Aleš Hruška – Žďár nad Sázavou  

Zdroj:   Z časopisu Spirit, 2004

error: Kopírování zakázáno!