Na Zemi byl kdysi žár 60 stupňů

Globální oteplování v minulosti silně ohřívalo naši planetu.

Nová práce klimatologů vrhla světlo na povahu největšího masového vymírání v historii Země.

Článek britských, německých a čínských klimatických vědců, zveřejněný v časopise Science, poskytuje opravdu apokalyptický obraz – neživé oceány, souše pokrytá stepi a savanami (stromy uschly přehřátím) světadíly bez sebemenších viditelných zvířat a především všude se chvějící se závoj horkého vzduchu.

Podle výpočtů by mohla teplota oceánů v tropech překročit 40 stupňů Celsia, a na souši by překročila 50 stupňů. Přitom nejde o maximální teplotu během dne, ale o roční průměrné hodnoty: ve dne by bylo vedro ještě větší, ale v noci by docházelo k ochlazení. Teplota vody by jen zřídka poklesla pod 30 stupňů.

Při teplotě 40 stupňů horko zabíjí mořský plankton, poté umírá většina ryb a plazů.

Smrtí planktonu a suchozemských rostlin se snižuje fotosyntéza, která vyrábí nejen kyslík, ale také absorbuje oxid uhličitý. Snížení fotosyntézy vedlo k dalšímu zvýšení koncentrace CO2 a zesílení skleníkového efektu a tím tedy i k dalšímu oteplení – a bludný kruh se uzavírá.

Permské vymírání (1) bylo největší v historii Země. Došlo k němu před 252,2 milióny lety a vymřelo při něm asi 83% pozemských živočišných druhů. Zachovaly se po něm jen kamenné fosílie: trilobiti, přestože to byli kdysi nejhojnějším druhem mořských živočichů.

Ke zjištění, jaká byla teplota na planetě před čtvrt miliardou let, pomohla odborníkům izotopová analýza.

Vědci získali více než 15.000 vzorků conodontů (2), kteří žili v té době. Tito primitivní živočichové byli jedněmi z mála, jež přežili vysoké teploty. V jejich zubech se zachovaly stopy izotopů kyslíku.

Poměr mezi izotopy, jak ukázala řada předchozích studií, závisí na teplotě, při které se formovala biologická tkáň, takže i po stovkách milionů let klimatologové dostali vcelku přesné údaje.

  • „Nikdo si nemyslel,“ řekl Paul Vignell, profesor z University v Leeds a jeden z autorů studie – „ že teplota stoupla tak vysoko. Doufám, že současné globální oteplování nepostoupí do podobných hodnot, protože by jinak oživení ekosystému trvalo milióny let.“

Vědci otevřeně hovoří o tom, že jejich práce významně rozšiřuje poznatky o perm-triasovém vyhynutí živočichů. O globálním oteplování v tomto období se vědělo, ale nikdo netušil, že mělo právě takové dopady.

O příčinách vymírání existuje mnoho hypotéz, mezi nimi srážka s kometou nebo asteroidem, nebo prudké zvýšení sopečné činnosti a emise metanu z oceánského dna.

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Conodont