Záhadné poselství na pláni Nazca
Ani se nechce věřit, že od náhodného objevu gigantických kreseb na peruánské náhorní planině Nazca uplynulo už přes sedmdesát let.
A ještě hůře se věří tomu, že za tu dobu jejich výzkum nijak výrazněji nepokročil. Jenom přibývají další a další otazníky. Jenom ty linie jsou stále stejné, dnes jako před šedesáti lety. A pokud je nezničí současná nemilosrdná civilizace, budou tam i za několik tisíc let, stále stejně záhadné.
Historie průzkumu této naprosto unikátní památky začala 22. června 1941. Historik newyorské Long Island University, dr. Paul Kosok, pátral ve svém jednomotorovém letadle po dávných inckých vodovodech. Místo vodovodu uviděl dvě paralelní čáry, které ho dovedly k nějaké spirále a k dalším, dnes už notoricky známým obrazcům. O pět let později na tuto bizarnost dr. Kosok upozornil německou geografku a matematičku Marii Reicheovou (1903-1998). Té učarovaly natolik, že jejich výzkumu a mapování věnovala celý svůj život. Její hypotéza, že linie jsou astronomicky orientované a že mohly sloužit jako kalendář, se však nepotvrdila, stejně jako jiné hypotézy jiných badatelů.
Problematika nazcanských obrazců je velmi obsáhlá a jen sama o sobě by vydala na několik knih. Přesto se pokusíme stručně shrnout to nejdůležitější. Na ploše cca 520 km ² je možné rozlišit čtyři základní druhy grafických děl – tzv. pisty, úzké pruhy, geometrické obrazce a vyškrábané kresby. Pisty připomínají ranveje, jsou široké 30-110 metrů a dlouhé až 1.400 m. Úzké pruhy jsou asi metr široké a většinou propojené s pistami. Táhnou se celé dlouhé kilometry a nejdelší je dlouhý nejméně 23 km. Zatím je těchto úzkých pruhů zakresleno asi dva tisíce. Geometrické obrazce představují spirály, klikaté čáry (tzv. „“kancelářské sponky““), lichoběžníky, (jeden např. o rozměrech 80 x 3.600 m) nebo jiné zvláštní vzory. Někdy se spojují s vyškrábanými kresbami, jindy se táhnou přes pisty, na nich i pod nimi. Nejznámější vyškrábané kresby představují obrazy ptáků, leguána, velryby, psa, opice, pavouka nebo květiny a zatím jich je známo 32. Každý tento obrazec je tvořen „“jedním tahem““. a největší z nich, kolibřík, je dlouhý kolem 250 metrů. Nejzáhadnější kresbou je pavouka identifikovaný velmi vzácný amazonský pavouk rodu Ricinulei.
Ve skutečnosti jen několik milimetrů dlouhý pavouček je navíc vykreslen naprosto přesně i s rozmnožovacími orgány na prodloužené pravé noze, které je možné pozorovat jen pod mikroskopem. Součástí lokality jsou také podzemní štoly a chodby pod planinou, tzv. puquios. Táhnou se až 20 metrů hluboko pod povrchem a jejich délka se odhaduje na stovky kilometrů. Dodnes v nich teče chladná a čistá voda z okolních hor. Snad se tedy jednalo nějaký vodovodní, zavlažovací nebo odvodňovací systém.
Kromě výše popsaných obrazců se na okolních svazích nacházejí další různá vyobrazení. Jsou to kresby různých zvířat i antropomorfních postav s helmami, anténami kolem hlavy a drapáky místo rukou, vysoké až 40 metrů. Jedna z pist je ozdobena (?) stovkami děr o velikosti lidské postavy, takže z výšky vypadá jako děrná páska. Některé pahorky jsou jakoby seříznuty, na vrcholky jiných se táhnou vyryté kolejnice. Mnoho dalších kreseb a obrazců na své objevitele ještě čeká, protože zmapována je zatím pouze asi jedna čtvrtina všech existujících obrazců.
Není tedy divu, že něco nového je možné narazit prakticky při každém přeletu nad planinou. Erich von Däniken, který se zdejším obrazcům věnuje už přes čtyřicet let, tak kromě jiného objevil podivný obrazec, který ze všeho nejvíce připomíná nějakou tibetskou mandalu. Celkem je dlouhý asi tři a půl kilometru. A hned o kousek dál se nacházelo něco jako šachovnice.
Obraz tak neskutečný, že Däniken ho nejprve považoval jen za optický klam. A tak bychom mohli pokračovat prakticky do nekonečna. Nevíme, jak jsou tyto záhadné kresby staré. Protože Nazca patří k vůbec nejsušším oblastem na zeměkouli, mohly se v nezměněné podobě uchovat tisíce let. Pro své tvůrce musely být životně důležité, když na jejich vytvoření vynaložili takovou námahu. Snad tyto obrazce nějakým způsobem souvisejí i s nedalekou obrovskou kresbou trojramenného svícnu v zálivu Paracas nebo s tamějšími mumiemi s nápadně světlou pletí a světle hnědými vlasy. Přes veškerou snahu všech zúčastněných badatelů po nás poselství kreseb v Nazce zatím zůstává nerozluštěným hlavolamem.
Dr. Jitka Lenková
