Hold předpotopním civilizacím (3)

Na pozadí dějin této planety je časový úsek jedné lidské generace pouhé mžiknutí.

Atlantida, Lemurie, ztracené kontinenty…

Museli bychom vytyčit hypotézu o katastrofě v měřítku celé planety, abychom si vysvětlili, jak zmizely celé světadíly. Početná řada starých textů – v Číně, Řecku, i u Mayů – se zmiňuje o takovém jevu. V mexickém kodexu z Chimal-popoku se tyto událostí shrnují takto:

„Nebe se přiblížilo k Zemi a během jediného dne bylo všechno pod vodou. Samy hory byly zatopeny. Vypráví se, ze skály, jež jsou dnes vystaveny našim očím, se valily po celé Zemi, hnány přílivem žhnoucí lávy, a že kolem vyvstávaly v několika chvílích ohnivé hory.“

Lze si tedy představit rozsah katastrofy. Otřesy půdy, příbojové vlny, sopečné výbuchy, klesání půdy a formování pohoří – to všechno se střídalo celé dny a měsíce, možná i roky.

Věda ostatně tyto údaje nevyvrací. Zkamenělé pozůstatky tropické vegetace, odhalené na jižním pólu třetí expedicí v Antarktidě, umožňuji předpokládat, že póly měnily polohu. To, jak se propadaly kontinenty, dokazují zkamenělé zbytky rostlin (nikoli mořských), nalezené švédskou výpravou na dně Atlantiku v hloubce 3600 metrů; mořské škeble na vrcholcích And zase napovídají, že na těchto místech bývalo kdysi moře. V učebnicích etnologie je uvedeno, že „na počátku čtvrtohor nebyla Anglie ještě oddělena od kontinentu a splývala s Francií v jeden celek. V Asii byly ostrovy Jáva, Sumatra a Borneo spojeny navzájem i s asijským světadílem. Mezi Evropou a Amerikou existovala zřejmě nějaká pevnina či řetěz ostrovů, spojujících Skotsko s Kanadou.“

To, že povrch naší Země byl dějištěm podivuhodných přeměn, se tedy obecně uznává. Zůstává však otázka o době a především o příčinách těchto převratných změn. I zde se mýty a legendy shodují a nabízejí nám tak určitý výklad. Podle řady čínských textů se doba potopy kryla s dobou, kdy se změnila dráha planet.

V Judeji tvrdily jisté texty, že „k potopě došlo proto, že Bůh přemístil dvě hvězdy“. Podle římského dějepisce Terentia Varrona to byla hlavně Venuše, u níž se změnily „barva, tvar, vzhled i běh“.

Mayská tradice, jež se vůbec nezmiňuje o Měsíci, hlásá, že Země byla kdysi osvětlována Venuší a jinými světelnými zdroji, což naznačuje, že do zemského gravitačního pole mohl být přitažen nějaký obří asteroid. Tato změna v dráze planet a přiblížení obřího asteroidu mohly velmi dobře souviset s příchodem Měsíce, o jehož existenci některé staré národy zřejmě nevěděly.

Pokračování